IOM_NUKSO:
mam totiz pocit jakoby neco ve mne rostlo, okupovalo me a ovladalo muj zpusob premysleni; neco ze sfer strachu; - tak to jsi nejspis jenom citlivejsi nez bezny obcan, protoze toho taky ovlada strach, akorat to netusi :)
neni to asi univerzalni rada, ale me se osvedcilo aktualni stavy moc neresit. vysledoval jsem casem, ze se stridaj v cyklech a nema moc smysl se jima zabejvat (nebo je chtit, ocekavat, nebo ocekavat jiny nez aktualne jsou). cviceni mi prinasi v nekterejch obdobich absolutni blazenost, kdy si rikam jestli vubec zivot muze bejt takhle krasnej, pak ale taky obdobi kdy se zacnou do vedomi dostavat hluboky potize a traumata a chtej bejt reseny a kdy si rikam co jsem to za lidskou zrudu ze mam v sobe takovydle veci. no a cokoliv mezi tim, po zaklonech nekdy bejvam podrazdenej jak vzteklej pes, casto mam pak tolik energie ze nemuzu nekolik noci po sobe spat, naopak v jinejch obdobich me uspavaj. nekdy se cvici samo, dam si vsechno vsude a jeste u toho muzu stat na jedny ruce, jindy mysl teka a misto abych se soustredil na dech tak cumim z okna a vymejslim co si dam k jidlu. no a jediny co na to vsechno funguje je trpelivost a vedomi, ze tohle taky prejde a za den, dva nebo za tejden to bude zas jinak...
dobry ale je, ze celkova hladina energie se kterou v zivote disponuju se zvysuje, nadhled (hlavne na sebe) plusminus taky a rad bych veril ze i tech priser z hlubin postupne ubejva nebo se s nima aspon vic kamaradim :))