LOOK: Tohle je pořád stejné naprosté nedorozumění. Nemyslím si, nikdy jsem si nemyslela a nikdy jsem neřekla, že bysme měli "odvynalézat kolo", respektive vzdávat se něčeho. To je nesmysl.

Přijde mi, že je třeba vrátit se k tomu z přirozenosti, co je pro zdravé fungování člověka nezbytné. Což je například pohyb, fyzická činnost v těle, pobyt v přírodě a venku, a spojení s přírodním prostředím, ve kterém žije každá lidská civilizace, i nejpokročilejší.

To se nijak nevylučuje s technologiema, právě naopak. Civilizace, která si uchovává přirozený lidský chování, může vymýšlet skutečně inteligentní technologie, založený na pochopení energie a vědomí, spojeným s chápáním hmotnýho světa.

To, co máme dnes, je civilizace založená na rozvoji chápání jednoho segmentu (hmoty) a zanedbávání všech ostatních, těla, ducha, duše.

A je zvláštní, že když na to někdo poukáže, lidé to často pochopí tak, že by se měli toho, co je v tom jednom segmentu dosaženo, vzdát. Což tak vůbec není. Je to tak, že pokud se rozvinou i ty ostatní segmenty, je možná úplně nová úroveň pokroku.

Připomíná mi to jednoho známého, který se věnuje půstům, meditacím, józe, magii, psaní. Obývá byt o čtyřech místnostech, z toho jednu má energeticky docela vychytanou, ale ve všech je špína, a ty tři ostatní jsou zcela nezařízené a zanedbané, porůznu odpadky.... Když je na to upozorněn, má pocit, že kdyby věnoval pozornost zbytku svého bytu "neměl by čas" na své praxe a "musel by se jich vzdát". Podobně to vidí se stravou, jí polotovary.
Asi je nás tu dost, komu je celkem zřejmé, že kdyby takový člověk uznal, že výživa a životní prostor jsou důležité faktory, mohl by se v těch aktivitách, které jsou pro něj tak důležité, dostat ještě dál...a že naprosté zanedbávání tří čtvrtin života velice pravděpodobně jeho cestu nepodporuje a vede k nějakým zkreslením. Představa, že připravit si zdravé jídlo je o tolik složitější než ohřát nějakou sračku v mikrovlnce je iluze, ve skutečnosti to taky může trvat pár minut. V čistém prostředí má člověk daleko víc energie, na meditaci i na tvorbu....

Tak jsem to myslela, tak to myslím, žádné vracení na stromy, jen normální přirozené věnování pozornosti celé realitě.

LOOK: Amishové to tím druhým způsobem dělají docela často ,)

CONTINUITY: ja vychazim z toho, ze kdyby zde existoval nejaky prvotni stav, ktery by kazdemu vyhovoval, tak by jej nikdo nemel potrebu menit smerem k neprirozenosti, ktera nevyhovuje. leda ze by v tom figurovaly vnejsi vlivy (priroda, dzungle, vesmir, whatever).

a ja vas v tom castecne podporim, sice jsem Ishmaela nedocetl, ale ten diskomfort plynouci ze zivota v tom umelem systemu ktery jsme si tady my lidi pro svuj zivot vybudovali obcas zazivam taky. a cim vic psychedelik do sebe nastrkam, tim neprirozenejsi mi pripadne prostredi ve kterem se pohybuju.

NICMENE. vyhodnotil jsem celou vec tak, ze duvod k nespokojenosti zde bude vzdycky. jak vzpominala YMLADRIS, je zde take moznost zit prirozene v souladu s prirodou a umrit na spatnou zivotospravu kvuli necekane spatne urode. mozna to byla uplne stejna nespokojenost, ktera lidi vedla k vybudovani toho umeleho neprirozeneho sveta, ktery je bude pred tou prirozenosti ochranovat. to ze si clovek muze dovolit ten luxus cas od casu splynout s prirodou a nezahynout v ni, to je imho dano diky tomu, co nas zaroven svou podstatou vnitrne stve :-) vlastne nam v samem dulesledku vadi nevlidnost prirody a omezenost nasich vlastnich moznosti jak se s ni vyporadat.

reklamní vsuvka - jsem tak ve dvou třetínách Ishmaela a myslím, že to hezky vysvětluje to, proč mi nedělají dlouhodobě dobře velká města, přeplněné vlaky a tramvaje atd. Že mě to vždycky přišlo něčím nepřirozený a odpudivý, jako kobylky. No, a jestli je to jen nějaká moje haluz, tak je to přínosný už jen tím, že mi to dovolilo si aspoň nějak racionalizovat svojí asociálnost :-)...

jinak těch věcí, co mě k tomu napadají je víc, ale tohle byla z nějakýho důvodu jediná, o kterou jsem se chtěl podělit. Ale to, co to sděluje mi je každopádně blízký a párkrát během čtení proběhl takový ten pocit, že narazíte na něco vlastně hodně jednoduchýho a důvěrně známýho, co ani nemusíte víc rozebírat i přesto, že jste si toho dřív nevšímali. Něco jako když potkáte jednoho ze svých nejlepších známých po mnoha letech, už jste na něj vlastně úplně zapomněli, a teď když se potkáte, tak nemáte potřebu si něco říkat, ale zároveň vám to ani nepříjde nějak zvláštní nebo nepřirozený...

smutným faktem je spíš to, že na věci, který to naťukává, mám tendenci umyslně zapomínat a dělat, že neexistují, protože to ve mě probouzí úzkost a zmar, přičemž zároveň necítím dostatek energie nebo pozitivního směru, kudy se vydat. Takže to většinou vyústí jen v hněv a pocit bezmoci. Což se pak promítá i do okolí a vrací se to. A je to takové to staré známé, že jen nadávat a poukazovat na špatné věci nikam nevede, protože sílu ke změně mají lidé upírající svou pozornost k pozitivním stránkám života a cílům. Zatím to ale často moc nejde, nějak mám celoživotní tendenci si všímat vždycky spíš toho horšího...takovej automat, kdy pozorujete své chování, vidíte přesně ty mechanismy za ním, víte že to není moc funkční, ale zároveň to nejde nasměrovat jinam. Prostě na pomezí. Navíc je to dost pokrytecký, být zhnusen něčím, čeho jsem součástí a co sám vědomě svým konáním podporuju jen ze slabosti, protože se bojím konat jinak, tak se raději držím starého známého.