• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Omlouvám se, z nedostatku času si dopřeju jen jeden lehčí příspěvěk na témě "Nečí něco", který souvisí s tím, na co jsem narazil tady: FOSSY:

    Jde v podstatě o to, jak některé obraty nebo spojení z mýtů a legend zapustily kořeny do běžného jazyka a jsou dodnes používána jako metafory pro jisté situace.
    Asi nejznámější je právě Sysifovská práce a Tantala muka , kdy to první odkazuje na nekončící, často úmornou dřinu bez výsledku, a to druhé na fyzické a/nebo psychické utrpení, intenzívní a dlouhotrvající. Předlohou pro tyhle dvě pořekadla jsou třresty vyměřené dvěma hříšníkům řecké mytologie - viz:FOSSY:
    Stejně známý je Damoklův meč, metafora pro hrozbu, o které člověk ví, ale netuší, kdy přesně udeří. Legenda k tomuhle rčení vypráví o tyranovy Dionýsovi ze Syrakůs. Ten se velmi bál povstání lidu. Když se jeden jeho vojevůdce ozval, jak moc mu závidí, a že nikdo se nemá lepe, než Dionýsos, tyran si s vojevůdcem kupodivu ochotně vyměnil místo. Ale nad křeslo, ve kterém si Damoklés užíval bohatství a přepych, nechal na tenkou koňskou žíni pověsit meč. Vojevůdce s mečem nad hlavou rychle přešla chuť na skvělé jídlo i pití, a ještě rád se vrátil na své místo.
    Obdobně často se používá spojení Ariadnina nit, které označuje pomoc jakéhokoliv druhu, která člověka vyvede ze svízelné situace (doslova i symbolicky). Původně se jednalo o klubko nití, které dala princezna Ariadna z Kréty princi Théseovi, než se vydal do Labyrintu zabít Mínótaura. Princ za sebou nit rozmotával, a tak byl první a jediný, kdo dokázal najít cestu z bludiště ven.
    Další velmi známé rčení je Pyrrhovo vítězství. Pyrrhus, král Epeiru, byl v první řadě válečník a vojevůdce. A nebál se znepřátelit si samotnou Říši římskou. A právě po velké bitvě u Auscula, kde se mu podařilo římany donutit ustoupit s těžkými ztrátami, dal vzniknout tomuhle rčení. Prohlásil prý tehdy něco jako "Ještě jedno takové vítězství, a jsme v ... (no dobře, podle dějepravců řekl, že budou zničeni, ale věřte, jim, byl to koneckonců voják)". A měl pravdu. Jeho vlastní elitní jednotky a důstojnický sbor po birvě prakticky neexistovaly. A na rozdíl od Římanů nemohl svoje jednotky doplnit zdaleka tak rychle, jak by potřeboval. Pyrrhovo vítězství tedy označuje vítězství buď příliš draze zaplacené, než aby se jednalo o skutečné vítězství, nebo vítězství bezcené, kdy se výhra ukáže jako naprosto nedostatečná náhrada nákladů.
    K oblíbeným, řeckou a římskou mytologií inspirovaným rčením, patří ještě Ikarův pád, který vyjadřuje ztrátu, pád nebo úpadek (finanční, osobní, nebo i doslovný), zapříčiněný vlastní pýchou a/nebo hloupostí. Přesně stejně, jako kdysi při útěku z Kréty Ikaros neposlechl varování svého otce Daidala, a na křídlech z ptačího peří, poslepovaného voskem, se v mladické pýše a nerozvážnosti snažil doletět ke Slunci (což skončilo rozpuštěním vosku a následným pádem a smrtí Ikara).
    Potom tu máme Danajský dar - podrobnosti o Trojské válce jsem psal dříve, nicméně danajský dar (u Tróji právě dřevěný kůň s posádkou elitních vojáků, který způsobil pád nedobytného města) je označení daru, který napáchá více škody, než užitku. Typicky se jedná o dar, který byl dán se zlým úmyslem, ale ne vždy tomu tak je, a někdy se i upřímně myšlený dar obrátí proti obdarovanému.
    A Polibek Múzy snad také není potřeba dlouze vysvětlovat. V Řecku/Římě přinášel polibek jedné z devíti patronek umění inspiraci, stejně tak je tomu i u rčení. Náhlá inspirace, kreativní myšlenka nebo nápad je polibkem Múzy.
    Podobně notoricky známé je i Jablko sváru, opět odkaz na Trojskou válku, tentokrát přímo na její příčinu. Dodnes jablko sváru označuje příčinu (materiální i abstraktní) hádky, rvačky nebo války. Podrobnosti viz:FOSSY:
    A když jsme u Trojské války, vzpomeňme Achilovu patu, která je dodnes označením pro slabinu, lidskou slabost a zranitelné místo.
    Gordický uzel se týká pro změnu Alexandra Velikého. Frýgijský král Gordius prý uvázal vůz k Diově oltáři lýčím, uzlem tak tak složitým, že konce lýčí nikdo nemohl najít. Jak šel čas, vzniklo kolem složitého uzlu proroctví, že kdo jej rozváže, stane se vládcem celého světa. Alexandr Veliký, který jednoho dne u uzlu stanu, tomu prý i věřil. Ale nezdržel se dlouho a namísto složitého rozvazování uzel přeťal mečem. Vládcem světa se sice nestal, ale dodnes je s ním spojeno tohle rčení, které vyjadřuje jednoduché řešení na pohled nerozmotatelné situace pomocí jediného, rozhodného a rázného činu.
    Pokud na chvilku odbočíme od antiky, máme tu napříkald Kolumbovo vejce. Podobný význam má i rčení "po bitvě je každý generál". Na hostině k oslavě objevení "nové cesty do Indie" si jeden z hostů dovolil Kolumbovu cestu zlehčovat. Kolubus jej vyzval, aby postavil vejce na špičku. To se samozřejmě posměváčkovi ani nikomu jinému nepodařilo. Nakonec Kolumbus sám vzal vejce, jemně jím ťukl o stůl, a hle, vejce najednou stálo na špičce. Rčení vyjadřuje především to, že napoprvé je všechno těžké, ale zopakovat to po někom, když už víme, jak na to, je daleko jednodušší.

    Takže tady je první várka rčení a metafor, která legendy a mýti přinesly do běžného, každodenního jazyka a mluvy. Snad potěší :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jen tak na okraj, zaujala mě četnost výskytu mytologických a legendárních odkazů v moderní kultuře/jazyce - kolikrát aniž by lidé věděli, k čemu se vlastně odkaz vztahuje. Mám teď na mysli pořekadla a běžně používané fráze jako třeba:
    - Sysifovská práce
    - Tantala muka
    - Herkulovský úkol/síla
    - Damoklův meč
    - Ariadnina nit

    a podobně. Jaké podobné výroky znáte vy?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, dneska souvisí hádanka s celkem známým aspektem českých pověstí - s bílou paní. Jak známo, bylo jich více - hodné šlechtičny, které i po smrti dohlížely na blaho svých poddaných. A právě s jednou z nich je spojena následujícíc pověst: jednoho dne přišla chůva šlechtického synka z bohaté a známé rodiny do jeho ložnice, aby našla nemluvně v náručí cizí, bíle oděné paní. Chůva se okamžitě přepnula do ochranářského režimu, ale bílá pání jen klidně odvětila, že dítě je víc její, než chůvy, odložila ho do kolébky, natáhla ruku a dlaní napřed odešla stěnou. To už chůvě došlo, s kým se vlastně potkala. O mnoho let později vyprávěla příhodu mladému hradnímu pánu. Ten nelenil a nechal zeď v místě odchodu bílé paní prokopat. A vyplatilo se. Našel tam veliký poklad, díky kterému on i jeho rod pěkně prosperovali.

    A otázka je nasnadě: Která (nejslavnější) bílá paní takto pomohla kterému (velmi slavnému) českému pánu?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Nejde o to, že bych se zlobil, ale že mi to přišlo až neslušně lehké, když to tady padlo nedávno :) Jinak jo, legenda je to opravdu milá, hezká a hřejivá :)
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: (se nezlob. volund je má oblíbená, taková hezky a vřele lidská:)
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: jsem psal "retrospektivní" :-) (ostatně myslím, že volunda jsem tehdy, v omylu, že jde o dotaz, jmenoval sám:)

    pro ty, co neznají, zde:
    Völund Kovář « pohanskykruh
    http://pohanskykruh.wordpress.com/2012/02/11/volund-kovar/
    i s podrobnostmi je to slušný masakr :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Je to skoro podvod, protože nedávno jsme se o tom bavili přímo tady...
    Edda
    kovář Völund
    první žena valkýra (někdy labiutí panna)
    zmrzačen byl pokud mě pamět neklame přeříznutím podkoleních šlach, aby nemohl pořádně chodit...
    královy tři synové zabiti, z lebek udělal Völund poháry (a poslal je krály), z očí (?) šperky (a poslal je královně) a ze zubů brož (ktrerou poslal princezně) - princeznu, která měla prsten po jeho ženě, Völund o prsten obral a znásilnil (tuším s ní měl i syna)
    uletěl na křídlech, která si vyrobil
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FIN: A opomněl jsi Mongoly, kteří se ještě Moravou prohnat stihli.
    Ostatně oni třeba ani ti Rakušané (čecho-germáni) si nemohou co do genefondu moc výskat. O Němcích raději ani nemluvě - tam na název Germán mají nárok snad jen Sasové. Takoví Bavoři jsou ti, kteří přišli z "Böhmen" (a také pijí pivo, sbírají houby a poslouchají dechovku), o oblasti kolem Rujány se raději nezmiňovat (poněmčelí Slované, přes které se přehnali Švédi).
    FIN
    FIN --- ---
    trochu to rozšíříme:

    FIN --- --- 12:55:46 21.2.2012
    tak si taky dám jednu hádanku, trochu retrospektivní:

    byl nebyl, žil jeden šikovný řemeslník. utekla mu žena, a tak se věnoval jen své práci. dozvěděl se o tom jeden král, řemeslníka zajal, jeho skvostná řemeslná díla pobral a řemeslníka samého si pojistil tak, aby mu řemeslník nemohl utéci. řemeslník si to ovšem nenechal líbit a vymyslel - a také později realizoval - šílenou mstu na králových dětech, tak šílenou, že i kidovy pohádky bří grimmů vedle ní blednou. ovšem každému jistě dojde, že to by si náš král asi nenechal líbit, nicméně řemeslník se pojistil: vyrobil si důmyslný prostředek, s jehož pomocí unikl a nikdo jej nemohl dohonit.

    kdo to byl?
    co se mu vlastně stalo?
    (pro otrlé) jak vypadala msta?
    a jak nakonec řemeslník unikl?


    - král měl dceru a dva syny
    - řemeslníkova první žena nebyla jen tak obyčejná žena
    - příběh je součástí jednoho velkého a ikonického svazku pověstí a legend
    FIN
    FIN --- ---
    SYLVAEN: nechtěl bych luštit český genofond...
    máme krásné ženy (to si nárokuje každý)
    pijeme jak duhy (němci, švédové, rusové, poláci)
    ale zato důkladně (němci)
    jsme malí, ale nacionalističtí dosti (rakušané)
    když přijde na věc, dokážeme být metodicky krutí (švédové)
    dovedeme zírat do blba, nic nedělat a dumat (rusové)
    dovedeme hrozně žvanit a dělat nóbl (vlaši, žabožrouti)
    šlo nám to kdysi s drahými kameny a i opera a baroko se uchytily, dokonce na vesnicích (vlaši)
    jsme hrozní kšeftaři (poláci)
    ochotně se u nás ujme každá totální blbost coby zajímavá filozofie (žabožrouti)

    nejsem už ovšem schopen dopodrobna rozlišit vliv alpských a zaalpských provincií/marek a rýnských a severských států/republik :-)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FIN: Česká Švédsko-Rakousko-Rusko-Německo-Francouzko-Italsko-Turecká Republika? :D
    FIN
    FIN --- ---
    SYLVAEN: 30letá válka a armády 15 národů, které 30 let jezdily napříč celou budoucí republikou :-)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FIN: Se divím že se běžná česká populace vůbec udržela. :D
    FIN
    FIN --- ---
    SYLVAEN: po 8 hodinách na panském a dalších 5 na svém už nešukáš - to jen padneš a spíš.
    FIN
    FIN --- ---
    tak si taky dám jednu hádanku, trochu retrospektivní:

    byl nebyl, žil jeden šikovný řemeslník. utekla mu žena, a tak se věnoval jen své práci. dozvěděl se o tom jeden král, řemeslníka zajal, jeho skvostná řemeslná díla pobral a řemeslníka samého si pojistil tak, aby mu řemeslník nemohl utéci. řemeslník si to ovšem nenechal líbit a vymyslel - a také později realizoval - šílenou mstu na králových dětech, tak šílenou, že i kidovy pohádky bří grimmů vedle ní blednou. ovšem každému jistě dojde, že to by si náš král asi nenechal líbit, nicméně řemeslník se pojistil: vyrobil si důmyslný prostředek, s jehož pomocí unikl a nikdo jej nemohl dohonit.

    kdo to byl?
    co se mu vlastně stalo?
    (pro otrlé) jak vypadala msta?
    a jak nakonec řemeslník unikl?
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    Docela dobře si dovedu představit že takzvané pohádky začaly jako strašidelné příběhy, stejně jako jsme si vyprávěli hororové historky mezi kamarády u ohně.. Možná měly sloužit k tomu aby si všichni uvědomili jaké štěstí mají že jsou mezi svými a v bezpečí.. a k tomu aby zlobivé děti poslušně zalezly pod duchnu, kůži, či jiné přikrývadlo, a aby své rodiče nechaly v klidu šu.. pracovat na dalších potomcích.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FIN: přečti si cokoliv co nebylo silně zjemněno evropským humanismem - to, co popisuješ, je standardní znění pohádek z doby, kdy byly varováním pro děti spíš než příběhem na dobrou noc. Každá pohádka se dobrým koncem je divná.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FIN: Slovo pohádka znamenalo staročesky spor, hádanku, záhadu. Josef Jungmann ve svém Slovníku českoněmeckém uvádí, že slovo pochází z polštiny, od polského slova “gadać” (mluviti, vyprávěti, tlachati), které je praslovanksého původu a je příbuzno se staroindickým “gádati” (mluví).
    Pohádka ve významu “nepravděpodobné vyprávění, výmysl” je asi z češtiny.
    (zdroj: http://www.pohadkyprodeti.cz/bylo-nebylo/pohadky-a-veda/, http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/etymologie-slova-pohadka)
    FIN
    FIN --- ---
    KID_MCHUTT: poněkud nechápu to slovo "pohádky" - obojí je těžká depresivní a leckdy i násilnická palba, která zanechává na psychice stopy, v případě bří grimmů ještě zjevně animální, sadistická a psychopatická...
    ELVOTHIEN
    ELVOTHIEN --- ---
    KID_MCHUTT: Le fuj, Kide!


    FOSSY: Nejspíš ano :)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FIN: jsou to bratři Grimmové, nějaký ten Andersen... :)

    ELVOTHIEN: šikovnej japončík, co? :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam