• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Díky za doplnění :)

    Ano, já jsem se zaměřil prvořadě na Siegfrieda a Brunhildu a jejich tragický vztah, i když vím, že jejich smrtí legenda nekončí - teprve po ní začíná ten pravý masakr.
    Myslím, že není mnoho o čem diskutovat, existence opravdu mnoha verzí dává za pravdu snad každému výkladu. Celkově se kolem pokladu Fafnira/Nibelungů točí velmi pochmurný a smutný příběh. Smutný hlavně proto, že nejvíce to odnesli ti, kdo za nic nemohli a měli čisté úmysly.
    Add Hagen - je pravda, že většinou je zmiňován jako "předák" burgundských, významný vazal krále a jeden z předních mužů u dvora, narazil jsem však i na zmínku, že byl Buntherovým bratrem. V Písni Nibelungů právě Hagen skolil Siegrieda kopím na lovu, v Sáze jej mečem zahubil Gutthorm ve spánku, umírající Siegfried ho ale ještě stačil vzít sebou.
    A nezpochybňuji ani blízký a přátelský vztah mezi králem a Siegfriedem, který utrpěl až vinou Brunhildiny lži a dále pak Hagenových intrik.
    FIN
    FIN --- ---
    Dovolil bych si doplnit: v knize Meč a píseň (Vladimír Hulpach, Emanuel Frynta a Václav Cibula vypravují hrdinské báje staré Evropy) je mýtus (možná novodobě prefabrikovaně) podán takto:

    Siefried se uchází o burgundskou princeznu Kriemhildu a jejímu bratrovi Gunterovi slíbí, že mu pomůže získat islandskou královnu Brunhildu. (Což odpovídá jedné z tvých interpretací/verzí.)
    Technická: burgundští kralevicové Gunter a jeho dva bratři od počátku cítí k hrdinovi Siegfridovi přátelství, jejich vazal Hagen jej však od počátku nesnáší anebo přímo nenávidí, podrobí se nicméně vůli svých pánů.
    Pak dojde o onomu sportovnímu klání, kde to za Guntera zařídí Siegfried. Po svadbě ale Brunhilda Gunterovi nevěří, a tak jej - místo manželského lože - spoutává na noc opaskem, pověsí na hák (věru pohodlný způsob namísto královského sexu:) a sama uléhá na lože. Nakonec se zoufalý Gunter svěří, i toto vyřeší Siegfried a dpouští se jediné chyby: opasek i prsten odevzdá Kremhildě a svěří se jí. (Na průšvih je zaděláno.)

    Pak, po nějaké době, se Kremhilda a Brunhilda pohádají a Kr. vmete Br. vše do tváře. Siegfied, aby uchoval tajemství, křivě přísahá, že to tak nebylo. A vzteklá Br. se obrátí na Hagena, který - vzpomínáme na nenávist? - samozřejmě souhlasí, že Sieg. musí zemřít. Proběhne vražda Siegfriedova a když tělo mrtvého hrdiny začne krvácet poté, co k rakvi přistoupí Gunter a Hagen, Kr. je vše jasné. Nakonec odjíždí Siegfriedův otec i se synkem "domů", matka a vdova Kr. zůstává mezi Burgunďany, aby se pomstila.

    Po čase, kdy Kr. předstírá, že "je v pohodě" (pro stručnost), se ujme pokladu Nibelungů/Fafnirova coby dědictví po svém manželovi Siegfridovi. Hagen ale opět zasáhne, vysvětlí Gunterovi, že Kr. jistě myslí na pomstu, poklad Kr. sebere, odveze na své panství u Rýny a ukryje. Kr. "je v hajzlu" (pro stručnost) a už nemyslí vůbec na nic jiného než pomstu.

    zde začíná být legenda zajímavá:

    o Krimehildinu ruku požádá Atila(!). Hagen zase našeptává Gunterovi, že Kr. hledá, jak se pomstít, ovšem Kr. předsírá váhavost, čímž Guntera oklame, a tak se nakonec stane Atilovou ženou. Kr. požádá, aby jí vrátili poklad coby věno, ale tady zase(!!!) zasáhne hagen, a tak se Kr. sice za Atilu vdá, ale poklad nedostane - je třeba říkat, že už je vytočená jako explodující jaderná elektrárna?

    Po čase má Kr. s Atilou syna a pozve bratry. Hagen (zase? zase) remcá, ale co naplat, jede se na návštěvu.
    Zde dochází k jistému komickému prvku - Hagen je jmenován coby muž, jenž nezná než věrnost a povinnost. Což vzhledem k faktu, že od počátku nenáviděl bez příčiny hrdinu Siegfrieda (jehož Gunter a bratři zpočátku milovali) a dopustil se největší hajzloviny, totiž úkladné vraždy Siegfrieda pod libovolnou záminkou, která se naskytla, mi přijde takové... zvláštní.
    Přivítání u Kriemhildy je chladné a Hagen provokuje - naplněn (mně nepochopitelnou, viz poznámka) hrdostí, jak jen může: nejen, že Kriemhildě ani tentokrát neodevzdá poklad, který jí právem náleží, ještě se drze opásá Siegfriedovým mečem. Dojde k nevyhnutelnému: atmosféra houstne, Burgunďané neodkládají zbroj, Kr. podněcuje nenávist hunských "šlechticů". Nakonec Hunové vedení pánem(?) Blodelem zmasakrují část Burgunďanů - Hagen na oplátku v uzavřené hodovní síni zabije maličkého synka Atily a Kr. a k masakru Hunů se připojí Gunter, bratři a zbytek Burgunďanů. Dietrich z Bernu (přijel s Burgunďany jako přítel, není tedy přímo účastníkem rodinné tragédie) využije své pozice a umožní Atilovi a Kr. odchod z hodovní síně. Burgunďané zmasakrují zbylé hunské šlechtice a dál není vyhnutí - poděšení i rozzuření Atrilovi Hunové se na ně vrhnou. A taky další Atilovi vazalové - nezapomínejme, že v tuto chvíli má pohan Atila i spousty křesťanských vazalů - a tak se to rube a masakruje až hrůza. Burgunďané, Hunové, Gótové, Durynkové, Dánové...

    Padne pánů, křesťanských i nekřesťanských, až skoro nikdo nezbude, na konci všem přece zůstane naživu jen Gunter a Hagen. Zajatí samozřejmě. Pro Guntera, posledního žijícího z jejích bratrů, má ještě Kr. po tak strašném masakru náznak laskavosti, pro Hagena nikoliv - přesto mu nabídne, aby jí - naposledy - vrátil poklad. Hagen odmítne a (fakt blbec, opravdu nechápu, jak mohl být byť jen chvíli vychvalován) podotkne, že o pokladu nikomu neprozradí, dokud žije jeho poslední král. Nato Kr. v záchvatu vzteku zabije Guntera a Hagen (opět nedodrží slovo?) praví hlavě mrtvého krále, že už to ví jen Bůh a on a on že bude mlčet. Kr. zabije i Hagena a Hildebrand, vazal Dietricha - který dříve zachránil Kr. s Atilou před Hagenem a Gunterem a pak přivedl Guntera a Hagena v poutech - zabije Kriemhildu (za to, že zabila bratra a potupila hrdinu Hagena smrtí z rukou ženy a to ještě jako zajatce).

    konec zvonec, all dead :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Jedna legenda se mi strašně líbí, ale musím si jí dopřávat jenom po troškách, protože jsem přeci jenom měkkosrdcatý a tahle legenda zahrnuje jeden z nejtragičtějších příběhů lásky vůbec. Je to
    legenda o Siegfriedovi a Brunhildě.
    Brynhlidr, Brünhnhilde, Brynhild, Brunhylda – to vše jsou verze jednoho jména, jména valkýry z norské mytologie, a hlavní postavy Ságy Völsunga. Jako významná postava vystupuje v Písni o Nibelunzích, kde se o ní však mluví jako o královně. Možná byla inspirována vizigótskou královnou.
    Siegfried, Sigfríg, Sigurd, Sigurör – to vše jsou verze jednoho jména, jména hrdiny, který nad jiné vynikal silou, odvahou i zručností ve zbrani, další hlavní postavy Ságy i Písně. Možná byl potomkem krále
    Jednotlivé verze příběhů se od sebe diametrálně liší. Liší se ve velmi klíčových momentech, ale duch příběhu, hlavní myšlenka, zůstávají stejné.
    V Sáze je Siegfried (tady spíše Sigurd) pohrobkem krále, který se pošetile postavil samotnému Ódinovi v převleku. Princi odkáže umírající král svůj meč, zlámaný na kusy. (V některých verzích se objevuje plaváčkovský moment, kdy je malinkatý princ poslán v koši po vodě, aby unikl osudu svého otce) Princ je vychováván (opět záleží na verzi) trpaslíkem/kovářem Reginem (jindy Mimi, - u toho se projevují boční úmysly- Regin chce prostřednictvím Siegfrieda získat zlato. (Opět se liší zdroj zlata, někde je to poklad, náležející původně trpaslíkům - Nibelungům, později zaplacený bohům, a střežený drakem Fafnirem, jinde prostě dračí poklad, a ještě jinde se jedná o zlato druhého manžela Siegfriedovi matky, také krále).
    Když Siegfried dospěje, znovu skuje otcův meč Gram, a (bez ohledu na přesnou příčinu, řekněme, že se jedná opravdu o získání pokladu Nibelungů) vyrazí proti Fafnirovi.
    Na chvilku odbočme k Brunhildě. Podle Ságy je Brunhilda (tedy Brynhildr) valkýra. Na jejím rozhodnutí byl výsledek boje mezi dvěma králi. Ke své smůle zvolila krále, který nebyl Ódinovým favoritem. Za to se stala smrtelnou ženou, spící v zámku na vrcholu hory v ohnivém kruhu, kde musela čekat na zachránce. (V Písni je Brunhilda Islandskou královnou, která díky opasku od bohů disponuje obrovskou silou)
    Liší se okolnosti setkání Siegfrieda a Brunhildy. Podle některých verzí se spolu setkají ještě před Siegfriedovým bojem s Fafnirem, jinde až po něm. Vždy se však při jejich setkání mluví o lásce na první pohled, o zamilovanosti tak silné, jak jsou jen lidé schopni milovat. Siegfried však musí za svými povinnostmi, slíbí však Brunhildě, že se pro ni vrátí a učiní ji svou nevěstou.
    Co se týče boje s drakem Fafnirem, Siegfried bojuje jako pravý hrdina a draka nakonec skolí. Díky několika kapkám dračí krve porozumí řeči zvířat a na jejich radu se celý vykoupe v dračí krvi – tím se stane nezranitelným. Ovšem s výjimkou místa na zádech, kde se mu přilepil lipový/dubový list. Na radu zvířat také Siegfried nedonese dračí srdce svému poručníkovi, ale naopak odhalí jeho nekalé úmysly (včetně plánu se Siegrieda zbavit, jakmile bude po drakovi). Siegfried opatrovníka zabije a sám sní dračí srdce, čímž získá velikou moudrost (a částečně i věštěcké schopnosti).
    Součástí pokladu Nibelungů je i prsten Nibelungů (jsou trochu zmatky ohledně jeho významu a vlastností, ale snad měl označovat právoplatného vlastníka pokladu – a také s sebou nést pro svého majitele smrtelnou kletbu a neštěstí). A dále je tu čapka, nebo snad plášť, poskytující nositeli schopnost stát se neviditelným (případně schopnost měnit svou podobu za někoho jiného).
    A nyní se dostáváme k podstatě tragédie Siegfieda a Brunhildy. Bez ohledu na verze a podrobnosti berme stav příběhu následovný: Siegfried a Brunhilda se spolu již setkali, zamilovali se do sebe, Siegfried vyrazil ke dvoru krále Gunnara/Gunthera, boj s Fafnirem už máme za sebou a Siegfried vlastní prsten Nibelungů. Královna matka, Grimhilda, chtěla Siegfrieda za muže pro svou vlastní dceru, Gudrun (v Písni Kriemhilda) – zaprvé pro jeho poklad, zadruhé pro něj samotného. Proto pro Siegfrieda připravila nápoj zapomnění (pivo zapomnění) a nápoj lásky. Nic netušící hrdina tak zapomněl na svou nevěstu Brunhildu a brzy se opravdu oženil s Gudrun. (V některých verzích probíhá současně svatba Siegfrieda s Kriemhildou a Gunthera s Brunhildou)
    Grimhilda se také rozhodla, že pro jejího syna, krále Gunthera/Gunnara je nejvhodnější nevěstou Brunhilda (ať již jako valkýra a nejkrásnější dívka v zemi, nebo jako islandská královna). Jenže Guther nebyl schopen získat ruku krásné Brunhildy sám. V Sáze Gunther nesebral dostatek odvahy, aby projel ohnivým kruhem a dostal se k Brunhildě v jejím uvěznění, podle Písně Brunhilda byla ochotná dát svou ruku jen muži, který ji porazí a dokáže, že je silnější, než ona (jelikož věděla, že to dokáže jen Siegfried). V obou případech za krále zaskočil Siegfried – vzal na sebe královu podobu (Sága) a Brunhildu osvobodil, nebo králi jako neviditelný (Píseň) pomohl porazit Brunhildu v hodu oštěpem, vrhu kamene a skoku do dálky.
    A tak se Brunhilda, stále z celého srdce milující Siegfrieda, stala ženou krále Gunthera. A před očima měla Siedfrieda jako muže Gudrun. Siegfried šel dokonce tak daleko, že neviditelný/v podobě krále o svatební noci překonal Brunhildin odpor a sebral jí pás, který jí dával její sílu. (Podle některých sebral Brunhilde i prsten, který jí kdysi sám dal, a obojí předal své ženě Gudrun) Tak vlastně umožnil Guntherovi „konzumovat“ jeho manželství.
    Pak již následuje jen trpký konec legendy o nenaplněné lásce. Tam je rozdílů mezi jednotlivými verzemi legendy asi nejvíce. Na čem se však všechny shodují, je, že vše rozpoutala hádka mezi Brunhildou a Gudrun. Brunhilda netušila nic o plánech Grimhildy, o nápoji lásky a zapomnění. Nikdy nemohla Gudrun odpustit, že si Siegfried vzal ji. Během hádky vmetla švagrové (Gudrun byla sestrou krále Gunthera), že její muž, Gunther, je mnohem statečnější a silnější, než Siegfried, protože ji osvobodil/přemohl. Tehdy Gudrun vmetla Brunhildě do tváře pravdu o tom, že všechny hrdinské skutky ve skutečnosti vykonal Siegfried jménem krále a svá slova dokázala pásem a prstenem.
    Zcela pochopitelně se Brunhildy zmocnil strašlivý hněv a vztek. (V té době si eventuelně Siegfried vzpomněl na svou lásku k ní, i když bylo zoufale pozdě cokoliv s tím udělat) Výsledkem bylo obvinění Siegfrieda, že ji obtěžoval. Ať již na základě tohoto obvinění, nebo z čiré touhy po pokladu Nibelungů, ze závisti, nenávisti nebo zoufalství, král Gunther a jeho dva bratři – Hagen a Guttorm zosnovali spiknutí a Siegfrieda zahubili. Od Gudrun znali tajemství jeho nezranitelnosti. Ať již Siegfied padl proboden kopím, když pil během lovu z potoka, nebo zemřel na ránu mečem ve spánku, naplnilo se proroctví, že manžel Gudrun zemře násilnou smrtí.
    Co se Brunhildy týče, i její osud má několik možných větví. Buď v zoufalství – již se svým mečem a pásem – pobila všechny spiklence a spoustu dalších, aby poté zemřela vlastní rukou na Siegfriedově pohřební hranici, nebo vztáhla ruku na Siegfriedova tříletého syna Sigmunda, zabila ho a poté se vrhla i s ním do pohřebních plamenů. Každopádně Siegfrieda přežila jen o velmi krátkou dobu.
    Oproti tomu Gudrun, která vlastně byla v celé této tragédii nevinně – netušila nic o pletichách své matky, jen se zamilovala do špatného muže – se podle některých mýtů chopila pomsty za Siegrieda.
    Co se pokladu Nibelungů týče, ten skončil na dně Rýna. Buď jej tam shodil Hagen, aby zabránil Gudrun použít peníze na její pomstu, nebo jej tam nechala svrhnout sama Gudrun, aby zabránila dalšímu neštěstí, které s sebou poklad nosil.
    No, popravdě, já jsem ze Siegfrieda a Brunhildy vždycky naměkko a je mi jich hrozně líto, bez ohledu na to, o jakou konkrétní verzi jejich tragické lásky se jedná.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    BATEAU: Podle toho, co jsem četl, se tenhle mýtus tradoval (nejpravděpodobněji) v období 4000 př. n. l. až 1000 př. n. l., takže drobné detaily, jako jsou jména, a nuance (zda se skutečně jednalo o slunce, nebo sluneční ptáky, jestli ztratili manželé nesmrtelnost při cestě na zem, nebo jestli to byl trest, protože I měl neposlušná slunce jen vystrašit, a ne rovnou postřílet...) se asi u různých podání lišit musí :)
    Ale dohledal jsem a nezůstal jsem zmatený na dlouho.

    Jinak pro doplnění: Čínská legenda o ustavení Slunce a Měsíce tak, jak je známe dnes.
    BATEAU
    BATEAU --- ---
    taky me do doslo, tak jsem to chtel prepsat na Yi, ale uz jsem to nestihl.
    jeste jsem videl "Ai" .. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    BATEAU: Tak nic, no. Jste na mě moc vzdělaní :)
    (Jinak jsi mě na chvilku docela zmátl, protože zním verze jména I, Yi, a Yiyi, ovšem Hou-Yi mi uniklo XD)
    BATEAU
    BATEAU --- ---
    Hou-Yi
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Další hádanka, uvidíme, kdo a jak si s tím poradí – zatím jste to dávali až neslušně snadno X)

    Jednoho krásného dne se synové velkého boha rozhodli, že se nechtějí střídat, ale že chtějí být na obloze všichni najednou a pořád. A tak najednou vysvitlo deset sluncí, což samozřejmě mělo drtivý dopad na všechny a na všechno. Kytky usychaly, skály tály, voda se odpařovala. Místní vládce dostal strach, že tohle špatně skončí, a vroucně prosil nebesa a jejich obyvatele o pomoc. Otec rebelujících sluncí se nad ním slitoval (možná chtěl také dát za vyučenou svým synům) a poslal jednoho ze slabších nebešťanů i s manželkou, aby pomohl.
    Nebešťan napnul luk a nachystal si deset šípů. Pak začal sestřelovat z oblohy jedno slunce po druhém. Ta se při dopadu na zem měnila ve zlaté vrány, které s krákáním odlétly pryč. Místní vládce se zase jednou zalekl, protože uměl počítat velmi dobře, a nebešťanovi ukradl poslední šíp – jedno slunce by přeci jen na obloze zůstat mělo.
    A tak se věci vrátily ke správnému řádu a nad hlavami máme od té doby jen jedno slunce. Ale příběh nebeského lučištníka zde nekončí.
    Příchodem na svět ztratili oba, nebešťan i jeho manželka, nesmrtelnost a možnost vrátit se na nebesa. Oba proto dlouho hledali cestu, jak by se přeci jen vrátili. Až nalezli někoho, kdo jim mohl pomoci. Jenže manželka nebešťana tehdy v lačnosti využila všechnu sílu jen pro sebe – dostala se nejen zpět na nebesa, ale přímo na Měsíc, kde od té doby žila. Smutný a osamělý nebešťan putoval dál po zemi a hledal, jak by se mohl se svou ženou opět setkat. Nakonec se ho zželelo bytosti dost mocné, aby mu pomohla. Nebešťan se vrátil k životu na nebesích, pro změnu na posledním slunci, které nesestřelil.
    A povídá se, že jen když je měsíc v úplňku, nejsou ti dva spolu. Zato když je měsíc v novu, celý ve stínu slunce, tak se spolu prý vášnivě milují…
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    KID_MCHUTT: Bať bať. Etain, Midir a král Eochy.
    Chmmm, takže ještě něco náročnějšího... Já na něco přijdu X)

    No, jednu hádanku ještě nikdo neodpověděl, i když, pravda, ta byla taková nemastná, neslaná: FOSSY:
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    "Is and buí oc taithbiuch a fuilt dia folcud & a dá láim tria derc a sedlaig immach. Batar gilithir sneachta n-oenaichde na dí dóit & batar maethchóiri & batar dergithir sían slébe na dá grúad n-glanáilli. Badar duibithir druimne daeil na dá malaich . Batar inand & frais do némannaib a déta ina cind. Batar glasithir buga na dí súil. Batar dergithir partaing na beóil. Batar forarda míne maethgela na dá gúalaind. Batar gelglana sithfhota na méra. Batar fota na láma. Ba gilithir úan tuindi in taeb seng fota tláith mín maeth amal olaind. Batar teithbláithi sleamongeala na dí slíasait. Batar cruindbega caladgela na dí glún. Batar gerrgela indildírgi na dé lurgain. Batar coirdírgi íaráildi na dá sáil. Cid ríagail fo-certa forsna traigthib is ing má 'd-chotad égoir n-indib acht ci tórmaisead feóil ná fortche foraib. Solusruidiud inn éscae ina saeragaid. Urthócbáil úailli ina mínmailgib. Ruithen suirghe ceachtar a dá rígrosc. Tibri ániusa ceachtar a dá grúad, co n-amlud indtibsen do ballaib bithchorcra co n-deirgi fola laíg, & araill eile co solusgili sneachta. Bocmaerdachd banamail ina glór. Cém fosud n-inmálla acci. Tochim ríghnaidi lé. Ba sí trá as caemeam & as áildeam & as córam ad-connarcadar súili doíne de mnáib domain . Ba dóig leó bed a sídaib dí. Ba fria as-breth: cruth cách co h-Étaín. Caem cách co h-Étaín"
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Étain. Destruction of Da Derga Hostel - jeden z těch tří příběhů :)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    sakra. já si vzpomenu :) je to Irsko a je to jedna z těch známějších legend, ale ta paměť...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Tak tohle neznám, celou dobu jsem měl dojem, že to je něco čínského,ale ten konec mě mate. Jsem opravdu zvědav na rozuzlení
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak dneska to zkusím udělat trochu těžší, když už jsem v pátek nestíhal:

    Jeden nesmrtelný se zamiloval do nesmrtelné dívky. A rozhodl se, že ji pojme za druhou manželku. Dívka nebyla proti, ale první manželka rzhodně ano. Dívku proměnila v motýla. Motýl poletoval po zemích smrtelníků, až spadl do vína jedné smrtelné královny a ta motýla vypila. Díky tomu později porodila onu nesmrtelnou dívku ve smrtelném těle - ovšem dívka zapomněla vše o svém předchozím životě.
    Znovuzrozená dívka získala brzy svou bývalou krásu a nápadníci se o ni mohli poprat. Nakonec si její srdce i ruku získal mladý král. Ale nebyla by to správná báje, kdyby vše bylo tak jednoduché. Králův bratr samou láskou a touhou po dívce onemocněl. A dívka z lítosti souhlasila s jedinou tajnou schůzkou, na které doufala vše vyřešit a švagrovi vrátit zdraví. Ale namísto švagra dorazil na místo setkání dívčin původní, nesmrtelný nápadník, a dívku odnesl na své panství.
    Jenže král, byť smrtelník, si něco takového nechtěl nechat líbit. Sebral vojsko a vytáhl proti nesmrtelnému do boje. Ten se sice nezalekl, ale udělalo to na něho takový dojem, že dal králi možnost dívku získat - pokud ji pozná mezi padesáti na chlup stejnými. A král, veden svou i dívčinou láskou, ji opravdu poznal a tak ji získal zpět.
    Ale dívka se rozpomněla i na svou lásku k nesmrtelnému. A tak strávila svůj lidský život s králem, a po jeho skončení, když se vrátila mezi nesmrtelné, vrátila se i ke svému nesmrtelnému milenci.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Zjevně musím vymyslet nějakou složitější hádanku :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Narcis a Echo - moc hezká legenda, alespoň podle mě.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Narcis
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, dnešní hádanka je velmi hezká legenda, i když hodně romantická, avelmi, velmi snadná hádanka.
    Žil kdysi krásný mladík. Tak krásný, že se do něj zamilovala víla. Ale mladík si jí nevšímal, víc se zajímal sám o sebe. A víla chřadla, až se vytratila, a zůstal po ní jen její hlas. Nakonec i ten zeslábl, až dokázala opakovat jen konce zaslechnutých slov. A bohové, rozesmutnělí jejím osudem, potrestali mladíka – tak dlouho si prohlížel svůj vlastní obraz, až se z něj stala květina, nesoucí od těch dob jeho jméno.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Samsonzřejmě :)
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Samson
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Opět jedna hádanka do dobré poledne :)
    Byly dva národy znepřáteleny a jeden měl v područí druhý. Ale za jednou ženou z podrobeného národa přišel boží posel a prorokoval jí narození syna. Ten vládl silou, které se nikdo jiný nevyrovnal. Když vyrostl, vybral si nevěstu – naneštěstí z nepřátelského lidu. Cestou na námluvy zabil lva. Během svatby dostalo od něj třicet družbů hádanku. Neuhodli, ale povedlo se jim výhružkami odpověď dostat od novomanželky. Náš silák je za to potrestal a pobil. Pak opustil město.
    Když se po nějakém čase vrátil, zjistil, že jeho tchán provdal jeho ženu za jiného. Místo ní hrdinovi nabídl její sestru. Ale hrdina zaplál hněvem a slíbil pomstu. Pochytal lišky, posvazoval je po dvou k sobě, k nim přivázal pochodně a zapálil svým nepřátelům pole, louky, pastviny, vesnice i olivové háje. Obyvatelé města brzy zjistili příčinu hrozné katastrofy a jejich vztek obrátil se proti zrádnému tchánovi a jeho rodině. Zapálili jejich dům a všechny usmrtili.
    Tehdy se silák stal nepřítelem celého národa a postavil se proti celému městu. I tak vybojoval slavné vítězství a odešel do hor. Utlačovatelský národ poslal za silákem celou armádu, ale on je do jednoho pobil oslí čelistí.
    Jednou se silák vydal do města a strávil noc u nevěstky. Obyvatelé ho chtěli uvěznit a domluvili se k přepadu za svítání. Ale silák vstal už o půlnoci, vysadil obě křídla městské brány a odnesl je na blízkou horu.
    Nakonec se znovu zamiloval. Ale dívka, opět ze znepřáteleného národa, jej zradila. Dlouho a vychytrale vyzvídala, až zjistila, jaké je tajemství síly jejího milého, a pak jej o zdroj jeho síly připravila. Hrdina byl zajat, oslepen a uvězněn, a pro potěšení nepřátel svých veřejně zesměšňován a týrán při slavnostech. Nakonec ale – byť slepý – naposledy v sobě našel něco ze své síly a na sebe i na své nepřátele strhl při veliké slavnosti celý palác.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam