• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISTRANSFORMACE - síť života: o všem, co pomáhá léčení a probuzení člověka,společnosti,Země
    Restartováno :)
    O cestách, technikách, prostředcích, projektech, hnutích, myšlenkách velkých i malých, co pomáhají člověku osvobozovat se a naplňovat svůj potenciál, a skupinám, místům, ekosystémům, uzdravovat se z nemoci civilizace.
    Společným jmenovatelem témat je uzdravení, obnovení rovnováhy, návrat k přirozenosti, nalézání cesty, která je v souladu se životem.

    Ráda bych, aby klub byl o sdílení informací, nápadů a zdrojů - spíše než o diskusích a rozebírání, jestli je nějaké téma dobré-špatné, reálné-nereálné, apod ;) (na tento druh vyžití tu máme klubů dostatek :)

    organnic.blogspot.com (Conti)
    rozbalit záhlaví
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    DNF: Jakože mám bojovat, abych se asimilovala a přestala si všímat věcí, kterých si všímat nemáme a o kterých se nemluví ? :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    DNF: Jasně že je. Lidi, co ji nepoužívají vůbec, vykazují zase jiná omezení. Měla jsem na mysli situaci, kdy u ní někdo tráví VŠECHEN nebo skoro všechen bdělej čas, viz. příspěvky níže, o jedincích, co jsou u ní 16 hodin, to je přece extrém. A Piži se k tomu tak nějak přihlásil :)....

    Bojuj s čím? Můžeš to prosím definovat? :)
    DNF
    DNF --- ---
    CONTINUITY: no hele, ta krabice s pocitacem je ale okno do jineho kusu sveta .. a pekne hluboke :) Je to dalsi prostor k poznani, a integraci. Bojuj :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    PIZI: ok, máš to perfektně pořešené :)
    na tvých názorech je každopádně poznat tahleta spokojenost, která vytváří jakousi čistotu a rovnováhu
    PIZI
    PIZI --- ---
    CONTINUITY: Myslím si, že by se změnily. Ovšem nehledám ty jediné správné názory. Hledám takové, se kterými budu spokojený a nebudu ubližovat druhým. Takové názory myslím mám, takže nemám potřebu hledat nějaké "lepší". Pro mě musí být prvotní nespokojenost se současností, abych něco měnil. Neměním věci proto, že něco jiného je lepší, ale proto, že to současné je špatné. A to, že je něco jiného lepší, neznamená automaticky, že to současné je špatné.
    PIZI
    PIZI --- ---
    CONTINUITY: Nejsou objektivní a nejsou nezávislé od hmoty.
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    CONTINUITY: Nebo jinými slovy: myslíš si, že by se na tvých názorech něco podstatného změnilo, pokud bys nějakým způsobem změnil životní styl, například rok woofoval někde na farmě nebo začal hodinu denně praktikovat nějaké intenzivní cvičení? Zkoušel jsi to ?
    (já ano, a změnilo. a potvrdili mi to i jiní lidé)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    PIZI: Jedna otázka k tomu:

    Ty žiješ hodně skrze intelekt.

    Myslíš si, že při takto zcela jednostranném životním stylu (velmi omezený počet stereotypních pohybů) a životním prostředí (krabice s počítačem) mohou být objektivní tvé názory? Tedy že tvůj intelekt je nezávislý od hmoty?

    Všimla jsem si totiž, že lze vypozorovat mnoho společných prvků v názorech, které na internetu prezentují lidé, o kterých vím, že žijí vyhraněně sedavým stylem.

    A pozorovala jsem sama u sebe, že pokud strávím i jen jeden celý den, nebo dokonce mnoho dní, nebo dokonce dlouhodobý čas u počítače, je tím velmi ovlivněno, co si myslím, co cítím a co sděluju po internetu.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MAHUTA: sem to cvakla v montessori centru :)
    MAHUTA
    MAHUTA --- ---
    YMLADRIS: Díky,tohle visí na zdi v brně u pana Gruzy-kyneziologa a bylo mne hloupý si to tam ofotit :))
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    kineziologie ci neco takoveho

    pred teckou je pocit, za teckou je chovani, vlevo je jak to spise chceme, vpravo je jak to spise nechceme

    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    The Only Interview Question That Matters | Inc.com
    http://www.inc.com/lou-adler/best-interview-question-ever.html?cid=readmore

    Zajímavý....
    Nejenom jako inspirace pro někoho, kdo hledá zaměstnance, a podnět, co si promyslet, pro někoho, kdo dělá zaměstnání.... Má to mnohem obecnější hodnotu.
    Mně zajímá otázka hledání jedinečný osobní cesty, tedy jak podpořit člověka ve zkoumání: Kdo jsem? Co chci? Kam jdu? Co umím, čím mohu přispět, co je pro mě důležitý?

    A tahle otázka je k tomu perfektní.

    Když se podíváte na svou dosavadní kariéru/život, co byl váš největší úspěch/nejdůležitější úkol/nejzásadnější projekt ?

    What single project or task would you consider your most significant accomplishment in your career to date?
    ---------------------------------------------------------------
    To see why this simple question is so powerful, imagine you're the candidate and I've just asked you this question. What accomplishment would you select?

    Then imagine that over the course of the next 15-20 minutes I asked you the following follow-up questions. How would you respond?

    Can you give me a detailed overview of the accomplishment?
    Tell me about the company, your title, your position, your role, and the team involved.
    What were the actual results achieved?
    When did it take place and how long did the project take?
    Why were you chosen?
    What were the 3-4 biggest challenges you faced and how did you deal with them?
    Where did you go the extra mile or take the initiative?
    Walk me through the plan, how you managed it, and its measured success.
    Describe the environment and resources.
    Explain your manager's style and whether you liked it.
    What were the technical skills needed to accomplish the objective and how were they used?
    What were some of the biggest mistakes you made?
    What aspects of the project did you truly enjoy?
    What aspects did you not especially care about and how did you handle them?
    Give examples of how you managed and influenced others.
    How did you change and grow as a person?
    What you would do differently if you could do it again?
    What type of formal recognition did your receive?
    ----------------------------------------------------------------------
    :) Samozřejmě pokud se nebavíme jen o pracovním pohovoru, nemusí se vůbec jednat o projekt v práci, něco za peníze, apod, jedná se prostě o to, co nám připadá důležitý.

    Přijde mi, že když si člověk na tuhle otázku odpoví, a případně ještě na všechny tyhlety podotázky, docela dost se tohoo o sobě dozví :o)


    PIZI
    PIZI --- ---
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    CONTINUITY: Teď na Tenerife si ze mně mladej informatik z Kolumbie dělal srandu, co že je to za divnost ve větru a vlhku chodit po horách...on byl hrdej na to, že je civilizovanej člověk, kterej stráví den v teple a suchu u Internetu a nezapotí se :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    _SKRITEK: To samé to bylo v Austrálii. V Byron Bay prakticky každý buď běhal, nebo alespoň chodil, hromadným rituálem bylo každé ráno před prací vyběhnout či vyjít místní kopec k majáku a zpátky (asi tak 6km okruh)...tam se potkali všichni, od svalnatých surfařů po sehnuté babičky :)

    Ale nemyslím si, že by Češi byli nějak víc "rezignovaní" než lidé někde jinde. Každá země má určitej svůj vzorec tohohle, a těžko to nějak porovnávat. V té Austrálii je celkem normální, že inteligentní a vzdělaní lidé jsou ohledně potřeby pohybu víc uvědomělí, než u nás, na druhou stranu tam ale taky očividně existuje široká vrstva takových lidí, co vypadají jak rozplizlí gumoví medvídci, neudělají zřejmě ani jeden krok pěšky a jedí jen fastfood a imho jsou na tom ještě hůř než průměrnej Čech. A rozhodně je spousta národů, kam idea, že by mohlo být užitečné se hýbat, i když člověk nemusí, ještě téměř nepronikla..... Ono to nějak souvisí s ekonomickým rozvojem, tedy s tím, jak dlouho už v dané zemi dělají fyzickou práci stroje....musí uplynout nějaká doba, než si lidé všimnou, že nehýbat se není až takovej luxus....a všimne si toho i tak jen určitá skupina....a jaké druhy aktivit se rozšíří a jak moc je dost i kulturní záležitost...
    _SKRITEK
    _SKRITEK --- ---
    CONTINUITY: Češi jsou celí nějací rezignovaní. V zahraničí budou ty čísla méně šokující.

    Ve Španělsku jsem se nestačil divit kolik lidí večer po práci běhá, nebo využívá tamních "street posiloven". Stejné informace mám i o Dánsku a dalších zemích. Skoro naprostá absence bezcílného poflakování s lahví alkoholu venku - naopak aktivně ku zdraví a sociální život jako takový. Že by sami sebe měli více rádi? Je to mentalitou?
    DARJEEL
    DARJEEL --- ---
    CONTINUITY: sedím u kompu x hodin denně a ačkoliv cvičím 2x denně (včetně energetických cvičení), tak mě to sezení furt ničí... ale při svý práci s tím toho až tak moc neudělám, psát zápisy ve stoje, to stejný skupinová práce... mně by úplně stačilo mít možnost si sednout na turka, což jaksi u stolu a bez toho, aby to bylo zbytečně reaktivní nejde... ale třeba přijde čas, kdy se to změní :o)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    a samozřejmě koho se to netýká, nebo mu jeho sedací režim připadá optimální, ten neudělá nic :))
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    CONTINUITY: Primární důvod, proč jsem sem hodila to šokující číslo, nebylo vyvolání diskuse, ale trochu něco jiného.

    Totiž, že třeba to někoho dalšího trkne, nic zvláštního sem nenapíše, ale položí si otázku, kolik je to u něj, a třeba ho to přiměje k tomu, že v neděli odpoledne častěji vstane od nyxu a půjde se projít :)

    To byla moje reakce, tenhle kousek informace mi dal víc uvědomění, jako MOC je to času, a kolik konkrétně....a díky tomu si ten čas strávený na nohách ještě víc hlídám.......a kvůli tomuhle efektu jsem to chtěla sdílet :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    PIZI: Ten příspěvek nebyl míněn jako "posuzování druhých lidí", ale právě jen jako čistě osobní údiv nad jedním z jevů, které jsou pro mně málo srozumitelné.
    A taky jako taková malá provokace :)...byla jsem jednak zvědavá, jaké reakce vyvolá, jednak jsem předpokládala, že se z nich o tom tématu něco dozvím :)

    Samozřejmě je mi jasné, že ne každý vnímá bolest v těle z chronického sezení tak bezprostředně jako já, to je dáno konstitučně, ty jsi zřejmě ten typ, který to bez akutních potíží vydrží déle.

    Druhá věc je otupělost, v době, kdy jsem to praktikovala, jsem se taky cítila "normálně", to "normálně" ale znamenalo například nepředstavitelně ztuhlou páteř. Jak moc ztuhlou, to jsem si uvědomila až, když jsem se z toho transu začla vzpamatovát a začla znova dostatečně chodit a začla se mi uvolňovat.....a zpětně mi přijde fakt divné, jak jsem mohla v takovém stavu být ochotna žít....ale byla jsem a vůbec mi to nepřišlo.

    Je to téma, které mě prostě dlouhodobě zajímá. Sama jsem intelektuálně založená osoba, mám ráda počítače, internet, knížky, žiju v tomhle světě, kde se dopravujeme motorovými vozidly, takže času v sedě trávím taky hodně, a když jsem byla malá a byla jsem nemocná, byl to dokonce skoro všechen, takže s tím mám spoustu zkušeností :)....a protože jsem ten druh člověka, kterého to bolí (v ájuirvédě typ váta), snažím se dlouhodobě přijít na způsoby, jak to ve zdraví přežít, tedy jak si uspořádat den, jaké aktivity dělat, jak na ně najít čas.... "Posuzování" s tím nemá nic společného. Každý řeší to, co mu připadá důležité......

    JULYZ: Když jdeš hodinu denně vyvenčit psa, můžeš klidně ještě sedět 16 hodin .)
    PIZI
    PIZI --- ---
    CONTINUITY: Při posuzování druhých lidí je dobré se oprostit od tendence představovat si je jako jinou verzi sebe.

    Já sedím u počítače denně od rána do večera. Žádné techniky a metody nemám, zdravotní problémy zatím také ne. Každý jsme jiný.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam