Radši předem upozorňuju, že dneska je to spíš pro silnější nátury, o to hůř, že se jedná o skutečnou událost se zvláštními aspekty, a ne o opravdu čistý mýtus.
Dovolím si jeden zvláštní a temný příběh, smutnou a morbidní legendu od našich sousedů v Německu.
Hrdinou, nebo spíše antihrdinou tohoto příběhu je Friedrich Heinrich Karl "Fritz" Haarmann, známější možná jako “Upír z Hanoveru” nebo “Řezník z Hanoveru”. Proč hodlám zařadit do mýtů a legend vyprávění o psychopatovi, o pedofilním, homosexuálním sériovém vrahovi? Protože před necelými sto lety klidně mohl v poválečném Německu (po První Světové válce) řádit upír.
Haarmann se narodil 25. Října 1879. Byl prý tiché dítě a neejraději si hrál s hračkami své sestry. V 16 letech vstoupil na vojenskou akademii a byl z něj dobrý voják, ale kvůli záchvatům musel armádu opustit. V roce 1898 byl obviněn ze sexuálního obtěžování dětí. Byl však shledán psychicky nezpůsobilým a poslán do sanatoria, odkud utekl do Švácarska. Po dvou letech se vrátil do Německa a znovu vstoupil do armády – pod falešným jménem. Ale roku 1902 ho znovu vyhodili z lékařských důvodu, tektokrát s plnou penzí. Začal pracovat u otce, ale po hádce se porvali a Haarmann byl zatčen za napadení. A byl diagnostikován jako mentálně labilní. Soud ho osvobodil. Haarman se pokusil otevřít vlastní obchudek, ale zbankrotoval.
Tehdy začala kariéra zločince. Živil se drobnými podvůdky, vloupačkami a krádežemi, a zároveň budoval dobré vztahy s policií – ta si ho cenila jako spolehlivého informátora s dobrým přehledem o místním podsvětí.
V roce 1918 se ztratil 17 letý mladík, a přátelé vypověděli, že naposledy ho viděli ve společnosti Haarmanna. Policejní zásah zastihl Haarmanna “v nejlepším”. Byl obviněn ze sexuálního napadení a vysloužil si 9 měsíců vězení. Tomu se vyhýbal až do roku 1920. Roku 1919 začal jeho homosexuální vztah s mladičkým uprchlíkem Hansem Gransem. Po odsezení devítiměsíčního trestu od března do prosince 1920 znovu získal důvěru policie, a i s Gransem se nastěhoval do bytu na Cellerstraße 27.
A teď to nejbarvitější:
Po povodních na jaře 1924 bylo v řece Leine nalezeno několik lebek. Lidských lebek, přesněji. A ještě přesněji lebek mladých mužů a chlapců mezi 15 a 20 lety. Při dalším hledání bylo nalezeno přes 500 (!) lidských kostí, které podle odborníků patřily nejméně 22 různým lidem. Podezření celkem rychle padlo na Haarmanna, obviněného v minulosti z obtěžování dětí a sexuálních útoků. Police ho sledovala, a když se na hlavním nádraží v Hanoveru pokusil nalákat k sobě do bytu mladého studenta, zatkla ho.
Při prohlídce bytu policie zjistila, že stěny, podlaha i strop jsou doslova nasáklé krví. Haarmann se hájil, že to je kvůli jeho práci řezníka (byl znám jako kšeftař s pašovaným masem). Ale další důkaz – osobní majetek zavražděných – vysvětlit neuměl. Během výslechu se pak Haarmann rychle přiznal, podle všecho byl na svou činnost hrdý. V roce 1924 byl obviněn z vraždy 27 mladíků a po pouhých dvou týdnech byl odsouzen a následně popraven. Gilotinou. Hans Grans, jeho komplic, byl odsouzen na dvanáct let vězení.
A teď ty záležitosti, které příběh psychopata posouvají trochu jinam:
Haarmann sám tvrdil, že jeho obětí bylo 50 – 70. Chlapce, které on nebo Grans nalákali do bytu, zabíjel Haarmann. Prokousl oběti krk (podle některých záznamů při tom porušil i páteř) a chlemtal jejich krev. Někdy poté, co je znásilnil, někdy při tom. Osobní majetek obětí prodávali na černém trhu, ovšem pouze jedna čtvrtina věcí, nalezených v bytě, byla identifikována jako majetek předpokládaných nebo známých obětí (tedy tvrzení, že jich bylo mnohem víc, může být pravdivé). Nebyla potvrzena, ovšem ani vyvrácena tvrzení, že těl obětí se Haarmann, znýmí obchodník s pašovaných masem, zbavoval tak, že jejich maso (!) jako řezník zpracoval a coby mladé hovězí, nebo konzervované vepřové prodával do blízké restaurace. Pro svou neuvěřitelnou krutost a sadismus si vysloužil přídomky jako “vlkodlak” nebo “upír”, údajně sám sebe za upíra považoval (a jeho příběh opravdu v některých aspektech odpovídá tomu, co se o upírech vypráví – ovládání slabomyslného prostituta Granse, sexuální bezuzdnost a záliba ve “zvrácených” praktikách, pití lidské krve, světloplachost...). Kosterní pozůstatky končily v kanále, v řece, nebo ve společném hrobě.
A co bylo pro obyvatele Hanoveru asi nejhorší: po zatčení byl Haarmann několikrák spatřen lidmi na různých místech ve městě, a očitým svědkům způsobil nemálo strachu – zatímco seděl bezpečně zamčen ve své cele pod dohledem policie...
Friedrich Heinrich Karl "Fritz" Haarmann byl podle některých posledním skutečným upírem, kterého lidé dopadli a zabili. Já sám na příběh narazil při zpracovávání přednášky o upířích mýtech a legendách, a nebylo mi z něj dobře po těle. Každopádně je to méně známá, a o to temnější legenda, a i tak inspirovala jak knihy, tak filmy.