• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Jistě, s Artemis máš pravdu, ovšem z uražené ješitnosti páchal ledaskdo z bohů ledasjaké podlárny a přehnané pomsty (Marsyas a Apollón, například, i třeba Athénina kletba na flétně, vystřílení Niobiných dětí kvůli Lété, věčná zima po únosu Persefony, Odysseovy peripetii s uraženým Poseidónem, Héra posílající Óriónovu ženu do Tartaru kvůli chlubení...)...
    Artemis myslím o chlapy ani nestála, koneckonců byla i bohyní panenství a jako taková to měla tak nějak v popisu práce. I když je bezesporu fakt, že u ní je těch krutopřísných vendet za malichernosti vidět hodně :)))
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FIN: ^____^
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: no, héra pronásledovala hlavně četné produkty diova proutnictví - ale když se podíváš na artemis, ta škodila kde komu kvůli své věčně uražené panenské pýše. skoro mám někdy dojem, že ji stavěla na odvi hlavně proto, že jinak by musela čelit nelichotivému faktu, že po těch věčných sviňárnách si každej radši vybere jinou babu :-)
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: á, pravda. sorry. nicméně některé prameny fakt uvádějí demétér, čemuž se nelze divit - úroda je úroda.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN:
    Btw, manželka Háda (nerada) byla dcera Demétér Persefona.
    A uzdravení patřilo spíš pod Asklépia...

    Artemis jako největší svině olympu? Asi by měla ostrou konkurenci (například Héru), ne? :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Tak tak, to jsou oni :)))
    FIN: Do té hlavní ligy to fakt dotáhl veselý Dionýsos a ne Demétér...

    Jinak já si Dodekatheon formuloval následovně (+ navíc příbuzenské vztahy):

    Zeus – vládce bohů, hromu a blesku - otec Kronos, matka Rhea
    Héra – bohyně manželství a rodinného krbu - manželka Dia - otec Kronos, matka Rhea
    Poseidón – bůh moří - bratr Dia
    Hádes – bůh podsvětí - bratr Dia
    Afrodité – bohyně lásky - buď zrozena z krve (varlat) Urana vržených do moře, nebo dcera Dia (matka Oceánida Dione)
    Áres – bůh zuřivé války a násilí - syn Dia a Héry (a neměl ho rád nikdo, krom Afrodité, která s ním nasazovala pahory ošklivákovi Héfaistovi)
    Apollón – bůh slunce a umění (světla, poezie, věštění a lukostřelby) - syn Dia a dvojče Artemis (matka Lété)
    Artemis – panenská bohyně měsíce a lovu, zrození, lukostřelby a zvířat - dcera Dia a dvojče Apollóna (matka Lété)
    Héfaistós – zmrzačený a zohavený bůh ohně a řemeslné zručnosti (zejména kovářství) - syn Héry (a otec byl buď Zeus, nebo nikdo), manžel Afrodité
    Athéna – bohyně moudrosti (a moudře vedené války) - dcera Dia (matka Oceánida Metis)
    Hermés – posel bohů, patron obchodníků a zlodějů - syn Dia (matka nymfa Maia)
    Dionýsos – bůh vína, oslav a zábavy, patron divadla - syn Dia (matka smrtelnice Semele), nejmladší z olympských bohů

    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FIN: Tak Deméter byla druhá volba...
    FIN
    FIN --- ---
    zeus - da big boss
    poseidón - da big boss da mare
    hádés - da big underworld chief neboli kápo smrťoun
    héra - da big boss wifey. ochránkyně rodinného krbu
    afrodita - love, woe :-)
    apollón - světlo, slunce, lukostřelba, uzdravení, pastýř...
    artemis - panenská lovkyně a jedna z největších olympských sviní, řekl bych já
    athéna - bohyně moudrosti a ochránkyně... sakra, koho? dolních počernic? jo a taky rozumná válka
    árés - zuřivá válka
    héfaistós - olympský delňas
    demétér - úroda. hádova žena, avšak nerada.
    hermés - piošťák
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY:
    Hmm, tak to zkusíme:
    Zeus - vládce, blesky a tak vůbec
    Héra - jeho žena, bohyně domácího krbu
    Hádes - podsvětí
    Poseidón - vodstvo
    Apollón - den, umění, věštění
    Artemis - noc, lov, sestřička výše uvedeného
    Afrodita - láska
    Héfaistos - manžel výše uvedené, kovářství a vlastně vůbec řemesla
    Árés - válka, boj
    Pallas Athéna - moudrost a válka vedená z rozumu
    Hermes - posel, poutníci
    a poslední že by
    Dionýsos/Bakchos - víno?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY:
    PS: Je to fakt jednoduché a strašně snadno dohledatelné, tak to zkuste z hlavy, ať je sranda :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A když tady FOSSY: padla zmínka, tak následuje jednoduchý a prostý dotaz: Dvanáct bylo hlavních olympských bohů (nejznámějších, nejrpofláknutějších, možná nejmocnějších) - kteří to byli? Jejich základní funkce (chcete-li "ministerstvo") bude příjemný bonus. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Sylvaen dostal embrago na irské mýty, a od té doby se stydí odpovídat veřejně úplně na všechno :)))
    Nicméně i tentokrát odhalil, že tím, kdo za své hříchy zaplatil věčným pronásledováním svých dřívějších kolegů Bludný Holanďan.
    MARA_JADE
    MARA_JADE --- ---
    PISKVOR: tak ono se těch přelomovejch událostí v jeho životě stalo docela dost... ale to už jsme docela OT
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    MARA_JADE: Nemám k tomu zdroje, ale prý mu přelomová událost byla podobně předpovězena x-krát předtím; nevyšedší předpovědi jsou avšak "mediálně nezajímavé."
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    MARA_JADE: Zenno údajně Valdštějna také varoval, ale Valdštejn už před smrtí neyl schopný moc uvažovat - syfilis je svinstvo... :)
    MARA_JADE
    MARA_JADE --- ---
    FOSSY: pokud vím, tak Kepler na den Valdštejnovy smrti předpověděl, že se v jeho životě stane něco přelomového... a to taková smrt, jářku, docela je :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    VIHATIZKA: Zkusím, i když nevím, jakou budou mít tyhle střípky informační hodnotu.

    Mykény údajně založil Perseus, přemožitel Medůzy, a vládnoucí rod pronásledovaly zrady a úklady - z těch známějších zavraždění Agammemnóna manželkou (případně jejím milencem) po návratu z Troje a následně tragédie jeho dětí (Orestes a Elektra). Stejně jako ostatní řecké kmeny a národy si i mykénští vysoce cenily tělesné zdatnosti a stejně jako ostatní pořádaly slavnosti, nebo hry, zaměřené na různé fyzické disciplíny. A jelikož právě Mykény ovládly Krétu (odkud do jejich kultury pronikl významný symbol býka) a následně v podstatě celé Středomoří (námořní nadvláda, kterou "zdědily" po Krétě jim umožnila převzít víceméně kontrolu na obchodem i vojenstvím), je jejich vliv na současnou kulturu a tradice Řecka z nejvýznamnějších.

    Historicky patřily Mykény k nejrozvinutějším civilizacím doby bronzové, celkem brzy ovládly Středomoří, a do jejich kultury bylo začleněno mnoho z tradic a zvyků dříve samostatných kmenů a národů. Z mykénské civilizace mimo jiné (údajně) vzešlo i dvanáct hlavních olympských bohů. Z Kréty to byl například motiv dvoubřité sekyry (labrys) a býk jako posvátné zvíře (býk měl význam samozřejmě i jinde, ale na Krétě se dá mluvit v podstatě o kultu, provázaném nejspíš i s legendou o Mínótaurovi). V celém Středomoří byly obvyklé hry a slavnosti s některými společnými prvky. Býk byl považován za jednu z obvyklých podob Dia a vyskytuje se v mnoha mýtech a legendách - jako býk unesl Zeus Európu, s býkem se utkal Héraklés, Théseus, Iáson a mnozí další. Po vzoru těchto legendárních hrdinů si s býky měřili síly mladíci i při těchto slavnostech a hrách. Někdy se jednalo o "rodeo", někdy o přeskakování býka, někdy o zápas holýma rukama proti býkovi.

    Hry a slavnosti se pořádaly po celém dnešním Řecku, historicky i v legendách je na ně mnoho odkazů. Obecně se jednalo atletické soutěže k různým příležitostem. Dají se dohled v souvislosti s Thébami, Athénami, Spartou, Krétou... Jejich moderní verzí jsou, samozřejmě, Olympijské hry, podle legend založené Héraklem - v tu chvíli vlastně ztrácely slavnosti lokální význam a stávaly se mezinárodní údálostí.

    Co se vlivu na dnešní kulturu týče, popravdě tápu. Mykény významně ovlivňovaly celý Peloponés a okolí, osídlení tam se datuje podle některých až do doby 6000 před K. Co mě napadá jako přímý důsledek těchto slavností a her právě pořádání mezinárodních sportovních klání, vznik atletických disciplín a jejich rozvoj...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A do třetice jedna řecká, která si myslím zaslouží větší známost:

    Órión:

    Narodil se jako syn boha moří Poseidóna a jeho milenky Euryaly. Postavou byl prý největší z řeckých hrdinů - když šel po dně moře, měl vodu po bradu. Je celkem známá jeho záliba v lovu a taky jeho krása. A i když se legendy neshodují ohledně jeho osudů, ale celkem jsou zajedno v jednom: Órión měl zatracenou smůlu na ženské.
    První manželka sličného lovce byla pyšná a chlubivá. Pak to jednou přepískla a chvástala se, že je krásnější, než sama Héra. A na její rozkaz se pak musela sebrat a přestěhovat. Rovnou do Tartaru.
    Órión si odbyl řádnou dobu smutku, a pak vzplál pro dceru krále Oinopióna z Chiu. Na žádost Meropé vyhubil obrovský lovec na ostrově všechnu divokou zvěř, za což měl Meropé dostat za ženu, ale král se zdráhal a svatbu oddaloval. Órión se jednoho dne zlískal, jak zákon káže, a dívky se zmocnil násilím. Pochopitelně rozladěný král se obrátil na Dionýsa, aby mu pomohl s pomstou. Bůh vína lovce oslepil a král Oinopión ho oslepil.
    Možná by tady příhody pohledného lovce skončily, ale to by to měl moc jednoduché. Órión získal věštbu, že má cestovat na Východ a tam nastavit tvář rannímu slunci. Udělal, jak věštba pravila, a cestoval až na ostrov Lémn. Tam se mu vrátil zrak, a lovec se hned zase obrátil k Chiu, aby si vyříkal jisté nesrovnalosti s Oinopiónem. Král ale před Óriónem utekl. Lovec svoji kořist pronásledoval, ale nenašel. Dostal se až na Krétu, a když krále nenašel, přidal se k lovecké družině Artemis.
    Celkem prima místo pro lovce, jakým byl Órión, dalo by se říct. Jenže na Východě se do něj zamilovala Éós, bohyně červánků. A Artemis pak Órióna zastřelila (případně ukecala bratra Apollóna, aby ho zastřelil za ni), když se pokusil z její družiny odejít - žárlila, že dal Éós přednost před službou jí samé. (Možná ho zabila ze strachu, že v nespoutané lovecké vášní pozabíjí všechny zvířata.)
    Asklépios se sice pokusil Órióna vzkřísit, ale Zeus mu to překazil, jak bylo jeho zvykem - bleskem. Neudělal to samozřejmě jen tak, ale proto, že žádný bůh nesmí zrušit to, co vykonal jiný bůh.
    Ani s Óriónovým osudem po smrti to není jednoznačné. Někdo tvrdí, že se dostal i se svým psem, Síriem, do Podsvětí, a pokračoval tam v lovení zvěře. Jiní zase, že bohové Órióna i se Síriem přenesli na nebesa, protože celý život toužil po Atlantových dcerách, Plejádách (zase ty ženy!), a dodnes tam můžeme oba najít jako souhvězdí.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jedna domácí:

    O předpovědi hvězd:

    Když se císař Ferdinand II. vyrovnal po svém vyrovnal s Valdštejnem a jeho věrnými důstojníky, rozdělil jejich majetek mezi své vazaly. A Valdštejnův hvězdopravec, Giovanni Zenno, zvaný Seni, který sloužil u Valdštejna dlouhá léta, hledal útočiště u Rudolfa a Maximiliána, Valdštejnových příbuzných, v Třebíči.
    I když dvůr v Třebíči nemohl soupeřit s dvorem Albrechta Valdštejna, i tam bývalo živo. Zejména v době honů. Seni si uvykl podřimovat během hostin u krbu. Jednou po honu ho z poklimbávání probrala hádka mezi těmi, kdo věřili v horoskopy a věštění z hvězd, a mezi skeptiky. A hvězdopravec mezi nimi, Seni, se jen vědoucně usmíval a nechával hádku plynout.
    Ale pak jeden z nejzavilejších skeptiků, mladý Karel z Vrbna, zatáhl starého astrologa do hádky. Prý jestli Ital skutečně umí předpovídat osud z hvězd, proč nevaroval Valdštejna před zradou a smrtí? Jen chabě se stařec bránil, že Valdštejna varoval. Všichni chtěli Seniho nechat být, protože se šeptalo, že Seni pomáhal císařským, mezi nimiž bylo množství Italů. A falešné předpovědi možná pomohly Valdštejnovu skonu.
    Jenže Karel z Vrbna měl již řádně upito, a navíc chtěl před svou vyvolenou, Kunhutou, vystavit na odiv svou odvahu. A tak dlouho naléhal na starého hvězdopravce, aby mu podle hvězd předpověděl jeho osud a skon, až se Seni nechal zlomit. Vyptal si vše nutné pro předpověď a odešel na věž třebíčského zámku. Tam sestavil podle postavení hvězd s veškerou péčí vynucený horoskop. Notně už noc pokročila, když se vrátil mezi hodovníky, kteří mezitím na téma hvězdopravectví málem zapoměli.
    A znovu Seni naléhal, že je lepší neznat svůj osud, a že by raději mlčel, a znovu Karel z Vrbna naléhal, aby pochybný prorok dokázal svou pravdu. Ital nakonec podlehl a svou předpověď společnosti vyjevil: Již jen tři roky života ti zbývají, Karle z Vrbna, a příčinou tvého konce bude lev.
    Karel z Vrbna se dal do smíchu - byl mladý, plný sil a zdravý jako dub, navíc se v Třebíči lvi neprocházejí po rynku, jak by ho potom mohl nějaký zabít? Seni se konečně urazil, měl již dost posměšků, a sbalil si zavazadla. Hned ráno opustil Třebíč.
    Čas plynul a blížila se předpovězená lhůta. Poručník mladého Karla, Maxmilián, i jeho vychovatelé, se rozhodli, že bude lepší mladíka chránit, a proto nesměl v posledním roce věštby opouštět svůj pokoj. Jakkoliv přepychové a pohodlné vězení to bylo, stále to bylo vězení. A v Karlovi pomalu rostla podrážděnost a vztek. Byl vězněm bláhových výmyslů pošetilého starce!
    Znovu nadešel čas honu a Karel z okna nešťastně sledoval veselou společnost, kterak se na nádvoří chystá k zábavě. Věděl, že jeho utrpení se chýlí ke konci, že z osudného roku zbývá posledních pár týdnů. Ale když spatřil svou Kunhutu, jak se na nádvoří důvěrně baví s jiným mužem, vzkypěla v něm krev. Začal se rozhlížet, na čem by si vybil svou žárlivost a zlost. Z obrazu na stěně jej pozoroval portrét Maxmiliána - poručníka, jehož vinou trčel v pokoji! A pod ním erb Valdštejnů.
    Ve slepé zuřivosti Karel pěstí udeřil do erbu - orlice, a na její hrudi čtyři lvi! - a rozrazil jej. Jen proto, aby si roztrhl ruku o hřeb, na kterém byl erb připevněn.
    Co je platné, že Kunhuta představí Karlovi onoho muže z nádvoří, svého bratra? Mladého šlechtice už spaluvala horečka. Rezavý hřebík otrávil Karlovu krev, a ani masti felčarů a péče lazebníků, ani babské rady kořenářek nepomohli. A než skončil třetí rok, jak předpověděl Seni,skončil život mladého šlechtice.
    Ti, kdo věřili hvězdám, nyní věřili ještě pevněji. Ti, kdo předpovědím hvězd nevěřili, nyní nevěřili stejně - zlost a rezavý hřeb pro nebyli dost, aby je přesvědčely.

    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, jeden tragický příběh, ovšem se šťastným koncem, z Japonska:

    O Asagao:

    Komagawa, obchodník, a kráska Mijuky z Kjóta se velmi milovali. Jak bylo zvykem, vyměňovali si vějíře. Na jeden z nich napsal Komagawa báseň, v níž opěvoval krásu svlačce (asagao). Jenže pak se Mijuky dozvěděla, že rodina ji chce oprovdat za úplně cizího muže. Tehdy dívka utekla z domova, ale u řeky, kde se obvykle scházela se svým milým, Komagawu nezastihla. A Mijuky plakala. Plakal tak dlouho, až ji slané slzy připravily o zrak.
    Slepá dívka se domů nevrátila, a protože nechtěla žebrat, živila se tím, co jí zbylo - krásným hlasem. A nejraději zpívala právě poslední báseň od milovaného, báseň o svlačci. Časem získala jistou slávu a lidé jí začali říkat Asagao.
    Po dlouhých letech Komagawa s přítelem přišel do čalovny. A ke svému překvapení nalezl na stěně napsaný text své básně. Čajovník mu řekl, že báseň dostal od slepé pěvkyně. A že se dívka právě nachází v zahradě čajovny. Komagawa s přítelem se tam šli ihned podívat a poslechnout si její zpěv. Komagawa ihned poznal, že Asagao je jeho milovaná Mijuki, ale protože jeho přítel byl i přítelem dívčiny rodiny, nemohl odhalit svou totožnost. Zanechla proto u čajovníka pro dívku vějíř, a odešel do začínající bouře.
    Dívka vějíř okamžitě poznala a k překvapení všech se jí náhle vrátil zrak. Vyběhla do bouře za nimi. Celou noc hledala v zuřící bouři Komagawu, až nad ránem zaslechla volání "Asagao!". A tak se milenci opět setkali, a jejich láska vydržela, na rozdíl od květů svlačce, až do jejich smrti.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam