Používání rozumu prý není automatické - člověk se musí "rozhodnout soustředit" a získat tak "pné vědomí reality" ----> čím to ale je, že když toto provedu, doju k odlišným etickým imperativům než Randová? Nedocházím i s rozumem a soustředěním k sobectví a egoismu jako podstatě lidského jednání.Mají objektivisté snad "patent na rozum", nebo na "výsledky" rozumové činnosti, které pokládají za univerzální? A co když rozumem ospravedlňují své sobecké jednání - intelektualizace, jako obranný mechanismus ega.
EGO - OBRANNÉ MECHANISMY (Jak nepoznat pravdu)
Tématické články (psychologie) | Help24.CZ
http://www.help24.cz/index.php?page=clanky&view=ego-obranne-mechanismy
A tady Randová zajímavě navazuje na Buddhovu nauku. Buddha Gautama tvrdil "Kořenem utrpení je nevědomost spjatá s toužením; protože nechápeme pravou povahu věcí, naše životy jsou hnány slepou touhou po slasti a moci což vede pouze k bolesti a žalu."
Randová pak:
Podstatou všeho "morálního zla" je únik - záměrné ignorování rozumu - "snaha nevidět", jež dává přednost pocitům před realitou:
"Únik je objektivistickým ekvivalentem smrtelného hříchu. Je jediným takovým hříchem, který rozeznáváme, protože je tím, co umožňuje všechny ostatní morální zkaženosti" (Peikoff 2001, s. 227)
"Přijme-li člověk filozofii rozumu a rozhodl se soustředit se, získává postupně znalosti, sebedůvěru a schopnost intelektuálního sebeovládání. Dosažení soustředěnosti tím pro něj bude snažší. Bude-li se tímto postupem prakticky řídit po nějakou dobu, stane se mu soustředěnost přirozeným stavem, proces jeho myšlení získá na rychlosti a efektivnosti, bude přemýšlet rád a sotva u něj vznikne pokušení přestat svou mysl ovládat. Pokud naopak přijme iracionální či rozum odmítající filosofii, přičemž zpravidla zůstává v nesoustředěném stavu, bude se stále více cítit zaslepený, nejistý a ustrašený. Tím se jeho možnost volby soustředit se jen ztíží. Za nějaký čas bude soustředěnost pociťovat jako nepřirozené napětí, jeho myšlenkové pochody se stanou poměrně skličujícími a neproduktivními, více a více bude veden k úniku do stavu pasivního bloumání" (Peikoff 2001, s. 72), než Randoví