• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: To já rád. :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Tak myslím, že jsi právě nakrknul pár Olympanů :)))
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Protože všechny krásu pobrala Afrodíté, a jediný co zůstalo byl teda aspoň ten řemeslný um. :D
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Tak co jsem četl já, tak Héfaistos se už narodil jako ošklivý a nedokonalý, což vedlo k tomu, že ho mamka shodila z Olympu. Zpátky ho vzala kvůli (paměť trochu hrabe na volnoběh) tuším špěrku, který udělal pro nějakou bohyni (snad Thetis?) a který Héru úplně ohromil.

    Nicméně upřesním: Pokud vezmu jako premisu, že bohy stvořili lidé (a ne naopak), proč lidé udělali v mýtech z božského kovotepce ohavného mrzáka?
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: protože ho máma héra shodila z olympu. on byl vůbec smolař, pozdějc ho totiž z olympu vyhodil i táta zeus, když se zastával mámy héry :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A dnešní hádanka bude trochu netypická, nicméně doufám, že o to zajímavější:

    Héfaistos, řecký bůh - kovář (a nejen to, samozřejmě), byl jediný z bohů popisován jako odpudivý a navrch zmrzačený. Uměl by někdo vysvětlit nejpravděpodobnější (a všeobecně asi nejrozšířenější) představu, rpoč tomu tak bylo?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Většina těch, kdo mě znají, ví, že mám velkou slabost pro jeden druh mytických stvoření – pro draky. Takže dneska vám předkládám stručně něco málo na téma:

    Draci čínských mýtů:

    V čínské mytologii jsou draci brány jako jedny z nejmocnějších božských bytostí. Obvykle jsou spojováni s vodou v různých jejích formách. Draci jsou symbolem síly a často v legendách podporují hrdiny nebo bohy. Lidé Číny pak sami sebe označují za „Potomky Draků“. Na rozdíl od evropských draků nejsou ti čínští považováni za zlé a disponují úžasnou mocí.
    Prvním z draků, které dnes zmíním, je Jiaolong, vodní drak, nebo také povodňový drak. Podle legend byl při plné síle jen v dosahu vody, bez ní jeho duše rychle chřadla. Jeho popis se různí od tvora připomínajícího krokodýla až po lidské tělo s rybím ocasem (a téměř vše mezi tím, včetně některých aspektů tygra – obrovský had s tygří hlavou - nebo nosorožce). Ovšem pojem „long“ by měl značit čtyřnohého hada. Podle nejčastějších popisů však měl Jiaolong malou hlavu na dlouhém a tenkém krku, bílé šupiny a měřil mnoho metrů. Údajně s oblibou jedl lidi (stejně jako člověka mohly pohltit povodně nebo řeky). Podle legend státu Wu přicházely povodně tehdy, když se vodní drak vylíhl. Podle jiných je Jiao mladý drak, drak, který ještě nemá rohy (naprosto typické pro zpodobnění čínského draka jsou dva výrazné rohy na hlavě, jen zřídka je drak nemá). A někdy se vypráví, že když počet ryb v jezírku dosáhl 3600, přišel Jiao jako jejich vůdce a odletěl s nimi pryč (ale pasti a sítě ho mohly zahnat pryč).
    Velmi podobný předchozímu Jiaolongovi je Panlong, „vinoucí se drak“. Byl jezerním drakem, kterÝ nevystoupil do nebes, a byl drakem, který nejčastěji inspiroval umělce. Jeho dlouhé, různě se vinoucí nebo stáčející tělo je typické pro představu čínského draka.
    Tianlong je létající nebo také nebeský drak, božský drak. Vyskytuje se v Buddhismu, i jako název pro různá souhvězdí. Vypráví se příběh o muži jménem Ye, který se veřejně hlásil ke své lásce k drakům. Poté, co celý svůj dům vyzdobil řezbami draků, přišel ho jeden nebeský drak navštívit. Ale Ye byl jeho zjevem tak vyděšený, že ve strachu uprchl. Všeobecně byli nebeští draci strážci – hlídali Nebeské Paláce, věci, které měli přetrvat, dávali lidem prospěšný déšť a podobně. Tianlong také nosili svaté muže do nebes a sloužili jim tam coby jízdní zvířata.
    Fucanlong je dalším z čínských draků. Jedná se draky podzemní, obvykle žijící poblíž sopek. Podle čínské mytologie Fucanlong obvykle střežil poklady a drahé kovy, a to jak přírodní naleziště a ložiska, tak člověkem vytvořené skvosty. Legendy říkají, že sopky vytvořili právě tito draci, když z podzemí vyráželi do Nebes, aby tam podali hlášení bohům.
    Asi nejvýznamnějším z draků je Huang Long, Žlutý drak. Jednoho dne vystoupil z řeky Luo drak bez trnů a předstoupil před legendárního Císaře Fu Xi. Podle legend dal Huang Long Císaři písmo. Potom se odebral do Nebes, kde zaplnil díru, kterou do Nebes udělal příšerný Gong Gong. Jiné legendy praví, že tímto drakem je vlastně první legendární Císař Huang Di. Ten prý na konci své vlády získal nesmrtelnost a v podobě draka, který byl jeho symbolem, vystoupil na Nebesa. Proto je drak brán jako symbol síly čínského císařství – a protože Číňané považují Císaře Huang Di za svého předka, zmiňují někdy i sami sebe jako potomky draka. Noc, den, roční období a dokonce i počasí se řídí tím, zda Žlutý drak spí nebo bdí a také jeho dechem.
    Poněkud netypickým je mezi čínskými draky Feilong. Vymyká se především proto, že se jedná o draka okřídleného. Poletuje po obloze mezi mraky, stará se, aby byly mraky na svém místě, a v jeho moci je mlha. V některých legendách splývá s Tianlongem.
    Tohle jsou jen někteří z čínských draků, ti nejčastěji zmiňovaní. Vystupují v různých příbězích (možná příště nějaký přidám). A už z tohoto stručného popisu je zjevné, jak propastný rozdíl je mezi vnímáním draka u západních kultur a u východních kultur.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tah-tah-kle´-ah:

    Volně by se tenhle shluk slabik dal přeložit asi jako „Obludné soví ženy“. Jedná se o pětici žen, sester, z legend severoamerických domorodců (zejména kmenů Yakama a Shasta).
    Popis vypráví, že Tah-tah-kle´-ah byly vetší, vyšší a silnější než lidé. A byly lidožravé. Lovily a pojídaly indiány, kdykoliv a kdekoliv se jim podařilo nějaké ulovit, a jednoznačně upřednostňovaly jako nejlepší jídlo děti. Uměly mluvit jazykem indiánů, a tak je mohly mást a lákat do pastí. Krom lidského masa se živily tvory, které nikdo jiný nejedl – špatnými věcmi, jako byly žáby, ještěrky a hadi.
    Podle legend žily v posledním období jen v Kalifornii, kde byly viděny dvě z Tah-tah-kle´-ah. Žily v jeskyni poblíž tábora lidu Shasta. Přes veškerou opatrnost indiánů se sestrám podařilo ulovit malého chlapce – údajně ho tentokrát nechtěli prostě zabít a sníst, ale chtěli ho vychovat, aby žil v jeskyni s nimi. Zůstal s nimi však jen několik dní. Potom se chlapci podařilo dostat se z dohledu Tah-tah-kle´-ah a utéct. Běžel dlouho a rychle, přes nehostinnou divočinu, dokud se nedostal zpátky ke svému kmeni. O mnoho let později byly sestry zničeni. Nikdo neví, jestli je zničil nějaký odvážlivec, nebo snad sama vyšší moc. Vypráví se, že jejich jeskyně se rozžhavila a vybuchla, a od té doby o obludných ženách nikdo neslyšel, ani je více nespatřil. Ale už navždy se o nich mluvilo jako o jedněch z nejnebezpečnějších bytostí na zemi.
    Vypráví se také, že další z pěti sester byla utopena. Z jejích očí byly stvořeny všechny sovy. Muž, který ji zabil, prý řekl: „Od této chvíle budou tvé oči jedinou tvou částí, která bude konat. V noci se stanou ptáky, sovami.“
    Tím mužem byl prý Sho-pow-tan (jméno malého druhu sovy, známé jako symbol moudrosti). Byl náčelníkem kmene Yakama, který žil v Po-ye-Koosen. S mnoha muži přišel k řece Naches lovit jeleny. Lovili až do večera, ale Sho-pow-tan se nevrátil do tábora. Jeho muži jej dlouho hledali, ale nenašli. Tah-tah-kle´-ah zaslechla jejich volání. Obrátila se ke své setře a řekla: „Sova se ztratil svému lidu, ulovme jej pro sebe!“
    Sho-pow-tan věděl, že si pro něj lidožravé nestvůry brzy přijdou. Vydal se na Tic-te´ah a po skále vylezl k vysoko umístěné jeskyni na útesu. Dodnes je na skále vidět místo, kudy lezl. Sova zabil jelena a jeho krví naplnil jeho žaludek. Slyšel blížící se Tah-tah-kle´-ah a věděl, že ho jde zabít. Položil jí krví naplněný žaludek do cesty. Nestvůrná žena vstoupila do ústí jeskyně. Byla zde tma, ale ona přesto viděla podivnou věc, ležící na podlaze. Nevěděla, co to je, a zmocnily se jí obavy. Začala na Sho-pow tana ječet, aby tu věc dal pryč. Ten jí ale odpověděl, že se jedná o něco příliš mocného, a že to bude muset překročit jako on. Tah-tah-kle´-ah učinila, jak jí poradil, a překročila žaludek. Na to Sova čekal, a když stála nestvůrná sestra nad žaludkem, udeřil do něj klackem. A jak do něj tloukl, krav v žaludku začala šplouchat a vydávat divné zvuky: „Kloup! Kloup!“
    V tu chvíli se Tah-tah-kle´-ah vyděsila! Zaječela, rozhodila rukama a uskočila v panice dozadu. A spadla z útesu, pod kterým tekla rychlá a hluboká řeka. Tah-tah-kle´-ah spadla přímo do divoké vody a utopila se.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ...a přitom stačí pohřbít čelem dolů... :)
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FJERTIL: To rozhodně, ale pak už se se nedá mluvit o "setnutí," ani s pytlem nadsázky.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PAHAVASKA: Zastanu se, s pižláním jsem přišel já, v tom ssmyslu, že při "protiupířím" zásahu bylo dost času, objekt se necukal, neznervózňoval dav čumilů a nikomu nezáleželo na estetice provedení :) Klidně zatloukat prkno palicí, hlavně když už upír nevstane :)
    PAHAVASKA
    PAHAVASKA --- ---
    PISKVOR:
    warum pižlat? Mám díru s nebožtíkem. Vemu poctivé prkno, na konci seřízlé do "ostří" a k tomu bych ho, pro forma, vytvrdil opálením. Nasadím na krk a pracuji palicí.
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    PISKVOR: Hlavu neoddělíš, ale zabiješ ho jistě.
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    GORGLIN: Dotyčný byl údajně řezník, a tak mu to nožem šlo podstatně lépe od ruky. (alespoň podle meta-legendy, kterou jsem k tomu slyšel)
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    PISKVOR:
    Katovské řemeslo nebylo jednoduché a kolem poprav je tolik historek jako od Jahelky.
    Například, když kat odmítl odsouzeného setnout, byla dána dalšímu odsouzenci možnost amnestie, za to, že popravu provede sám.
    Je zaznamenaný případ, kdy odsouzený této možnosti využil, 27krát udeřil popravčím mečem kolegu na špalku, ale hlavu se mu tím odetnout nepodařilo a tak jí doodřezal nožem.

    Nicméně popravy naostřeným prknem se prý prováděli, ale byl to případ neurozených, kteří nebyli hodni meče. Proto se pochybuje o tomto způsobu popravy u Záviše. Je uváděna možnost, že došlo k chybě při pápisu a jednalo se o PLKNO, což byl výraz používaný pro popravčí meč bez hrotu.

    Postupně se díky lidovému podání „plkno“ změnilo na prkno a odtud tedy pověst o popravě prknem.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PISKVOR: Se skutčným upírem bývalo vždycky těžké pořízení :)
    Ale myslím, že je fér připustit, že tyhle zákroky, známé z legend, vycházely ze skutečných opatření, které se prováděly na skutečných mrtvých - nebožtík si zachoval barvu? začali chcípat krávy? měla žena starosty noční můry? chytil místního kněze záchvat páchání dobra? rozkopali hrob toho, komu to všechno hodili na krk, a snažili se :)
    Některá ta opatření dávají alespoň trochu smysl (třeba probodení kůlem mělo hned několik důvodů - zničit srdce, které pumpovalo mrtvými cévami vypitou krev, nebo prorazit upíra v hrobě skrz a připoutat ho tak k zemi, ve které ležel, nehledě na mystiku s osikou), některá moc ne (planá růže, například).
    Prkno k oddělení hlavy, aby se zabránilo regeneraci, případně prosté useknutí hlavy a její uložení do nohou hrobu (nebo kamkoliv, aby ji upír nemohl najít a nasadit zpátky), patří k těm smysluplnějším, ale stejně su myslím, že nikdy nepotkalo skutečného upíra :)))
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FOSSY: Ta odleželost je myslím určující faktor. Tak mě napadá: u skutečného upíra by se ta hlava prknem oddělovala dost blbě, an v hrobě netlí, není-liž pravda (připustíme-li existenci a popis podle legend)?

    Pro šťouraly (pižlaly?): kupte si čestvého králíka (o živém už vůbec nemluvě), a zkuste ho pižlat adekvátně zmenšeným pRknem, klidně i naostřeným. Garantuju vám, že máte zábavu minimálně na jeden dlouhý zimní večer, a nikoli exemplární popravu ("Co vidíš? Už ho setli?" "Ještě pořád pižlají..." "Pořád?!?").
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FJERTIL:
    Říká jedna z teorií.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Když jsem kdysi psal článek o upírských legendách, zmínil jsem i oddělování hlavy mrtvého, podezřelého upíra, od těla prknem. A i tehdy se mi kdosi ozval, že to mělo být plkno, tedy popravčí meč. Ovšem na rozdíl od Záviše takový pseudoupír často už nějakou dobu tlel, to za prvé, prkno se nechávalo na místě, aby hlava nemohla přirůst zpátky, to zadruhé, a nebylo potřeba setnout švihem, ale tak dlouho pižlat, dokud se krk odleželé mrtvoly nepoddal, to zatřetí. A za čtvrté to podle většiny zdrojů prostě bylo prkno a ne mečl. Ale živé bych rozhodně prknem stínat nechtěl :)))
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    PISKVOR: Dokázal bych si představit, že prkno při správném švihu zlomí vaz, jako u králíka. Oddělení hlavy by vážně nešlo.
    Každopádně dík.
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FJERTIL: JIRÁSEK AT 12 O'CLOCK!!! Plknem, ne prknem! To jsou, řekl bych, meta-legendy. Asi nejlepší vysvětlení pro náhodné kolemjdoucí je tuto: http://www.zamek-hluboka.eu/legendy-a-zajimavosti/-zavis-z-falkenstejna-/ - hledat "plkno", je to asi ve 2/3 textu. Lidská anatomie je překvapivě odolná, a sečné zbraně bývají z kovu nejenom proto, že se to pěkně blejská.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam