Ale no ták... Odysseus!

Alespoň pár otazníčků... Třeba to zvládnete se spoluprací :)

Tak, a jedno jednoduché a opravdu lehké hádání, taková doplňovačka, na začátek týdne:

Odysseus, jak známo, měl velmi krušnou, dlouhou a na události bohatou cestu z Trojské války dom. Prosím o doplnění chybějících informací (otazníků):

Odysseus měl na počátku své cesty ? lodí. A už do počátku cesty ho pronásledovala smůla, protože proti sobě poštval samotného velkého ?.
První muže ztratil po přistání v zemi Kikonů, které si proti sobě poštval útokem na jejich město. Potom byly jeho lodě zahnány k ostrovu ?, kteří se živili kořeny sladkého lotosu - Odysseus musel svázat několik námořníků, aby se nevrhli do vody a nplavali zpět k ostrovu. Potom Odysseus doplňoval zásoby na ostrově Kyklopů, a skončil i s posádkou v jeskyni jednoho z nich, zvláště velikého a odporného, který postupně námořníky pojídal. Nakonec ho Odysseus opil, oslepil a obelstil a ještě si z něj vystřelil, protože se mu představil jako Nikdo. Ovšem kyklop ? byl synem boha moří, a tak si u něj Odysseus moc nepolepšil. Když se později doplavil k měděnému městu, kde sídlil král a bůh vetrů ?, vypadalo to, že se blíská na lepší časy. Odysseus dostal darem vak, kde byly spoutány nepříznivé větry, a v klidu mohl plout domů. Jenže zvědaví, závistiví a hrabiví námořníci vak rozvázali, sotvaže král usnul, a tak se jelo dál. Největší katastrofou bylo přistání u ostrova lidožravých obrů ?, podobných gigantům, kteří zredukovali Odysseovo loďstvo na jedinou loď. Později, ani ne s padesátkou mužů (ze skoro sedmi stovek, se kterými plul k Tróje) přistál Odysseus o ostrova, kde mu čarodějnice ? proměnila muže na prasata. Roční službou si je vykoupil zpět (a podle některých nechal čarodějce na památku tři potomky). Pak potkalo Odyssea ještě pár dalších nepříjemností, až nakonec jeho loď přistála u ostrova Thrínakie - před kterým ho varovala i Kirké. Pro nepřízeň počasí (o kterou se postaral pořád ještě rozzuřený bůh moří) tak loď zakotvila, a když král usnul, muži se vydali na břeh. Tam porazili několik krav, aby se nasytili. Jenže krávy byli zasvěceny ? a ten se přirozeně pěkně naštval. Poprosil o pomoc samotného Dia, a ten bouří rozbil loď. Zachránil se jen Odysseus, který prokletou hostinu prospal, a na stěžni opět proplul mezi dvěma obludami, ? a ?. Po pár dnech se hladový a vyčerpaný doplácal k ostrovu Ógygie, kde žila nymfa ?. Ty Odyssea svedla a nechala si ho na ostrově sedm let - propustila ho, až když Odysseova božská patronka ? přemluvila Dia, a ten poslal Herma s příkazem k propuštění Ithackého krále. Odysseus vyplul na voru, jenže po pár dnech mu ho rozbil pořád ještě naštvaný bůh moří. Nakonec na kládě doplaval Odysseus až do země Fajáků, kde se dal trochu do kupy, a odkud se vydal domů. Dvacet let mimo Ithaku ho poznamenalo tolik, že ho doma poznal jenom starý pes... Nakonec s pomocí svého syna ? pobil nápadníky věrné manželky ? a užil si doma alepsoň důchod :)

A jedna otázečka na okraj, abychom tady nezrezavěli:

Pojem Lykan (Lycan) nebo Lykantrop, označující vlkodlaka, nebo vlčího muže je odvozen od jména jedné mýtické osobnosti. Kdo byla a proč je její jméno spojeno s vlkodlaky?

ALDARION: Pravdu díš ohledně časování. Ve třetí století před K. táhl jistý Brennus do Řecka, tažení do Říma bylo čtvrté... Má chyba.

FOSSY: K tomu bych si dovolil poznamenat, že počátkem 4. stol. se dost středoevropských Keltů, mezi nimi i Bójové (patrně i z našeho území) vydalo na jih přes Alpy.
393 př.n.l. zniči Melpum (Milán) a pak se usadili na dolním toku Pádu, kde působili docela dlouho (Římani je vyhnali až počátkem 2. stol. př.n.l.), než se (asi) vrátili zpět do Střední Evropy (vyhnání Bójů z Itálie poměrně dost odpovídá počátku doby oppid u nás, což je ale pouze nepřímý důkaz).
Brennos je zmiňován jako král Senonů, kteří se usídlili na jih od italského území Bójů, ale třeba takový Bouzek dost zvažuje možnost (nepřímá vodítka...), že se podíleli pokud ne na slavném tažení přes Allii do Říma, tak jistě na třech dalších útocích na římské území v následujících desetiletích. (Už je to sice starý a roztomilý pán spíš než obávaná autorita, ale myslím, že pořád má co říci...)

Jo a 387 př.n.l. je čtvrté století př. K., rejp rejp. ;)

nejsou to úplně kletby, ale když mrkneme do Japonska, tak tam vesele páchali seppuku, aby podtrhli svůj názor a dodali svému argumentu váhu :o)

Nejen to, já nikdy nebyl gramaticky zcela korektní, ale na počítači píši věci, které bych rukou nikdy nenapsal, páč to občas nepíšu jako slovo, ale řadu písmen.
Nejhorší je pro mě mobil, tak jsem zvládl i y po ř.

FJERTIL: Ber v potaz že Gorglin píše v rychlosti a na tyhle věci se nesoustředí. Přiznám se že když jsem ty minulé dva dny četl debatu o kletbách, jímal mě z jeho textů děs.. ale jsa si vědom rychlosti ve které to psal, rozhodl jsem se formu ignorovat ve prospěch obsahu. :)

Nechci být grammar-nazi, ale prosím více snahy. Y_Y
..."sinové", brrr...

FOSSY:
V žádném případě nechci vypadat jako nevděčník, tvoje reakce byla rychlá a jistě myšlena dobře, ale není to to, co hledám.
Oidipus je muž zmítaný osudem a podle toho jak jeho cestu životem znám já tak jeho kletba nebyla kletbou umírajícího.
Po tom co se dozvěděl, že se jeho sinové rvou o Théby, tak je proklel. Pak Zeus ukončil jeho strastiplnou cestu pozemským životem (páč naplnil svůj osud) a Oidipus odešel poklidně do Hádovi říše. A krom toho si nejsem jist, jestli nebyl blízko Athén v nějakém hájku bohyně pomsty, kdo ví jak by to s tou kletbou bylo jinde.
Tím netvrdím, že nejsou ještě jiné překlady, kde je proklíná v momentě smrti, kterou mu přivodili, jak se o něj přetahovali.
Ale hlavně mi tu chybí jakákoli zmínka to tom, že jeho smrt dodala kletbě na síle, potenci, nebo strašlivosti.
A to platí i pro Tutanchamona, on někoho proklel když umíral? Kletba byla záležitost ochrany jeho hrobky, před vykradači a tak bych čekal autorství u nějakého kněžoura, ale zase, nebyl jsem tam, mohu se mýlit.
No a ten nešťastný Kozina, samozřejmě můžeme brát v potaz i možnosti že s Lomikarem seklo, když ho při výroční večeři obsluhoval Kozinův bratr dvojče, ale nikdy jsem tohle nebral jako kletbu.
Teorií proč má magie podpořená emocemi nebo jinými chemickými procesy větší sílu znám mnoho, ale všechno jsou to teorie které mají hodnotu plků mágů z Kampy.
Po původu extrovní síly kletby vyřčené umírajícím jsme se již pídil několikrát a nikdy jsem se nedozvěděl nic lepšího, než že „to přece ví každý, takže je to dost hloupá otázka“.

GORGLIN: Já už jsem uvedl příklady kletby umírajícího - z nějakého důvodu se ti nelíbily. Oidipova kletba - výsledek nebyl překvapující. Tutanchamonova - smrt vykradačů hrobek asi není dost zlá. Boží soudy - vlastně nejsou kletbou (i když mě rozdíl připadá čistě kosmetický). Někdy to nejsou tak úplně kletby, ale umírající něco slíbí (obvykle pomstu), a pak se vrací ze záhrobí slib splnit - mrtví provázení vránou, tuším to je od keltů?, a další příklady po celém světě, viz třeba Vietnamka Trinh FOSSY: I teorii, proč by podle některých okultních učení měla kletby umírajícího pracovat lépe. Víc si toho z hlavy fakt nevybavím.

Jasně

O: mladej, honem musíme prodat tuhel krávu.
S: ale táto, to je naše nejlepší dojnice, copak jsi se zbláznil
O: teď tu byla Báby uhranula jí!
S: jo? A co řekla?
O: no, řekla "to je pěkná kráva hospodáři, no tak ať je dlouho zdravá a má spoustu mlíka"

Tedy, kledby byli jsou a budou, na tom se asi všichni shodnem.
Lidi na následky kledeb budou umírat možná až do konce lidstva.
Ale extrovní síla kledby umírajících je vlastně jen předpoklad a někdy dokonce jen komplikace při ieiím sejmutí.
A mítus, nebo legendu, případně beru i citaci z grimoáru, která by se k atkovým úvahám jasně vyjadřovala neznáte.

Nebo je tu někdo, kdo zná konkrétní mítus, kde se někomu stalo něco překvapivého a zásadně zlého a stalo se mu to jen díky tomu že byl proklet někým na smrtelném loži, protože jen taková kledba má patřičnou sílu?

SYLVAEN: Anžto hřebík ve žlabu byl jen nástrojem pomsty, nikoli prapříčinou - alespoň pro A.

GORGLIN: Inu, tak že -stejně jako v případě proroctví- můžeš jakoukoliv nešťastnou či přirozenou událost obdařit nálepkou "způsobenou kletbou", stejně tak jako můžeš libovolnou událost spojit s nějakým proroctvím (která bývají vždycky dost nejasná a vágní). Záleží na interpretaci.

A: "Slyšel jsem že Vávrovům pošla kráva. To bude tím jak ji před půl rokem ta čarodejnice uhranula."
B: "Ale houby. Pošla protože zežrala hřebík co předtím Vávovi upad do žlabu když spravoval došky na střeše."

Bude-li A hodně chtít věřit na uhranutí, bude tomu věřit i dál, ačkoliv praktické vysvětlení (které podal B) je přitom tak prosté.

GORGLIN: Že ten princip je v zásadě stejný a možná se pídit po tom, proč se u nás myslí, že umírající má nějakou zvláštní moc.
Jestli to třeba vychází z křesťanství a nebo se to přenáší z dávnějších dob, kde to mohlo být spojeno se sebeobětováním.

Když nad tím tak přemýšlím, tak ta zvláštní moc (a hrůza z toho) je asi způsobená tím, že umřelý už svou kletbu nemůže odvolat.
Což třeba ještě živý zlý čaroděj (když už jsem nakousl tu Afriku) může, pokud je vypátrán.

FJERTIL:
Dobře teď jsem nějakej roztržitej zase já.
Jak tohle souvisí s kledbou vyřčenou umírajícím?