KUATO: lab je prima! (synteza pervitinu neni tezka, jednou se to muze hodit... :) [vtip])

normalni minim jako majici obdobny hodnotovy system jako maji jeho rodice ... neco jako ze svet je fajn misto ktere ma vyznam opecovavat, ze nase kultura v zasade kladne hodnoti vzdelani, praci (produktivitu) a osobitost, ... ze nase spolecenske usporadani (dodrzovani zakonu, demokracie, ...) je v zasade fajn i kdyz stale je co zlepsovat, ... proste tyto zcela normalni (dle mne) veci. Oproti nejakemu uber vizionari, co se staryma nebavi, co ma asi na mysli Pizi (revoluce?)

ja uz jsem stara. proto treba mne nechalo chladnym Occupy cokoliv, pac jsem nepochopila navaznost na stary svet - co se mi snazijou rict, co teda budeme delat jinak, jakou navrhuji zmenu konkretne atd.

YMLADRIS: mit normalni dite? co to je? ja pozoruju, jak neskutecne zalezi na tom, aby deti mely moznost delat smysluplne zajimave veci. my jsme ten svet udelali tak bezpecny, nudny, plny jistot, ze jsme ho uplne zkurvili. je uplne mrtvy. vetsina deti akorat vysedava u televize a pocitace. pokud potrebujeme genie, lidi, co budou uvazovat jinak, tak si je musime vychovat sami. musime jim dat mraky sveho casu, sve pozornosti, ukazovat jim veci kolem nas, nechat je experimentovat, poznavat, jak co funguje, zazehnout v nich ten ohen a krmit ho. dokud jsou deti male, tak maji nejvic energie, postupne uz to bude jen cim dal horsi.

tuhle se mnou synator sedel hodinu u grilu, foukal mechama do ohne a pokouseli jsme se na drevenem uhli roztavit stribro. neveril jsem, ze vydrzi, moc se toho nedelo :o), ale zjevne ho to tesilo vic, nez oslavovat sve vlastni narozeniny s pribuznyma :o)). ted mam za ukol koupit mu detskou laborator, aby mohl delat pokusy, tak jsem zvedav, jak dlouho mu to vydrzi.

PIZI: tihle Zcela Novi lidi jsou urcite super, ale byt nekym takovym podle mne vyzaduje fakt specifickou osobnost - Gandhi, Matka Tereza, Jezis :). Protoze jejich poselstvi je tak radikalne novy, umrou, a "nic se nezmeni", pac to tahlo jejich charisma. Pokud bych mela dite, ktere vykazuje znaky nejake unikatni osobnosti, budu se ho snazit podporit v jeho misi. Mnohem, mnohem pravdepodobnejsi ale je, ze bude celkem normalni. A my celkem normalni delame zmeny nejlip kdyz dobre rozumime a fungujeme v tom, co uz je, tj. menime system zevnitr. Aspon ja osobne, kdyz vidim nejakeho ucitele/kazatele zmen, ptam se - ma rodinu? jsou jeho decka v pohode? dokaze se uzivit? chodil nekdy do prace? atd. Nebo je to alternativec/rentier, ktery je moc ulitly v nejake idei. Pak mu a priori neduveruju. Ale takova jsem ja, mozna mas nejake protipriklady Zcela Novych?

EVA_: Nemyslím si, že svět lze změnit nějakým vysvětlováním těm starým. Noví prostě musí začít žít jinak, ne se snažit vysvětlit starým, že žijí špatně.

PIZI: Někde jsem četla: "správný rosenkrucián nosí šat země, ve které se pohybuje".:-)
Chceme-li měnit svět, předpokládá to ho pochopit a umět s ním fungovat, jinak mu imho. nelze požadované změny srozumitelně podat.

YMLADRIS: To pak záleží zda chceš aby děti pokračovaly v tom jaky svět je, nebo zda chceš aby ho měnily. Pokud mají pokračovat, tak samozřejmě hledáš výchovu, která jim umožní se hladce zařadit do dnešního světa autorit a soutěžení.

YMLADRIS: a jeste doplnim dalsi naivni vizi: nejlepsi by mi pripadlo, kdyz by decko nez pujde do skoly, uz rozumelo tomu, co hodnoceni je. Ze ono neni svoje znamky. Ze je nadherna zariva manifestace, ornament reality, bez ohledu na to, jak se mu ve skole (nebo v cemkoliv) dari. Ze uci se, aby rozsirilo sve moznosti jak interagovat se svetem; nee kvuli znamkam. Atd. Pak by nemuselo byt z hodnoceni nervozni; hodnoceni je proste jen dalsi data, zpetna vazba jak jeho vykon pusobi na ucitele v kontextu dalsich spoluzaku. Jak pobrat zadani a jak ho splnit. Nase kultura je na delani dojmu na autoritu zalozena, takze neni spatne rozvijet i tento skill. Je to proste skill.

U nas v praci najimame dost mladych decek (18 let). Vim jak mne stvou lidi, kteri neumi/nechteji pochopit zadani a splnit ho. Zdrzuji cele flow. Z meho pohledu, vetsina lidi po vetsinu zivota bude kooperovat v tymu, pracovat v nejake strukture, nasledovat nejake zadani. Jako kdyz ucen se driv ucil u mistra. Teprve kdyz toho spoustu uz umi "provadet", tak je hodnotny, kdyz se pokousi o svoje vlastni vystrelky a napady, sam se stava mistrem atd. Setkavam se s radou lidi, kteri fakt trpi, ze nechteji byt blbym koleckem v soukoli/mraveneckem v mravenisti, ale pritom nemaji na to, aby teda byli nejakou vedouci entitou, ktera si dela co chce (a okoli to akceptuje, uznava atd.). Co pak s nima. Maji jako by vecnou pubertu a blbe se s nima spolupracuje. Tak se mi zda lepsi, kdyz clovek umi jak "plnit zadani na dobrou znamku", tak uplatnit svou tvorivost a angazma... no uvidime :)

skoly, kde se nepraktikuje hodnoceni, jsou i u nas. Osobne si myslim, ze nejak jednoznacne verit ze to je pro decka lepsi, je osidny - muze to byt projekce rodicu, z mladi, jak pise KAI "kdo ma vzpominky nemuze nesouhlasit". Cetla jsem zazitky nejake matky, ktera nejak ve treti tride z logistickych duvodu preradila dcera z nejake tady te waldorf/montessori/neco skoly do normalni skoly a stalo se to, ze dceru KONECNE zacala skola zajimat. Matka ji podrobne zpovidala a holcicka to vysvetlovala tak, ze v puvodni skole ji nikdy nikdo nerekl, zda jeji vykon je nad/pod/prumerny, nikdy se v nicem nesoutezilo, nic ji nemotivovalo se vubec o neco snazit, protoze cela skola bych zalozena na hlavne si autenticky delejte co chcete. Pritom ale tato divka je prirozene souteziva a LIBI se ji, kdy je srovnavana a vi, jak na tom je, co se ji podarilo super a kde ma zabrat.

Takze jestli to do takoveto situace dostanu, chtela bych se rozhodovat dle toho co se bude jevit jako nejlepsi vzhledem k osobnosti mych deti.

Osobne se tady u tech skol typu "nenutte se do niceho" bojim, jestli to decka dostatecne pripravi na zivot, mineno, jestli si to ucitele moc neusnadnuji (rezgnuji na moralne volni vychovu, kazdej si rad jen hraje a surfuje realitou = mensi prace s detma). Umet se prekonat, zabrat, snazit se, vyrovnat se s hodnocenim, s uspechem, failem ... to je soucasti zivota. Osobne bych spis zkoumala CO se decka v te skole uci (jaka didaktika se pouziva) a jak kvalitni osobnosti jsou ucitele. Spis nez vsazet na radikalni pravidla typu "zadne znamky a testy". Co jsem zatim se setkala, casto to muze byt tezce ideologicky zatizene (ucitelku nezajima osobnost ditete, ale hlavne aby se dodrzovala pravidla toho nejakeho systemu, kteremu veri jako svate knize). Jako u kazde alternativni zalezitosti, je tam vetsi procento lidi kteri nejak bojuji proti systemu, svetu atd., nejsou to vyrovnany mily lidi... a ja nechcu aby si na mych deckach odzivali svoje trauma :)

cili, zkoumala bych peclive konkretni skolu

INK_FLO: Tedy, Sleepy hustě...:o))
----------------
Knihu napsal Aleš Kot před více než rokem, námět jel nabídnout do Seattlu na festival Comic Con a nakladatel jeho vydání na místě odsouhlasil. "Pět studentů mezi patnácti až osmnácti lety napochoduje do školy s automatickými zbraněmi, LSD a kamerami, které všechno přenášejí na internet. Nechají téměř všechny kromě čtyř učitelů opustit školu a pak začnou výuku," popisuje Kot rozjezd příběhu.

Ukázka z komiksového románu Wild Children

Aleš Kot
Sám ví, že škola může být traumatizující a sloužit jako nástroj pro likvidaci originálních nápadů. "Jak už kdysi řekl Ellwood P. Cubberley, jeden ze zakladatelů moderního školství: jsou to továrny, ve kterých je produkt - děti - přetvořen tak, aby vyhovoval způsobu života ve dvacátém století," dodává Kot.
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ales-kot-a-jeho-komiks-v-usa-ddb-/literatura.aspx?c=A120817_173646_vytvarne-umeni_jaz

abychom se zas vratili k tematu transformace:
ted mi prisel vygenerovany mail od cloveka o kterem jsem nikdy neslysel a do oka mi padla veta:
"Nezáleží na tom, jak daleko od rodiny a přátel se nacházíte, Facebook vám pomůže zůstat ve spojení."
zni to docela strasidelne .. Nezáleží na tom, jak daleko od rodiny a přátel se nacházíte .. je to trochu v jinem kontextu, ale cim vickrat to lidi budou cist, tim vic to bude smutna pravda