Tak, dnešní legenda bude poněkud atypická, zatím jsem do této oblasti zabrousil jen s jednou hádankou, která zůstala nezodpovězena. Takže dovolte, abych představil legendu Divokého západu:
William Henry McCarty junior
Že vám tohle jméno nic neříká? Nedivím se. Je to jméno, pod kterým se 23. listopadu 1859* narodil, ale používal spíše alias Henry Antrim, nebo ještě známější William Henry Bonney. I když jednoznačně nejznámější je pod přezdívkou Billy the Kid.
Asi by bylo vhodné říci, že se jedná o legendu poměrně kontroverzní. Na jedné straně psanec a zabiják, na druhé oblíbený lidový hrdina a pistolník s chlapeckou tváří. Ačkoliv mu střízlivé zdroje připisují (nijak ohromujících) čtyři až devět obětí, podle legend jich Billy zastřelil jedenadvacet.
Nicméně: Billy se narodil na sklonku americké občanské války v irské čtvrti v New Yorku. Zatímco jméno jeho otce se nedochovalo, jméno jeho matky bylo prokazatelně Catherine McCarty. Když bylo Billymu zhruba 14, odstěhovala se s ním jeho matka do Silver City, kde o rok později zemřela na tuberkulózu. A tady nám legenda praví, že Billy zabil svého prvního muže už ve dvanácti letech, protože napadl jeho matku. Nicméně jeho matka zemřela o více než rok dříve, než Billi utekl z vězení v Silver City a poněkud střízlivější záznamy mu jako první oběť připisují jistého Franka „Windy“ Cahill, kterého měl zastřelit v srpnu 1877, tedy +- v sedmnácti letech – a navíc, ačkoliv byl poté hledán za vraždu, zastřelil Cunhilla v sebeobranně.
Po smrti matky pracoval osiřelý Billy v místním hotelu, jehož majitel s manželkou se ho ujali. Byl bezproblémovým dítětem. Dokud nepomáhal při krádeži prádla a neskončil ve vězení. Někteří tvrdí, že na dráhu zločinu se dal pod vlivem beletrie, která psance a zločince romantizovala. Pravděpodobnější vysvětlení říká, že Billy se dostával pro svou drobnou a útlou postavu (v dospělosti jen něco okolo 170 cm) do konfliktů s většími a silnějšími chlapci. A protože mu chyběla fyzická převaha, začal se věnovat střelbě.
Po odchodu ze Silver City už vše začalo pomalu nabírat obrátky. V dubnu 1875 zatkl šerif okresu Grant Billyho za krádež sýry. V září 1875 potom za držení kradeného oblečení a zbraně. Billy z vězení utekl a v podstatě od té doby byl na útěku. Zajímavé je, že šerif Whitehill údajně prohlásil, že se mu chlapec docela zamlouval, a že kradl z potřeby, ne z chamtivosti.
Později se Billy pustil se skotským ex-kavaleristou Mackiem do obchodu s kradenými koňmi. Využíval při tom svůj mladistvý vzhled a okouzlující osobnost. A právě tehdy se opakovaně dostal do sporu s kovářem ve Fort Grant, Cunhillem, který s oblibou Billyho fyzicky napadal, využívaje svojí velké postavy a kovářské síly. Po zvláště prudké hádce Cunhill zase Billyho napadl. Podle svědků srazil kovář chlapce na zem a tehdy Billy tasil zbraň a Cunhilla střelil. Kovář zemřel druhý den. Koroner tehdy prohlásil střelbu za neospravedlnitelnou, ačkoliv očití svědci označili střelbu za sebeobranu.
Tehdy se Billy přesunul do Nového Mexika. Údajně mu byl Apači ukraden kůň a vybavení, po dlouhé chůzi se Billy, tehdy sám o sobě začal mluvit jako o Williamu Bonneym, na pokraji smrti, dostal k domu rodiny Jonesových, kde se zotavil a vybudoval si úzký vztah s rodinou.
Podívejme se na některé zkazky o Billym. Říká se, že byl malý a ošklivý. Ale i popis, zveřejněný v Las Vegas Gazette, tomuto tvrzení odporuje. Billy byl bezesporu drobný (5 stop a 8 nebo devět palců, tedy 170 – 173 cm, a asi 140 liber, tedy něco málo přes šedesát kilo), ale připisuje se mu velká obliba u žen a pěkný, příjemný vzhled. Říká se, že Billy the Kid byl levák. Pravděpodobně za to může reverzní otočení jediné dochované fotografie. Billy byl údajně stejně zručný oběma rukama, ačkoliv primárně byl pravák. Billymu se také přičítá vzteklá povaha, kdy střílel při prvním náznaku provokace. Ale ti, kdo se s ním setkali, zmiňují jen jeho skvělý smysl pro humor, příjemnou a bezstarostnou povahu a většinou dobrou náladu. Říká se, že Billy zastřelil v hotelu muže proto, že chrápal příliš nahlas – ve skutečnosti je tato historka (pokud je vůbec pravdivá) přičítána Johnu Wesleymu Hardinovi, pistolníkovi mnohem bezohlednějšímu a méně vybíravému ohledně zabíjení. **
A tady se dostáváme k nejzajímavější části života Billy the Kida, k válce v Lincolnském okrese. Po setkání s Frankem a Georgem Coeovými a Abem Saundersem začíná Billy v roce 1877 pracovat na jejich ranči. Později téhož roku se nechal Billy s Coeovými, Saundersem, Brewerem, Bowdrem a Surlockem najmout jako kovbojové anglickým rančerem, bankéřem a obchodníkem Johnem Tunstallem a jeho partnerem, právníkem Alexandrem McSweenem. *** Konfliktem, který vedl k Lincolnské válce, byl obchodní spor mezi místními obchodníky Lawrencem Murphym a Jamesem Dolanem a právě rostoucí konkurencí Tunstalla a McSweenyho. V únoru 1878 nachytala skupina čtyř pistolníků z Murphy-Dolanovi frakce Tunstalla cestou do Lincolnu, kam vezl koně. Zastřelili obchodníka i jeho zvířata.
McSween se pokusil pomstít přítele legální cestou. Obdržel zatykače vydané místním soudcem a Tunstallovi lidé (Billy a spol.) zformovali vlastní skupinu, nazvanou Regulators. Dva z vrahů, Bill Morton a Frank Baker, se dali na útěk. 6. března byli dopadeni. Po návratu do Lincolnu Regulátoři oznámili jejich zastřelení 9. března při pokusu o útěk. S nimi byl zastřelen i jeden z Regulátorů, McCloskey, podezřelý ze zrady ostatních. Do Lincolnského okresu dorazil v té době guvernér Samuel Beach Axtell, aby vyšetřil probíhající násilnosti. Naneštěstí Axtell jednoznačně stranil Murphy-Dolanově frakci, a tak se z Regulátorů stali obratem psanci.
Během doby, kdy Regulátoři ještě operovali jako zástupci zákona, zatkl šerif William J. Brady Billyho a jeho zástupce Freda Waiteho, když mu přinesli zatykač, protože dovolil rabování v Tunstallově obchodě. Později se Regulátoři (Billy, Jim French, Frank McNab, John Middleton, Fred Waite a Henry Brown) pokusili vyrovnat skóre a přepadli v Lincolnu šerifa a jeho zástupce George W. Hindmana. 1. dubna oba zabili na hlavní ulici Lincolnu. Tehdy McSweenova frakce ztratila mnoho sympatizantů, a obě strany konfliktu byly vnímány jako stejně krvežíznivé a ohavné.
Regulátoři se do určité míry odtrhli od McSweena, deklarovali vlastní úmysl vystopovat a zabít Tunstallovi vrahy. 4. dubna se pokusili zatknout starého lovce bizonů známého jako „Buckshot“ Roberts. Ten odmítl jít s nimi živý. Odehrála se „Přestřelka u Blazer´s Mills“. Roberts pokračoval v boji i po několik zásazích do hrudi. Než zemřel, zabil vůdce Regulátorů, Dicka Brewera, a několik dalších zranil. Jeho odpor proti mnohanásobné přesile opět zhoršil postoj veřejnosti vůči Regulátorům.
Novým vůdcem se stal McNab. Regulátoři profitovali ze sympatií nového šerifa, Johna Copelanada. Nicméně jeho autorita byla podryta Murphy-Dolanovou frakcí, která zrekrutovala jeho zástupce. 29. dubna se skupina pod vedením George W. Peppina (zástupce šerifa Bradyho), včetně gangů Jesse Evanse a Válečníků sedmi řek (Seven Rivers Warriors) střetla na Fritz ranči s McNabem, Saundersem a Frankem Coem. McNab byl zabit, Saunders vážně zraněn a Coe zajat (později uprchl).
Následující den se Regulátoři opevnili v Lincolnu a pustili se do boje s Dolanovými muži a kavalérií, povolanou guvernérem Axtellem. Během opatrné přestřelky zemřel jeden z Dolanových mužů, střelen puškou v rukou George Coea na vzdálenost 440 kroků (!). Střelbou na vojenské jednotky si Regulátoři pořídili nové nepřátele.
15. května Regulátoři vystopovali a zabili člena gangu Válečníků, Manuela Segoviu. Někdy v té době se k nim připojil mladý Texasan Tom O´Folliard, který se stal Billyho přítelem a společníkem. Zhoršení situace pro Regulátory nastalo, když guvernér odvolal Copelanda a na místo šerifa dosadil Peppina. Do 15. července se Regulátoři skrývali a utíkali, dokud nebyli chyceni i s McSweenem do pasti v jeho domě Dolanovými muži. 19. července se do rvačky zapojil oddíl amerických kavaleristů. Ačkoliv dávali najevo svou neutralitu, poskytli vojáci svými akcemi velkou výhodu Dolanově frakci. Po pěti dnech byl dům zapálen. Regulátoři uprchli, ovšem McSween byl zastřelen – to v podstatě znamenalo konec Lincolnské války.
Na podzim 1878 převzal místo guvernéra Nového Mexika generál unijní armády Lew Wallace. Aby napravil napáchané škody, dal amnestii všem, kdo se zúčastnili Lincolnské války a nebyl na ně vydán zatykač před tím. Na Billyho zatykač byl. Nicméně napsal generálovi dopis (po obléhání McSweenova domu utekl do Texasu) a přislíbil vypovídat před velkou porotou výměnou za amnestii. V březnu 1879 se s generálem setkal v Lincolnu. Údajně guvernéra vítal s revolverem v jedné a winchestrovkou v druhé ruce.
Dohoda proběhla a Billy svědčil proti Dolanovi. Nicméně obecní zmocněnec patřil k Dolanově frakci a neměl v plánu nechat Billyho odejít. Ten však vyklouzl s O´Folliardem. Následující zhruba rok a půl se Billy v podstatě protloukal. Roku 1880 zabil v saloonu ve Fort Sumner muže jménem Joe Grant. Ten – aniž by tušil, s kým hraje poker – se chlubil, že by zabil Billy the Kida. Billy projevil zájem o jeho revolver se slonovinovou rukojetí, a když si jej prohlížel, přetočil bubínek tak, aby při výstřelu úderník dopadl na prázdnou komoru. **** Pak revolver vrátil a přiznal svou identitu. Grant tasil a vystřelil. Nic se nestalo. Billy potom střelil Granta. (Existuje i jiná verze, ve které sice Billy Grantovi pootočil bubínek, ale Grans se jej pokusil zastřelit zezadu při odchodu z baru – Billy zareagoval na cvaknutí úderníku naprázdno a v otočce střelil Granta do břicha.)
V listopadu 1880 byl Billy se svým gangem obklíčen na ranči svého přítele Jamese Greathouse. Jako vyjednavač přišel James Carlyle pod bílou vlajkou. Ven byl jako rukojmí poslán Greathouse. Pravděpodobně vinou náhodného výstřelu venku Carlyle zpanikařil a pokusil se uprchnout z domu – domníval se, že jeho společníci zabili Greathouse. Začal střílet a na útěku byl zastřelen. Oblklíčeným se podařilo ranč v následném zmatku opustit. V dopise Wallaceovi Billy vehementně popřel, že by Carlyla střelil on.
Někdy v té době se Billy seznámil s barmanem Patem Garrettem. Ačkoliv pro to neexistují důkazy, populární ztvárnění často popisují ty dva jako kamarády a přátele. Ten byl roku 1880 zvolen šerifem lincolnského okresu a na začátku prosince sestavil skupinu k dopadení Billyho. Na něj byla tehdy guvernérem autorizovaná odměna 500 USD. *****
Potom už události nabraly rychlý spád.
19. prosince Billy a jeho gang sotva unikli při nočním přepadení ve Fort Sumner, nechávaje za sebou O´Folliarda – mrtvého. 23. Prosince obklíčil Garrett se svými lidmi Billyho gang v opuštěné kamenné budově, kde přespávali. Šerif a jeho lidé v noci obklíčili budovu. Ráno vyšel ven Bowdre, aby nakrmil koně. Byl zaměněn za Billyho a zastřelen. Dveře budovy zablokovalo tělo zastřeleného koně. Šerif a jeho muži si chystali snídani na otevřeném ohni. Údajně tehdy mezi Garrettem a Billym proběhla „přátelská“ výměna: Garrett vyzýval Billyho, ať se jde nasnídat k nim, Billy vyzýval Garretta, ať jde do pekla. Později toho dne se psanci vzdali, jelikož neměli ani jídlo, ani naději na útěk.
Billy byl transportován z Fort Sumner do Las Vegas, poté do Santa Fé (odkud Billy psal guvernérovi, ale ten tentokrát odmítl zasahovat) a nakonec do Mesilly, kde byl souzen. Obviněn byl 9. dubna 1881 z vraždy šerifa Bradyho a 13. odsouzen k smrti oběšením. Soudcem byl Warren Bristol.
Billy čekal ve vězení v Lincolnu na popravu (určenou na 13. květen), hlídán zástupci Jamesem Bellem a Robertem Ollingerem. 28. dubna Billy za poněkud nejasných okolností uprchl. Jisté je, že na útěku zastřelil oba zástupce, ovšem neví se, kde přišel ke zbrani (pravděpodobně nachystané na záchodě nějakým sympatizantem, nebo vytržené jednomu ze strážců).
Šerif Garrett zareagoval na drby, podle kterých se Billy stále pohyboval v okolí Fort Sumner. 14. června se se dvěma zástupci vydal do města za Petem Maxěellem, Billyho přítele. Když spolu Garrett a Maxwell hovořili po tmě v Maxwellově ložnici – kolem půlnoci – nečekaně vstoupil sám Billy.
Existují minimálně dvě verze následujících událostí. Podle jedné Billy po tmě Garretta nepoznal, ale tasil a zeptal se, kdo tam? Garrett poznal jeho hlas a okamžitě po něm dvakrát vystřelil. Podle druhé mířil Billy s nožem do kuchyně, a když se zeptal, kdo je tam?, protože ve tmě Garretta nepoznal, šerif ho ze tmy zastřelil. Možná také Garret vlezl oknem do ložnice Maxwellovi sestry, tu svázal, ukryl se za její postel a Billyho zastřelil ze zálohy při jeho příchodu. Samozřejmě je populární i ta, ve které Garrett a Billy byli opravdu přátelé a šerif tak smrt slavného psance jen fingoval, aby mu umožnil útěk a klidný život (Billy pak zemřel stářím ve vysokém věku).
Tak jako tak, Billy byl mrtev (nejspíš) a krajem se začaly šířit zvěsti o nefér chování šerifa. Pat Garrett proto se svým přítelem Ashem Upsonem dal dohromady knihu, popisující život a smrt Williama Bonneyho, která vyšla poprvé roku 1882.
Podle mnohých je negativní popis Billyho jen výsledkem snahy o vylepšení obrázku Dolanovi frakce a její činnosti v okrese Lincoln.
*Jedná se o datum použité v biografii Pata Garretta, nicméně možná bylo upraveno, protože podle některých tvrzení byl věk Billyho upraven, aby Garrett zastřelil dospělého muže (21 let) a ne náctiletého chlapce. Podle různých zdrojů se Billy narodil mezi léty 1859 a 1863.
**Většina negativních charakteristik měla pravděpodobně jen posloužit k uhašení sympatií k psanci a k vyzdvižení hrdinství Pata Garretta.
***Navzdory některým tvrzením nebyl mezi Tunstallem a Billym tak úzký vztah, jak přesvědčuje například film Mladé pušky, ani není pravdou, že Tunstall do jisté míry nahradil v chlapcově životě otce – když byl Tunstall v únoru 1878 zavražděn, bylo mu pouhých 24 let.
****Běžná praktika jako prevence proti náhodnému výstřelu – revolver se nosil s jednou komorou prázdnou a úderníkem na ní. Při natažení se bubínek pootočil.
***** Navzdory oblíbenému vyobrazení žádné plakáty živý nebo mrtvý, jen krátké oznámení v novinách.
Snad mi odpustíte rozsáhlost a téma, ale legendy divokého západu jsou také legendy X)