SAUMENSCH: Tak, ten stav, kdy už techniku tak ovládáš, že se na ni nepotřebuješ soustředit a vede tě to samo, přijde až po mooc opakováních, nemůžeš čekat, že nastane jen tak :) Znám to po letech jen u několika málo základních ásán, které jsem opakovala nejvíckrát, ve všech ostatních jsem pořád naprostej začátečník :)
Takže podle mě jediné, co se s tím dá dělat, je prostě cvičit :)
A co se týče obecně myšlení u cvičení (na cokoliv), to se taky nevypne samo, to člověk musí aktivně vypnout, třeba tím, že se vědomě soustředí na dech, opravdu si ho vést po těle tak, jak to člověku říkají na lekcích. A mně třeba funguje jednoduchá technika, kterou jsem pochytila z meditace ayp: když se přistihnu, že u jógy myslím, tak holt přestanu myslet a vrátím pozornost k józe ;-D A znova, a znova a znova :)
Taky na to může pomoct dát si před jógou meditaci, nebo alespoň nějaké ztišení a zklidnění...
Co myslíš s tím, že "to s tebou nic nedělalo"? :)
Po každým, i jednotlivým cvičení, vnímám úplně jasnej rozdíl, tělo je uvolněnější, správnějc v něm proudí energie, v důsledku toho je i v mysli víc vzdušna a prostoru a může se volněji hýbat, a duch se taky cítí líp...a z toho pak plyne další potenciál, kterej se při pravidelný praxi sčítá.
Neumím si představit, že by to tohle mohlo někomu nedělat, protože to je prostě biologicky daný, když se pročistí tělo, mozek i duše se uvolní taky...
Zajímavá otázka je pak, jaký přesně máš očekávání, jestli třeba nečekáš, že jóga bude řešit nějaký problémy nebo nepříjemný stavy, který ale sama o sobě řešit nemůže - může ti jen dodat sílu a vytvořit prostor, aby je šlo řešit snadněji.