Tak jo, dokud ještě se počasí nezkazí úplně, mohl by si někdo chtít udělat třeba výlet k české propasti známé jako Macocha. I k té se, samozřejmě, váže pověst. Ta vypráví, jak propast ke svému jménu přišla…
Bylo nebylo, ve vísce nedaleko propasti žil sedlák se svou ženou a malým synkem. Ale žena se jednoho dne sedlákovi roznemohla, a z postele už nevstala. Sedlák se dlouho trápil, ale že byl mladý, našel si nakonec novou ženu, šikovnou a pracovitou. A nevedlo se mu s ní zle, naopak. Statek vzkvétal a sedlákovi bylo dobře. To samé se ale nedalo říct o Martinovi, jeho synovi. A bylo chlapci ještě hůř, když se jeho maceše narodil syn, zdravý pěkný chlapeček. Macecha měla Martinovi za zlé, že právě on je dědicem gruntu, a že její synek přijde zkrátka.
A přišel den, kdy jel sedlák s mladším synkem na trh, a ženu nechal s Martinem v chalupě. Ti dva šli spolu do lesa sbírat jahody a maliny, aby měli na večer, až se ti dva spolu vrátí. A došli při tom sbírání lesem až na místo, kam skoro nikdo nechodil, kde černě zívala propast, v té době ještě bezejmenná. Selka si všimla, že na samém okraji propasti rostou krásné jahody, a v hlavě jí vzklíčil škaredý, zlý úmysl. Poslala Martina právě pro ty jahody na okraji.
Nechtělo se chlapci tak blízko k propasti, ale co už měl dělat, když macecha poručila. A jak se tak nakláněl a natahoval, najednou do něj strčila, až do propasti přepadl. Selka běžela pryč, v uších strašný Martinův výkřik. I když myslila, že jí bude lépe, když teď statek získala pro svého synka, mýlila se. Zoufalý výkřik jí stále zněl v uších a pronásledoval ji, ať běžela lesem kamkoliv. Nemohla se ho zbavit! Ozvalo se také její svědomí. Cos jen to provedla? Nevinného jsi ze světa sprovodila!
Selka nakonec výčitky nevydržela. Doběhla s pláčem zpět k propasti, zakryla si uslzené oči rukama a skočila dolů.
Sedlák se vrátil z trhu a zjistil, že v chalupě nikdo není. Ale až po klekání se začal o ženu a syna bát. Došel se optat sousedů, a když se dozvěděl, že šli do lesa na jahody, zmocnila se ho zlá předtucha. Vyrazil je hned hledat. Stmívalo se a navíc se spustila divoká letní bouřka. Sedlák, promáčený a unavený, už se chtěl vrátit domů, když zaslechl tichý, vzdálený křik. Šel za ním, až překvapeně stanul na okraji propasti. A ve světle klikatících se blesků spatřil daleko pod okrajem na větvi viset svého syna Martina, vyčerpaného a promrzlého.
Ozlomkrk pádil sedlák zpět do vesnice, sousedy s lany a žebříky sehnal dohromady, dovedl k propasti, a Martina, který jako zázrakem přežil pád do propasti, zachránili. A chlapec jim pak vypověděl, co že se tu stalo, a jak strašného činu se jeho macecha dopustila. Po ní už našli sousedé jen v maliní na svahu zachycený pestrý šátek.
Od těch dob propast zve se Macocha, aby na zlou macechu nikdo nikdy nezapomněl, a za letních bouří prý je z propasti slyšet její křik a pláč.