Tak, zase jedna pozvánková hádanka (hádanková pozvánka?):
Tak, léto se pomalu chýlí ke konci. Dnes vás pozvu na český hrad, který má snad nejhorší pověst ze všech. Nikdo neví, proč hrad stojí právě tam, kde stojí. Kolem nevedla stezka, nebylo zde žádné bohatství a dokonce ani zdroj vody. Zato se ale povídá, že zde byla průrvy až do samotného pekla. Kdysi dokonce v touze po poznání spustili dolů odsouzence k smrti, kterému slíbili milost, když jim o pekle poví vše, co zjistí.
Spustili chudáka do jámy, a brzy začal ječet a křičet tak strašlivě, že ho hned zase vytáhli. K jejich údivu měl úplně bílé vlasy a přibylo mu několik desítek let. Do týdne zemřel, šílený a nesrozumitelně blekotající. Průrvu do pekla se nepodařilo zasypat, tak nad ní postavili kapli. A ta má, na rozdíl od zbytku hradu, stále vlhké a lišejníkem porostlé stěny…
Také se zde jednu dobu usídlila banda švédských drancířů. Jeden z nich měl prý se samotným Ďáblem smlouvu, a dostal od něj černou slepici, díky které byl nesmrtelný. Dlouho trvalo, než se místní odhodlali proti hradu vytáhnout. Myslivci dali své pušky očarovat kořenářce z lesů, a místní kovář jim odlil stříbrné kulky, které nechali v kostele posvětit. Potom pod hradem zavolala sličná dívka na vůdce švédů, a ledva se z okna vyklonil, skosili jej myslivci přesnou salvou. Zemřel, aniž by mohl svou černou slípku povolat na pomoc. Jeho duch prý jako přízrak dodnes hradem bloudí a slípku hledá, aby ho mezi živé navrátila.
Jednou prý kolem hradu sám čert nesl starého zlého lakomce. A protože byl sedlák tak zatížený hříchem, unavil se pod ním i čert. Pod hradem odpočíval pekelník na kameni, a když pak vyrazil dál, nechal tu otisk kopyta a řetězu a místní tomu místu od těch dob říkají ďáblův kámen. Jiného pekelníka pak urazil hradní pán, a čert za to vlezl do studny a všechny pramínky zahradil, aby na hradě nikdy nebylo dost vody.
No, a konečně, pokud by zatím ještě někdo nevěděl, o který hrad se jedná, dodám, že je úzce spojen s osudem Svaté Ludmily, babičky Svatého Václava…