Jezení masa je pro mnoho mých přátel a kolegů víceméně duchovní problém, nicméně potravu já osobně vnímám ve hmotné rovině a nevidím v tom problém filosofický. Taky mi chybí při tomto posuzování pohled "žít a nechat žít". Každý jsme v různé fázi své cesty a kdyby militantní vegani měli pouze pohled "ok, jsi jinde než já, ale já to respektuji", neměl bych s nimi problém. Vzhledem k tomu, že se ale na 99% masožravců dívají vegemani (tj. vegetariáni, vegani, makrobiotici, syroví a jiní) pěkně spatra (tzn. jako na duchovně nečisté, méněcenné, negativní) a v horším případě pak pořádají i něco jako křížové výpravy za jejich očištění (naštěstí už jen ve slovní formě), pak s nimi problém mám. Sám se snažím žít v souladu s přírodou, inklinuju k raw, ale nikomu nechci nic cpát a rozhodně si nemyslím, že existuje nějaký obecně platný a správný pohled na to, jak jíst. A už vůbec do toho netahám nějaké duchovní moudra, negativní energii a světlíčko.