• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    BATEAU
    BATEAU --- ---
    taky me do doslo, tak jsem to chtel prepsat na Yi, ale uz jsem to nestihl.
    jeste jsem videl "Ai" .. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    BATEAU: Tak nic, no. Jste na mě moc vzdělaní :)
    (Jinak jsi mě na chvilku docela zmátl, protože zním verze jména I, Yi, a Yiyi, ovšem Hou-Yi mi uniklo XD)
    BATEAU
    BATEAU --- ---
    Hou-Yi
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Další hádanka, uvidíme, kdo a jak si s tím poradí – zatím jste to dávali až neslušně snadno X)

    Jednoho krásného dne se synové velkého boha rozhodli, že se nechtějí střídat, ale že chtějí být na obloze všichni najednou a pořád. A tak najednou vysvitlo deset sluncí, což samozřejmě mělo drtivý dopad na všechny a na všechno. Kytky usychaly, skály tály, voda se odpařovala. Místní vládce dostal strach, že tohle špatně skončí, a vroucně prosil nebesa a jejich obyvatele o pomoc. Otec rebelujících sluncí se nad ním slitoval (možná chtěl také dát za vyučenou svým synům) a poslal jednoho ze slabších nebešťanů i s manželkou, aby pomohl.
    Nebešťan napnul luk a nachystal si deset šípů. Pak začal sestřelovat z oblohy jedno slunce po druhém. Ta se při dopadu na zem měnila ve zlaté vrány, které s krákáním odlétly pryč. Místní vládce se zase jednou zalekl, protože uměl počítat velmi dobře, a nebešťanovi ukradl poslední šíp – jedno slunce by přeci jen na obloze zůstat mělo.
    A tak se věci vrátily ke správnému řádu a nad hlavami máme od té doby jen jedno slunce. Ale příběh nebeského lučištníka zde nekončí.
    Příchodem na svět ztratili oba, nebešťan i jeho manželka, nesmrtelnost a možnost vrátit se na nebesa. Oba proto dlouho hledali cestu, jak by se přeci jen vrátili. Až nalezli někoho, kdo jim mohl pomoci. Jenže manželka nebešťana tehdy v lačnosti využila všechnu sílu jen pro sebe – dostala se nejen zpět na nebesa, ale přímo na Měsíc, kde od té doby žila. Smutný a osamělý nebešťan putoval dál po zemi a hledal, jak by se mohl se svou ženou opět setkat. Nakonec se ho zželelo bytosti dost mocné, aby mu pomohla. Nebešťan se vrátil k životu na nebesích, pro změnu na posledním slunci, které nesestřelil.
    A povídá se, že jen když je měsíc v úplňku, nejsou ti dva spolu. Zato když je měsíc v novu, celý ve stínu slunce, tak se spolu prý vášnivě milují…
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    KID_MCHUTT: Bať bať. Etain, Midir a král Eochy.
    Chmmm, takže ještě něco náročnějšího... Já na něco přijdu X)

    No, jednu hádanku ještě nikdo neodpověděl, i když, pravda, ta byla taková nemastná, neslaná: FOSSY:
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    "Is and buí oc taithbiuch a fuilt dia folcud & a dá láim tria derc a sedlaig immach. Batar gilithir sneachta n-oenaichde na dí dóit & batar maethchóiri & batar dergithir sían slébe na dá grúad n-glanáilli. Badar duibithir druimne daeil na dá malaich . Batar inand & frais do némannaib a déta ina cind. Batar glasithir buga na dí súil. Batar dergithir partaing na beóil. Batar forarda míne maethgela na dá gúalaind. Batar gelglana sithfhota na méra. Batar fota na láma. Ba gilithir úan tuindi in taeb seng fota tláith mín maeth amal olaind. Batar teithbláithi sleamongeala na dí slíasait. Batar cruindbega caladgela na dí glún. Batar gerrgela indildírgi na dé lurgain. Batar coirdírgi íaráildi na dá sáil. Cid ríagail fo-certa forsna traigthib is ing má 'd-chotad égoir n-indib acht ci tórmaisead feóil ná fortche foraib. Solusruidiud inn éscae ina saeragaid. Urthócbáil úailli ina mínmailgib. Ruithen suirghe ceachtar a dá rígrosc. Tibri ániusa ceachtar a dá grúad, co n-amlud indtibsen do ballaib bithchorcra co n-deirgi fola laíg, & araill eile co solusgili sneachta. Bocmaerdachd banamail ina glór. Cém fosud n-inmálla acci. Tochim ríghnaidi lé. Ba sí trá as caemeam & as áildeam & as córam ad-connarcadar súili doíne de mnáib domain . Ba dóig leó bed a sídaib dí. Ba fria as-breth: cruth cách co h-Étaín. Caem cách co h-Étaín"
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Étain. Destruction of Da Derga Hostel - jeden z těch tří příběhů :)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    sakra. já si vzpomenu :) je to Irsko a je to jedna z těch známějších legend, ale ta paměť...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Tak tohle neznám, celou dobu jsem měl dojem, že to je něco čínského,ale ten konec mě mate. Jsem opravdu zvědav na rozuzlení
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak dneska to zkusím udělat trochu těžší, když už jsem v pátek nestíhal:

    Jeden nesmrtelný se zamiloval do nesmrtelné dívky. A rozhodl se, že ji pojme za druhou manželku. Dívka nebyla proti, ale první manželka rzhodně ano. Dívku proměnila v motýla. Motýl poletoval po zemích smrtelníků, až spadl do vína jedné smrtelné královny a ta motýla vypila. Díky tomu později porodila onu nesmrtelnou dívku ve smrtelném těle - ovšem dívka zapomněla vše o svém předchozím životě.
    Znovuzrozená dívka získala brzy svou bývalou krásu a nápadníci se o ni mohli poprat. Nakonec si její srdce i ruku získal mladý král. Ale nebyla by to správná báje, kdyby vše bylo tak jednoduché. Králův bratr samou láskou a touhou po dívce onemocněl. A dívka z lítosti souhlasila s jedinou tajnou schůzkou, na které doufala vše vyřešit a švagrovi vrátit zdraví. Ale namísto švagra dorazil na místo setkání dívčin původní, nesmrtelný nápadník, a dívku odnesl na své panství.
    Jenže král, byť smrtelník, si něco takového nechtěl nechat líbit. Sebral vojsko a vytáhl proti nesmrtelnému do boje. Ten se sice nezalekl, ale udělalo to na něho takový dojem, že dal králi možnost dívku získat - pokud ji pozná mezi padesáti na chlup stejnými. A král, veden svou i dívčinou láskou, ji opravdu poznal a tak ji získal zpět.
    Ale dívka se rozpomněla i na svou lásku k nesmrtelnému. A tak strávila svůj lidský život s králem, a po jeho skončení, když se vrátila mezi nesmrtelné, vrátila se i ke svému nesmrtelnému milenci.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Zjevně musím vymyslet nějakou složitější hádanku :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Narcis a Echo - moc hezká legenda, alespoň podle mě.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Narcis
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, dnešní hádanka je velmi hezká legenda, i když hodně romantická, avelmi, velmi snadná hádanka.
    Žil kdysi krásný mladík. Tak krásný, že se do něj zamilovala víla. Ale mladík si jí nevšímal, víc se zajímal sám o sebe. A víla chřadla, až se vytratila, a zůstal po ní jen její hlas. Nakonec i ten zeslábl, až dokázala opakovat jen konce zaslechnutých slov. A bohové, rozesmutnělí jejím osudem, potrestali mladíka – tak dlouho si prohlížel svůj vlastní obraz, až se z něj stala květina, nesoucí od těch dob jeho jméno.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Samsonzřejmě :)
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Samson
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Opět jedna hádanka do dobré poledne :)
    Byly dva národy znepřáteleny a jeden měl v područí druhý. Ale za jednou ženou z podrobeného národa přišel boží posel a prorokoval jí narození syna. Ten vládl silou, které se nikdo jiný nevyrovnal. Když vyrostl, vybral si nevěstu – naneštěstí z nepřátelského lidu. Cestou na námluvy zabil lva. Během svatby dostalo od něj třicet družbů hádanku. Neuhodli, ale povedlo se jim výhružkami odpověď dostat od novomanželky. Náš silák je za to potrestal a pobil. Pak opustil město.
    Když se po nějakém čase vrátil, zjistil, že jeho tchán provdal jeho ženu za jiného. Místo ní hrdinovi nabídl její sestru. Ale hrdina zaplál hněvem a slíbil pomstu. Pochytal lišky, posvazoval je po dvou k sobě, k nim přivázal pochodně a zapálil svým nepřátelům pole, louky, pastviny, vesnice i olivové háje. Obyvatelé města brzy zjistili příčinu hrozné katastrofy a jejich vztek obrátil se proti zrádnému tchánovi a jeho rodině. Zapálili jejich dům a všechny usmrtili.
    Tehdy se silák stal nepřítelem celého národa a postavil se proti celému městu. I tak vybojoval slavné vítězství a odešel do hor. Utlačovatelský národ poslal za silákem celou armádu, ale on je do jednoho pobil oslí čelistí.
    Jednou se silák vydal do města a strávil noc u nevěstky. Obyvatelé ho chtěli uvěznit a domluvili se k přepadu za svítání. Ale silák vstal už o půlnoci, vysadil obě křídla městské brány a odnesl je na blízkou horu.
    Nakonec se znovu zamiloval. Ale dívka, opět ze znepřáteleného národa, jej zradila. Dlouho a vychytrale vyzvídala, až zjistila, jaké je tajemství síly jejího milého, a pak jej o zdroj jeho síly připravila. Hrdina byl zajat, oslepen a uvězněn, a pro potěšení nepřátel svých veřejně zesměšňován a týrán při slavnostech. Nakonec ale – byť slepý – naposledy v sobě našel něco ze své síly a na sebe i na své nepřátele strhl při veliké slavnosti celý palác.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    N – Nyx: (nemohl jsem si odpustit) Nyx je v řecké mytologii bohyně noci. Vzešla z prvotního Chaosu a jejím mužem je její bratr Erebus, bůh věčné tmy. Spolu zplodili řadu potomků, z valné většiny bytosti hrůzy a temnoty. Nyx je bohyní noci, bohyní upírů, a matkou celé řady se smrtí spojených bytostí a netvorů.
    O – Oidipus: Král Oidipus je asi netragičtější postavou mýtů. Králi Láiovi věštěc prorokoval záhubu z rukou vlastních potomků. Král se rozhodl zůstat bezdětný, ale potřeboval dědice. Unesl tedy Chrýsippa, syna élidského krále Polyba. Chlapec však přišel o život a Polyb proklel krále – předpověděl, že se dočká syna a smrti z jeho rukou. Když se pak královně Iokasté skutečně narodil syn, nechal mu král zmrzačit nohy (svázali mu je řemenem) a pohodit v pustině. Dítě však našel pastýř, slitoval se nad ním a donesl jej korintskému králi. Dítě dostalo jméno Oidipus („s opuchlýma nohama“). V dospělosti se vydal do Delf, aby získal rady do života. Věštkyně Oidipovi předpověděl, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou, se kterou zplodí děti, které zahubí jeho prokletí. Oidipus ve snaze ochránit korintského krále s manželkou zamířil místo domů do Théb. Na cestě se střetl s vozem, jehož vozka jej udeřil bičem a cestující stařec holí. Oidipus odpověl na úder takovou silou, že stařec padl mrtev. A byl to právě král Láios, který se vracel z Delf, kde hledal radu, co se Sfingou, která terorizovala Théby. Když se doslechl o Sfinze, vyrazil k hoře, kde Sfinga sídlila, aby napravil svůj prchlivý čin, a porazil ji v její vlastní hře. Théby uvítaly Oidipa jako hrdinu a zahrnuly jej poctami a láskou. Hrdina se oženil s ovdovělou královnou, byl zvolen králem a zplodil čtyři děti. Potom však Apollón seslal na Théby mor, neúrodu a s ní i hlad. Bratr královny Kreont vyrazil do Delf pro radu. Ta zněla: vyžeňte vraha krále Láia. Oidipus tehdy netušil, že se jedná o něj, proklel vraha a nechal po něm pátrat. Pravdu králi Oidipovi i lidu vyjevil slepý věštec Teiresiás. I přes vysvětlení královny Oidipus stále nechtěl kruté pravdě uvěřit, považoval vše za spiknutí, které ho má připravit o korunu. Tehdy ale dorazil posel z Korinthu, že se má Oidipus ujmout vlády, protože král zemřel. Oidipus se zaradoval, že otce nezabil, ale posel mu vysvětlil, že toho se obávat nemusí, protože je nalezencem. Iokasté spáchala po tomto odhalení sebevraždu. Oidipus si v zoufalství vypíchl oči její jehlicí. Věštba se vyplnila a Oidipa dostihl osud. Nakonec se od Oidipa odvrátili všichni – Kreont, lid Théb i jeho synové. Jediná Antigona zůstala při otci. Ten ve svém vyhnanství s dcerou dlouho putoval zemí, než nalezl klid v posvátném háji poblíž Athén. Oidipovi synové rozpoutali boj o moc, a protože podle věštby měl vyhrát ten, který bude mít na své straně Oidipa, chtěli ho získat oba pro sebe. Oidipa ochránil Théseus. Pak Oidipus proklel své vlastní syny, své dcery svěřil pod ochranu Théseovi a za zvuku hromu se vydal do Hádovy říše.
    P – Picacu: Pekelné bytosti ženského pohlaví z legend Srí Lanky. Jejich mužské protějšky jsou zvány Pey. Jde o poddruh ghoulů, pekelných netvorů, kteří se živí masem a krví lidí. Ghoulové obvykle vypadají jako lidé, někdy jako nemocní nebo dokonce mrtví lidé, s velmi hrubými vlasy, občas dokonce osrstění. Při svých výletech z podsvětí vyhledávají Picacu (Pey) bojiště a sají krev raněných lidí. Tím je zabíjejí. Když už nemají kořist, vrací se do podsvětí (nebo možná pekla) a čekají na další příležitost. Ghoulové a podobná monstra pronikla do mýtů mnoha zemí, včetně Japonska, Středního východu nebo Indie.
    Q – Quant: Quant je přátelská obryně z legend severoamerických indiánů. Je manželkou nelmilovanějšího obra, stvořitele Maushopa. V době, kdy se některá ze stvoření, kterými Maushop zabydlel zemi, začala chovat nepřátelsky a nebezpečně, požádali domorodí lidé Wampanoag o pomoc Quant. Konkrétně se jednalo o Pukwudgies. Obryně je posbírala, řádně jimi zatřásla, aby je zmátla, a pak je zahodila přes celou Novou Anglii. Někteří Pukwudgie po pádu zemřeli. Další se úplně ztratili. Ale dalším se paměť vrátila a rozzuřeni se vrátili pomstít. Začali unášet a zabíjet děti lidu Wampanoag, terorizovat a zapalovat jim vesnice. Maushop poslal svých pět synů, aby je zastavili, ale ti zemřeli. Tehdy se bitvy pustil sám Maushop a jeho žena Quant a zabili mnoho Pukwudgies. Někteří tvrdí, že Quant v boji zemřela, každopádně brzy opustila kulturu místních lidí a ti v ni přestali věřit, a brzy konvertovali ke křesťanství.
    R – Robin Hood: Středověká legenda o zbojníkovi, který bránil chudé proti bohatým, Angolsasy proti Normanům, spravedlivé proti nespravedlivým a vůbec páchal velké dobro v Sherwoodském hvozdu, zná snad každý. Robin je vděčným tématem mnoha filmů, seriálů a knih, dříve i písní a dětských her. Dnes už asi nikdo nedokáže odlišit, která z mnoha verzí legendy o Králi Zbojníků je správná. A i v tom spočívá její kouzlo. Každý si může Robina trochu poupravit tak, aby byl přesně podle jeho gusta. Počínaje barvou vlasů a přízvukem a konče charakterem. Základním kamenem zůstává ušlechtilost, odvaha, lukostřelecké umění a svérázný smysl pro spravedlnost Robina Hooda. Jisté je, že jeho legenda pomáhala lidem v těžkých dobách, a jisté také je, že ještě dlouho bude Robin inspirovat další a další tvůrce ke zpracování svého životního příběhu.
    S – Striga: Striga, Strigoi, Strigoica… Mnoho jmen, mnoho charakteristik. Někdy duše zemřelých, které se vrací ze záhrobí parazitovat na krvi lidí (jako upír), někdy živí lidé s magickými schopnostmi (proměna ve zvíře, neviditelnost…) – v mnoha ohledech koresponduje strigoi s obvyklým obrazem upíra. Zase jindy je striga čarodějnice. Většinový popis říká, že má striga rudé vlasy, modré oči a dvě srdce. Dokážou prý otrávit sny, způsobit různé přírodní katastrofy, nebo přivolat poltergeisty. Některé mýty uvádějí, že striga povstane sedm let po smrti člověka, jeho tělo je v té době hrůzně proměněno, a živí se lidmi (někdy krví, někdy masem, někdy specifickými vnitřnostmi). Tyto mýty sahají až do starého Říma a jsou poměrně rozšířené ve slovanských zemích.
    T – Teotihuacán: Je nejvýznamnější náboženské centrum a poutní místo v celé Střední Americe. Leží asi 50 kilometrů od Mexico City na náhorní plošině, nějakých 2200 metrů nad mořem. Dodnes ohromuje svou velikostí a monumentálností. Jedná se vlastně o celý komplex posvátných staveb – Chrám Luny, Pyramida Luny, Pyramida Slunce, Cesta mrtvých, umělé jeskyně a tunely pod Pyramidou Slunce, které reprezentují Podsvětí… Teotihuacán vlastně ani není mýtus nebo legenda, je to historická památka, ale je natolik propojen s místním náboženstvím a legendami, že do první malé mytologické abecedy s přehledem patří. Celé vesnice vyrážely na posvátné pouti na toto místo, aby si zajistili rozkvět a prosperitu a počet lidských obětí, které zde proběhly, nelze snad ani odhadnout. *Člověka opravdu jímá pocit vlastní nepatrnosti a pomíjivosti, když stojí čelem k Pyramidě Slunce, stavby se základnou o hraně půl kilometru a přes šedesát metrů vysokou.
    (* - osobní poznatek)
    U – Uranus: Uranus je znám jako Otec Nebesa, manžel Gaii, Matky Země, první z řeckých bohů. Uranus je otcem Titánů, a předkem všech řeckých bohů z pozdějších dob. Uranus sám vzešel (podle mýtů) stejně jako Gaia z prvotního Chaosu. Aby si udržel moc, věznil své potomky v propastech Tartaru. Nakonec však jeden z nich, Kronos, povstal v rebelii proti němu. Uvěznění Titáni působili bolest své Matce, jelikož byli vlastně uvězněni hluboko v ní. Gaia nakonec vytvořila pazourkový srp a požádala své děti, aby Urana vykastrovali a zbavili moci. Jen Kronos – nejmladší z nich a zároveň ten nejctižádostivější, měl dost odvahy, a svého otce přepadl. Podle legend vykastroval Kronos svého otce a jeho varlata odhodil do moře. Z krve Urana, která skropila Zemi, povstali Obři, Erinye (bohyně pomsty), Maliae (stromové nymfy) a údajně také Telkini. Z genitálií odhozených do moře povstala Afrodité. Kronos po sesazení svého otce znovu uvěznil Hecatonchiry a Kyklopy a tehdy mu bylo prorokováno, že i on bude svržen svým vlastním synem. Aby se tomuto osudu vyhnul, požíral Titán Kronos všechny své děti, dokud nebyl skutečně svržen synem, kterého jeho matka Rhea zachránila před sežráním. Tímto synem byl Zeus, zakladatel a vládce známějšího řeckého pantheonu. Již dávno není znám žádný kult obracející se přímo k Uranovi.
    V – Vlkodlak: Podle legend je vlkodlak člověk, který se (většinou) nedobrovolně mění za úplňku ve vlka a ztrácí kontrolu nad svým chováním. Legendy ale znají i vlkodlaky, kteří měnili podobu podle své vůle a dokonce si zachovávali svou lidskou mysl i v těle šelmy. Zmínky o lidech-zvířatech se vyskytují v legendách a mýtech celého světa, ne vždy se jedná jen o vlky. Vlkodlačí mýtus soupeří rozšířeností a různorodostí s mýtem upířím, není v něm ale tolik protichůdných tvrzení (největší rozpory vznikají ohledně likvidace vlkodlaků, tedy zda je nutné použít stříbro, nebo stačí běžné fyzické prostředky, a ohledně chování vlkodlaků, jelikož existují legendy o vlkodlacích „hodných“). Severoameričtí indiáni žili ve shodě s přírodou a i prostřednictvím totemových zvířat měli ke zvířatům, svým patronům, velmi blízko. Podle mnoha mýtů se kmenoví šamani dokázali měnit v totemová zvířata, zpravidla ve prospěch kmene. Jako silnější a chytřejší se nezřídka dlaci ujímali vedení smeček zvířat příslušného druhu a používali je ke svým účelům. Některé mýty o vlkodlacích jsou poměrně moderní (například dříve zmiňovaná Gévaudanská Bestie).
    W – Wendigo: Podle Inuitů obojživelný tvor se vzhledem aligátora (ovšem zanechávající stopy podobné spárkaté zvěři). Zpravidla nedělal nic horšího, než že ničil rybářské sítě. Ovšem podle severoamerických indiánů se jedná o něco jiného. Wendigo (Windigo, Weendigo, Windago, Witiko…) je zlý, lidožravý duch, který se může proměnit v člověka (nebo člověka posednout). Ti, kterým zachutnal kanibalismus, jsou v největším nebezpečí. Proto je Wendigo často spojován s obdobím hladu a mrazů, se Zimou a Severem. Je ztělesněním obžerství a chamtivosti (Wendigo nemůže být nasycen a uspokojen, jakmile uloví a sní svou oběť, chce další). Mýtus Wendiga fungoval jako varování a podpora obvyklého tabu vztahujícího se na kanibalismus (i kdyby měl zachránit něčí život). Správnou odpovědí na hladomor byla sebevražda nebo rezignace vedoucí ke smrti. (V poslední době byl mýtus Wendiga celkem pěkně zpracován ve filmu Dravci.)
    X – Xolotl: Podsvětní pes z Aztéckých mýtů. Pomáhal při tvorbě lidí – na počátku byly jen polobožské bytosti zrozené z kamenného nože, které požádaly svého tvůrce Citalicua o další bytosti, které by jim pomáhaly. Ten pověřil Xolotla, aby mu přinesl od Pána mrtvých Mictlana kost mrtvých. Xolotl kost nesl v tlamě, ale při doskoku na zem ji překousl na dva nestejné kusy. Ty pak Citalicua vařil v kotli se svou krví. Po čtyřech dnech z kotle vyšel muž, po dalších čtyřech dnech žena. Xolotl také vytvořil dohodu, podle které museli všichni bohové – včetně něj – jednou zemřít. Sám se smrti vyhýbal proměnami v kukuřici, v kaktus nebo v larvu.
    Y – Y Draig Goch: Červený waleský drak. Panoval v zemi tyran Vortigen a stavěl sobě mocné opevnění proti všem, kdo by chtěli jeho moc. Ale jeho věže stále padaly. Vortigen se poradil s druidy a dozvěděl se, že potřebuje krev dítěte, jehož otcem nebyl člověk, aby věže vydržely. Když takové dítě našli (podle některých verzí nebyl tím dítětem nikdo jiný, než sám Merlin), než jej stačili obětovat, řekl chlapec Vortigenovi, že věže padají kvůli dvěma drakům, kteří se pod zemí perou. Vortigen nevěřil, a tak nechal svoje vojáky na určeném místě kopat – a z podzemí unikli dva draci. Rudý a bílý. Rudý drak – Y Draig Goch - je dodnes symbolem Walesu.
    Z – Zefyr: Řecký bůh západního větru. Patří mezi Anemoi (Boreas – severní vítr, Notus – jižní vítr, Eurus – východní vítr), bohy hlavních větrů, nicméně je v pantheonu jednou z méně mocných postav. Z Anemoi je Zefyr asi nejznámější pro svoje role v legendách týkajících se zvučnějších jmen – například legenda o Érotovi a Psýché.

    Pod některými hesly nejsou první asociace na dané písmeno, někde proto, že už dostaly samostatné příspěvky (Fénix, Kitsune,…), někde proto, aby abeceda pokryla větší geografickou rozmanitost. Popisy nejsou většinou vyčerpávající, jen všeobecně informační. A vzhledem k tomu, jaká to byla fuška, bych mohl abecedu dát dohromady maximálně jedenkrát za týden. Snad se vám líbí XD
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    V rámci blbnutí a krácení si dlouhé chvíle předkládám Vám „malou mýtickou abecedu“, mix z různých koutů světa, mix bohů, bájných tvorů, hrdinů a předmětů. Snad pobaví, snad poučí, i když je spíše heslovitá a stručná.
    Malá Abeceda Legend
    A – Achilleus: Kdo by neznal jednoho z nejslavnějších hrdinů Trojské války. Syn krále Pélea a říční bohyně Thetys dostal od matky jako dar nezranitelnost. Podle některých jej vykoupala v řece Styx, podle jiných natřela ambrózií a zakalen v ohni. Každopádně mu po této kůře zůstala jako jediné zranitelné místo pata. Matka se jej snažila uchránit před Trojskou válkou, jelikož podle věštby měl být Achilles buď hrdinou s krátkým životem, nebo průměrným vladařem s dlouhým životem. Ukryla jej v ženském klášteře. Ale všichni víme, že tato lest nevyšla – pro Achillea vyslali jiného hrdinu, Odyssea, a ten použil svůj důvtip (před zahalené dívky naskládal hromadu šperků a mezi ně jediný meč, poté způsobil poplach a do války odvedl jedinou „dívku“, která se chopila zbraně), aby Achillea odvedl. Ve válce Achilleus zářil jako hrdina, v souboji zabil největšího z trojských hrdinů, Hektora, ale nakonec – po devíti letech války - zemřel s Paridovým šípem v oné pověstné patě. Dodnes je Achillova pata příslovečná jako označení slabiny.
    B – Bastet: Staroegytská bohyně, zobrazovaná jako lvice, později jako kočka, případně žena s hlavou lvice/kočky. Jako bohyně byla spojována především s ochranou a s královským majestátem, později se ochrana vyvíjela v ochranu mateřskou. Byla bohyní velmi oblíbenou a všeobecně považována za laskavou a mírnou. Zároveň zosobňovala ženskou rafinovanost a stejně jako kočky obecně i jistou nepředvídatelnost a nevyzpytatelný temperament. V okamžiku hněvu mohla být strašlivá – docházelo k jakémusi splynutí s bojovnou Sachmet. Bastet je považována za ideální ženu a matku. Její popularitu dokazují četné nálezy mumifikovaných koček.
    C – Cockatrice: Rozhodně není nejznámějším bájným tvorem, ale právě pro svou relativní neznámost získala své místo v této abecedě. Jedná se o příšeru z legend severní afriky, jakousi obdobu baziliška. Cockatrice není veliká, základním rozdílem od příbuzného baziliška je krk a hlava kohouta, nevelké tělo, křídla a ocas podobné hadím. Stejně jako bazilišek byla Cockatrice smrtelně jedovatá, mohla zabít oběť (podle některých verzí jen paralyzovat) pouhým pohledem. Pouze krev kohouta byla protijedem, a tam, kde kohoutí kokrhání údajně zabíjí bazilišky, Cockatrice zahánělo na útěk. Občas se se v legendách vyskytuje popis, kdy měla Cockatrice druhou hlavu (hadí) na konci ocasu.
    D – Draci: Nejslavnější tvorové bájí a legend. Nejčastěji zmiňovaní v různých obdobích, kulturách a oblastech. Někdy jsou draci moudří, inteligentní a laskaví. Jinde jsou krutí, zlí, nebo jen zvířata s chutí na lidské maso. Draci jsou silní, mají obrovský ničivý potenciál a utkat se s nimi mohou jen ti největší z hrdinů (sv. Jiří, Tristan, Siegfried, Cadmus, …). Ale rozhodně se nedá říct, že by draci byli lidem jednoznačně nepřátelští. Známější jsou sice právě ti draci, kteří hlídali poklad, terorizovali lid, a nebo se jen postavili do cesty hrdinům na jejich cestách, ale legendy znají i takové draky, kteří lidem pomáhají a radí. Asi nejhojněji jsou draci rozšíření v mýtech staré Číny.
    E – Elfové: Humanoidní tvorové ze skandinávských legend (popisovaní jako hubení, vysocí a dlouhovlasí) žili především v lesích a s lidmi se moc nestýkali. Pokud ano, většinou jednali přátelsky, pokud nebyli vyprovokováni. Anglo-Saské mýty znají dva druhy elfů – Liosalfar (Světlé) a Svartalfar (Temné). Germánské mýty nazývají elfy Schrat a Švédské Elvor. Dánskou variantou jsou Elen nebo lid Elle, a ti jsou k lidem nepřátelští. Elfové jsou obvykle přátelští, většinou šprýmaři a taškáři, občas ale zlomyslní a zákeřní. Bez výjimky dokáží být velmi nebezpeční a důrazně se doporučuje je nedráždit. Přes fyzickou podobnost nejsou jejich způsoby způsoby lidí a jejich myšlenky se ubírají po úplně jiných cestách. I když chápou věci jako vděk nebo naopak pomsta, láska nebo žárlivost, projevují se u nich jinak a jednat by se proto s elfy mělo s tou největší obezřetností!
    F – Fenris: Jistě nepřekvapí zařazení skandinávského bájného vlka, syna boha Lokiho a obraně Angebordy. Fenris byl bohy spoután a uvězněn (přičemž bohu války, Týrovi, ukousl ruku) a během Ragnaröku zabil (zabije?) samotného Ódina. Fenris je zosobněním divokosti, zuřivosti a síly vlka. Do jisté míry také temné stránky vlka, protože chybí kladné vlastnosti, typicky vlků přičítané. Je jedním z reprezentantů zla, i když na rozdíl od svého otce zla přímočarého, brutálního a zřetelného, ne zákeřného, skrytého, a zrádného. Po smrti Ódina Fenris buď sežere slunce a zničí svět, nebo padne rukou Vidara, Ódinova syna.
    G – Gryf: Bájný tvor s mnoha variacemi jména a mnoha variacemi v popisu, i když nejobvyklejší je kombinace lva a orla (orlí hlava, přední nohy a křídla, lví tělo, zadní nohy a ocas). Gryfové se objevují v Mezopotámii, Egyptě, i Řecku. Bývají spojováni s nebesy a leckdy fungují jako strážci nebes nebo poslové bohů. Valná většina příběhů ukazuje gryfy jako relativně inteligentní a přátelské tvory, jejichž vlastnosti odpovídají těm, které se obvykle připisují lvům a orlům (čestnost, odvaha, majestát, síla, rychlost, vůdcovské schopnosti). Pro tyto charakteristiky se stal gryf i v mnohem pozdějších dobách oblíbeným symbolem a heraldickou figurou (dodnes ve znaku například u pluku finské armády, u polského vévodství Západní Pomařany, v názvu i znaku sportovních týmů, maskot Cambridge School of Weston – a mnoha dalších škol -,…) a to celosvětově. Svou popularitou v oblasti dekorací, heraldiky a symboliky jako snad jediný může gryf konkurovat i drakům.
    H – Hanuman: Hindský opičí král, který prosákl i do čínské mytologie. Šprýmař, taškář, jedna z hlavních postav Ramayany, generál a král vanarů, opicím podobné rasy žijící v lesích. Je znám pod mnoha dalšími jmény. Zejména v hinduismu je velmi uctívaným božstvem s mnoha chrámy. Hanuman je ústřední postavou mnoha legend a disponuje obrovskou silou a mocí (v jednom příběhu při hledání léčivé byliny nadzvedl celou horu, pod kterou se mu schovala), je znám jako ochránce před zlou mocí a vítěz nad mnoha démony a jinými bytostmi temných (negativních) sil. Tento zabiják démonů nikdy nepodléhal ničímu vlivu a je také symbolem nezlomné, byť trochu lehkovážné a s autoritami nevycházející vůle.
    I – Incubus: Méně známá verze ženské bytosti/démonky, vyskytující se v evropských legendách, sucuby. Zatímco sucuby sváděly muže a převyšovaly svou přitažlivostí lidské ženy, incubové sváděli ženy. Podle některých pramenů nevycházela atraktivita incubů a sucub jen z fyzického vzhledu (někdy byly tyto bytosti dokonce napohled odpudivé), ale byla jim dána nadpřirozenou mocí. Dokonce koluje i pověst, podle které je Incubus otcem čaroděje Merlina. S největší pravděpodobností se incubové a sucuby objevili až v době rozšíření křesťanství, kde byli považování za pekelné démony-pokušitele.
    J – Jinshin-Uwo: Obrovský úhoř z japonských mýtů. Dosahoval údajně délky 700 mil, jeho hlava byla položena pod Kyótem. Jeho pohyby a svíjení se způsobovaly na japonských ostrovech zemětřesení a potopy. Celé Japonsko nesl na svém hřbetě. Obdobným tvorem byl Jinshin-Mushi, brouk s pavoučíma nohama, šupinatým tělem a dračí hlavou, který vyvolával svým hrabáním pod zemí zemětřesení. Svou velikostí se Jinshin-Uwo řadí mezi behemoty.
    K – Kukuweaq: (heslo patřilo původně Kitsune, ale ty už mají svůj příspěvek) Inuité vyprávějí příběh o sobeckém muži, který měl k jídlu v těžkých dobách mrože. Jeho soused, Kucriak, tak šťastný nebyl. Proto se musel vydat na lov, aby nakrmil sebe i svou rodinu. Nakonec nalezl jeskyni, ve které přebýval Kukuweq – desetinohý polární medvěd. Kukuweaq napadl muže, který ho probudil, a Kucriak ho bodl do oka. Pak lovec utekl a rozzuřená, oslepená šelma ho pronásledoval. Nakonec se podařilo lovci Kukuweqa zabít a donesl domů dostatek jídla. Jeho sobecký soused se zastyděl a od té doby již nikdy nebyl sobecký.
    L – Leónidás: Konkrétně tedy Leónidás I. Spartský král, odvozující svůj původ od samotného Herkula. Dodnes považován za jednoho z největších (ne-li největšího) hrdinů mezi lidmi. Vládl v období válek mezi Persií a Řeckem. O jeho vládě se moc neví a jeho vláda také není tím, čím se proslavil. Král Leónidás se proslavil jako vůdce řeckých sil v bitvě u Thermopyl. Tam vedl odpor proti mnohonásobné přesile Peršanů a týden udržel průsmyk, jehož obrana mu byla svěřena (z toho tři dny trvala samotná bitva). Posledního dne bitvy zachránil většinu řeckých vojsk tím, že je poslal pryč a sám se zadní stráží (čítající legendární 300 sparťanů a pár set dalších řeckých bojovníků) zdržel nápor jednotek perského krále. Obránci průsmyku do jednoho padli a jejich odvaha a odhodlání, jejich hrdinství, je dodnes inspirací pro mnoho umělců i těch, kdo chtějí kráčet ve stopách hrdinů od Horkých bran. Xerxes I., král Peršanů, nechal po jeho smrti zhanobit Leónidovo tělo – utnout hlavu a narazit ji na kůl. Ovšem namísto aby Xerxes podkopal odhodlání Řeků, posílil je Leónidův příklad natolik, že perská invaze byla nakonec drtivě poražena. Poté, co získali tělo hrdinného krále zpět, jej Helénové zpopelnili se všemi poctami a uložili ve Spartě. Na Leónidovu monumentu, památníku u Thermopyl, jsou dodnes vyryta slova, která prý král dal jako odpověď perskému poslu, který jej první den vyzval ke kapitulaci.
    M – Mixcoatl: Slunce a Matka Země stvořili čtyři sta potomků – hvězd. Jejich chování ale bylo tak špatné, že potom stvořili Mixcoatla, aby vše napravil. Ten namísto toho pobil všechny své „sourozence“. Jiná verze příběhu praví, že Mixcoatl byl legendárním bojovníkem svého kmene (Tolteců), po smrti byl pozdvižen mezi bohy. Jeho sférou vlivu jsou válka a lov, stará se také o Mléčnou dráhu. Mixcoatl je zobrazován s lukem, rituálním nožem a ve válečných barvách. Zajišťuje úspěch přepadů, bojovníků i lovců v lesích. Byla mu obětována zvířata i lidé.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Padla zde zmínka o Diovi a jeho avantýrách, včetně únosu krásné Europé. Přímo s touto událostí souvisí legenda
    Založení Théb
    Když Zeus v podobě bílého býka unesl princeznu Europé, vyslal její otec, král Sidonský a Poseidonův syn, své tři syny, princezniny bratry, aby ji našli. I když však hledali dlouho a svědomitě, jejich úsilí nepřineslo žádné ovoce. Nakonec se Phoenix a Cilix usadili, první dal jméno Féničanům, druhý oblasti Cilicia (dnes jihovýchod Turecka). Třetí, Cadmus (Kadmos), odešel s matkou do Thrákie. Po její smrti vyhledal Cadmus proslavenou Delfskou věštírnu, aby zjistil, co by měl dělat dál.
    Věštkyně prozradila princi, že pokračovat v hledání unesené sestry je holý nerozum, protože se jí nezmocnil obyčejný býk. Jeho osudem je setkat se na louce s jalovicí, která má na každém boku světlou skvrnu připomínající měsíc v úplňku. Tu pak musí následovat a na místě, kde kravka padne vyčerpáním, musí vybudovat město. Taková je vůle bohů.
    Princ poslechl vůli bohů. Když na louce narazil na mladou krávu s kulatými skvrnami, připomínajícími měsíc v úplňku na bocích, vydal se i s družinou za ní. Následoval jalovici až na místo v Boécii, kde vyčerpaně ulehla. Potom Cadmus krávu připravoval k oběti bohyni Athéně.
    Jelikož obřad vyžadoval očistu zvířete před obětí, vyslal Cadmus své muže pro vodu. Ti se však nevrátili. Princ za nimi poslal další muže. A další a další, jelikož se stále nikdo nevracel. Až do chvíle, kdy na palouku zůstal sám. Tehdy se k blízkému Áreovu prameni vypravil sám.
    Ke svému překvapení nalezl Cadmus u Áreova pramene velmi spokojeného draka. Drak byl potomkem boha války a výjimečně spokojený byl díky bohaté a dobré kořisti – sežral celou princovu družinu. Rozezlený Cadmus nedbal na nebezpečí a vrhl se na draka. I přes jeho jedovatý dech, strašlivé spáry a dlouhé, ostré zuby dokázal Cadmus nestvůru porazit a zabít.
    Poté konečně obětoval krávu bohyni Athéně a dostal za to od ní dobrou radu. Jelikož ztratil všechny své muže, poradila mu bohyně, aby polovinu dračích zubů zasadil do hlíny. Druhou polovinu daroval bohyni. Z každého zasazeného dračího zubu vyrostl během mžiku ze země plně vyzbrojený statný válečník (koneckonců drak byl potomkem samotného Área). Válečníci představovali hrozbu i pro samotného prince, ovšem i na to Athéna prince připravila. Cadmus sebral ze země kámen a hodil jej mezi válečníky. Zasažený bojovník se domníval, že jej napadl jeden z ostatních, a útok oplatil (podle jiných zmínek dračí válečníci prostě považovali kámen za kořist a pustili se do boje kvůli němu). Brzy bojovali všichni proti všem a zakrátko přežili jen ti nejlepší z nich. Posledních pět. (Podle některých se dochovala i jejich jména: Echion, Udaeus, Chthonius, Hyperenor a Pelorus)
    Zbytek dračích zubů, polovina, kterou dostala Athéna, se později objevil v legendě o Iásonovi a Zlatém rounu).
    S pěti posledními dračími bojovníky Cadmus založil pevnost Cadmeu a město Théby (existují různé teorie o pojmenování města – podle jedné Cadmus pojmenoval Théby podle města svého otce v Egyptě, podle jiných pojmenoval město Cadmea a jméno Théby dal městu až jeho pozdější vládce – Amphion, zodpovědný za stavbu sedmi thébských bran – podle své sestry). A jelikož Áres byl na něj stále rozezlen pro smrt draka, Cadmus k němu vstoupil na osm let do služby, aby si boha udobřil.
    Po dlouhé službě bohu války se Cadmus vrátil do Théb a oženil s Harmonií (údajně dcerou Área a Afrodité). Svatby se prý účastnili i bohové a o hudbu se staraly Múzy. Možná, že se svatby bratra zúčastnila i sama Europé.
    Se svou ženou měl Cadmus čtyři dcery. (Autonoe, Ino, Semele, Agave) Poté, co zestárli, proměnil prý Zeus Cadma a Harmonii v hady, svůj posmrtný život trávili na polích Elysejských. Ovšem jejich rod poté stíhala jedna pohroma za druhou. Jestli vinou Área, který si své odpuštění nakonec rozmyslel, nebo vinou Héry (jako pomsta za pletky jejího manžela s Cadmovou sestrou a potom i dcerou), nebo kvůli Artemis (proměnila Cadmuova vnuka v jelena), to těžko říct.





    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam