ZOBAAK: Co si pamatuju já, tak je to lehce jinak.
Při spánku líp probíhaj rekonstrukční děje, uzdravování ran, růst a změny v kostech, nejspíš i to vstřebávání živin atd., ale ne tak trávení toho co je v žaludku (což je IMHO aktivní proces - syntéza enzymů, mechanická (dynamická) práce s potravou).
Samozřejmě že je při spánku (realtivně) víc krve v orgánech než ve svalech, protože se všechno stahuje z periferií do tělesného jádra - ale tělo je celé v hlubokém útlumu. Jako když stromy v zimě stahují mízu do kořenů pod zem. Čím hlubší spánek, tím víc se "živost stahuje" do centra, do svého zdroje.
Vše je ve spánku zpomaleno a konkrétně trávení neprobíhá tak jak za bdělého vědomí, za většího svalového tonu, kdy člověk jede na rychlejších frekvencích.
Pokud se najíš - nikoliv přejíš - tak tě to naopak probere. Motor se rozjede, játra začnou pracovat, celé tělo se začne zahřívat a víc fungovat. Syntéza slin, syntéza trávicích šťáv. Jako když naleješ do auta benzín a olej.
Když to s jídlem přeženeš, přijde únava - ale to není normální žádoucí stav.
Nerozporuju že příliš se najíst (bílkovinama nebo tukem) před svrcholným sportovním výkonem je hloupost, protože tělo ani jedno nemůže děat pořádně - ani trávit, ani podávat výkony. To koneckonců řešíme od začátku.
Kostka cukru tě probere, nastartuje motor, miska tvarohu tě před námahou utlumí.
Prostě, je něco jiného se po těžkém obědě zklidnit a třeba si číst, a úplně usnout - to se vzbudíš rozlámaný a nevyspalý, protože si tělo nemělo čas odpočinout (místo toho se snažilo trávit jídlo) a zároveň s tím trávením stejně moc nepohlo (protože ve zpomaleném režimu se tráví blbě).
Tak to učili mě, a tak to na sobě i pozoruju.
Rozdělil bych to tak, že trávení je sympatická funkce, a vstřebávání parasympatická.