BBAN4N:
HONZAL: Jak to kombinujete? Já jsem dospěl k tomu, že mi to zároveň právě moc nejde. Když chci trénovat s činkama, tak optimální mi přijde po-st-pá a víkend volno. Zkusil jsem do toho chodit cvičit vinyasa flow jak jsem byl zvyklej, teda út-čt, ale to fakt nešlo. Při ásanách jsem se neudržel na nohou, protože jsem byl vyčerpanej z předchozího dne z posilky a další den v posilovně jsem nemoh nazvedat co jsem měl, protože jsem den předtím neodpočíval... Takže jsem to nakonec uzavřel s tím, že buď mám období posilování, nebo jógování.

BBAN4N: já beru posilování jako určitý zesílení vnitřního ohně, manipura čakry a i ty maskulinní polarity (než sem měl zánět v rameni, tak sem jel do extrémů a do toho 9h denně na stavbě...teď mam už přes dva měsíce absťák). V zásadě mi to pasuje do praxe, beru to jako takovou "tantrickou" praxi a určitě to výborně uzemňuje. :-)

Klucí, "zvedání činek" je fakt širokej pojem, minimálně to vyžaduje vysokou koncentraci a práci s dechem podobně jako u jógy, to že vás to nebaví a nerozumíte tomu, ještě neznamená, že člověk co cvičí jógu je uvědomělejší, než člověk co má rád pořádnej silovej trénink.. Podle mě by měl muž rozvíjet různé kvality a energie, nejen ty jemnější, ale i agresivnější, chlap by měl v případě potřeby umět dát granát nepříteli. Prostě mít nějakou sílu a poznat různý polarity. Každej má samozřejmě jiný cíle. Mně osobně víc než jóga v životě pomáhá pořádnej silovej trénink, protože mě to uzemňuje, jinak bych odlítnul s mojí psycho-fyzio konstitucí :-)

URZA: kdyz jsi udelal epistemologickou odbocku, tak k tomu me par veci napada.

vztahovat positivismus treba k joga sutram neni podle me ono, hlavne proto, ze zde nejde o typ poznavani, kdy je na jedne strane nekdo, kdo poznava, a na strane druhe objekt jeho poznavani. o tomhle tematu, akorat ve vztahu k duchovnim praktikam starovekyho recka, pise foucault (hermeneutika subjektu). podle nej jde o vztah subjektivity a pravdy. rika, ze ten typ poznavani, kdy subjekt je oddelenej od toho, co poznava, vznika nekdy kolem 5. stol. v krestansky teologii na zaklade aristotela. do ty doby nejsou subjekt a poznani oddeleny - poznani je transformaci subjektu/subjektivity. a o to nam tu jde. z tohohle pohledu pak filosofie neni nijak oddelena od zivota, od naseho prozivani. dalo by se rict, ze filosofie v tomhle smyslu je sebedotazovanim/self-inquiry, tedy tim hlavnim, co delame v joze -- pricemz meditace (ucime se nechat vsechno bejt), pranajama (ucime se nechat dech bejt:), asany (ucime se nechat telo bejt:) - jsou pro sebedotazovani urodnou pudou.

pánové, záměr, záměr je to klíčové slovo, co odlišuje tělocvik od duchovní praxe. Vnější aktivita je druhotná (zjednodušeně řečeno).

S tímhle souhlasím. Já jsem (zatím) jóga noob, celkově jsem v životě neabsolvoval víc než nějakých dvacet lekcí pro začátečníky, ani to asi ne. Každé ráno si cvičím aspoň pár minut něco z toho co jsem si zapamatoval, tak nějak podle toho jak se cítím. Nebo se jen nějak nesystematicky protahuji. (Mimo to mám později přes den ještě nějakou vyloženě sportovní aktivitu.) Po nějaké době se mi podařilo nějak se i posadit do lotosu, což jsem nezvládal ani když jsem byl mladší a gumovější, takže i vnímám určitý pokrok, nicméně to neberu nějak vážně, nedělám třeba žádná dechová cvičení podle nějakého systému, leda intuitivně podle sebe; totéž meditace. Vidím, že když si ráno zacvičím, tak den pak vypadá trochu jinak, podobně jako když si na čtvrt/půl hodiny sednu do meditační polohy tak ze mě potom na chvíli opadne jinak všudypřítomná neuróza. Nic víc tím v tuhle chvíli nesleduji a vůbec mě to netrápí :D možná v budoucnosti to bude jinak, nevím.
Jsem sice laik, ale přijde mi trochu nelogické jak tady rozlišujete "jen tělocvik" a "něco hlubšího". Když nahlížíme tělo jako posvátný chrám (obydlí duše, jenž je božské podstaty), přijde mi tohle dělení trochu schizofrenní, neboť z této perspektivy je jakákoliv péče o tělo duchovní prací, od jiných cvičení se "pouhý tělocvik" může lišit leda jakousi intenzitou.