_BENNY: To, co popisuješ, je klasická extrapolace dneška na celý zbytek času. Ano, samozřejmě. Když dnes o půlnoci zavedeme všeobecný nepodmíněný příjem. VNP. Tak zítra mraky lidí sedí doma a nedělají opravdu nic pro druhé. Co mě ale na tom právě zajímá je to, co se bude dít pak. Vydrží ti lidé takto nic nedělat až do smrti? A jejich děti taky a furt pryč? Neobjeví se nové věci díky tomu, že je to po čase přestane bavit? Že budou mít nějakou touhu po seberealizaci a seberozvoji, jak to tvrdí Maslow? Ten přece říká, že ty vyšší potřeby nastupují až po uspokojení těch nižších. Nižší by uspokojil VNP. Zajímá mě, co se stane ve světě, kde neuspokojené budou ty vyšší.

Z debat s lidmi okolo mě se často dozvídám, že lidé jsou lapeni v kolečku vydělávání na základní potřeby a nemají čas přemýšlet o těch vyšších. Bývá to třeba ve formě tvrzení, že kdyby mohli rok dva nic nedělat a jen hledat co je baví, třeba by našli něco co je naplňuje z podstaty, ne jen penězmi. Něco co by dělali pro svůj dobrý pocit. JEnomže dnes na takové hledání není čas, nebo nezbývá energie po návratu z práce. Já mít dost peněz, tak taky rozhodně v první fázi nedělám nic. Vstávám si v kolik chci, nic nemusím, pohoda, ale myslím si, že to je nutná podmínka, pro nalezení další fáze, která už zahrnuje i nějakou činnost.

_BENNY: Tak můžeme spekulovat jestli vyjde levněji pořád se snažit každého přesvědčovat trénovst, vymejšlet chráněná místa. Čistě z ekonomického hlediska, ve světle posledních dvaceti let mi vychází levněji ten minimální bakšiš.
Samozřejmě že ten kdo pracuje by se měl lépe, ten základ by mohl pokrýt třeba jenom stravu.
Nedělá nic užitečného pro ostatní, spíše nedělá co ostatní považují, ta užitečnost už je sporná skoro ve všem... . Jenže aby člověk cítil potřebu být "užitečný" většinou potřebuje vidět jakým způsobem jsou mu užiteční ostatní, pokud tohle jako společnost nejsme schopni předat, je uplně jedno co si myslíš o netáhlech, ti lidé většinou hledají svoje místo v životě, netřeba to vnímat nijak negativně protože si to měl jinak.

navic zakladnim prijmem to prece nekonci. clovek vyfasuje v nasich podminkach reknemez 10 tisic korun a muze si s nimi delat co chce. ale tim si zaplati jen najem a kus zvance, pokud se budou ceny zdrazovat, bude treba prijem valorizovat. ale ne jen mesicni vyplatou ziv je clovek! potrebuje vzdelani. potrebuje zdravotni peci. potrebuje na dovolenou! poznavat svet. balit holky. plodit deti. a z toho zakladniho prijmu tohle vsechno nepujde, ergo vznikne tlak na jeho zvyseni. cimz vznikne jeste vetsi tlak na ufinancovatelnost. pokud je problem v zavisti a v potrebach, pak se problem nikdy nevyresi, protoze vzdy bude komu co zavidet a nase potreby budou vzdy nekonecne neuspokojitelne.

a to rikam s vedomim toho, ze jsem hroznej lenoch :-)

PIZI: myslim ze ne tolik z historickych duvodu, jako z tech ekonomickych. zrovna vcera jsem sedel v hospode a poslouchal konverzaci stamgastu, jak se hrozne moc tesi do predcasnyho duvodu, ze maji te prace dost, ze se zasijou doma, budou fasovat love a nebudou delat nic a bude to hrozne moc super. takhle by se k tomu asi postavila vetsina, vetsina lidi dela praci ktera je nebavi a misto toho aby delali jinou, tak radeji sni o nicnedelani. a cele to potahne nekdo jiny, v historicky starsi verzi ten kdo pracuje a ma vic nez ten kdo nepracuje, v historicky novejsi verzi za nas budou pracovat pocitace (a programovat a vyrabet se asi budou samy nebo co).

myslenka zakladniho prijmu je imho tak oblibena, protoze se kazdy rad vidi, jak netravi cas pinklovanim a prodavanim a rizenim a uklizenim atd. ale dela si co chce, tzn. uzitecneho pro ostatni nedela nic, protoze nemusi. to clovek muze samozrejme delat jiz dnes, ale prirodni zakony ho brzo dostihnou, napr. ve forme hladu, zimy nebo pripadne zavisti tomu, kdo neni zhnilej a neco dela a ma se potom lip :) nedovedu si predstavit jediny zpusob jak by takovy system mohl prezit druhou generaci povalecu.