• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Ano, pěkně prosím.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Zabitý syn byl Minotaurus?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak ještě jedna opravdu jednoduchá:
    Král musel za svým otcem do války, při odjezdu opustil svého syna. Zanechal mu meč a obuv pod velkým kamenem. Když chlapec vyrostl, kámen zvedl, opásal se mečem, obul se, a vyrazil za otcem. Jako správný hrdina si vybral krátkou, ale nebezpečnou cestu a než dorazil do města, kde nyní jeho otec vládl, zabil několik obzvláště nebezpečných lupičů.
    Nejenže jako hrdina dorazil už do města, ale ve slavné kariéře pokračoval. Válka se nevyvinula nejlépe a město muselo posílat pravidelné výkupné vítěznému králi - včetně lidských obětí pro jeho syna. Hrdina se připojil k vylosovaným. Získal si srdce dcery onoho krutého krále a s její pomocí zahubil jeho syna. Šťastně se vrátil do rodného města, kde po svém náhle zesnulém otci převzal vládu.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Ztím nic?

    Nápověda: Kousků z kamenného bratra bylo mnoho, když napadaly do moře - mnoho menších pevnin, ostrovů...
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    SYLVAEN: No právě - jsem přemýšlel nad něčím biblickým a ono vůbec. ^_^
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FJERTIL: V té době to bylo jedno z největších měst známého světa.. a nejstarší.. jak to vezmeš. Athény nebo Uruk to nejsou, ale pořád je pěkně věkovitá, ta naše Praha.. :D
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    SYLVAEN: Mě při tom nějak napadlo, že by bylo fajn sem hodit něco z pražských pověstí, ale dokonale jsi mne zmátl na začátku prohlášením: "v jednom z největších a nejstarších měst známého světa."
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak snad to tentokrát bude o něco těžší. Jedná se o mýtus o stvoření světa (což je zřejmé), hlavně mě zajímá, odkud je. Jména by byla milá :)))

    Na počátku všeho vzešli z vody a nebes dva nejmocnější z bohů. Ti spolu měli dvě děti, dceru a syna.
    Ti spolu potom měli tři syny a dceru – jeden syn měl tělo z kamene, druhý ze zlata a třetí z mědi, dcera potom ze stříbra. Po smrti otce a matky (která bez svého muže nemohla žít dál) zdědil nejstarší a nejsilnější syn jeho moc nad větrem. A posedlý vlastní mocí se rozhodl, že svrhne svého děda, ačkoliv se o čtyři potomky svých dětí prarodiče dobře starali. Bratr s kamenným tělem přesvědčil i své bratry, aby mu pomohli.
    Ačkoliv byly brány nebes silné, podařilo se je nejstaršímu bratru pomocí severního větru zbořit. A tehdy se objevil jeho rozzuřený děd a zasáhl jej bleskem. Tělo z kamene se roztříštilo na mnoho kusů, které popadaly do moře. Ačkoliv oba mladší bratři prchali, potkal je podobný osud – děd je oba zasáhl bleskem a roztavil jejich těla – zlaté i měděné. Poté přišla jejich sestra prosit o slitování, ale rozzuřený děd zasáhl bleskem i ji, roztavil její stříbrné tělo a rozbil jej na kusy.
    Až později se podařilo babičce nešťastných dětí manžela uklidnit, ale bylo již pozdě. Ani on se vší svou mocí je nemohl vzkřísit. Ale z kusů skály v moři nechal vzejít pevninám, z těla zlatého vnuka, vždy veselého a šťastného, udělal slunce, z měděného vnuka udělal měsíc a ze stříbrných úlomků své vnučky hvězdy. A svým vnoučatům dal věčné světlo, krom jednoho, který celý útok na nebesa vymyslel.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Správně, je to pražská pověst o holiči z Karlovy ulice. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: No jo no, pod svícnem (a v Karlově ulici) bývá tma X)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    SYLVAEN: já to znám, ale skleróza je mou paní :)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    No neříkejte mi že jsem zabrousil do naprosto netknutých, neprozkoumaných vod..
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FJERTIL: Já na pověstech a bájích vyrostl.. zvlášť na těch řeckých a irských. :)

    Ale aby ostatní nepřišli zkrátka, dám k lepšímu taky jednu pověst-hádanku.

    Před mnohými staletími, v jednom z největších a nejstarších měst známého světa žil byl řemeslník. Měl ženu a tři dcery, a dařilo se mu dobře. Ale trpěl jednou posedlostí která pohlcovala každý okamžik jeho života. Chtěl se stát alchymistou, aby ze svého domku učinil panské sídlo, a aby už navždy mohl jezdit kočárem a závistí bledým sousedům jen blahosklonně kynout před očima.

    Své vášni obětoval všechno. Svůj čas, své peníze, své umění... postupně za ním přestali chodit zákazníci, a začali se ho bát a šířilo se o něm mnoho divných historek. Ale on o nic nedbal, až musel prodat svůj krámek, svůj dům, a nakonec i jeho dcery musely jít potupně šlapat ulici pro pár drobných, a jeho manželka násilně ukončila svůj život skokem z hradeb tamního proslulého opevnění.

    Když neměl už peníze ani na to aby se najedl, uvědomil si čeho se dopustil, zešílel. Vzal svůj řemeslný nástroj a vyběhl na ulici a pustil se do lidí. Nakonec ho chytili a ubili místní strážci pořádku.

    Ale jeho nepokojný duch stále bloudí nočními ulicemi toho města, průsvitný a roztřesený, pouhá vyhublá a šílená troska svého někdejšího já, a hledá vykoupení ze svého nekonečného údělu. To vykoupení mu ale jen stěží někdo dá - kdo by se nechal dobrovolně obsloužit přízračným šíleným vrahem - holičem?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN:
    Jasně, Filémón a Baukis (Filemon a Baucis). Stařečkové, co se měli celý život rádi a ctili bohy :)
    FJERTIL: Chápu, já to musel taky dohledat - legendu jsem si pamatoval, jména ani náhodou X)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    SYLVAEN: Já skončil u toho Řecka, ale za boha jsem si nevzpomněl na žádné jméno...
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    Jasně! Baucis a Filemon!
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: To mi něco říká ... nějaká řecká ... kruciš, na mysli mi vyskakuje jméno Filemona ... jdu hledat. :D
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A hádanková pověst, i když se obávám, že dnes ještě bude jednoduchá (neb se mi nedostává času):
    Stalo se to v dobách, kdy bohové chodili ještě mezi smrtelníky, aby viděli, jak se lidé chovají. Dva z nich procházeli z večera velikou vesnicí a hledali nocleh. A všude byli odmítnuti. Až v posledním domě, malé vetché chatrči, byli pohoštěni vším, co domácí měli. Když pak vyšla najevo pravá přirozenost hostů, vyvedli bohové své hostitele na kopec a ves, krom chtrče, zatopili. Poté se mocnější z návštěvníků zeptal, co může nabídnout jako odměnu za laskavé chování. A pokorní hostitelé si přáli, aby místo jejich chatrče byl chrám, ve kterém budou sloužit, aby zemřeli současně a nemuseli tak jeden pro druhého truchlit.
    Nezvyklý host vyslyšel jejich prosbu, z chatrče udělal chrám a nechal je tam žít ještě dlouhá léta. Když potom nadešel jejich čas, proměnili se hostitelé ve stromy, jejichž větve se navždy dotýkaly v sebeslabším závanu větru.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Našel jsem jeden jednoduchý mýtus z Afriky, který podle mě výstižně shrnuje postavení člověka ve světě:
    Hrom, Slon a Člověk
    Od stvoření světa žili bytosti na něm v harmonii a shodě. Ale jednoho rána se sešli Hrom a Slon, aby si promluvili o člověku, protože ho viděli obracet se v noci ve spánku z boku na bok. To ani jeden z nich nedovedl. Hrom musel vyletět do nebes, tam mezi mraky udeřit, a teprve při návratu se otočil na druhý bok. Slon se musel probudit, vstát, a ulehnout na druhý bok. Člověk ne, obracel se ve spánku jako nic.
    A tehdy Hrom řekl, že raději půjde pryč, že bude žít na nebesích. Protože když se člověk ve spánku obrací, kdo ví, co od něj čekat, když je vzhůru. Slon se mu vysmál. Člověk je maličký a slabý, co by tak mohl udělat? A tak šel Hrom na nebesa, a člověk byl rád, protože se ho bál. A Slon zůstal.
    A člověk se probudil, a šel, a udělal si silný luk s ostrými šípy a jed ze šťávy rostlin a začal lovit. A nakonec ulovil i Slona. Umírající Slon volal ještě svého přítele, a prosil, aby ho vzal k sobě na nebesa, ale Hrom jej odmítl. Řekl, že Slona zabila jeho vlastní hloupost, vždyť ho před člověkem varoval.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    REINITA: On ho sežehl vždy až po nějaké době :)

    Ale jinak, nedalo mi to, a podle toho, co jsem našel, to vypadá, že babylonský příběh Ištar a Tammuze je opravdu naprosto odlišný od příběhu sumerského o Innaně a Dumuzovi.
    První je v podstatě ta moje, romantická verze, druhý je to, co popsal FIN - Tedy Innana vyrazila neznámo proč na návštěvu sestry, prošla sedmi branami, přičemž skončila nahá, potom byla zahubena a pověšena na řeznický hák (případně kůl), bohové ji chtěli zpět, protože bez ní nebylo světlo a fyzická láska, Ekin vytvořil tři bytosti bez vnitřních orgánů a mozku a poslal je pro ni i s "živou vodou", ovšem z podsvětí ji dostali jen se souhlasem Ereškingal a příslibem náhrady, kterou poskytl Dumuz - neboli manžel, který nejenže manželku nehledal, ale místo toho usedl na její trůn a dokonce spával s jejími sestrami.

    Může být?
    REINITA
    REINITA --- ---
    člověk do toho prostě nesmí moc šťourat ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam