TAYLES: To není pravda, zase nechápeš princip. Fašistický řezník je pro mě doktor, který obhajuje neopodstatněné zásahy tím, že zveličuje možná rizika, zkresluje pravděpodobnost jejich vzniku a na základě svých zkreslených tvrzení hlásá nutnost regulace porodů apriorně a povinně. Tj. "stříháme 60% rodiček, protože jinak může nastat ruptura konečníku", když ve skutečnosti ruptura konečníku hrozí cca 0,5% rodiček a skutečně reálně episiotomie pomáhá při cca 10% porodů. To je úmyslné hrubé zkreslování, které má jediný účel - omluvit rutinní zákroky konané bez přemýšlení, bez individuálního posouzení situace a přání rodičky.

TAYLES: Podle mého názoru nemá lékař (a vůbec personál) za úkol zasahovat do fyziologického porodu a nemá zdůrazňovat, co by se "mohlo" stát. Má se omezit na nápravu krizí, které nastaly objektivně a neměl by k jejich vzniku přispívat. Neměl by poukazovat na hypotetické situace a s tímto poukazem předem zasahovat, aby poté tvrdil, že zachránil situaci, ke které by bez jeho zásahu pravděpodobně nedošlo.

TAYLES: generalizuješ a bojuješ proti napadení, které se neodehrálo.

A teda pokud významná skupina žen má pocit, že porodnice jsou technokratické a škodí jim tak, že raději budou rodit doma, tak není úplně racionálí a adekvátní reakce - jste krávy pitomé, co tomu nerozumí a ubližují dětem. Povede to jen k vyhrocení postojů. A v tomto případě je jaksi dost jasné, kdo je profesionál, pomáhající a měl by být schopen se domluvit a komunikovat bez přilévání oleje do ohně. A ne si řešit mama issues. (pro jistotu - jde o neosobní generalizaci, kdyby se někdo chtěl urazit z důvodů potlačených problémů z dětství.)

MOC_ART: Pokud budu mluvit za sebe, tak pro mě byl porod úžasný celoživotní zážitek, a to celý. Nevím nic o tom, že bych "konečně" po nějakých "mukách" vychutnávala, protože jsem prožívala úžasné okamžiky například tehdy, když jsem tlačila dítě ven a cítila jsem, jak moje tělo přesně ví, co má dělat, jak je to intenzivní a jaký výkon dokáže zvládnout. A taky tvrdím, že kdyby nepředcházely bolesti a těžké chvíle, nikdy bych nemohla to opojení a nával endorfinů poté tolik vnímat. Jinými slovy bez toho úsilí by euforie nemohla nastat.
Takže akt zrození vnímám se vším všudy. Nějaké podružnosti jako je krev mě u toho fakt nerozhází. Ostatně, mladej se u porodu totálně posral a já i celý personál okolo jsme z toho měli příjemnou legraci, nikdo z nich nebyl zhnusen.
Ještě jinými slovy, pokud vím, že k porodu krev a sračky patří, beru to jako danost, stejně jako to, že mimina kadí do plíny. Není potřeba nijak výrazně zmiňovat, že se to děje, protože je to samozřejmost, které neovlivňuje děj samotný a je jen podružná.

Srovnávat to se smrtí lze, ale s hnijící mrtvolou nikoli. Mrtvola stará hodiny nebo dny je jistě nepříjemná, ale blízký člověk, který ti právě zemřel, není žádná ohavná mrtvola - je to tělo blízké osoby a světe div se, většina lidí nemá problém zemřelého člověka třeba políbit na rozloučenou.