DIABOLUS: Neděle se samozřejmě do postní doby nepočítají. To platilo pro předky i pro dnešní věřící tradic, které drží posty.

‎3. Neděle postní – Kýchavá 11.3.

Předpokládá se, že název vznikl už ve středověku, kdy řádil jeden z morů, jež se projevoval právě kýcháním. Lidé se kýchání báli a začali při kýchnuti říkat: „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“, aby dotyčného ochránil Bůh před nemocí a ochránili i sebe. A dochovalo se to až do dnešních dob.

Právě tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za Zdraví a vůbec na podporu zdraví. A tak se asi spojil z největší obavou lidí v té době. Myslím, ale že to není den za Uzdravení nemocných. Ten je totiž později.

A tak se lidé za zdraví modlili a dělali spoustu zvyků, aby zdraví zůstali. A protože postupem času kýchavým morům odzvonilo a lidé se přestali bát, vznikly tyto zvyky:
Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
Také se věřilo, že kýchání čistí hlavu.

A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali různé bylinky, které podporovali kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák.

Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemie.

Tak už vím jak je to s těmi nedělemi a postním obdobím!

Když se podíváte do kalendáře a spočítáte si dny od Popeleční středy k Velikonocům, napočítáte 46 dní, ne 40. Mě to pořád nešlo do hlavy a tuto sobotu jsem se dozvěděla od jedné velmi moudré paní, že neděle naši předci nepočítali jako postní den. Byl to den, kdy se mohlo jíst sladké, a mohl se pít alkohol. Nicméně i pečivo a alkohol podléhali tradici. Třeba na Pražnou neděli se muži sešli a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy zasadit, aby bylo dobře. Nu, a při té příležitosti popíjeli režnou, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu právě obilí a úrodě. A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, popíjely sladké likéry. Na pražnou neděli většinou ořechový. Nicméně maso se nejedlo, tradičně tento den k obědu připravovala na stůl ryba, která nebyla považována za maso.
Nu, a protože máme do velikonoc šest postních nedělí, tak to už pěkně vychází.

2. Neděle postní – Pražná 4.3.

Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravoval a jmenoval se pražma nebo pražmo. Pražma byla máčená a pražená obilná zrna. Z pražma se také dělala polévka jménem praženka.

Také se tuto neděli v některých krajích pekly koláče slazené medem, které měly černé mazání – mák nebo povidla. Proto se v některých krajích říká této neděli černá.

Černá neděle - 26.2.

První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná).

Tento den se dospělé ženy oblékali do černého smutečního šatu, čímž se nejspíše připomínalo ukřižování Ježíše Krista nebo období dlouhého půstu.

K obědu se tradičně připravovala pučálka. Pučálka byl pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se pak na sladko nebo se solí a pepřem pražil v rostlinném oleji. Používal se nejčastěji lněný olej, ten kdo měl tak bukvicový. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej.

Tento den se také nesl ve jménu postních preclíků, které se vařily a pak pekly buď v sobotu večer, nebo o neděli. Sypaly se mákem a solí a byly tuze dobré.

S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli, Liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděli. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. Postního týdne a na Zbirovsku až na 4. Postní neděli.

Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i o neděli velmi smýčilo, takže nelenit a uklízet!

parádní auditko!

Pytlový čtvrtek – pro tento rok 23.2.

Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „ To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, držel půst i tento den.


Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!

Doba postní, nebo-li období 40ti denního půstu

Po období masopustních radovánek, zimních přástek a draček a více méně zimního odpočívání pomalu nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.

Půsty se drží od té doby, co moudří lidé vypozorovali cykly a zvyklosti přírody ruku v ruce s tělem a duší. Je tomu už hodně dlouho a sama si netroufám říci jak stará je tato tradice. Nicméně křesťanství toto bezezbytku přejalo.

Je to čas očisty těla. V tomto období naprosto přirozeně tělo nastartuje očistu všech orgánů ovšem s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se očistit, pak je zatíženo toxiny, nestačí odbourávat a chátrá. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit.

Nejedlo se maso a masné výrobky a nepil se žádný alkohol, aby se ulehčilo játrům, která mají na starost krom jiných důležitých věcí také zpracování bílkovin. Aby se tělu pomohlo s očistou, pily se bylinné čaje nebo se podávaly tinktury právě pro očistu jater. Je na to velmi vhodný ostropestřec. Pije se hodně vody, aby dobře pracovaly ledviny.
A co se jíst smělo a mělo? Rozhodně ryby. Ryba je nejen dobře stravitelné maso, ale také symbol pokory, která byla o půstu velmi důležitá. Jedly se luštěniny, obiloviny a našim předkům dostupná zelenina (vše co je zavařené či naložené nebo co se dá uchovat ve sklepě, následně i první jarní zelenina). Typickým postním jídlem byla pučálka, pražma a polévky, zejména kyselice. Také ale různé kaše: jáhlová, krupičná, nastavovaná, pohanková, hrachová, atd. Vařila se trochu jiná forma „muziky“ než o vánocích. Muzika byl pokrm ze svařeného ovoce. Ráno se na mnoha místech podávalo syrové kyselé zelí s chlebem a na večer vařené kyselé zelí s kouskem chleba. O nedělích se pekly koláče a vdolky slazené medem a jiné pečivo, které podléhalo zvykům té které neděle.

O půstu se nesmělo zpívat světské písně, tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání. U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
Poslední neděle půstu se také nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

Kovové lžíce se vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo, a tak období půstu dobře ubíhalo.

Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkých koncentracích cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, pak bychom měli ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Neměly by se pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.
Takže maso se vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda a nebudete se trápit s jednotvárností.

A teď už jednotlivé postní dny…