PIZI: to je jen trik na nepozorne ctenare a standardni postup hodnoceni dila v kontextu jeho vzniku. takto to neuhrajes

Lešti hovno tak, aby se třpytilo jako zlato. Stejně to pořád bude hovno.

4teens, 2011

ČT opět kraluje. Dramaturgům musely očividně dojít nápady, protože po šíleném Poste restante (Kolik jsem jen viděl těch filmů o filmu, kde ukazovali bídné triky tvořící se roky na nejmodernějších strojích a pak z toho vylezly klasické prolínačky ze 70. let?!) či vykradačském Znamení koně (Dobrá voda denně doma) přichází, a teď se podržte, Beverly Hils po česku (To stojí v tiskové zprávě, nekecám.). Natočila to ostravská tvůrčí skupina, a aniž bych chtěl nějak hanit tenhle region, na nějž jsem co se divadelních záležitostí slyšel pět samou chválu, točit prostě neumí.

Seriál 4teens nám představuje pár mladých študáků gymplu ve věku okolo puberty, kteří mají zažívat někdy lehčí, někdy těžší příkoří osudu. A aby se ty scénáře hezky psali, autoři si jednotlivé postavy prvoplánově zaškatulkovali. Takže tu máme třídní bárbínu, šprta, dva 'ostré' hochy, budoucí novinářku nebo skejtařku.

Právě o ní byl první díl (Naprosto banální příběh o tom, jak moc chce jezdit, ale okolí, rozuměj máma, je proti. Jako pravověrná skejtařka se na prkně navíc sveze asi tak ve třech záběrech a div si nerozbije hubu.), který se na obrazovce objevil rovnou dvakrát. Poprvé měl premiéru minulý pátek, jenže to byl hokej, takže se na něj zřejmě koukalo tristní procento lidí. Pro ČT tudíž vynaložené prostředky přišly vniveč, takže proč obecenstvo ještě jednou nepomučit a celou anabázi o holce a její fošně nezopakovat dnes místo další ostravské lůzy v podobě Petra Šišky (Ostatně, uznejte sami - který imbecil by svou hudební skupinu pojmenoval 'Legendy se vrací'? Slyšel někdo někdy z vás o Petru Šiškovi? Ne? No vidíte.)

Problémů má 4teens hned několik, zajímavých nápadů minimum. Potěší snad jen pokus zakomponovat do centra dění komix, s nímž se pracuje i v prostřizích, i když je to lehká vykrádačka Školy, základ života.

Děti se i celkem snaží, není to takový trapas jako ve Škole na výsluní. Horší je, že ze sebe soukají moudra, která by v jejich věku pronášel asi málokdo. Hned na začátku mě robourala věta o Aristotelovi, další frky na sebe nenechaly dlouho čekat. Scénáristé se chtějí zavděčit generaci, takže slova jako hustý, trip, cool apod. jsou tu na denním pořádku. Horší je, v jakém kontextu je herci pronášejí. Celé to pak působí strašně křečovitě a strojeně.

S tím souvisí i další vada - co pět minut komentuje jedna z hlavních postav (šprt s příznačnou přezdívkou Einstein) okolní dění, ale i vlastní myšlenky. V jednu chvíli se dokonce pod taktovkou píšících autorů sám pokusí celý seriál shodit klasickou frází "To se může stát jen v bllbém televizním seriálu."

Asi chudák netušil, jak moc blízko je od pravdy. Ten seriál je totiž skutečně blbý. A hlavně nepotřebný. Kdo se na to bude koukat? Které díte dnes potřebuje vysvětlovat, že počítač je od toho, že se na něm hrají MMORPG nebo akční řežby po síti? Který špunt dnes neví, co je to chatovat? Sakra, copak jsme v Televizním klubu mladých? Já měl za to, že tohle je rok 2011.

V Ostravě, resp. v pražském ústředí ČT jsou zkrátka opět mimo. Místo toho, aby konečně natočili něco smysluplnějšího, jako třeba dlouho chystaný seriál o Lídě Baarové nebo o Mašínech, raději dotáčejí Elixír života - komediální seriál s Jiřím Krampolem z domova důchodců. Smějte se, hnijte odspod, vše je povoleno.

Tak jo sice to neumim moc psát, ale snad nebudu úplně mimo;)

Banksy: Exit Through the Giftshop
dokument
Banksy: Exit Through the Giftshop / Exit Through the Gift Shop (2010) | ČSFD.cz
http://www.csfd.cz/film/272894-banksy-exit-through-the-giftshop/

Na tento dokument jsem šla s velkým očekáváním. Banksyho dílka mám velmi ráda a těšila jsem se na nějaký náhled na jeho tvorbu jako na celek. Že uvidím něco, co jsem ještě po těch internetech neviděla, nahlédnu pod pokličku a dostanu i nějakou ideu či vysvětlení jak ho napadlo zrovna to či ono... Jaká chyba (jako vždy, když jdu na film s nějakým očekáváním - že já se už nepoučím).

Filmem provází postava Thierryho Guetta, což je takový blázen, který byl "při tom". Hlídal a filmoval když ostatní tvořili. Dobré byly momenty "z akcí", kdy bylo možné vidět, jak dílka vznikají. Ale postupem filmu ubývalo osobností street artu a přibývalo Thierryho, který mě vůbec nezajímal (zvláště pak jeho soukromý život). Zhruba ve třetině vpadl do filmu Banksy. Zdržel se všeho všudy 30 minut a pak nastoupil opět Thierry Guetta aka Mistr Brainwash (a ten mě nezajímal už tuplem, protože mi jeho práce nic neřekla krom toho, že zkopíroval koho se dalo).
Chtěla jsem vidět nějaké podhoubí těch hezkých prací a místo toho mi vymejval mozek Mr. Brainwash.
Nevím do jaké míry je dokument mystifikační, ale pro mě byl při sledování obrovským zklamáním a v určitých fázích jsem se i dost nudila. Ale pravdou je že jsem dokument viděla před 3-mi dny a pořád ve mě je nějaký pocit. Spíš pár otázek, které pokládám sama sobě.

Závěrem: Není to klasický dokument typu roku xxx udělal tohle a z toho vznikla myšlenka udělat tohle. Ale možná je to dobře. Každopádně mě donutil přemýšlet ještě 3 dny po shlédnutí a to dokáží jen ty nejlepší filmy. Takže jsem poprvé postavena před zajímavý problém: dokument byl pro mě zklamáním, ale asi je skvělý. Jen prostě není o Banksym a jeho dílech, ale nějakou myšlenku z něj cítím a myslím, že předat myšlenku je mnohem těžší než zmapovat něčí dílo. Co s tím? No asi se na něj koukněte taky...

Zdrojový kód (2011)


U tohoto filmu jsem první shlédl trailer a nijak zvlášť mě to neuchvátilo, přišlo mi to tuctové, takové zase trochu jiné zpracování vracení se v čase. Leč film je trochu o něčem jiném a vůbec ne o cestování v čase. Hlavně je netradičně pojatý, takže si mě rychle získal. Ve zkratce to co je zřejmé z oficiálního textu distributora filmu. Je to o muži, který je nějakým způsobem vysílán do vlaku. A to přesně osm minut před tím, než ten vlak vybuchne - díky bombovému útoku. Jeho cílem má být odhalení bomby i atentátníka. Jenže nic není takové jak to vypadá.

Jako první plus je pro mě to, že si tvůrci odpustili klasické první několikaminutové až půlhodinové seznamování s hlavními postavami, navazování citových pout a vazeb, seznamování s tím o co půjde. V tomto filmu tohle zcela chybí a film od počátku hodí diváka do víru děje a dělejte si co chcete. Film začne a vy musíte přemýšlet, rozkoukávat se a se stejně zmateným hlavním hrdinou filmu postupně přicházíte co na to co se to vlastně děje. Tohle mě velice zaujalo, tohle ve filmech a zvláště amerických moc k vidění není. Je velmi zajímavé prožívat určité zmatení, které koresponduje se zmatením hlavní postavy filmu. Nevím zda to takhle funguje i na jiné lidi, ale na mě to takhle fungovalo a byl to prima zážitek.

Jak se bude děj posouvat a přitom jakoby se neustále opakovat, tak vždy hrozí že to začne nudit. Jenže zde je to zvládnuté velice dobře a pokaždé je to trochu jiné a pokaždé se dostanete ve vědomostech a odhalování o něco dál, stejně jako hlavní postava ve filmu.

Ale abych jen neupozorňoval na to co se mi líbilo, tak jsou zde scény, které film shazují. Nejen kvůli jejich nesmyslnosti, jakožto i kvůli jejich trochu horšímu zpracováni ohledně triků a nebo odbitého nápadu s dodávkou ajejím obsahem. I když něco z toho bude jistě účel a má to sloužit jako humorný nadhled, leč občas absurdních rozměrů.

Hlavní hrdina má vždy svých osm minut, na konci kterých by měl být odpojen, protože člověk,skrze kterého přenos probíhá, déle nežil. V tom vzniká několik zvláštních věcí a trochu mínus, protože je zde najednou účelové a v jednom případě zcela nesmyslné úmrtí,které ve filmu funguje jako předěl posun o kus dál. Tohle asi ne každý divák zkousne, tohle je moment, který ubírá filmu na plynulosti, tohle je takové křečovité, aby tvůrci dosáhli kýženého výsledku. I když závěr je spíše takový, který známe a moc nepotěší. Tedy zakončení filmu pro mě bylo spíše zklamáním.

Jake Gyllenhaall zahral roli skvěle a pro mě naprosto uvěřitelně a lépe než ve většině ostatních filmů, ve kterých jsem ho dosud měl možnost vidět. Vera Farmiga se snaží, ale se svou rolí nemá moc prostoru. Michelle Monaghan mě dostala svou rolí, která je svým způsobem dokonalá, na první pohled snadná a přitom si myslím, že to nebylo nic jednoduchého zahrát takovou postavu. Herecké výkony celkově zaujmou.

Hudební podkreslení by si to zasloužilo výraznější, takové které by více vystihovalo napětí dramatičnost příběhu. A celkově spád filmu, není tak svižný, aby z toho byl opravdový trhák, ale i tak jsem se bavil po celou dobu. Záměrně jsem zde neprozradil detaily, ani překvapení, která film přináší. Ty ať si prožije každý divák sám za sebe, i tak bude kdekdo tvridt, že to vše stejně čekal :)

Film, není úplná bomba, ale na poli sci-fi určitě patří k tomu lepšímu co nám v jinech v posledních letech promítají. A pokud film působí i na jiné, tak jako působil na mě, není divu, že sbírá všudemožně poměrně vysoká hodnocení. Pokud se na něj tedy chystáte, třeba na základě toho mého příspěvku, užijte si to.

Útěk ze Sibiře 2010



Na tento film jsem se opravdu těšil ať už kvůli příběhu, tak kvůli hereckému obsazení. Jenže ve výsledku jsem z toho rozpačitý a spíše zklamaný. Už v polovině filmu jsem si nadával, že jsem na tohle šel do kina. Film, který popisuje velké drama, ale přitom nepůsobí vůbec dramaticky.

Úplně nejhorší věc udělali tvůrci tím, že na začátku popsali zběžně události, podle kterých je tento film natočen. Tím to úplně zabili. Protože prozradili kolik jich dorazilo do cíle, takže od útěku už divák jen čeká jak budou umírat a nebo opouštět skupinu uprchlíků. Bohužel tím šlo vniveč veškeré napětí a možnost překvapení.

Každopádně ruský gulag, byl vyobrazen příliš povrchně, jako celý film. Sice se tvůrci snažili o co nejlepší obrazy a to po celou délku filmu a je to chvílemi přírodopisná sonda do Asijské krajiny, jenže jaksi zapoměli na atmosféru, na scénář, aby měli herci vůbec co hrát. Když už se plánuje útěk z trestaneckého tábora, tak je o tom jen zmínka a když se útěk provede, tak je to necháno na divákovi, aby si domyslel jak to mohlo být. A děj je rovnou přesunut už na nekonečnou pouť. Je to odbité a to nejne v tomto místě.

Obtíže, kterými si postavy během své cesty musely projít, jsou z válné části hlavně na fantazii diváka. Moc toho ve filmu vidět není, jen neustále záběry na jdoucí postavy, teméř donekonečna. Přičemž zrovna toto je věc, kterou divák bere jako samozřejmost, jinak by ani nešlo ujít 4000 mil, jenže aby se divákovi dostalo něco zajímavějšího z jejich cesty a nejen neustále záběry jak šlou různými přírodními prostředími ať už zasněženou sibiřskou tajgou, kamenitými pláněmi mongolska, písečnou pouští Gobi a ve finále Himalájemi. Z celé té cesty nejlépe vyznívá vyobrazení jejich útrap v poušti Gobi, za což lze i udělit mírnou pochvalu. Jenomže cesta před tím za moc nestojí a cesta po té alias průchod Himalájemi? To co leckterému diváku hrabe v mysli jak mohli zvládnout jen tak přejít toto obrovské pohoří je opět na fantazii diváka a tentokrát, zde ani není moc záběrů na Himaláje, opět odbité.

Naopak je nutno vyzdvihnout postavu Valka, kterou ztvarnil Colin Farell. Naprosto úžasný, plně důvěryhodný výkon ztvárňující ruského vraha, zabijáka, který sice nepobral moc inteligence, ale i tak velké charisma a schopnost přežití. Prakticky každá scéna s Colinem Farellem stojí za to, najednou to ožije, je na co se dívat. Předvádí skvělé herecké vystoupení. Ostatní postavy za celý film nevystoupí z jeho stínu. Přesto ani on nedostal dost prostoru, aby jeho postava ještě více vynikla, nakonec nebyl to film o něm.

Hodně jsem se těšil na Saoirse Ronan, jenže postava, kterou ztvárnila byla nevýrazná, jako většina ostatních. Navíc v momentě kdy se ke skupině připojí je jasné, že ona určitě nedojde, protože na začátku filmu bylo řečeno, že do cíle došli tři muži a tak nastává čekání kdy a jak ukončí svou pouť ve filmu. Opět je to ztvárněno nevýrazně do ztracena a přestože z toho, šlo vyždímat plno emocí a diváka rozbrečet, bylo to příliš suché. Takže pro mě opět zklamání.

Ve filmu je pár scén, které člověka rozesmějí, ale i ty jsou výjimečné. Film vyloženě nenudí, ale ani nebaví. Jedno shlédnutí a konec, film se ztratí z paměti. Určitě jsou lidé, kterým se líbit bude, právě proto jaké to je. Ale u mě je to takový průměr s nadprůměrným vystoupením Collina Farella. Pokud se na to mám někdy podívat znovu, tak jen kvůli němu a jen po jeho čas u skupiny uprchlíků... Drama, které se nesnaží být dramatem to je tento film.

Trochu jiný pohled (ne tolik nadšený) na:

Sucker Punch 2011

Vizuální nářez, to bezesporu. Jenže jako filmový celek, to už tak dobré není, tedy aspoň pro mě. Byly místa, kde jsem se potutelně usmíval, jiná kde mě to dojímalo, jenže taky spousta takových kde to působilo příliš naivně, jindy neuvěřitelně až zvrhle i na takové fantasy pojetí, kterým se film ubírá. Je zřejmé že to bylo účelné, protože ono to vypadá jako snaha o dokonalost v mnoha směrech. Na můj vkus tomu ale chybí ucelenost.

Nástup filmu je šikovný, takový že má v sobě i tajemno a dokáže navodit atmosféru, které se ale dále nikdo nedrží.Jednotlivé scény nejsou vyrovnané a je to občas lepší občas horší. Závěr určitě moc lidí nepřekvapí, protože i nezkušenému diváku dojde, že to co je mezi koncem a začátkem je... Přesně to :)

Jednotlivá prolnutí v prostoru a čase byla docela uspěchaná. Nejlepší bylo nakonec stejně asi to úprvně první, které mělo stejný efekt jako úvod filmu, navodilo to pořádnou atmosféru a hned o scénu dál se od ní upustilo. Některé scény pro mě byly spíše zklamáním. Každopádně ať je to jak chce, film se dokáže dostat divákovi pod kůži a ten pak již čeká, až nastane další "prolnutí".

Inu a hlavní hrdinka Babydoll mě nějak nezaujala sice se snažila, ale chvílemi jakoby nevěděla co hrát, i to jak držela samopal bylo oproti kolegyním, jakoby chtěla naznačit mám v rukách hračku, kterou nechci. Nejlepší z holek byla asi postava Rocket, která byla sice proměnlivá, ale i tak šla stále za svým a výkon herečky se mi líbil a zaujala mě. Postava, které v dechnul život Oscar Isaac, měla vše co měla mít, vzbuzovala emoce, byla uvěřitelná. V tomto smětu u mě spokojenost.

Podle mě by tohle téma filmu bylo lepší jako seriál, kde by bylo na vše mnohem více času a nemuselo by to být takhle útržkovité. Do nějakých myšlenek filmu se nemá moc cenu pouštět, ale je dobré všímat si vět, které v různých situacích vyřkne postava muže, který hlavní hrdinky provází najejich cestě za svobodou.

Samozřejmě jako vizuální akci to doporučit lze, jen se u toho nesmí moc přemýšlet. Stylizace, choreografie, zpomalovačky v kombinaci s hudbou, některé scény, které se nedají na přímo a hned pochopit, to vše je tento film který v kině díky velkému plátnu a ozvučení hodně vynikne.

Vzhledem k tomu, že jsem tu nikde nenašel i reakce k televizním filmům a inscenacím, tak to trochu napravuji...

Hadí tanec 2005

Po skvělém Přepadení a Svědkovi natočil Petr Slavík další díl z cyklu Oběti. Tentokrát si vzal na paškál domácí násilí a do hlavních rolí obsadil Ivanu Chýlkovou a Aloise Švehlíka. A zatímco Chýlková si jede svůj standard, který mě už nebaví (rozuměj zkroušené pohledy alá Díky za každé nové ráno nebo Přítelkyně z domu smutku), Švehlík podává skvělý výkon, až si člověk občas říká, jaká škoda, že hrával převážně čurdy. Ale oni se záporáci hrají vždycky lépe.

Hadí tanec napsal jako předchozí příběhy z cyklu Miroslav Sovják, jenž svou prací nijak nevybočuje z žánru. Což je docela chyba. Na začátku je nám, tak jako vždy, představena poklidná domácnost, v níž není něco v pořádku. Aha, muž potichoučku polehoučku terorizuje svou ženu. Ta si nechá srát na hlavu (třeba z důvodu zachování klidu kvůli dětem) a celkem dlouho se nic neděje. Až do chvíle, kdy ji muž uhodí. Pak klasicky následuje sled událostí, které dramaticky vrcholí...

Moc rád bych se dožil televizního filmu České televize, který se nebude odvíjet podle zažitých klišé. Proč musí být vše tak jednoduché? Proč musí být muž (aniž bych ho v tomto případě jakkoliv obhajoval) tím špatným? Ten scénář prostě vznikl na základě statistiky, která praví (a teď si budu jen tak nahlas přemýšlet), že až 35% žen v domácnosti se setkalo s domácím násilím. Nic mezi tím.

V tom filmu prostě neexistuje černá vs. bílá. Tam je POUZE černá nebo bílá. Takže aniž bych zpochybňoval, že chlap, který si svůj komplex vybíjí na své partnerce, je imbecilní primitivní hovado vylíhlé ve středověku, nic není tak prudce jednoznačné (snad jen kromě smrti). Samozřejmě, pokud nejde o psychicky narušenou osobu. V Hadím tanci prostě Chýlková podstrojuje, dělá první poslední, zatímco Švěhlík ji mlátí. Tečka. Trochu málo, ne?

Faktem je, že stejně jako u Svědka, se jedná o docela slušný odraz nechvalně proslulého fenoménu a je dobře, že něco takového existuje. Jen by to příště chtělo film, který rozpoutá větší diskuzi. Tohle se odvysílalo a čau. Tak tu občas nějakej chlap zmlátí svou manželku, no a co? Kdy jindy má veřejnoprávní televize příležitost poukázat na věc, která hýbe společností? Dokumentem ve všední den ve dvě odpoledne na Dvojce?

Kuličky

Olga Dabrowská je zřejmě zatížena na příběhy. Spoluprací na scénáři s Petrem Zelenkou to předvedla už v Knoflíkářích, v roce 2009 si pak střihla režijní debut Kuličky, který si napsala zcela sama. Rozdíl je v tom, že co fungovalo jednou, podruhé skřípe. Může za to hlavně fakt, že zatímco v Zelenkově celovečeráku byly jednotlivé příběhy krásně sladěny a šikovně se prolínaly (byť měly kolísavou úroveň), v Kuličkách se jedná o uzavřené kapitoly, které mají jedno pojítko – soužití muže se ženou.

No, ne že by předtím už něco podobného nevzniklo (když zůstaneme u téhle party, napadají mě třeba Samotáři, i když to byl spíš generační snímek), ale Dabrowská svou prvotinou nijak nejde dál. Naopak – už velice jednoduchým úvodem s dětskou svatbou nám předkládá zkratkovitý, stereotypní způsob myšlení („Ty nikam nepůjdeš – jsi ženatý!“ – tomu se budou v kině smát...) jak vyšitý a v tomto duchu pak celý film pokračuje (scéna ve třídě v jednom z příběhů mi připomněla Bastardy nebo Kameňák, kdy učitelka je ta blbá, utiskovaná a od dětí bez povšimnutí snáší i vulgární nadávky z očí do očí, které přechází, skoro je za ně pohladí).

Druhou vadou jsou herecké výkony. Dokážu pochopit, že Kuličky jsou filmem levným, takže se šetřilo i na tomhle poli, ovšem obsazení převážně neherců (nebo studentů konzervatoře, ono to vyjde prakticky nastejno) moc neprospívá. To je vidět hned v prvním příběhu nazvaném Maminčin andílek, v němž dcera zjistí, že si matka všímá víc svého milence než-li jí, a tak se ji za to chce náležitě „odvděčit“. Nezbedné dítko tu hraje Tereza Nvotová, mladší sestra u nás známější Doroty, která toho času leze kdesi po Nepálu. Možná s sebou měla vzít i Terezu, protože hraní ji moc nejde. Předvádí jen ranec šklebení se a nesmyslné míchání slovenštiny s češtinou (které je zcela očekávatelně vysvětleno tak, že zatímco maminka je Češka, otec byl Slovák; proč tedy Nvotová mluví Slovensky jen na začátku příběhu? Aby si diváci neťukali na čelo kvůli jejímu přízvuku?).

Oceňuji snahu o přiblížení menšinových sešlostí, jako je technopárty nebo příběh z fary (přijde mi, že jediný, kdo se v celém filmu trochu snaží hrát, je Jiří Vyorálek), ovšem je strašná škoda, že z toho autorka nevytěžila více. Bylo tam nespočet míst, říkajících si o karikaturu nebo zběhnutí ke komedii, které ale zůstaly prakticky totálně nevyužity. Za mě promarněná příležitost a rozhodně nedoporučuji.