JUNIPETRUS: Ja ve stejnych podminkach pro vsechny vyhodu nevidim. Je to jako na dostizich, kdyz kun minule podal dobry vykon, dostane handicap, aby bezeli vsichni priblizne stejne a byl teda vetsi adreanalin kdo vyhraje. Ale to pro mne osobne nepredstavuje zas takovou hodnotu, sama moc souteziva nejsem, mne by se vic libily dostihy kde kazdy kun bezi co zvlada, no a co ze jeden je mnohem lepsi nez ti dalsi, kdyz uz je na svete, tak at projevi svou rychlost...

Zavist, ze ostatni maji lepsi podminky, prameni z pocitu oddelenosti mezi mnou a ostatnima. Kdyz spolecnost beru jako celek, je zajimavy kam se dostaneme jako celek... na Mars? K lecbe rakoviny? K NZP? K opravdove obcanske spolecnosti? Spolecnost je jako velka rodina. Jedno dite je liny, druhy pracovity, jedna dcera je hezka, druha chytra, treti nemocna, ctvrta dementni ... co to znamena zajistit jim stejne podminky? Nejak merit pocit stesti a prerozdelovat zdroje tak, aby kazdej mel stejnou hladinu stesti?

'spravedlnost' chapu na urovni chovani, kauzalita cin - nasledek. Takze kdyz nekdo nekoho znasilni, je za to potrestan bez ohledu na to, ze je nahodou ministr. Kdyz nekdo plni podminky pracovni smlovy, ma narok na spravedlivou dohodnutou odmenu. Obecne neco jako dodrzovani dohodnutych smluv.

To, co nas v zivote nejvic determinuje je 1) rodinna situace, vychova 2) DNA (zdravi, energie, ..). To panbuh distribuuje nerovnomerne, v tom nikdy zadna "spravedlnost" (shodne vychozi podminky) nebude a nejde to zvratit nejakym financnim prispevkem atd.

jejda hezké téma tu jedete :) Vyřešit si finanční mi chvilku trvalo. Někdo má štěstí a narodí se, někdo na tom musí zamakat. Já měl štěstí, že se naroril s trochou rozumu a chuti do života, takže když s tím člověk nějak dlouhodobě pracuje, vždycky se dá. Teď je mi 36 let, bydlim ve vlastním, podnikám, mám zajištěný pravidelný příjem i když moc nepracuji. V podstatě jde o to umět žít s tím co mám, případně se lehce omezit a pořád investovat. Nemyslím teď do akcií, ale do věcí, které přináší užitek. Nemusí jít o velké věci, ale chce to mít trochu v hlavě. No a samozřejmě je potřeba umět utratit i za věci, co přináší potěšení, ale s vědomím, co to dělá s rozpočtem. Příklad hodně špatné investice je auto (tedy pokud nechcete podnikat v dopravě). To je věc, která přináší jenom náklady. Příkladem dobré investice je třeba koupě malé zahrádky, která mi dělá zeleninu a nemusím si jí kupovat. Dobrá investice je třeba vzdělání, nebo něco co nám zvyšuje šance. Dobrá investice jsou třeba projeky na malé podnikání, které moc nezatěžují, ale nesou penízky, sice málo ale nesou. Špatná investice je nákup na půjčku. Akcelerovat celý proces je možné pokud máte přebytky, třeba pokud máte dobrou práci, a tu zase máte, když máte dobrou školu nebo praxi. V tomto souhlasím s rodiči. Ale dál už to tak nefunguje. Když mám dobrou práci, koupim si plazmu, auto, pořídím dvě děti, a stane se to, proč nás kapitalisti tak milují - musíme makat, abychom nespadli do dluhové krize. Ale cesta ven je vždycky, jde jen o to jak dlouhá a usilovná. Zbavit se toho všeho, získat přebytek, investovat. Třeba do toho našetřit si na půl roku života. Pak se vybodnout na práci, která nikam nevede. Pak třeba tři měsíce dělat někde zadarmo, kde získám praxi a kontakty v oboru který chci dělat. Pak třeba sehnat lepší práci. Získat větší přebytky. A pak třeba dělat jenom na sebe...

INK_FLO: jejda oops! :)

No kazdopadne tak nepusobis, asi dobry mimikry? Ja te beru jako hravyho, tvorivyho, chytryho, vtipnyho, nestadniho ... typecka, co ho kdykoliv rada vidim. Cili asi familie nevyzabijela vsecko. Tak good luck

INK_FLO: Jo jo, s tim naprosto souhlasim. Ja jsem dostala uzkostnou vychovu a tak jsem zas musela trochu fetovat a kdesi cosi, abych prestala furt "resit", ale imho zdravy zodpovedny zaklad mi zustal.

Ale zas to ber tak, ze kdyz se o tebe nikdo nezajimal .. tak si to muzes udelat, jak chces. Rozhodnout se hlavou a chytrej jsi.
Nejhorsi podle mne je vychova ve stylu Jsi hovno, Nema smysl se o cokoliv snazit, NIkdy si neusporadas zivot abys byl spokojen, Nic ti nevyjde... proste soustavna pece ale smerem k tomu abys mel nulovou sebeduveru. To je pak slusne pekelny zaklad do zivota.

YMLADRIS: nědělám, ale pokud se mám rozhodnout, jestli těch pár stovek navíc (měsíčně cca 1000 kč) utratím za to, že budu moct posedět se známýma, občas jet někam na výlet apod., nebo je budu spořit, tak se rozhodnu pro první možnost. Prostě ta tisícovka mi nestojí za to, abych si odepřel i to málo, které mám nad rámec přežití. To je to, o čem celou dobu mluvím - kdyby bylo těch peněz nad rámec více a ta tisícovka nebyla jedna, ale třeba 3, tak už bych o spoření uvažoval, takhle ne...

ale už se mě to trochu více osvětlilo z toho, co jsi napsala o své matce a výchově. Bohužel (pro lidi jako ty pak bohudík) žije stejně většina víceméně to, co do nich vložili jejich rodiče. Když do tebe máti hučela, že spořit se musí a musíme si odepírat aby jsme měli našpórováno, tak je to pro tebe automatické a těžko se ti chápe, že to má někdo jinak. Já například jsem vyrůstal v prostředí, kdy se o mě nikdo nezajímal a nikdo neměl snahu mi cokoliv předat nebo vysvětlit, takže se to samozřejmě otiskuje i v mnoha mých postojích a návycích. A to není výmluva, to je konstatování faktu