• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FIN
    FIN --- ---
    vercingetorix
    caesar
    galové
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Vyprávění o dalším lidovém hrdinovi bude zároveň hádankou.
    Stalo se kdysi v dávných časech, že mocný muž ve svém kmeni povstal a jmenován byl králem. Brzy nejen jeho kmen uznával jeho vládu, ale veškerý lid z kmenů rozličných poslušnost mu přislíbil. A tento velikán mezi svými vedl armádu, jakou národ jeho dříve nikdy neměl, proti nepříteli mnohonásobně většímu, a několik hořkých porážek mu způsobil. Skvěle využíval přírodních opevnění a taktikou spálené země nepříteli jakýkoliv postup náramně ztěžoval. Nakonec ale sám dostal se do obležení, a ani veškeré spojené síly jeho spojenců nedokázaly bitvu, ve které byli jeho muži nešťastně rozděleni, zvrátit. Jen v jeden moment se jim to téměř zdařilo, ale osobní zásah vůdce nepřátel zmarnil i tuto šanci na vítězství. Sám hrdina byl zajat a vězněn v hlavním městě nepřítele, aby mohl být po několika letech předváděn během triumfální slavnosti, a poté popraven. Podle tehdejšího zvyku byl ve vězení zardoušen.
    Porážka našeho hrdiny velmi pomohla jeho protivníkovi při snaze založit impérium.
    Sjednocení kmenů je dnes považováno za klíčový moment, který z roztroušených kmenů vytvořil jeden silný, do dnešních dnů přetrvávající národ.

    A malá nápověda nakonec: Nejslavnější sochu našeho hrdiny dal postavit první prezident onoho národa…

    Hrdina?
    Nepřítel?
    Národ?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PAHAVASKA: Přesně tak :)
    PAHAVASKA
    PAHAVASKA --- ---
    FOSSY:
    Aigeus, aneb nešťastná Théseova zapomětlivost.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Píše se rok 1713. Skončila další z nesčetných půtek mezi Francií a Anglií, téhle se říká „Válka královny Anny.“ A spousta námořníků je náhle bez práce. A že jsou to muži zakalení v boji a s nenávistí často ještě jasně planoucí v srdci, nejeden z nich vyplouvá na moře pod černou vlajkou pirátů.
    Jedním z nich je Edward Teach.
    Nejprve slouží jako kapitán pod pirátem Benjaminem Hornigoldem. Ale v listopadu 1717 se dvěma šalupami přepadne a obsadí loď pod francouzskou vlajkou, La Concordia. Přejmenuje ji na Pomsta Královny Anny a zahájí sice krátkou, ale nesmírně krvavou cestu po vlnách.
    Říkalo se, že u sebe má vždy šest pistolí, dvě šavle, nespočet nožů, a do vlasů vpletené doutnáky – při boji zapálené. Nedobře se vedlo všem, kdo mu padli do rukou. Drancoval lodě, pálil je a potápěl. Zabíjel námořníky a brzy už nejen ty francouzské. Když vyplenil Great Allen a poslal ji ke dnu, dostal se i do novin.
    V květnu 1718 zahájil blokádu přístavu Charleston v Severní Karolíně. Zastavoval lodě, drancoval, a někdy je posílal ke dnu. Stejně jako u mnoha pirátů začaly kolovat zvěsti o jeho nedozírném pokladu, pečlivě ukrytém a zakopaném na utajeném místě. Stejně jako u mnoha pirátů kolovaly zvěsti o jeho spolčení s ďáblem, koneckonců jednoho měl i na vlajce.
    A tehdy už o něm nikdo nemluvil jako o Edwardu Teachovi. Všichni jej znali jako kapitána Černovouse.
    V listopadu 1718 ale spadla klec, jak se říká. Dvě vojenské šalupy, Ranger a Jane pod velením poručíka Maynarda našli Pomstu a zbytek Černovousovi flotily v Ocracokské zátoce. Počkal do rána, ale nepodařilo se mu piráty překvapit. Pomsta vypálila salvu ze svých čtyřiceti děl, Černovous sám přesekl kotevní lano, aby mohl bojovat. Jane byla prakticky vyřazena z boje s těžkými škodami a dvaceti mrtvými muži. I Ranger utrpěla škody a ztráty, ale v bitvě pokračovala. Šalupa Adventure pod velením Černovousova zástupce Israela Handse šla ke dnu. Maynard i s posádkou Ranger se ukryl v podpalubí, dokud je Pomsta nezahákovala a piráti nevyrazili na zteč. Pak vedl poručík své zbývající muže do protiútoku, do zuřivé seče tělo na tělo.
    Maynard sám se utkal s Černovousem. Zlí jazykové tvrdí, že by zemřel, kdyby slavného piráta nebodl do zad šavlí jeden z námořníků. Těžko říct. Kapitán Edward „Černovous“ Teach zemřel s pěti kulemi a více než dvaceti otevřenými ranami v těle. Jeho pomsta skončila. Maynard nechal mrtvému utnout hlavu a pověsit ji na stěžen. Tělo nechal svrhnout do moře, a než se potopilo, devětkrát obeplulo Ranger kolem dokola.
    Tak skončil jeden z největším postrachů na moři. Jeho poklad dosud nikdo nenašel…
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A teď tedy jednoduchá páteční:

    Smrt jistého krále způsobila záměna barev. Kterého a jak? (A uznávám, že správně by mohlo být i více než jedna odpověď.)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: Shodou okolností tohle jsem věděl :) A jak jsem psal, záleží, jestli před, nebo po Ragnaroku :)
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    Dobře Ty :)) tak teď mě zajímá, jestli sis to našel nebo jsi to věděl. A řekl bych, že vzhledem k jeho smrti při Ragnaroku už na odpovědi zdaleka nesejde...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: Vzhledem k tomu, že to ví jen Ódin sám, tak záleží, jestli před Ragnarokem, nebo po Ragnaroku :)
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    FOSSY: Docela by mě zajímalo, kde by jsi tedy byl, kdyby jsi to věděl....ale chytáček je to opravdu pěkný.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: "To byl zase mejdan, co?"

    No, chytáček je to pěkný, a myslím, že kdybych to věděl, nejsem tak úplně tady :)))
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    FOSSY: A copak třeba řekl Odin svému zemřelému synovi na pohřební hranici ???
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    CRASSUS: A napadá tě naprosto správně :)
    CRASSUS
    CRASSUS --- ---
    FOSSY: Napadá mě Ithacký král, Odysseus
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jedna hádanečka před páteční jednoduchou (ale jednoduchá je také):

    Kdo měl luk, který nikdo jiný v království nenapnul (vím, že takových bylo hodně) a jako ukázku zručnosti jím prostřeloval oka seker narovnaných za sebe?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Jestli si nějaký „lidový“ hrdina, legenda své doby, zaslouží více respektu, nevím. Podle mě těžko. Ale posuďte sami.

    Vyprávěla se toho spousta. O síle pěstí, které přes požehnaný věk dokázali poslat chlapa k zemi, než bys řekl švec. O cigaretách z černého tabáku, které nikdo z barových štamgastů nechtěl kouřit jako příliš silné. O přestřelce u latríny, která vedla k díře v pozadí provokatéra, ale naneštěstí také k díře v sušícím se prádle biskupa. O desetikilometrové cestě s balíkem pošty na rameni a se sněžnicemi na nohou, protože dostavník v hlubokém sněhu zapadl a pošta musí chodit včas. O všeobecném opatrném respektu obyvatel města a o lásce jejich dětí. Nebo třeba o splávku na whisky, na kterém se nepodepsal ani věk…
    Ano, řeč je o legendě Divokého Západu, i když v době, kdy už divokým být přestával. Pořád ale ještě pěst a pistole patřily mezi zásadní prostředky prosazování osobní svobody. A vlastně o svobodě je tenhle lidový hrdina ze všeho nejvíc.
    Nebo vlastně, abych byl přesný, hrdinka.
    Ano. Všechno výše uvedené se týká ženy. A ženy v období, které mělo k rovnoprávnosti zatraceně daleko. A aby toho nebylo málo, o ženě „černé jako spálená prérie“.
    Dobře třicet let strávila Mary „Dostavník“ Fieldsová, známější možná jako Černá Mary, jako otrok. Poté, co bylo v Tennessee otroctví zrušeno, byla osvobozena. Nějakou dobu sloužila v domě soudce Dunnea, ale když jeho žena zemřela, odešla i Mary. Dalších asi deset let strávila ve službách církevní školy, kde si vybudovala reputaci na postu údržbáře, tesaře, zahradníka a závozníka, až dostala na povel celou bandu dělníků. Jenže lidská závist je mor, a jednomu z jejích bílých podřízených vadilo, že Mary vydělá o nějaké dva dolary víc, než on. A jeho nevybíravé výlevy vedly k výše zmíněné přestřelce u latríny, a průstřel biskupova prádla vedl k vyhození Mary z jejího místa. Mary byla podle domorodců „Bílá Vrána“, podle bílých „hnusné a nízké stvoření, které pije, kleje, pere se, kouří, a je republikán“. Bílí moc nevěděli, co si s takovou svébytnou postavou počít. Asi i proto biskup nechtěl, aby ji nadále spojovali s církví.
    Mary však měla podporu místních jeptišek, a to navzdory svým četným hříchům (tabák, alkohol, pěstní bitky s kýmkoliv, komu se svéhlavá černá žena nezamlouvala, a skoro pověstný šestiraňák S&W .38 „Lemon Squeezer“ pod zástěrou). S jejich podporou si svérázná černá žena otevřela restauraci. Jenže brzy zkrachovala. Ti hodní říkají, že to bylo proto, že její srdce bylo stejně veliké, jako ona sama – šest stop vysoká a 200 liber vážící žena – a proto dávala najíst i těm, kdo neměli peníze. Zlí jazykové tvrdí, že proto, že se její jídla nedala jíst. Střízlivě se dá odhadnout, že obě verze budou mít svoji pravdu.
    A tím se dostáváme k nezvyklému přízvisku téhle černé ženy (záměrně neuvádím dámy, protože k dámě, zejména k dámě své doby, měla prostořeká, svérázná, tabáku a whisky holdující Mary, libující si v pěstních soubojích, velmi daleko). Dostavník.
    Po neúspěšném pokusu vést vlastní živnost se Mary rozhodla jezdit jako poštovní kurýr s dostavníkem. Nápad vskutku kuriózní. Protože tahle práce znamenala čelit počasí, stakilometrovým štrekám, bizonům, vlkům, banditům i indiánům. A navíc by nebyl od věci připomenout, že Černá Mary už za sebou měla požehnanou šedesátku. Přesto ale dokázala konkurovat mužům a být nejrychlejším kočím šestispřeží. Stala se druhou ženou na místě poštovního kurýra. První černou ženou na místě poštovního kurýra. A jakým kurýrem Mary byla! Ne nadarmo dostala od kolegů přezdívku „Dostavník“. Až jela kamkoliv, ať ji cestou potkalo cokoliv, pošta dorazila včas. Nevynechala jediný den v práci a nikdy se neopozdila. A když dostavník zapadl po osy do sněhu, odmítla čekat na lepší počasí, a se sněžnicemi na nohou odnesla poštu na vlastních zádech do deset kilometrů vzdáleného cíle.
    Mary se stala v Cascade, kde se usadila po odchodu od soudce Dunnea, a kde prožila dlouhá léta, velmi respektovanou figurou. Když už byla na dostavník opravdu stará, otevřela si s podporou místních prádelnu. Hlídala děti a měla pro ně vždy něco sladkého a spoustu historek. Starosta v Cascade dokonce v době zákona, který krom prostitutek zakazoval ženám vstup do barů, udělil Mary výjimku. Vypráví se, jak sedmdesátiletá babička vyskočila v baru od sklenice whisky, vyběhla na ulici, knockoutovala kolem procházejícího chlapa jedinou ranou, a zase se vrátila k pití. Pak jen prohlásila: „Už mi za svoje prádlo nedluží. Tohle mi za ty dva dolary stálo.“ Když slavila narozeniny, školy byly zavřené a všichni slavili s ní. Když její prádelna lehla popelem při požáru, město ji postavilo znovu. Byla velkou fanynkou místního baseballového týmu.
    Mary Fields zemřela v požehnaném věku a nechala za sebou legendu, o které se dá hodně přemýšlet.

    Mary „Stagecoach“ Fields, „Black“ Mary, (cca 1832 – 5.12.1914)



    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Přesně tak :)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    a aj vopéru o tom ve zlatéj kapličce dávali :o))))))))
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Když tak nad tím přemýšlím, nemohlo by to být: Kozina, Lomikar, "Do roka a do dne tě vyzývám na Boží soud", Chodové, bota, psí hlava?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, zase jedna páteční (jednoduchá) hádanka:

    Těžko, přetěžko lid vykoupil svou svobodu a privilegie, jak proto, aby byl prodán za mrzký peníz bohatému cizímu šlechtici. Nic nepomáhalo apelování na vykoupenou svobodu. Dokonce i když šlechtic zemřel, nebylo ani s jeho synem lehké pořízení. Nakonec byla poslána delegace k vyšší moci, a zdálo se, že uspěla. Předčasná radost vedla k odmítnutí poslušnosti šlechtici, a to zase dalo jemu do ruky moc ještě víc zpochybnit svobodu lidu. Nakonec, navzdory vší snaze, lid svůj spor prohrál a jeho vůdci byli uvězněni. Došlo k několika násilnostem a povstání bylo krvavě potlačeno. Jeden z vůdců lidu byl jako exemplární příklad odsouzen k popravě. Právě on se stal lidovým hrdinou, dodnes vzpomínaným, a nejpopulárnější část jeho legendy hovoří o předpovědi, kterou před smrtí učinil, a která se naplnila.

    A protože by tohle mělo být opravdu hrozně jednoduché, chci odpovědí hned několik:
    Jméno popraveného lidového vůdce a hrdiny, samozřejmě.
    Jméno padoucha této legendy, neoblomného šlechtického syna, který lid utiskoval.
    Obsah oné předpovědi.
    Samozřejmě o který lid se jednalo.
    A jako nejtěžší část hádanky: skutečný symbol, znak lidu i populární verzi symbolu lidu, kterou jim přiřkly pověsti.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam