• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Což je jen druhé tvrzení, které ti vysvětlí, že ti o něm nic neřeknou. Akorát složitější.
    Nehledě na poměrně typickou záležitost z druhé strany: přijdeš za nimi s nějakým nesmyslem, o kterém v životě neslyšeli a oni, buď aby tě neurazili, nebo aby si z tebe udělali dobrý den (a ze zkušenosti nejednoho kulturního antropologa se dá doložit, že přírodní národové dokáží být stejně cyničtí jako my) ti něco navykládají.
    Já netvrdím, že si to původní zvěstovatelé vymysleli. Jen bych u jakékoli legendy byl opatrný stran generalizace na celý region.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Ale to je jen špatná inerpretace. Místní věděli, ale báli se o něm mluvit :)))
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Tedy ona je otázka, jak moc je znám v samotném Mongolsku a jestli náhodou není v Čechách známější než v zemi svého původu.
    Když kdysi byla bejvlka s kamarády na cestě po Mongolsku, kde navštívili nejednu jurtu, tak Mongolové o tomhle bájném zvířátku nevěděli vůbec nic.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Když jednoho krásného, horkého letního dne vstoupil pastevec do své jurty, čekalo na něj nemilé, hrozivé překvapení. Uprostřed jeho obydlí se na podlaze svíjel asi metr dlouhý hadovitý tvor, nechvalně proslulý ze příběhů tak děsivých, že se vyprávěly jen šeptem. Pastevec neztratil hlavu, to ne, odvahy měl na rozdávání. Popadl vedle vchodu zavěšený kotlík na čaj a bleskurychle s ním tvora přiklopil, než jeho tělo stačilo ztmavnout, což byla neklamná známka, že se chystá zabíjet. Kotlík i s tvorem pak vytáhl před jurtu a nechal být, protože nic víc udělat nemohl. Tehdy si všiml, že kov kotlíku zežloutl, jak na něj působila síla, kterou tvor obvykle zabíjel své oběti.

    Stal se možná předlohou pro písečné červy ze světoznámé sci-fi Duna. Pro jeho neblahou pověst a pro údajnou fyzickou podobnost mu někteří dali přezdívku krvavé střevo (těsně před tím, než zabíjí, jeho tělo ztmavne z obvyklé šedožluté barvy na rudou až purpurovou). Místní lidé o něm většinou vůbec nechtějí hovořit, protože stále panuje víra, že není obyčejným zvířetem, ale nadpřirozenou bytostí, zlým duchem, který by se mohl mstít. Nebo prostě věří, že jeho jméno nosí smůlu. Kočovníci se ho bojí. Olgoj Chorchoj (Allghoi Khorkhoi) patří k mongolským legendám. Žije prý v písku pouště Gobi. Dokáže zabíjet nejen psy a kozy, ale i koně a velbloudy. A samozřejmě lidi. A to ne jen tak ledajakým způsobem, ale na vzdálenost až šesti metrů, tedy na více jak čtyřnásobek své velikosti (Olgoj údajně dosahuje délky od půl metru do půl druhého metru). Jen není jasné, jestli zabíjí vystříknutím jedu (tak prudkého, že nemá obdoby, protože zabíjí okamžitě a dokonce leptá i kovy), nebo vysláním elektrického výboje (ale ani vzduch, ani země nejsou vodivé). Před tím, než zabije, dojde k výše popsanému ztmavnutí těla, a pak je už pro oběť pozdě. Naštěstí se objevuje prakticky jen v červnu a červenci, v největších vedrech, a koncem léta lze výjimečně jeho útok i přežít.
    Existuje nesčetně svědectví a historek, kde hraje vražedný červ hlavní roli. Vypravila se za ním nejedna expedice, a světově uznávaným odborníkem na něj je Čech. Přesto zatím nikdo neprokázal jeho existenci.
    Olgoj nepatří mezi nejznámější nebo nejpopulárnější potvůrky z legend, i tak ale nejspíš inspiroval filmová díla, knihy a povídky, a i videohry.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Virginia Dare a Ztracená kolonie Roanoke
    Troufám si tvrdit, že se jedná o málo známý příběh, přinejmenším v naší české kotlině. Ani se tak moc nedivím, není zase tolik co říct.
    Kolonie Roanoke byla založena ve Virginii na konci šestnáctého století. Roku 1587, v srpnu, se zde narodila dívenka, první dítě anglických kolonistů v Novém Světě. Byla vnučkou guvernéra kolonie Johna Whitea. Jejími rodiči byli Ananias a Elynor Dareovi. Dívka byla první neděli po narození pokřtěna.
    John White se vydaal na cestu zpět do Anglie, aby pro kolonii získal další zásoby a podporu dvora. Jenže Anglie byla právě ve válce se Španělskem (zase jednou). Koruna měla pro lodě lepší využití, než dlouhou cestu do malé kolonie. Takže se John White vrátil až v roce 1590.
    A zjistil, že kolonisté, včetně jeho vnučky, jsou pryč.
    Kolonie Roanoke byla opuštěna už před nějakou dobou. Ale opevnění i domy, co šlo, to bylo rozebráno a odneseno, takže kolonisté nespěchali. Chybělo i domluvené znamení, maltézský kříž vyrytý do některého ze stromů poblíž kolonie, znamení pro případ, že by někdo nebo nějaké zlé okolnosti donutili kolonisty Roanoke opustit. Namísto kříže bylo do jednoho stromu vyřezáno slovo Croatan, do vedlejšího potom Cro.
    John White tehdy usoudil, že se kolonisté přesunuli na ostrov Croatan, ale neměl prostředky k jejich hledání.
    Jenže obyvatele kolonie, nebo alespoň nevyvratitelné stopy po nich, nenašel už nikdo.
    Jistě, možností, a celkem rozumných, je spousta. Kolonisté mohli hledat přístřeší u některého spřáteleného indiánského kmene, a později i s kmenem zmizet v nějaké bezvýznamné půtce mezi divochy. Mohli také narazit na kmen nepřátelský. Mohli být překvapeni a odvlečeni Španěli. Ale zmizení 80 mužů, 17 žen a 11 dětí zatím nebylo uspokojivě a prokazatelně vysvětleno. Ne tak úplně.
    V roce 1937 v Severní Karolíně slavili 350 výročí Ztracené Kolonie. A v následujících čtyřech letech bylo objeveno 48 kamenů s vyrytými záznamy v alžbětínské angličtině. Popisovaly události od roku 1591 do roku 1599. Podepsány byly matkou Virginie Dare, Elynor. Podle příběhu byla Virginia a její otec Ananias zabiti při útoku indiánů, Elynor se později vdala za indiánského náčelníka, porodila dceru Agnes a roku 1599 zemřela.
    Nicméně se ještě roku 1941 ukázalo, že kameny jsou podvrh.
    A Virginia Dare?
    S jistotou se ví, že byla první bílé dítě v Britské Americe.
    Jako taková se stala symbolem. A ne ledajakým. V podtstatě si ji každý půjčoval jako zástavu pro to, co zrovna propagoval. Nemá cenu zmiňovat zboží s jejím jménem, cogarety, potraviny, nápoje, poštovní známky a další. Virginia byla symbolem nevinnosti a čistoty. A tak si ji také vybírala různá hnutí za zachování dominance euroameričanů. „Za bílou Severní Karolínu jménem Virginie Dare!“
    Také pro lidi, kteří nechtěli dát volební práva ženám. V součastnosti se pod jménem VDARE Projekt skrývá skupina bojující proti nelegálním imigrantům.
    Virginia Dare je naštěstí převážně brána jako symbol nového začátku, naděje, dobrodružství, a odvahy. Taková postava, jako Virginia, také nemůže chybět v celé řadě literárních děl.
    V jedné novele se Virginia setkává s princeznou Pocahontas. V jiné z ní autor udělá dokonce matku Pocahontas. A ještě jindy je Virginia jedním vrcholem milostného trojúhelníku, zatímco dalšími jsou Pocahontas a John Smith.
    V jedné knize je Virginia, zamilovaná do indiánského válečníka, proměněna žárlivým šamanem v bílou laň. Později, na zákeřnou radu šamana, ji její pravá láska střelí stříbrným šípem. Umírající Virgine naposledy vydechne své jméno, změní se do lidské podoby a zemře v náručí své pravé lásky a vraha.
    Z této proměny vychází i pojetí Virginie Dare v marvelovském komixu 1602, kde se dívka ve stresu mění v různá zvířata, ale vždy bílá a modrooká.
    Vzhledem ke svému osudu se Virginia i Ztracená Kolonie dočkali rolí ve sci-fi (únosy mimozemšťany), fantasy (démoni a duchové) a hororech. Na postavu Virgine odkazují i televizní a filmové postavy. Její jméne nese celá řada míst v Severní Karolině...
    Tak teď už ji znáte také :)
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    GUYVER: Ten Jiří Novák z tebou linkovaných stránek má něco společného se Satguru Tatrawadarsim alias Radanem Chrobokem a jeho Dvory Mysli Duchovní Univerzitou, nebo je Tatrouš nějaká jiná přezdívka?
    GUYVER
    GUYVER --- ---
    ALDARION: Jo, s Tatroušem bývala sranda. Dneska už jenom kecá o ničem.
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    GUYVER: No teda to je snad lepší než DMDU - a mít obrázky, konkurují i samotnému I.A.Bendovi! :D
    GUYVER
    GUYVER --- ---
    Takže jsem vybral část, kterou považuji z celého Evangélia podle sepsání Tatroušova za nejepičtější:

    Je velmi brzy ráno, noc po ukřižování. Najatí lidé vedení člověkem vyššího postavení přicházejí ke skalnímu hrobu. Jsou ještě doprovázeni nehmotnou temnou bytostí, která dokáže na určitou dobu odstínit ochranné silové pole vytvořené Plejáďany. Lidé odvalí kameny před vstupem a pronikají dovnitř. Ponechají na místě část pláten, do kterých byl zabalen Ježíš a zabalí jej do koberce, který si přinesli s sebou. Ve spěchu pak odcházejí. Silové pole je poté obnoveno do původní podoby a neproniknutelnosti. Ten, co je vede, říká:

    „Dělejte rychle, aby vás nikdo neviděl. A neste ho opatrně, není to přece mrtvola.“
    Ježíšovi je vymazána paměť a poté je probuzen

    Nesou ho do nějakého kláštera.

    Přichází kněz, má divné oči, velkou sílu v sobě, je to černý mág. Už bez svědků mu dává několik kapek tekutiny na jazyk. Vypadá to jako roztavený kov. Má to stříbrozelenou barvu. Jakési magické sérum. Ježíš začíná dýchat. Mág zve zpět ty lidi, aby Ježíše očistili a uložili na lůžko.

    Sám jde do vedlejší místnosti, kde je nějaká skupina bytostí, co toto všechno zařizovala. Jsou to temné bytosti, úplné zrůdy, jde z nich otřesná energie. Je to tehdejší nejvyšší temná rada Planety, jádro budoucího Černého bratrstva. Nejsou plně hmotní. Sedí u stolu. Jsou to zrůdné útvary, které mají přibližně tvar lidského těla. Mág je potřebuje, dodávají mu temnou energii, ale zároveň sám cítí, že je výš než oni, že řadu věcí, které umí on, oni neumějí. Oznamuje jim, že vše je v pořádku.

    Pak se vrací k Ježíšovi, který je sám. Zvedá ruku a zdálky směruje na Ježíše ohromně silný paprsek modrého světla. Ježíš dostal zásah do třetího oka. Energie mu vymazává část vědomé paměti.

    Později se Ježíš probouzí. Nic si nepamatuje. Neví, jak se jmenuje, kým byl, co dělal, co bylo dříve. Nějaký čas poté se zotavuje. Začíná nová etapa jeho života, zcela oddělená od života předcházejícího.


    Zbytek téhle části je taky moc dobrý a byl by z něj pěkný kemix. Více zde:

    Více zde: http://www.novaduchovnicesta.cz/clanky-iv-50-59/a50b-pravda-o-zivote-a-ukrizovani-jezise-krista-ii/
    GUYVER
    GUYVER --- ---
    GORGLIN: Nejsou v tom jednotní. Ortodoxní tvrdí, že zachránil život, reformní že maskoval šolich. Ovšem, Tatrouš Novák je ultraortodoxní zachránce a musí to dobře vědět, protože u toho byl, jak tvrdí v Evangéliu podle sepsání Tatroušova. Mohu postnout, ale je to celkem dlouhé a nudné čtení. Má to pět dílů, z toho třetí napsala Marie Mejdrová, zvaná Hlodavá Máňa, alias Jan Křtitel, která napsala také dodatek, v němž rozebírá kde udělali soudruh Ježíš a soudruzi apoštolové chybu.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    GUYVER:
    A vyznavači pytlíku osudu ho vyznávají proto že zachránil Ježíšův život, nebo pro to že jím Longion maskoval šolich, kterým zachraňoval Ježíši život?
    GUYVER
    GUYVER --- ---
    GORGLIN: Teorie Zasouvacího Kopí je v očích Vyznavačů Pytlíku Osudu rouhačstvím. A to přesto, že tzv. Kopí Osudu je tvořeno dvěma díly, spojenými zlatou manžetou.
    LENZIE
    LENZIE --- ---
    GORGLIN: Jo, uznávám, věčná škoda...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    LENZIE:
    Sakra, už nikdo neocení genialitu té myšlenky.
    LENZIE
    LENZIE --- ---
    GORGLIN: No to já nevím, když nebyla nikdy publikovaná.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    LENZIE:
    Kerá?
    LENZIE
    LENZIE --- ---
    GORGLIN: Obávám se, že tuto teorii nikdo nikdo nepublikoval, neb byla zavržena dříve, než mohla spatřit světlo tohoto světa.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    GUYVER:
    Která?
    GUYVER
    GUYVER --- ---
    GORGLIN: Ne. Ostaně, tato teorie byla zastánci teorie Pytlíku Osudu zavržena.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam