KLDR: a ty snad nemáš právo tahat peníze z dlužníků? Taky máš právní ochranu, tak nekecej. Právní ochrana ti samozřejmě nikdy nikde nezaručí, že ti někdo nezaplatí, zaručuje ti ale právo, která je v právním státě vymahatelné.

Jiný příklad z mé praxe - museli jsme s kamarády přestat dělat webový filmový magazín. Tvůrčí činnost, kterou jsme dělali zcela zdarma (jak taky jinak). Ano, dělali jsme to rádi a dělali jsme to rádi i zadarmo. Ale když se většina z nás odstěhovala z mama&papa hotelů a musela se začít nějak živit, nejenže na koníček přestal být čas, už nebyl ani technicky možný, jelikož novinářské projekce se konají zpravidla dopoledne.

KLDR: žádné nové argumenty se neobjevují. objevila se jen spousta věcí svědčících o nedomyšlení celé řady věcí v souvislostech a do důsledku. to přesně se tu stalo. například je evidentní, že celá řada lidí, ač by ráda co nejlepší produkt, nemá nebo má jen velice malou představu, co všechno, kolik práce a kolika lidí vlastně příprava dobře udělané knihy obnáší, co za náklady souvisí s muzicírováním atd. to leda se tak děje. prostě hodně a značné. a není to nijak překvapující: každá kvalitní věc chce hodně a dobré práce. to věděli již naše babičky. "nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat levné věci." jenže spousta lidí chce nesmysl: kvalitu za nic.

WITTGENSTEIN: No ale zato ti nabídnou u Vietnamců prošlou šunku za třetinu ceny a v Ikeji poškrábaný stůl za půlku - a taky jim to nepoškozuje stavovskou čest, přece. Normální byznys.

FIN: No ale o tomhle by přece měl rozhodovat hlavně autor, už jsem to jasně napsala. A v závislosti na jeho postavení to pro něj může být výhoda nebo handicap. Zavedení nebo přímo slavní autoři beletrie se na to samozřejmě vykašlou, protože tím můžou jenom ztratit, ale oni zase mají výhodu, že už mají své jméno a své čtenáře a jejich knihy se prodají stejně, i když budou drahé. Začínající autor naopak může vést cenovou válku, vydávat betaverze (s čímž by se čtenáři prostě naučili počítat) bez korektury, redakce a vysázené nějakým automatickým strojem a doufat, že si časem to jméno udělá a bude mít šanci vydat knihu, která se mu aspoň trochu vyplatí. To uleví nákladům nakladatele, takže toho bude moct paradoxně vycházet mnohem víc. Usnadní to vydávání knih vlastním nákladem. Podpoří to českou literaturu, protože ta překladová bude automaticky dražší kvůli nákladům na překladatele. A jo, celkově klesne formální úroveň literatury, nad čímž se za pár desítek let už nikdo ani nepozastaví, stejně jako po tom vynálezu knihtisku.

BOUCHI: No však právě. Manuál na něco většinou píše autor-odborník a faktické chyby si zvládne pohlídat sám. A o ty pravopisné v tomhle případě prostě nejde.

BOUCHI: Dobrý příklad. Rozdíl je ale v tom, že lidé nejsou přesvědčeni o tom, že jde o stejnou či lepší kvalitu. U ukradeného uměleckého díla však jde o 100% totožný produkt a lidé to moc dobře vědí. Pokud by lidem z kohoutku tekla Mattoni, tak by si balenou koupili jenom tehdy, když by na něco potřebovali pet lahev.

Co je podle vás cílem autorského zákona? Jaké dobro se snaží konat?

BORGDOG: omyl. správně je "bude čelit riziku, že se neprodá". což jsem včera řekl x-krát. a ty pořád nemáš právo mu to ukrást - ty máš právo si to nekoupit a třeba doufat, že si vás to nekoupí tolik, že krachne. vyřešeno.

FIN: Pak bude čelit riziku, že se "dokonalé verze" prodá méně nebo na ni prodělá. Je to prostě otázka rozhodnutí a volby. Když lezeš na horu, taky musíš zvážit, jestli chceš být za frajera, co tam vyleze bez kyslíku a s konopným lanem nebo se všemi vymoženostmi - ale nemůžeš čekat, že ti bude pořád někdo držet pod zadkem síť. Ty chceš JISTOTU - všechno mít, nic nedat a říkat tomu spravedlnost. Jenže jistota neexistuje.