My s mužem koukáme jak blázni na tzv. genetickou metodu čtení, se kterou teď chodí ze školy syn. U nás v Prdelákově, prosím, odzvonilo slabikování. Děti čtou po americku písmenko za písmenkem. Máma nemá mísu, ale m-í-s-u.
Písmo mám ráda tradiční, doufám, že ještě stihneme písmenka spojovaná. Krasopis považuji za svého druhu umělecké vyjádření (aha, profesionální deformace - kaligrafie...no nic, no)
Také mě zarazily učebnice, už nejedou na "aktivní" znalosti, je v nich spousta cvičení na doplňování, zaškrtávání, paranoidně v tom čuju vliv zlého anglosasa.