_BENNY: Ne, myslím, že je úplně zbytečné řešit, kdo za co může, věci jsou tak, jak jsou, přišli jsme do nich a těžko dnes můžeme najít odpověď na to, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice.
Abych věci přidala kontext. Nedávno jsem četla článek, který není na netu, abych sem poslala odkaz. Týkal se tradičního uspořádání společnosti v Koreji a intimity. Dálný východ vypadá, že funguje tak, že jsou role extrémně rozdělené, muž nadřazen, silný, agresivní, žena podřazená, jemná, něžná. Tohle je ale jen vnější projev. Doma dochází ke splynutí pohlaví, respektive k dominanci ženy; muž domů nosí peníze a poslouchá. Žena mu poskytuje emocionální zázemí, téměř splyne s jeho životem. Sňatek je na celý život, a tak se doma nehrají divadla typu "jsem lepší". Celkově je ve vztazích větší citová uvolněnost, protože city se nepovažují za rozhodující kvalitu a nejsou důvodem pro utváření názoru na druhého. Čili...je-li muž rozladěn z práce a protivný, přijde domů a je protivný, žena ho opečuje, pochopí a nechá být stejně, jako on ji, je-li protivná ona (v Koreji existuje menstruační dovolená a vztahuje se i na domácí práce). Když ji ale naštve, může počítat s tím, že bude fyzicky napaden. Manželství je považováno za stvrzení existujícího splynutí pohlaví, tudíž odpadá potřeba fyzických projevů náklonnosti na veřejnosti.
Pro muže platí, že se pustí maminčiny sukně a chytí se manželčiny, přičemž je nucen navenek plnit funkci toho silného, zralého, zodpovědného. Po narození potomků je to vše pak...fakt náročné.