Dnes bych se rád podíval na zoubek dalšímu z nespočetných bohů. Takže prosím, seznamte se:
Ogmios:
Ogmios je keltským bohem výmluvnosti a výřečnosti. Zejména jej uctívali Galové v době Římského dobývání Francie. Ogmios vypadal jako věkovitá verze Herkula – starý, tmavý, ale statný muž oděný do lví kůže, s lukem v jedné a kyjem v druhé ruce. Podle ketlské víry s sebou věk nese moudrost a nadpřirozené bytosti s tmavou kůží jsou velmi mocné, luk a šípy potom znázorňují rychlost a ostrost myšlenky. Nejdůležitějším prvkem v popisu tohoto boha jsou ale zlaté řetízky, ukotvené v jeho probodaném jazyce, a vedoucí přes jeho smějící se ústa k uším zástupu mladých mužů, kteří boha dobrovolně následují. Je zjevné, že muži následují boha dobrovolně a že touží po jeho blízkosti – tento aspekt je znázorněním obrovské síly slov, schopné měnit a ovlivňovat myšlenku mužů tak, aby jej následovali až na konec světa. Ogmius vládne silou slova, které může povzbuzovat, vést, ale i proklínat. Je také průvodcem duší do podsvětí.
Ogmios býval velmi mocným bohem, jelikož Galové si velmi vážili slov a lidí, kteří se slovy dovedli zacházet. Vypravěč nebo básník, bard nebo zaříkávač – všichni se těšili obrovské úctě. Mimo jiné je potřeba si uvědomit, že podle druidského učení bylo psané slovo zkorumpované, veškerá moudrost, tradice a historie se zachovávaly ústně, veškerá zaříkání a zaklínadla se učila zpaměti (a pro jejich správnou funkci nebyla důležitá jen správná slova, ale i jejich správné odrecitování - intonace, rytmus, hlasitost,…), takže bůh slova patřil k těm nejmocnějším a lidé, které požehnal darem vlády nad jazykem, patřili k nejctihodnějším.
Když Římská říše dobyla Galii, zmizeli Galové. A s nimi zmizel i Ogmios. Nicméně Irové dále uctívali Ogmu, který je mu natolik podobný, že by se mohlo jednat o stejné božstvo.
Ogmios je občas srovnáván s Hermem, který plnil obdobné funkce (mimo jiné) v Řecku. I Hermes byl bohem výřečnosti, i Hermes prý byl průvodcem duší do podsvětí. Ale ve srovnání Hermes ztrácel a byl jen slabým bohem.