KUATO: já jsem měl podobný ideál z podobných důvodů, a celou střední školu jsem byl horlivý bojovník proti alkoholu. Pak jsem v 18ti odešel od rodiny, poprvé se opil, zjistil že to tak hrozné zase nebude a bylo po ideálech :-)

ja jsem teda rodic teoretik, ale moc se mi libi clanky od naomi aldort, napriklad tohle http://www.naomialdort.cz/oznameni/jak-se-deti-uci-slusnemu-chovani a pak dalsi ke kliknuti na panelu vlevo dole... tak nejak mi ty jeji postupy a myslenky davaji takovej hlubokej smysl... samozrejme netusim jestli budu dost drsna na to to jednou uvest do praxe, ale rozhodne se pokusim

kuato: jj ja rozumim co myslis a mas pravdu. kdyz ti matka rekne, dokud mi budes rikat pravdu, nebudu te rezat a pak reknes pravdu a matka te sereze, tak uz ji neveris. a at se s tim decko vyrovna jak chce, mamu za vzor pravdomluvnosti uz asi nikdy mit nebude. na druhou stranu nejsem zastance prevelikeho saleni deti atd.

Ziva: mam kamarada, jehoz otec chlasta a jemu se to nelibilo, tak zamlada nepil a ted uz trochu jo. Jsem zvedav, jak se to u nej dal vyvine, az zestarne, prijdou deti a rozkoly se zenou.. :-).

Ja to myslel tak, ze tezko budu detem vstepovat pravdomluvnost, kdyz ja sam nebudu drzet slovo jim dane. Tezko je povedu k tomu, ze myt nadobi je holt normalni a beznou soucasti zivota, kdyz se mu budu sam vyhybat a pripominat zene, ze je to jeji nizka zenska starost.. Je mi jasne, ze je to slozitejsi, mnoho veci se dedi ob generaci, tj deti vykazuji i rysy, ktere rodice zcela postradaji.

kuato: mno na druhou stranu je celekm vysoka pravdepodobnost, pokud budes slaboch a lhar, ze tvuj syn to neoceni a rozhodne se byt presne opacny nez jeho otec. stava se

EVA_: Proč jim vlastně chceš vysvětlovat nějaké rozdíly? Život je přece pořád život.
Jinak tu vede hezké povídání a tak mě napadlo, že poskytnu pár poznatků z mého studijního materiálu čím jsou mí milovaní synovci. :)
1) vypozoroval jsme že dítě se velice přesně naučí kdo co mu povoluje a je vždy o krok před rodiči .) --> ne od jednoho rodiče by mělo znamenat ne u obou
2) hraní, sestra se na začátku bránila množství hraček atd, taková ta interaktivnější výchova a dvouletého synovce bavilo sní uklízet nádobí z myčky :)
3) jak už tu bylo řečeno dítě napodobuje rodiče aby se jim zalíbilo, takže co dělá rodič bude dělat i dítě a to včetně zlozvyků, rodiče nedělají stejné věci a tak si dítě vybírá u každého to co mu více vyhovuje a to co se mu více líbí...
pokud už má dítě nějaký zlozvyk tak si myslím že jediná cesta je aby rodič ten zlozvik zlikvidoval nejdříve u sebe a pak teprve na dítě zkoušel nějaké výchovné řeči.
4) Pak tu padla poznámka o respektu k otci a tak trochu ignoraci mámy... může to plynout z nedostatku času který tatínek tráví s dítětem ať už kvůli práci a nebo protože na začátku neví co sním a říká přeci ho jen kojíš a to já neumím .)
5) systém je mrcha - reklamy pro děti přebytek hraček zábavy, tv, pc, atd
- tohle je podle mě zapeklitost dneška...
- sestra už to taky vzdala a synovec už má tolik hraček že mě se o tom v jeho letech jen mohlo zdát
viz namátkou:
http://zpravy.idnes.cz/klasnova-chce-zakazat-reklamu-v-detskych-poradech-fvn-/domaci.aspx?c=A120124_112307_domaci_hv
tam mi přijde vtipná hláška "Budeme vysílat méně dětských pořadů, tvrdí televize"

Přidám k tomu letošní historku z prázdnin.
Cesta domu. Čeká se na autobus na zahrádce restaurace. Celková nálada pod psa, hlavně maminka byla naštvaná na manžela i já jsme se sním před odchodem pohádal o balení. Synovec pořád vykřikuje "zmrzlinu" ale protože měl předevčírem střevní problémy tak rodiče nechtějí. U mě ví, že je zbytečný to na mě zkoušet a tak to zkouší na tatínka. Ten by si ji dal taky, ale maminka je naštvaná a tak tedy ne. Ale synovec se za letošní prázdniny naučil novou věc. :) Zjistil, že se rodiče v přítomnosti cizích lidí a v interakci s nimi chovají jinak. A tak, když si to přifrčí číšník s otázkou "Ještě něco?" tak, synovec s tím kouzelným úsměvem na číšníka "zmrzlinůůůů". Interakce pokračuje číšník zvětří a konverzuje. Synovec dělá roztomilého střídavě na oba rodiče, ale hlavně na tatínka. No a už to je, tatínek jo obměkčen a tak teda, že jo a že dvě. Maminka jen poznamená "Ty to budeš řešit ve vlaku jestli se po..." A protože ji to naštvalo tak vstane dřív a jde přímo s kočárkem a druhým malým synovcem v něm na autobusovou zastávku. Z vnitřku restaurace dorazí po výběru zmrzliny tatínek se synovcem. Synovec ještě počká až mu rozbalím tu zmrzlinu a směje se na mě. A samo sebou co neudělá. Hned tohle vítězství běží ukázat mámě za rohem. Vstanu a koukám jestli tam došel v pohodě. A já si tak v hlavě říkám, sestra asi bude nadšená, že odešla a teď tam hned za ní přiběhne. Dopíjím pivo platím a vyrážím s tatínkem na autobusovou zastávku. A když dorazím na zastávku tak vidím jak tam synovec šťastně sedí vedle sestry a dělá opičky na nějakou paní vedle se kterou si maminka musí povídat. Jasně, dorazil a protože maminka byla naštvaná a neměla náladu tak začal interakci s cizí paní a maminka prostě už nemá šanci být naštvaná. Musí se bavit s úplně cizí paní o tom jak má roztomilého chlapečka. :)

CRANK: To říkal můj muž taky.:-) Do osmatřiceti. Od osmatřiceti se nevyspal, ale tvrdí, že je spokojenej, má nás m oc rád a my jeho.

YMLADRIS: Tohle je možnost, beru.:-) Zkusím. Je dost pravděpodobné, že příliš často užívám buzerativ. Vím totiž, jaká autorita je můj muž, když přestane být autoritativní. Autorita pro mě i pro děti. Moc ráda bych mu to ukázala, ale jak se tak pozoruju, zdá se, že nevolím prostředky, které by byly nekonfliktní. Přehodnotím.:-)

YMLADRIS: tady se jeste doplnim, ze kudlu v kapse mam z neposlusnych a neflexibilnich programatoru v praci :), ne z muze, ten je v tomto desetileti zlatej

INK_FLO: No to je šílenost, samozřejmě.

zrovna teď čtu článek v tom vodafoňáckým free magazínu čili chili článek "nebezpečná dokonalost" o přehnaném rodičovství. Citují tam jednoho publicistu:

"Na mnoho současných dětí jsou kladeny nepřiměřené nároky, nejdůležitější je výkon. Děti ale chtějí být dětmi a nechtějí si dělat starosti o budoucnost."

Pak tam odkazují na nějakou studii, podle které mají děti o polovinu méně volného času než jejich rodiče začátkem osmdesátých let.

Jakožto odstrašující příklad, kam až to může zajít uvádí tuto reality show "Toddlers and Tiaras" (batolata a korunky)...některé z těchto vytrénovaných roztomilých minirobotů imho skončí na cracku nebo heráku

toddlers and tiaras s05e02 lollipops and gumdrops pageant - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=9wK4xDlpWJA

DARJEEL: Na mě moc černá vize odkazu našich rodičů...co jsou tedy ty "pevné kořeny" ... Nevím, jaká jsi generace, já vidím odkaz ve smyslu "žít, přestože je válka a systém takový, jaký je". Nevidím jen ty "vlky" a zlovůli teda. Sice vratkejma nohama, velmi zkresleně v důsledku dětské deprivace, ale stojím na odkazu "stavět vlastníma rukama z toho, co je; žít, co to dá; milovat, i když to bolí; pomáhat sobě i druhým, vypěstovat si co nejvíc ovoce a zeleniny sami, navařit z ní zavařeniny, vyhnat bažanty ze hnízd, aby je nepřejel kombajn...jasně, bylo spousta nepravosti, nevidět je je blbost, ale hodlám se učit z toho, co se povedlo a to, co ne, si zkusím pamatovat, abych to neopakovala.
Práce a povinnosti jsou prostředek a ne cíl - to je hezký a beru. Stejně jako hodně hlubokou studnu. Kalašnikov nechám na manželovi, ale i ten se může hodit, nevylučuju.

Nerozumíme si ale v tom, že bych svým dětem něco chtěla slibovat. To ne. Spíš mi jde o vědomí si vývojových stádií, jejich přechodů, rovnováhy mezi přibývajícími povinnostmi a benefitů a schopnost jimi děti provést.


YMLADRIS: Vize super. Předpokládá matku, která miluje svoje povinnosti a užívá si benefitů, respektive si je dovede nastolit. Otce, který je ochoten také přiložit ruku k dílu a z matky před dětmi nedělá prudnou. Případně koriguje logický vzdor dětí tím, že na plnění povinností trvá také. Mluvím o pidipovinnostech, např. jednou týdně vyklidit myčku, uklidit si po sobě nádobí ze stolu, jednou týdně zalít hadicí skleník, ostatní činnosti jsou ryze dobrovolné.
Ovšem konkrétní příklad u našeho kluka: mě pomáhá většinou nerad. Ale ... jakmile napadne sníh, vezme sám od sebe lopatu a jde na to. Odhází ho. Už tři sezony. Pokud totiž něco dělá můj muž sám od sebe, tj. vyloženě chlapskou práci, jde do toho i syn. Včetně spaní pod širákem v dešti, dvacetikilometrových pochodů a stáčení piva. Ovšem ve zbytku času, kdy můj muž držkuje, že prudím, když chci aspoň přinést konve (prosím, přines mi je, jsi tak silný, já je unesu těžko) držkuje syn úplně stejně.
Holka zas jede v panenkách. Pořád miminkuje a "mami neruš, miminko usíná". Jsou jí tři, chci po ní odnést si po sobě talíře ze stolu, vidí to u mě, docela samozřejmě talíře a příbory sklízí.

Čili, jdou-li rodiče spolu, stejným směrem, pak bych řekla, že lze. Ale pořád jsou zřejmě primární oni a to, nakolik je naplňuje sekání trávy, mytí nádobí, nebo pečení buchty. Přes obrovskou únavu z každodennosti, probděných nocí a podobně. :-)