• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Musím uznat, že zatím nemůžu dohledat nic relevantního. Jen zmínky o tom, že kovář byl ctěný, do určité míry rovn šamanovi (světské léčení), kovárna kulturním centrem, protože sem přicházeli zákazníci i zdaleka, trošku pro mně nepochopitelné zmínky o tom, jak kováři putovali z místa na místo (dovedu si jen těžko představit povolání, které by bylo na cesty horší), že někdy (v Africe dodnes) se s kovadlinou zacházelo jako s nevěstou, včetně svatebního obřadu...
    Jediné, co je alespoň trochu podle teorie o udržování kovářů za každou cenu na místě, je žárlivé střežení výrobních postupů, pečlivý výběr pomocníků v kovárně (většinou rodina, a řemeslo se pak dědilo) - s kovářem se hlídali navzájem, a pečlivá péče a pozornost věnované kovářům, aby neopustili vesnici.
    Jinak jsem našel několik zmínek, že na nejrannější období zpracování kovů je tak málo dochovaných nálezů, že skoro žádné. Tolik k těm kosterním pozůstatkům.

    Takže ve výsledku jsem víc než ochoten připustit, že je to - sice smysluplná - ale jen teorie, která má pouze stejnou cenu, jako ty ostatní teorie :)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    To jo. Nicméně svět je plný sice hezkých teorií, které jsou ale úplně mimo. Snad někde někdo něco vyhrabal...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Zkusím dohledat. Narazil jsem na to před pár lety v nějaké studii o vzniku bohů a bylo to podáváno jako vysvětlení, na kterém se většina zaujatých shoduje, proč jsou bohové kovářství a s kovem spojených řemesel zpravidla deformovaní.
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Je to podloženo nějakými kosterními nálezy?
    FIN
    FIN --- ---
    respektive, abychom byli přesní: Völund
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: Volund
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    No, avizoval jsem neobvyklou hádanku. Takže snad bude informace alespoň pro někoho zajímavá:
    Z antropologického hlediska jde prý o to, že v éře ranného zpracování kovů (doba bronzová) byla údajně veliká nouze o kováře, a vůbec o osoby schopné práce s kovy. Proto prý často docházelo k tomu, že zruční kováři bývali úmyslně zohyzděni a/nebo zmrzačeni (což se týkalo nohou), aby nemohli utéct nebo "vyrazit jinam za lepším". Zohavení a znesnadnění chůze byla opatření, která držela kovotepce na místě a vázala je ke společnosti, která znala jejich dovednost. S největší pravděpodobností se pak tato zmrzačení projevovala i na podobách bohů řemesel (z mytologie známe řadu příkladů, kdy nejlepšími kováři jsou různě deformovaní skřeti, trpaslíci, ohyzdní a kulhaví bohové nebo obři).
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: To já rád. :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Tak myslím, že jsi právě nakrknul pár Olympanů :)))
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Protože všechny krásu pobrala Afrodíté, a jediný co zůstalo byl teda aspoň ten řemeslný um. :D
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Tak co jsem četl já, tak Héfaistos se už narodil jako ošklivý a nedokonalý, což vedlo k tomu, že ho mamka shodila z Olympu. Zpátky ho vzala kvůli (paměť trochu hrabe na volnoběh) tuším špěrku, který udělal pro nějakou bohyni (snad Thetis?) a který Héru úplně ohromil.

    Nicméně upřesním: Pokud vezmu jako premisu, že bohy stvořili lidé (a ne naopak), proč lidé udělali v mýtech z božského kovotepce ohavného mrzáka?
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: protože ho máma héra shodila z olympu. on byl vůbec smolař, pozdějc ho totiž z olympu vyhodil i táta zeus, když se zastával mámy héry :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A dnešní hádanka bude trochu netypická, nicméně doufám, že o to zajímavější:

    Héfaistos, řecký bůh - kovář (a nejen to, samozřejmě), byl jediný z bohů popisován jako odpudivý a navrch zmrzačený. Uměl by někdo vysvětlit nejpravděpodobnější (a všeobecně asi nejrozšířenější) představu, rpoč tomu tak bylo?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Většina těch, kdo mě znají, ví, že mám velkou slabost pro jeden druh mytických stvoření – pro draky. Takže dneska vám předkládám stručně něco málo na téma:

    Draci čínských mýtů:

    V čínské mytologii jsou draci brány jako jedny z nejmocnějších božských bytostí. Obvykle jsou spojováni s vodou v různých jejích formách. Draci jsou symbolem síly a často v legendách podporují hrdiny nebo bohy. Lidé Číny pak sami sebe označují za „Potomky Draků“. Na rozdíl od evropských draků nejsou ti čínští považováni za zlé a disponují úžasnou mocí.
    Prvním z draků, které dnes zmíním, je Jiaolong, vodní drak, nebo také povodňový drak. Podle legend byl při plné síle jen v dosahu vody, bez ní jeho duše rychle chřadla. Jeho popis se různí od tvora připomínajícího krokodýla až po lidské tělo s rybím ocasem (a téměř vše mezi tím, včetně některých aspektů tygra – obrovský had s tygří hlavou - nebo nosorožce). Ovšem pojem „long“ by měl značit čtyřnohého hada. Podle nejčastějších popisů však měl Jiaolong malou hlavu na dlouhém a tenkém krku, bílé šupiny a měřil mnoho metrů. Údajně s oblibou jedl lidi (stejně jako člověka mohly pohltit povodně nebo řeky). Podle legend státu Wu přicházely povodně tehdy, když se vodní drak vylíhl. Podle jiných je Jiao mladý drak, drak, který ještě nemá rohy (naprosto typické pro zpodobnění čínského draka jsou dva výrazné rohy na hlavě, jen zřídka je drak nemá). A někdy se vypráví, že když počet ryb v jezírku dosáhl 3600, přišel Jiao jako jejich vůdce a odletěl s nimi pryč (ale pasti a sítě ho mohly zahnat pryč).
    Velmi podobný předchozímu Jiaolongovi je Panlong, „vinoucí se drak“. Byl jezerním drakem, kterÝ nevystoupil do nebes, a byl drakem, který nejčastěji inspiroval umělce. Jeho dlouhé, různě se vinoucí nebo stáčející tělo je typické pro představu čínského draka.
    Tianlong je létající nebo také nebeský drak, božský drak. Vyskytuje se v Buddhismu, i jako název pro různá souhvězdí. Vypráví se příběh o muži jménem Ye, který se veřejně hlásil ke své lásce k drakům. Poté, co celý svůj dům vyzdobil řezbami draků, přišel ho jeden nebeský drak navštívit. Ale Ye byl jeho zjevem tak vyděšený, že ve strachu uprchl. Všeobecně byli nebeští draci strážci – hlídali Nebeské Paláce, věci, které měli přetrvat, dávali lidem prospěšný déšť a podobně. Tianlong také nosili svaté muže do nebes a sloužili jim tam coby jízdní zvířata.
    Fucanlong je dalším z čínských draků. Jedná se draky podzemní, obvykle žijící poblíž sopek. Podle čínské mytologie Fucanlong obvykle střežil poklady a drahé kovy, a to jak přírodní naleziště a ložiska, tak člověkem vytvořené skvosty. Legendy říkají, že sopky vytvořili právě tito draci, když z podzemí vyráželi do Nebes, aby tam podali hlášení bohům.
    Asi nejvýznamnějším z draků je Huang Long, Žlutý drak. Jednoho dne vystoupil z řeky Luo drak bez trnů a předstoupil před legendárního Císaře Fu Xi. Podle legend dal Huang Long Císaři písmo. Potom se odebral do Nebes, kde zaplnil díru, kterou do Nebes udělal příšerný Gong Gong. Jiné legendy praví, že tímto drakem je vlastně první legendární Císař Huang Di. Ten prý na konci své vlády získal nesmrtelnost a v podobě draka, který byl jeho symbolem, vystoupil na Nebesa. Proto je drak brán jako symbol síly čínského císařství – a protože Číňané považují Císaře Huang Di za svého předka, zmiňují někdy i sami sebe jako potomky draka. Noc, den, roční období a dokonce i počasí se řídí tím, zda Žlutý drak spí nebo bdí a také jeho dechem.
    Poněkud netypickým je mezi čínskými draky Feilong. Vymyká se především proto, že se jedná o draka okřídleného. Poletuje po obloze mezi mraky, stará se, aby byly mraky na svém místě, a v jeho moci je mlha. V některých legendách splývá s Tianlongem.
    Tohle jsou jen někteří z čínských draků, ti nejčastěji zmiňovaní. Vystupují v různých příbězích (možná příště nějaký přidám). A už z tohoto stručného popisu je zjevné, jak propastný rozdíl je mezi vnímáním draka u západních kultur a u východních kultur.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tah-tah-kle´-ah:

    Volně by se tenhle shluk slabik dal přeložit asi jako „Obludné soví ženy“. Jedná se o pětici žen, sester, z legend severoamerických domorodců (zejména kmenů Yakama a Shasta).
    Popis vypráví, že Tah-tah-kle´-ah byly vetší, vyšší a silnější než lidé. A byly lidožravé. Lovily a pojídaly indiány, kdykoliv a kdekoliv se jim podařilo nějaké ulovit, a jednoznačně upřednostňovaly jako nejlepší jídlo děti. Uměly mluvit jazykem indiánů, a tak je mohly mást a lákat do pastí. Krom lidského masa se živily tvory, které nikdo jiný nejedl – špatnými věcmi, jako byly žáby, ještěrky a hadi.
    Podle legend žily v posledním období jen v Kalifornii, kde byly viděny dvě z Tah-tah-kle´-ah. Žily v jeskyni poblíž tábora lidu Shasta. Přes veškerou opatrnost indiánů se sestrám podařilo ulovit malého chlapce – údajně ho tentokrát nechtěli prostě zabít a sníst, ale chtěli ho vychovat, aby žil v jeskyni s nimi. Zůstal s nimi však jen několik dní. Potom se chlapci podařilo dostat se z dohledu Tah-tah-kle´-ah a utéct. Běžel dlouho a rychle, přes nehostinnou divočinu, dokud se nedostal zpátky ke svému kmeni. O mnoho let později byly sestry zničeni. Nikdo neví, jestli je zničil nějaký odvážlivec, nebo snad sama vyšší moc. Vypráví se, že jejich jeskyně se rozžhavila a vybuchla, a od té doby o obludných ženách nikdo neslyšel, ani je více nespatřil. Ale už navždy se o nich mluvilo jako o jedněch z nejnebezpečnějších bytostí na zemi.
    Vypráví se také, že další z pěti sester byla utopena. Z jejích očí byly stvořeny všechny sovy. Muž, který ji zabil, prý řekl: „Od této chvíle budou tvé oči jedinou tvou částí, která bude konat. V noci se stanou ptáky, sovami.“
    Tím mužem byl prý Sho-pow-tan (jméno malého druhu sovy, známé jako symbol moudrosti). Byl náčelníkem kmene Yakama, který žil v Po-ye-Koosen. S mnoha muži přišel k řece Naches lovit jeleny. Lovili až do večera, ale Sho-pow-tan se nevrátil do tábora. Jeho muži jej dlouho hledali, ale nenašli. Tah-tah-kle´-ah zaslechla jejich volání. Obrátila se ke své setře a řekla: „Sova se ztratil svému lidu, ulovme jej pro sebe!“
    Sho-pow-tan věděl, že si pro něj lidožravé nestvůry brzy přijdou. Vydal se na Tic-te´ah a po skále vylezl k vysoko umístěné jeskyni na útesu. Dodnes je na skále vidět místo, kudy lezl. Sova zabil jelena a jeho krví naplnil jeho žaludek. Slyšel blížící se Tah-tah-kle´-ah a věděl, že ho jde zabít. Položil jí krví naplněný žaludek do cesty. Nestvůrná žena vstoupila do ústí jeskyně. Byla zde tma, ale ona přesto viděla podivnou věc, ležící na podlaze. Nevěděla, co to je, a zmocnily se jí obavy. Začala na Sho-pow tana ječet, aby tu věc dal pryč. Ten jí ale odpověděl, že se jedná o něco příliš mocného, a že to bude muset překročit jako on. Tah-tah-kle´-ah učinila, jak jí poradil, a překročila žaludek. Na to Sova čekal, a když stála nestvůrná sestra nad žaludkem, udeřil do něj klackem. A jak do něj tloukl, krav v žaludku začala šplouchat a vydávat divné zvuky: „Kloup! Kloup!“
    V tu chvíli se Tah-tah-kle´-ah vyděsila! Zaječela, rozhodila rukama a uskočila v panice dozadu. A spadla z útesu, pod kterým tekla rychlá a hluboká řeka. Tah-tah-kle´-ah spadla přímo do divoké vody a utopila se.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ...a přitom stačí pohřbít čelem dolů... :)
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FJERTIL: To rozhodně, ale pak už se se nedá mluvit o "setnutí," ani s pytlem nadsázky.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PAHAVASKA: Zastanu se, s pižláním jsem přišel já, v tom ssmyslu, že při "protiupířím" zásahu bylo dost času, objekt se necukal, neznervózňoval dav čumilů a nikomu nezáleželo na estetice provedení :) Klidně zatloukat prkno palicí, hlavně když už upír nevstane :)
    PAHAVASKA
    PAHAVASKA --- ---
    PISKVOR:
    warum pižlat? Mám díru s nebožtíkem. Vemu poctivé prkno, na konci seřízlé do "ostří" a k tomu bych ho, pro forma, vytvrdil opálením. Nasadím na krk a pracuji palicí.
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    PISKVOR: Hlavu neoddělíš, ale zabiješ ho jistě.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam