• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, jedna letně odlehčená pověst, místní. O Kunětické hoře:
    Byl čas, kdy v zemích českých všechny katolíky děsila zástava s kalichem. Majetní se báli o své bohatství, leckdy pochybně nabyté, a podobně na tom byli i Benediktini z opatovického kláštera nedaleko „Kuňky“. Dlouho dumali, jak své poklady v době nebezpečné před husity ochránit, až jejich opat přišel s obmyslným plánem. Veškeré zlato, stříbro, šperky a drahé kamení Benediktinů nechal mnichy uložit do velikých vinných sudů, a potom šel vyjednávat s pánem hradu, lépe řečeno hrádku, na Kunětické hoře. Požádal ho se vší vemlouvavostí sluhy Božího, aby klášteru po neklidnou dobu husitského řádění uschoval „bohem požehnané víno mešní“ ve sklepení pod hradní věží, tedy na nejbezpečnějším místě široko daleko.
    Hradní pán souhlasil a klášterní čeleď brzy sudy dopravila na hrad a do sklípku. Vše v největší tajnosti, by nikdo na hradě podezření nepojal. Ale nevyzpytatelné jsou cesty Páně. Během jedné z oslav se hradní pán podíval na dno více pohárům, než zdravému rozumu svědčí, a pod vlivem jiskřivého moku zapomněl, že opatovi co nejsvatosvatěji slíbil benediktinské sudy za žádných okolností neotevírat. On i jeho hosté byli na bohem požehnané víno náramně zvědaví. A tak dostal jeden sloužící prázdný džbánek a úkol přinést víno „na košt“.
    Netřeba snad říkat, že z benediktinských sudů víno neteklo. A že na nebozízku místo rubínových krůpějí uvízly zlaté šupinky. Hradní pán s tou novinkou zázračně vystřízlivěl a pohotově začal vydávat povely. Hostům naservíroval vlastní víno, aby objev zatajil, a potom si počínal opatrně a pečlivě. Všechny benediktinské sudy nechal vyprázdnit do vlastní pokladnice, naplnit vínem, a znovu utěsnit. Sloužím sice pohrozil přísným trestem, aby nic neprozradili, ale také je bohatě odměnil. A když husité přestali řádit, sudy vrátil opatovi přesně podle dohody.
    Jaké bylo překvapení mnichů, když zjistili, že jejich poklad je pryč! Že se stali majiteli nepředstavitelně drahého vína! Marně opat žadonil, sypal si popel na hlavu a hradnímu pánu se za svou lest omlouval. „Co jste si u mě schovali, to jsem vám vrátil.“ Zněla jeho odpověď.
    Časem ale opatovický klášter padl, a i „Kuňka“ padla, a hrad pohřbil nejen rozšafného pána, ale i benediktinský ztracený poklad. A dodnes se hora jednou za rok otevře, a je možné vstoupit do obrovitého podzemního bludiště, kde jsou nádherné sály zdobené zlatem a stříbrem a drahokamy. Ale protože se vstup zavře po pár hodinách, je třeba být opatrný, jinak návštěvník stráví rok v bludišti, a společnost mu budou dělat jen nešťastní duchové Benediktinů, kteří tam hledají poklad, o který tam přišli… Nebo bude dělat společnost on jim?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Třikrát správně :)
    FIN
    FIN --- ---
    vercingetorix
    caesar
    galové
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Vyprávění o dalším lidovém hrdinovi bude zároveň hádankou.
    Stalo se kdysi v dávných časech, že mocný muž ve svém kmeni povstal a jmenován byl králem. Brzy nejen jeho kmen uznával jeho vládu, ale veškerý lid z kmenů rozličných poslušnost mu přislíbil. A tento velikán mezi svými vedl armádu, jakou národ jeho dříve nikdy neměl, proti nepříteli mnohonásobně většímu, a několik hořkých porážek mu způsobil. Skvěle využíval přírodních opevnění a taktikou spálené země nepříteli jakýkoliv postup náramně ztěžoval. Nakonec ale sám dostal se do obležení, a ani veškeré spojené síly jeho spojenců nedokázaly bitvu, ve které byli jeho muži nešťastně rozděleni, zvrátit. Jen v jeden moment se jim to téměř zdařilo, ale osobní zásah vůdce nepřátel zmarnil i tuto šanci na vítězství. Sám hrdina byl zajat a vězněn v hlavním městě nepřítele, aby mohl být po několika letech předváděn během triumfální slavnosti, a poté popraven. Podle tehdejšího zvyku byl ve vězení zardoušen.
    Porážka našeho hrdiny velmi pomohla jeho protivníkovi při snaze založit impérium.
    Sjednocení kmenů je dnes považováno za klíčový moment, který z roztroušených kmenů vytvořil jeden silný, do dnešních dnů přetrvávající národ.

    A malá nápověda nakonec: Nejslavnější sochu našeho hrdiny dal postavit první prezident onoho národa…

    Hrdina?
    Nepřítel?
    Národ?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PAHAVASKA: Přesně tak :)
    PAHAVASKA
    PAHAVASKA --- ---
    FOSSY:
    Aigeus, aneb nešťastná Théseova zapomětlivost.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Píše se rok 1713. Skončila další z nesčetných půtek mezi Francií a Anglií, téhle se říká „Válka královny Anny.“ A spousta námořníků je náhle bez práce. A že jsou to muži zakalení v boji a s nenávistí často ještě jasně planoucí v srdci, nejeden z nich vyplouvá na moře pod černou vlajkou pirátů.
    Jedním z nich je Edward Teach.
    Nejprve slouží jako kapitán pod pirátem Benjaminem Hornigoldem. Ale v listopadu 1717 se dvěma šalupami přepadne a obsadí loď pod francouzskou vlajkou, La Concordia. Přejmenuje ji na Pomsta Královny Anny a zahájí sice krátkou, ale nesmírně krvavou cestu po vlnách.
    Říkalo se, že u sebe má vždy šest pistolí, dvě šavle, nespočet nožů, a do vlasů vpletené doutnáky – při boji zapálené. Nedobře se vedlo všem, kdo mu padli do rukou. Drancoval lodě, pálil je a potápěl. Zabíjel námořníky a brzy už nejen ty francouzské. Když vyplenil Great Allen a poslal ji ke dnu, dostal se i do novin.
    V květnu 1718 zahájil blokádu přístavu Charleston v Severní Karolíně. Zastavoval lodě, drancoval, a někdy je posílal ke dnu. Stejně jako u mnoha pirátů začaly kolovat zvěsti o jeho nedozírném pokladu, pečlivě ukrytém a zakopaném na utajeném místě. Stejně jako u mnoha pirátů kolovaly zvěsti o jeho spolčení s ďáblem, koneckonců jednoho měl i na vlajce.
    A tehdy už o něm nikdo nemluvil jako o Edwardu Teachovi. Všichni jej znali jako kapitána Černovouse.
    V listopadu 1718 ale spadla klec, jak se říká. Dvě vojenské šalupy, Ranger a Jane pod velením poručíka Maynarda našli Pomstu a zbytek Černovousovi flotily v Ocracokské zátoce. Počkal do rána, ale nepodařilo se mu piráty překvapit. Pomsta vypálila salvu ze svých čtyřiceti děl, Černovous sám přesekl kotevní lano, aby mohl bojovat. Jane byla prakticky vyřazena z boje s těžkými škodami a dvaceti mrtvými muži. I Ranger utrpěla škody a ztráty, ale v bitvě pokračovala. Šalupa Adventure pod velením Černovousova zástupce Israela Handse šla ke dnu. Maynard i s posádkou Ranger se ukryl v podpalubí, dokud je Pomsta nezahákovala a piráti nevyrazili na zteč. Pak vedl poručík své zbývající muže do protiútoku, do zuřivé seče tělo na tělo.
    Maynard sám se utkal s Černovousem. Zlí jazykové tvrdí, že by zemřel, kdyby slavného piráta nebodl do zad šavlí jeden z námořníků. Těžko říct. Kapitán Edward „Černovous“ Teach zemřel s pěti kulemi a více než dvaceti otevřenými ranami v těle. Jeho pomsta skončila. Maynard nechal mrtvému utnout hlavu a pověsit ji na stěžen. Tělo nechal svrhnout do moře, a než se potopilo, devětkrát obeplulo Ranger kolem dokola.
    Tak skončil jeden z největším postrachů na moři. Jeho poklad dosud nikdo nenašel…
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A teď tedy jednoduchá páteční:

    Smrt jistého krále způsobila záměna barev. Kterého a jak? (A uznávám, že správně by mohlo být i více než jedna odpověď.)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: Shodou okolností tohle jsem věděl :) A jak jsem psal, záleží, jestli před, nebo po Ragnaroku :)
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    Dobře Ty :)) tak teď mě zajímá, jestli sis to našel nebo jsi to věděl. A řekl bych, že vzhledem k jeho smrti při Ragnaroku už na odpovědi zdaleka nesejde...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: Vzhledem k tomu, že to ví jen Ódin sám, tak záleží, jestli před Ragnarokem, nebo po Ragnaroku :)
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    FOSSY: Docela by mě zajímalo, kde by jsi tedy byl, kdyby jsi to věděl....ale chytáček je to opravdu pěkný.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    NAVARRO: "To byl zase mejdan, co?"

    No, chytáček je to pěkný, a myslím, že kdybych to věděl, nejsem tak úplně tady :)))
    NAVARRO
    NAVARRO --- ---
    FOSSY: A copak třeba řekl Odin svému zemřelému synovi na pohřební hranici ???
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    CRASSUS: A napadá tě naprosto správně :)
    CRASSUS
    CRASSUS --- ---
    FOSSY: Napadá mě Ithacký král, Odysseus
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jedna hádanečka před páteční jednoduchou (ale jednoduchá je také):

    Kdo měl luk, který nikdo jiný v království nenapnul (vím, že takových bylo hodně) a jako ukázku zručnosti jím prostřeloval oka seker narovnaných za sebe?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Jestli si nějaký „lidový“ hrdina, legenda své doby, zaslouží více respektu, nevím. Podle mě těžko. Ale posuďte sami.

    Vyprávěla se toho spousta. O síle pěstí, které přes požehnaný věk dokázali poslat chlapa k zemi, než bys řekl švec. O cigaretách z černého tabáku, které nikdo z barových štamgastů nechtěl kouřit jako příliš silné. O přestřelce u latríny, která vedla k díře v pozadí provokatéra, ale naneštěstí také k díře v sušícím se prádle biskupa. O desetikilometrové cestě s balíkem pošty na rameni a se sněžnicemi na nohou, protože dostavník v hlubokém sněhu zapadl a pošta musí chodit včas. O všeobecném opatrném respektu obyvatel města a o lásce jejich dětí. Nebo třeba o splávku na whisky, na kterém se nepodepsal ani věk…
    Ano, řeč je o legendě Divokého Západu, i když v době, kdy už divokým být přestával. Pořád ale ještě pěst a pistole patřily mezi zásadní prostředky prosazování osobní svobody. A vlastně o svobodě je tenhle lidový hrdina ze všeho nejvíc.
    Nebo vlastně, abych byl přesný, hrdinka.
    Ano. Všechno výše uvedené se týká ženy. A ženy v období, které mělo k rovnoprávnosti zatraceně daleko. A aby toho nebylo málo, o ženě „černé jako spálená prérie“.
    Dobře třicet let strávila Mary „Dostavník“ Fieldsová, známější možná jako Černá Mary, jako otrok. Poté, co bylo v Tennessee otroctví zrušeno, byla osvobozena. Nějakou dobu sloužila v domě soudce Dunnea, ale když jeho žena zemřela, odešla i Mary. Dalších asi deset let strávila ve službách církevní školy, kde si vybudovala reputaci na postu údržbáře, tesaře, zahradníka a závozníka, až dostala na povel celou bandu dělníků. Jenže lidská závist je mor, a jednomu z jejích bílých podřízených vadilo, že Mary vydělá o nějaké dva dolary víc, než on. A jeho nevybíravé výlevy vedly k výše zmíněné přestřelce u latríny, a průstřel biskupova prádla vedl k vyhození Mary z jejího místa. Mary byla podle domorodců „Bílá Vrána“, podle bílých „hnusné a nízké stvoření, které pije, kleje, pere se, kouří, a je republikán“. Bílí moc nevěděli, co si s takovou svébytnou postavou počít. Asi i proto biskup nechtěl, aby ji nadále spojovali s církví.
    Mary však měla podporu místních jeptišek, a to navzdory svým četným hříchům (tabák, alkohol, pěstní bitky s kýmkoliv, komu se svéhlavá černá žena nezamlouvala, a skoro pověstný šestiraňák S&W .38 „Lemon Squeezer“ pod zástěrou). S jejich podporou si svérázná černá žena otevřela restauraci. Jenže brzy zkrachovala. Ti hodní říkají, že to bylo proto, že její srdce bylo stejně veliké, jako ona sama – šest stop vysoká a 200 liber vážící žena – a proto dávala najíst i těm, kdo neměli peníze. Zlí jazykové tvrdí, že proto, že se její jídla nedala jíst. Střízlivě se dá odhadnout, že obě verze budou mít svoji pravdu.
    A tím se dostáváme k nezvyklému přízvisku téhle černé ženy (záměrně neuvádím dámy, protože k dámě, zejména k dámě své doby, měla prostořeká, svérázná, tabáku a whisky holdující Mary, libující si v pěstních soubojích, velmi daleko). Dostavník.
    Po neúspěšném pokusu vést vlastní živnost se Mary rozhodla jezdit jako poštovní kurýr s dostavníkem. Nápad vskutku kuriózní. Protože tahle práce znamenala čelit počasí, stakilometrovým štrekám, bizonům, vlkům, banditům i indiánům. A navíc by nebyl od věci připomenout, že Černá Mary už za sebou měla požehnanou šedesátku. Přesto ale dokázala konkurovat mužům a být nejrychlejším kočím šestispřeží. Stala se druhou ženou na místě poštovního kurýra. První černou ženou na místě poštovního kurýra. A jakým kurýrem Mary byla! Ne nadarmo dostala od kolegů přezdívku „Dostavník“. Až jela kamkoliv, ať ji cestou potkalo cokoliv, pošta dorazila včas. Nevynechala jediný den v práci a nikdy se neopozdila. A když dostavník zapadl po osy do sněhu, odmítla čekat na lepší počasí, a se sněžnicemi na nohou odnesla poštu na vlastních zádech do deset kilometrů vzdáleného cíle.
    Mary se stala v Cascade, kde se usadila po odchodu od soudce Dunnea, a kde prožila dlouhá léta, velmi respektovanou figurou. Když už byla na dostavník opravdu stará, otevřela si s podporou místních prádelnu. Hlídala děti a měla pro ně vždy něco sladkého a spoustu historek. Starosta v Cascade dokonce v době zákona, který krom prostitutek zakazoval ženám vstup do barů, udělil Mary výjimku. Vypráví se, jak sedmdesátiletá babička vyskočila v baru od sklenice whisky, vyběhla na ulici, knockoutovala kolem procházejícího chlapa jedinou ranou, a zase se vrátila k pití. Pak jen prohlásila: „Už mi za svoje prádlo nedluží. Tohle mi za ty dva dolary stálo.“ Když slavila narozeniny, školy byly zavřené a všichni slavili s ní. Když její prádelna lehla popelem při požáru, město ji postavilo znovu. Byla velkou fanynkou místního baseballového týmu.
    Mary Fields zemřela v požehnaném věku a nechala za sebou legendu, o které se dá hodně přemýšlet.

    Mary „Stagecoach“ Fields, „Black“ Mary, (cca 1832 – 5.12.1914)



    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Přesně tak :)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    a aj vopéru o tom ve zlatéj kapličce dávali :o))))))))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam