CONTINUITY: Jde mi o to, že tvá vize nemění realitu. Maximálně ji mění v tom smyslu, že to, na co myslíš ovlivňuje i to jak se chováš a jak se chováš to už realitu ovlivňuje. Ale realita nereaguje přímo na to co si myslíš. Reaguje pouze na to, co děláš.

Ano, naše myšlení je důležité ale mechanismus jakým ta důležitost vzniká je podle mě jiný, než to, že vesmír naslouchá našim myšlenkám a reaguje na ně.

KUATO: Ano v tomto smyslu ano. Šlo mi spíše o vyvrácení přístupu: budu myslet na práci, kterou chci a osud mi ji díky tomu pošle.

PIZI: jo jo souhlas... ono to souvisí s pokorou k běhu světa a lidským omezením... prostě i kdybych se rozkrájel- Šiva ze mě nebude - a tak jest také psáno... pouze podobným se prý člověk může stát... a totálně splynout s ním můžeme až po fyzické smrti... vždycky něco zbývá - nějaká chyba musí být - jinak by existence nebyla možná...

JAMINA: :o)
myslím si, že taky každej člověk se hodí na mnoho různých věcí, které ho mohou opravdu bavit, i když to zrovna ještě není ta jedna "nejvyšší", co by chtěl
pro mně třeba různé formy práce s lidmi, nebo právě ta jednoduchá fyzická práce venku, kdy je člověk v kontaktu s přírodou, se svým tělem, a vychytává si třeba různé druhy manuální činnosti a jak zacházet se svou energií....
i mezi "obyčejnými" činnostmi jsou více a méně vhodné

PIZI: ne, ja jsem hluboce presvedcen, ze ovlivnis co prijde. mysleni a pocitovani totiz ovlivnuje i tve ciny. a na fyzicke rovine te vede k tomu, ze oteviras hubu k tematum, kterym by ses jinak vyhnul.. jako kdyz se da dohromady soukoli a udalosti uz se posouvaji. ale castecne je to samozrejme i tim, ze se divas jinak. tohle se muze krasne doplnovat.

CONTINUITY: Co říkám je, že neovlivníš co přijde, ale ovlivníš své vnímání toho co přichází.

JAMINA: rozhodne, a naopak (na druhou :), v kyzeny praci zase ceka hromada vyzev, ktery puvodni zamer dokazi zahrnout balastem a neprijemnym. Nic neni cernobily, i kdyz to tak chceme sebevic.
Ja, bezne travici denne 12 hodin u pocitace, napriklad 3 mesice trhal jabka (ciste protoze sem chtel byt venku a rychle vydelat penize na cestovani) a side-efekty to melo naprosto netuseny a necekany. Krome takovych "samozrejmych" veci jako zlepsena motorika a dokonale vyladenej denni rezim, mi to profouklo hlavu, nastartovalo inspiraci po jinych kolejich, pomohlo schopnosti premyslet v rezimu "okamzite se rozhodni" a dalsi veci, ktery by clovek u manualni prace moc necekal. Jinak receno, naprosto vsechno ma presahy a i kdyby nejvysnenejsi prace tveho pritele byla strih videa na profi urovni, bude se skladat ze vseho co absolvoval pred tim. Clovek nema kapacitu aby obsahl vsechny titerne krizovatky a pidi rozhodnuti ze kterych vzeslo to co dela dneska - a co ho vede k tomu co udela zitra.

Nastavení vaší mysli nemění to jaké události vám budou chodit, ale to jak je budete vnímat. Kterých si všimnete a na které zapomenete. Zapamatujete si, když přijde to co jste chtěli a zapomenete když to nepřijde. Což neznamená, že není užitečné pracovat na tom, jak mám svou mysl nastavenu, ale bacha na uvěření tomu, že opravdu tím měníte fyzický svět. Vzato do důsledků, stačí věřit že umíte létat a pak by mělo být možné skákat z okna.

KUATO: přesně :)
ono to funguje i s maličkostma, a čím víc si to člověk uvědomuje, tím rychlejc a přesnějc ty věci choděj.
mě to baví pozorovat v oblasti, kde je to přitahování velice snadné.
mám zájem vyzkoušet nebo dát si nějakou psychoaktivní látku.
zaměřím se na to.
stanovím parametry, co to má být, v jaké kvalitě, za jakých podmínek, třeba i v nějaké ceně
nic zvláštního dalšího neudělám
za nějakou chvíli někoho potkám :)
u drog je to jednoduché, protože jsou to celkem jasně definovatelné energie, prosté přání

s prací a zakázkami to ale funguje velice podobně. třeba do té míry, že jsem si představila: "potřebovala bych teď přeložit nějakej jednoduchej manuál, co mi půjde rychle, a dostanu za něj xx peněz....."
Za chvíli to bylo.
Ale samozřejmě pokud jsem si nedokázala představit nic lepšího než nudnej manuál, tak přesně to jsem dostala, nic lepšího.

CONTINUITY: me nekdy az desi, s jakou peclivosti jsou moje touhy plneny. cokoliv si vezmu do palice na dobu delsi nez chvile a trochu se tim zaobiram, tak to za cas dostanu. naposled - omej. libi se mi a chtel jsem si ji doma presadit. privezl jsem dve rostlinky z jeseniku, kdyz jsme tam byli loni na boruvkach, nechytly se - no srpen, blbe obdobi. nedavno jsem byl na pohrbu u znameho, nejak jsme se pak zakecali a ten se me na rovinu zeptal, jestli nechci omej, ze ma na zahrade obrovskou - rycem mi kus odryl (byl toho plny kybl) a ta se chytla paradne. clovek fakt musi davat pozor, co v te palici nosi.

BOBBYLON: ok:) Ono naštěstí to jde i naopak - učit se objevovat radost i v "obyčejný" práci. Když se člověk soustředí na to co dělá a třeba si to behem dne ještě nějak zajímavě oživí (např. rozmluvou s kolegou/zákazníkem atp.), tak je fajn jakákoliv práce, mně třeba nevadilo dělat uklizečku, prodavačku, cokoliv. "Dýchám, dávám a přijímám" je jednoduchost, ale vlastně bohatství. Když chce člověk víc - dosáhnout větších Cílů a naplnění vyšších Snů, tak pak holt ta snaha, dřina i občas bolest, mi příjde přirozená.

Díky za povzbuzení a taky přeju, ať se daří :)

JUNIPETRUS: já ti mínus nedala, ale podle mne je ideální "bojovat" se situací takovou jaká je (jasně, proč nebojovat za zajímavou myšlenku, ale zároveň je třeba přizpůsobit se reálným okolnostem). Jednoduchý to nemáme nikdo, ale může to být i horší, přecijen svým způsobem ještě žijem v blahobytu - máme co jíst, bydlení si člověk při troše snahy může zajistit v soukromí a dle svých představ, i když je třeba skromné. Stýkat se můžeme s lidmi jakýmikoliv a říkat si co chcem a nikdo nás za to nezavře. Už to je dle mne dost dobrý základ, přes všechny překážky vně i uvnitř, který samozřejmě jsou.


KOSMO: živit se tím, co člověka baví a naplňuje a zároveň vidí, že je to ostatním k užitku, to je někdy luxusní stádium, který holt není lehké získat. Ale takových lidí co to neměli jednoduchý od začátku a někdy i déle (i pořád) bylo a bude :)

Osobně když se mrknu do historie třeba umělců, si vem, většinou žili na pokraji bídy pokud neměli mecenáše/sponzora, a po jejich smrti stojí jejich díla neuvěřitelný peníze. Nevím, možná kdyby v jejich životě nebyla hluboká zkušenost s tím bojem se sebou, s občas nejistou obživou i odříkáním, se soucitem že nikdo to nemá jednoduchý, třeba by ta díla často neměla tu šťávu, nevím... Navíc oni zas třeba lidi co tu cestu jednodušší měli a třeba mají díky rodině dostatek financí na koníček, tak maj jiný problémy, často psychický, anebo se jim to komplikuje jinak. Jeden profesor na fotku povídal, že měl třeba na kurzu "studentku", která sice měla superdrahý kvalitní vybavení, ale cit pro fotku žádnej, takže ač se snažila sebevíc, výsledky byly i po X cestách a kurzech vlastně horší než u někoho kdo cvaká se starým primitivním foťákem z bazaru a v duchu touží po pořádným nádobíčku.

Každopádně hodně štěstí, je důležitý se nevzdávat. Ono vše má něco do sebe, kdybys byl už dávno profi fotograf nebo reportér/dokumentarista, tak bys třeba ani výzvy typu Himaláje tolik nedocenil a přišlo by ti to jako rutina ;) Takhe tomu můžeš dát jiskru, která celou tu práci, výsledek a tebe i druhé, obohatí.

CONTINUITY: jo jo, díky...

Conti, kdybych tak věděl... já třeba vůbec nemám ten pocit, že si utvářím cestu přístupem... spíš něco jako, že ta cesta po které jdu - často jí vnímám jako vynucenou okolnostmi, mě formuje do nějakého postoje - ásany - stoje vzpřímeného či co... když se držím rovně tak se dá život i snést :-) když povoluji - tak si to ohromně uživám :-( a když se pak zase rovnám tak řvu jako túr :-)