_BENNY: Slovo "zastávat" je zajímavé.
Jako by na ně někdo útočil.
Tak jsem to opravdu nemyslela.
Myslela jsem to tak, že POKUD člověk chce, a trochu si to promyslí, bio může být dostupné. Samozřejmě nikdo nemusí.
Potkala jsem dost lidí, kteří peníze nemají, protože jsou to např. studenti nebo putující hipíci bez příjmu, a přesto kupují kvalitní suroviny, protože to pro ně je důležité a mají dobře rozmyšlené, co opravdu potřebují. Ne třeba všechno bio, protože na bio zeleninu opravdu nemají.

Další faktor tam je jistá disciplína a plánování.
Některé ty lidi opravdu obdivuju, protože si opravdu nekupují žádná civilizační lákadla a své omezené prostředky vydávají jen smysluplně na to, co pro ně má skutečnou hodnotu. Jedna kamarádka takhle, vždycky má u sebe v batohu (je cestovatelka) pár dobrých surovin, na koleně vykouzlí za 10Kč luxusní jídlo, o které se ještě podělí se všemi kolem......a nějakou bagetu za 80Kč si jednoduše nekoupí, protože pro ty peníze má lepší využití :)
Když jsem analyzovala své vlastní výdaje, zjistila jsem, že nejvíc stojí, když si spontánně a nepromyšleně kupuju různé jednotlivé věci, z akutního hladu nebo z psychické potřeby..... Třeba tohle pokud člověk dokáže omezit, může vyjít s mnohem menším rozpočtem a být v klidu....:) (ale netvrdím, že by musel, pokud to finanční problém není, tak zase proč si ty věci nedopřát :)

A tak.... Prostě mi připadá, že kromě toho absolutního faktu, jaké prostředky máš k dispozici, je tam ještě hodně velké JAK se rozhodneš je rozdělit. Ale jak to bude, a co jsou priority, to je na tobě, nikdo tě k ničemu nenutí.

EVA_: Co to bylo za superkopřivy, že nepřestaly po převaření pálit ? :) odkud?

WANAH: Nemíchám ty dvě věci, jsou to dva různé faktory, uvědomuju si rozdíl mezi nima, a hledám prostě podle situace vhodné řešení.

Pokud vím, předchozí diskuse byla o cenách, a tam jsem psala to, že pokud uvaříš z veganských základních surovin, je možno dosáhnout velmi nízké ceny jídla, i když ty suroviny jsou bio.
Pokud použiješ hojnost bio živočišných produktů, cena jídla už nízká nebude, ale pořád bude srovnatelná s tou nejobyčejnější průmyslovou stravou v restauraci (a za jídlo v restauraci mnoho z nás těch 80-100Kč klidně dá a považuje to za fér cenu)....a pokud člověk takové jídlo nemusí mít každý den (jako obvykle každý den nejí v restauraci), je to taky finančně únosné.

Otázku, jestli produkty brát/nebrat a které, bych do toho nezatahovala, to je celej složitej jinej příběh, a nakonec to stejně musí udělat každý hlavně tak, jak to sám cítí.
a osobní odpověď k těm rajčatům/protlaku:
Neodmítám produkty nějak z principu, taky nějaké kupuju, pokud jsou kvalitní.
Chemická rajčata z Itálie si nekoupím skoro nikdy, protože mi jednoduše nechutnají.......takže leda v salátu v restauraci....to zas neřeším:)
Chápu, že ten protlak může být dobrá přísada do jídla, možná jsi mě právě inspiroval nějaký koupit a začít používat :)) Ale koupit si ho místo čerstvé zeleniny, to mě nějak nenapadne, protože je to prostě něco jiného, k něčemu jinému.... :), nenapadlo by mě to takle srovnávat jako nějaké dvě ekvivalentní možnosti...

_BENNY:

Samozřejmě, že všechny biopotraviny včetně surovin JSOU dražší než konvenční potraviny, z mnoha důvodů (dražší produkce, byrokracie okolo bia atd....). Na tom není co řešit a nikdy jsem nic jiného netvrdila.
Pokud si uvaříš rýži s čočkou nejlevnější z Teska, bude tě stát porce třeba 5 Kč.
Když to bude z bia, tak třeba 10 :)
Bio je tedy i tady dražší, co jsem chtěla říct je, že při těchto částkách to naštěstí není potřeba tak moc řešit :)

EVA_: protoze jim malo vlakniny?

CONTINUITY: Dost často chodím a nadávám na tu ves, že tu jako nic není, všude dojíždíme, obchod U Veselých je tragicky prázdný. Čili přístup k bio produktům nic moc. Tak jsem si tu udělala takovou soukromou záškodnickou jednotku, s kámoškama a sousedkama si necháváme vozit bio drůbeží maso a králíky od farmáře (sem tam ho "proklepnem" v laboratoři), hovězí a vajíčka máme od místního sedláka, mléko a jogurty nám začali vozit z nedaleké farmy (luxus, jednou týdně mám mléko za vraty), z Prahy pak jednou za čtvrt roku všem vozím z korejského krámu domácí tofu, řasy, sezamový olej a semínko, sojové mléko, těstoviny z bramborového škrobu, kimčchi se tu ujalo taky.
Mámě jsem se kdysi divila, co blbne, proč tak heká u zalévání skleníku a záhonů, když se dá zelenina koupit. Tak teď u zalévání hekám taky, ale děti jsou jiné, než já, jakmile cestou ze školy otevřou vrátka, vrhnou se na záhon a keře a všechno požerou. Obzvláště synátor má v tomhle můj obdiv, protože se nenechal od konzumace zeleniny odradit ani dost drsnou srážkou s mým obdobím, kdy "jsi to, co jíš" bylo náboženstvím a fanatismus mě přešel až poté, co jsem mu udělala špenát z kopřiv, který jsem ve spěchu neochutnala, naservírovala mu šlichtičku a papej. Jenže ta mrcha zelená nepřestala po převaření pálit.
Když přežil tohle a dál se na špenát usmíval, odhodlala jsem naši původně parkovou zahradu začít postupně osidlovat borůvkami, kdoulemi, angrešty, prostě rostlinami, co se dají jíst. Nemůžu si vynachválit takový ty vyvýšený záhony, to je paráda.:-) Jinými slovy doma potravinově celkem vyladěno.
Ve škole a školce ale vaří standardní českou kuchyň. Buchtičky se šodó, párky, rajská s knedlíkem a samozřejmě knedlo vepřo zélo. Dost jsem to řešívala. Jenže - školy a školky, kam by člověk dal děti s tím, že budou dlabat zdravě, tak ty jsou, ale stojí přes dvacet tisíc měsíčně, to jako pardon...Místní škola je typu "dvoutřídka", malinká, ale je spojená i s MŠ, děti jsou v podstatě pořád v jedné budově spolu, spolu chodí ze školy/školky, chodí tam rády, mají je tam rádi, vytvořily si svoje partičky, a tak jsem se velice rychle rozhodla přestat řešit, jestli dostali nějakou příšernost k jídlu, nebo ne. A docela mi to i vyhovuje. Nedávno u nás totiž jedly sousedovic děti, špenát nee, nabídla jsem párek (samozřejmě 96% masa od domácího výrobce) a byla mi zadržena ruka, že děti mají bezlepkovou a bezmasou dietu, přestože nejsou na lepek ani maso alergické. Najednou jsem měla u stolu naloženého jídlem dva hladovce, dřív zvyklé s námi jíst, chechtat a hádat se u stolu, kteří si najednou nemohli dát ani chleba s máslem a bylo mi, jako kdyby s námi nemohli pobýt, neměla jsem, co jim nabídnout.
A tak jsem si pro sebe udělala závěr, že v tomto směru budu zachovávat určitou "náboženskou toleranci", že doma budem dlabat ty kvalitní, vymazlený (i bezlepkový a bezmléčný) věci a v cizině budem jíst to, co dostanem.

WANAH: ale to jiste tam jsou vicenaklady, ktere pripoustim jsem vypustil, protoze jsou pro me tak samozrejme, ze je neresim. i proto to maji mestaci ponekud slozitejsi (a tim mozna i drazsi) nez vesnicani - pac my koupime (kdyz uz nevypestujeme) v sezone za nejlepsi cenu par metraku brambor, jablek.. a mame to kde uskladnit, coz v byte asi pujde obtizne.

KUATO: Když postupuješ takhle tak bude nákup nižší, ale pak se ty musíš zabývat přepravou, skladováním, zpracováním. mít připravené náhradní cesty zásobování pro případ výpadku atp. to sou všechno náklady , které je potřeba taky započítat.

Možná je problém ve slově "připlatit". Na tom , že sehnat kvalitní jídlo vyžaduje víc úsilí se asi shodneme. Pak už záleží na indivuálním přístupu.

WANAH: nemyslim si ze nutne. to co platime u kvalitniho zradla navic je velmi casto prirazka u nejakeho zprostredkovatele (muze jich byt i vic) mezi vyrobcem a nami (tedy kupujicim). pokud se nam podari zkontaktovat se primo s vyrobci, muzeme se dostat na ceny velmi zajimave i ve srovnani s produkci "konvencni".