Me by zajimalo jestli nazor "ta snadná dostupnost všeho zdarma je problém" se tyka taky pokroku ve vyrobe/replikaci normalnich fyzickych produktu, jako napriklad zakladnich zivotnich potreb jako jidlo. Ja si myslim ze ochrana umeleho nedostatku, umelych monopolu, tenhle konzervativni protekcionismus slouzi jen zajmovym skupinkam a spolecnosti obecne neprospiva...
Na druhou stranu nezacpavam si usi, a respektoval bych zakony, ktere by reflektovaly nazor na spolecnosti i kdyby byly protekcionisticke. Takze kde by mela byt ta hranice co ochranovat a co ne? Bylo by to absolutni pravidlo nebo kompromis ktery by komplikoval mezinarodni obchod? Jak by to melo fungovat na mezinarodni urovni? Resilo by to neco a nebylo jen umelym trhem pro pravniky, agentury apod.?
Pokud nekomu zalezi na dusevnim vlastnictvi (coz by tem ktere je zivi melo), tak by jej mel dokazat objahit, a to v cele siri, nejen oblast ktera se ho tyka. Pokud se nekdy prolomi status quo tak nebudu poporovat zakony ktere omezi zvyseni zivotni kvality nebo dokonce zachranu zivotu, tak jak to dnesni patentove zakony omezuji. Obranci dusevniho vlastnictvi: nabidnete nam, lidem celosvetove, obchod, ktery bude vyhodny pro nas vsechny...