agrese a strach jsou jako dva milenci jdoucí ruku v ruce, ale chybí jim romantika!

doporučuju pro začátek pěkně a jednoduše popsanou problematiku agrese a strachu v PŘEHLEDU PSYCHOLOGIE, Kern, Mehlová, Nolz atd.

Mimo jiné zde uvádí katalog agresivního chování:

od relativně nevinného až po velmi závažné:

- "mentální (omezené na oblast představ): tiché kletby, vymýšlení nešťastných náhod (Škola hoří!). Často tomu napomáhají i média. Vidíme ve filmu minutovou dělostřeleckou palbu, čteme podrobné líčení válečné události", ale není to samozřejmě omezeno jen na válku, ale také na jiné krimi oblasti a nejen ty...
- "verbální (zraňování slovy, "slovní napadání"): nadávání, urážky, pokřikování, "tupení", ...
- neverbální (mimické útoky a gesta): ruce v kapsách, zatutí pěstí, zadupání, vycenění zubů, probodnutí někoho očima...
- grafické (zobrazením): čmárání do sešitu, na zdi ,na školní lavice...
- útočné (přímé tělesné napadení): - zaměřené proti věcem, - zaměřené proti osobám.
Může se jednat o napadení
- bezprostředně pod vlivem situace - beze zbraní: narážení, strkání, bití, rvačky, boxování, zápasení...
- se zbraní, která je k dispozici: knihou, pravítkem, kamenem, tyčí...
- s plánovitě připravovanou speciální zbraní: nožem, pistolí...

Najděte příklady grafické agrese a pokuste se je roztřídit.

Jaké útoky jsou podle vás zvlášť závažné? Existují nějaké "agresivní" zony těla?

Řídíme se při agresivních skcích nějakými pravidly, dodržujeme hranice? Kde začíná brutalita a násilí?




Definice agrese

Prožívaný stav agresivity je třeba rozlišit od pozrovaného agresivního způsobu chování.

Pro složky prožívání jsou typické pocity připravenosti, zablokovanosti, nutnosti uvolnit si cestu, vzteku, strachu, hněvu.

Složky chování se projevují fyziologicky jako vegetativní podráždění (zrudnutí, zvýšený puls...) a směřují k použití psychické a fyzické síly proti osobám nebo věcem, aniž by pro toto chování bezprostředně vznikly rozumné nebo adekvátní příčiny.
Hádankou zůstává zdánlivě nebezpečné a nesmyslné chování způsobnující stísněnost a vzbuzující úzkost. Chceme mu porozumět a ovládnou ho. Co je jeho příčinou?" str. 69

Modely vysvětlení agrese - stručně:

Nativisticky orientované teorie - T. HOBBES, dílo "Leviathan" - "Homo homini lupus".

Pudový model S. Freuda - uspokojení ega přímo, nepřímo, symbolické náhradní jednání, sublimace; agrese má vývoj, je-li pudem, fáze - orální, anální, genitální, oidipální.

Agrese jako explorace
H. S. HENCKE - kontext lidské kultury, vymezování hranic, konfikt generací, "bez projevů agrese se nemůže kultura vyvýjet" str. 71

Evoluce - optimalizace chování pomocí agrese
K. LORENZ A I. EIGL-EIBESFELDT - interspecifická agrese - kvůli získání potravy nevytváří oběť, intraspecifická agrese způsobuje útočné chování zvířat vzájemně a ta se projevuje právě u lidí. - dílo "Takzvané zlo" - K. Lorenz
- ohraničení prostoru
- selekce
- jistota
...
této teorii se kniha věnuje poměrně podrobně.

MARTA_KLOFACOVA: ale imho to je normální průběh...

po napětí a naštvanosti přichází uvolnění pláč. nebo při agresivitě a menší ventilaci přichází menší uvolnění, ale jakmile nepřijde pláč jako očistná ventilace, "katarze", tak dorazí spíš on strach, jako úzkostná reakce a začne opět gradovat, trvá to dokola, až to přeroste naši ochotu snážet gradaci, trpělivost, meze a takový stav většinou nakonec končí pláčem, což je to žádoucí, co opravdu potřebujeme, co naše tělo přirozeně chápe jako očistu a to je to, co jsme měli udělat na už začátku, ne to nechat díky strachu růst, ale ventilovat co nejdřív, což není zrovna jednoduché... a často tady začíná problém...

všiml si někdo, že po agresi-pláči nenásleduje strach? ale klid...
a že po agresi-nepláči následuje strach a žádný přílišný klid, takový ten bytostný mám na mysli...

MARTA_KLOFACOVA: jj, to znám velmi dobře...

MEA: ja naopak, kdyz se zachovam agresivne, tak sice v prvni chvili se mi ulevi, ale potom naopak spis upadam do smutku prave z toho, ze jsem "zase" byla agresivni ...

Myslím, že moje agrese je nějaký druh naučené reakce proti strachu - leknutí.

Jakmile se leknu - moje reakce je start proti tomu, čeho jsem se lekla, ať již více či méně dokonaný. Naštvanost na zvuk, na věc, která spadla a já se velmi lekla, tak ji někdy vezmu a praštím s ní.

Moje agrese je taky infantilní, jednám agresivně, když není po mém - snažím se pracovat na sebeovládání.

Agresivní jsem v dlouhodobém stresu a při delším nenaplnění nebo smutku, tak časem nastupuje otrávenost a jakási "namyšlenost", vadí mi i mizerné detaily, které jsou docela nepostatné...

Ale blbost lidí někdy nezná mezí, fakt že ne a to mne prostě vytáčí, ale hlavně ve výše zmíněném stavu (stavech).

Agrese mi pomáhá proti "depresivní" stavům, tohohle principu jsem si několikrát všimla.

Agrese je stále aktuální téma, na kterém dělám... Ale nějaké sedmimílové kroky zde vůbec nedělám, spíš jsou to krůčíčky. Vyžadující trpělivost, kterou dokáže se mnou mít málokdo. Ale kdo chce, ten to umí čím dál tím líp! A kdo opravdu vnímá a naslouchá, zároveň dokáže poradit a jasně říct to své, tak to je ten pomocník na svém místě! :) A vím, že tací lidi existujou a děkuju jim!!!

A alkohol, to je prostě průser. Neznám snad jediného člověka, který by nebyl labilní, když přijde na scénu alkáč. A snad ty ženy na to trpí víc, či co... A bylo by to i selsky logické vlastně... Obecně nižší sebedůvěra, vyšší senzitivita a vůbec.

nedávno jsem si koupila

Emoce A Interpersonalni Vztahy - Ivan Slamenik - Knihy Google
http://books.google.cz/books?id=9NjNfBuxQu0C&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

TENTO čtvrtek
Čas
od 19:00 do 21:00

Kde

W-CARP cz

Česká zemědělská univerzita v Praze, kolej E, 4.patro
Popis
- Jak reagujeme ve stresu - dva hlavní druhy reakcí
- Hrnec emocí - od apatie a vzteku k lásce a důvěře
- Praktické strategie řešení konfliktů

KURZ SEBEOVLADANI GALAXIE - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=5XWLagKN1Uo&feature=player_embedded

a tyto muziky, co jste pastovali, tak agresi vyvolávají či naopak tranformují?

u mne je to fantomas, to je pro mne tak úzkostná muzika spojená s kdovíčím, já asi začínám pomalu tušit proč jsem při ní agresivnější, že jsem pak bývala někdy těžkoovladatelná.
přitom faith no more jsem měla velice ráda, ale....
při posledním poslechu jsem agresi změnila v pláč a díky tomu jsem si také vzpomněla trochu, proč vlastně reaguji agresivně. trauma z minulosti, trauma jak bejk no.

tak tohle je pro mne spouštěč agrese

Mike Patton - Rosemery's Baby - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=zSW-p9dWvII&feature=related


a toto z agrese na silnej smutek

Peeping Tom - Your Neighborhood Spaceman - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=BsGeNSe5q0E


(oboje mike patton)

Cocotte Minute - Nenávist - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=MyMF59DVdwM

MEA: tak já bych si dovolil ;) http://youtu.be/H_vQt_v8Jmw

Jaká muzika ve vás vyvolává agresi a jaká naopak transformuje agresi?
Postněte klidně linky, jména interpretů či aspoň styl nebo prostě typ...

Revoluce? :))

Ale jo, třeba takhle chodili meditovat, tak my bychom mohli chodit fajtovat :).

možná že by bylo vůbec nejlepší teda se místo rozebíraček a mudrování domluvit na tom že jak si normálně otevřeně vybíjet agresivitu navzájem, checht:) Stejně pracujem na svý spáse a zkáze každej po svým, ale chodit pravidelně společně něco "hrotit" to by nebylo špatný co?! Založme smíšenej gang, normálně kluci holky malý velký tlustý tenký, okrádejme bohatý a dávejme chudým (takže předevšim mně;)!

pod ven ne!

Agresivita je projev nerovnováhy v tom či onom smyslu. Pokud jsem schopnej řešit relativně efektivně jakejkoliv svuj dílčí problém, vede to nevyhnutelně k odhalení dalších "problémů" který stály v pozadí. Což je fajn. Často když napřu pozornost a úsilí k řešení nějakýho dílčího konkrétního problému, nebo obecně rozvíjím vnímání a uchopení něčeho co mě fascinuje (ať už "negativně" nebo "pozitivně"), zjistím že to vede dál a hloubš. To může bejt zdrojem zklamání jen očekávám li od světa pasivní saturaci svejch domělejch přání a potřeb. Pokud žiju s cílem se poznat, realizovat a rozvíjet a hlavně se světem jaksi srůstat než se z něj vydělovat, potom je takový zjištění zdrojem inspirace a motivace. Člověk vidí že jeho úsilí přináší výsledky, má odezvu a tím pádem pokračování. což je fajn.

no, jinak mně osobně se příspěvky - některé - Nikopola líběj, například jeden z těch nejnovějších, protože mi trochu pomohly otevřít oči. díky. navíc nejsem příliš akademik, ale spíš naopak a tak tomu tak nějak rozumím víc.

A _IT_ to imho myslí dobře, to si taky myslím, jen to prostě pojímá sofistikovanějc... a jinak. To se mi taky líbí, protože to může oslovit zas další.

každej má prostě čím přispět.

MEA: sohlasím s tebou

Teda s tou vůlí, to jsem na pětku. a navíc se mi nechce s ní pracovat když vidím nějakou překážku, když se mám tedy přímo přiznat... Nevím jaká metoda by mi vyhovovala, složitostí (počínaje u mně například právě anglickými texty, ze kterých mám takový divný strach, když tam nevidím záchytné známé slovíčko na první pohled) se fakt někdy děsím, takový nyní neurčitelný strach. jakoby neopodstatněný... ale cením si těch postů a snahy! jenže se musím hodně kopat, abych to (sebe, své strachy) vůlí překonala.

Všimla jsem si takové věci, že jakmile jsem svou pozornost přestala upínat převážně k přítulovi, je mi líp, agresivita se mi snížila, i když ve mně občas vyvolá vlnu zlosti například tím, že nepřijde včas a dělá to nepoučitelně furt, i když se pak převelice omlouvá... Je fakt, že se v tom jakémsi skoro pseudoproblému pak bezvýznamně babrám a řeším kraviny a to je v podstatě to, na co tady odkazoval Nikopol, když tady postoval ten jeden z prvních "rozčarovanějších" postů (jak jsem pochopila, něco ve smyslu, že se zabýváme blbostma na úkor důležitostí atp.). jenže tady v těch momentech bývá mysl hodně zaslepená tím problémem a prostě se mně osobně velmi těžko uklidňuje. Posledně mně to úplně rozbrečelo, že jede pozdě, že nedorazil na smluvené místo, že se mi vlastně vůbec nikam nechtělo, že jdu další den do práce a místo toho musím čekat na hnusný palmovce plný feťáků a že mě to město hodně sere a takovýhle kolotoče jsem si rozjela.


YMLADRIS: myslíš do partnerský terapie či do psychoterapie pro mne samotnou?
o druhé variantě uvažuju, ale furt se snažím si vystačit s tím, co mám a jak to je, myslím, že mám kolem sebe spřízněné duše a výborný lidi, co se umí radou trefit, nicméně nevidím průvod proti psychoterapii.
no a s tou vůlí, to jsi mne dostala už na začátku! díky..

NIKOPOL: nevim kde bereš jistotu o míře mojí přímý zkušenosti, natožpak o mým racionálním založení, asi mi vidíš až do žaludku viď:) Ale kdyžtak to se mnou dál (blahosklonně) řeš poštou proimtě, tady už jsme fakt na obtíž s timhle.

_IT_: je mi líto, ale takový nával celkově nesouvisejících dojmů nehodlám zpracovávat :-) ... napíšu k tomu asi tolik:
jednak: pokud chce někdo žonglovat se sofismaty případně poučkami a schématy, která nekriticky přejal, může to dělat do nekonečna bez žádného výsledku.
druhak: jsme tu v situaci, kdy já ti blahoskloně popisuji funkční mechanizmy, které může kdokoliv ověřit sám na sobě a přesvědčit se o výsledcích, a ty zamrzlý v konfliktech racionální mysli mi odporuješ nehledě na to,že se tvoje námitky nezakládají na žádné nebo pramalé osobní zkušenosti .. a ještě se mě snažíš napadat (žel bohu i to pole které sis pro to vybral je tvoje čirá fantazie, že nějaké praktikující slečny znám, totiž vůbec neznamená, že k nim já mluvím nebo je dokonce vedu)
do třetice: ti ještě jednou zopakuji, že šance dospět k nápravě nebo vystříhání se problémů s vlastní přetíženou emotivitou nebo dokonce agresivních reakcí skrze racionální úvahu je pramalá (jak to konec onců plyne i z příspěvků YMLADRIS)

big fuckin' peace man :-)))

YMLADRIS: každopádně to rozlišení je dobrý, určitě

YMLADRIS: jako jasně o tom žádná, mě ale právě připadá že tenhle "nácvik" nefunguje behaviorálně, ale spíš analyticky v tomhle případě. Svxym způsobem může mít smysl nejdřív vyšlapat nový neurodráhy zcela mechanicky, prostě jen proto že se tim naruší ten návyk a vytvoří se třeba prostor pro další sebereflexi, to asi jo. Takže jako obvykle - kombinace obojího. každopádně, osobně mám ozkoušený že tzv. vůle je prostě věcí motivace, bez který se člověku jednak nechce to úsilí vyvíjet nebo nemá "sílu" u něj vytrvat. A současně negativní motivace (racionální imperativ) pomáhá jen dočasně, v momentě akutní krize, ale hned po jejím odeznění se vůle opět vytrácí. To co funguje je pozitivní motivace - naprogramovat si pocit že to o co usiluju skutečně vnitřně chci, protože mi to udělá dobře, nikoliv jen proto že to zažehná krizi.

PIZI: naprosto souhlasim, to je podle mě zrovna něco co sem právě patří