Masopustní období 7. ledna - letos 4. března 2014

Masopust začíná po vánocích, tedy 7. ledna a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 4. března 2014

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období říkají masopust. Není tomu tak. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je defakto příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky vůbec nejí. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady. Proto v tomto období máme plesovou sezonu. Je to proto, abychom nemysleli na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale abychom zaměstnávali hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Masopust je obdobím družení.

Je to období zabíjaček a „žranic“. Zabíječky měli dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou.
Dříve bylo zvykem smažit koblihy na bukvicovém oleji i na másle a často se dávaly i jako výslužka maškarám. Koblihy měli dříve i svoji obřadní úlohu a to když je hospodář vynesl jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.

Koblihy smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá společně s předcházející masopustní nedělí a pondělím.

Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

Více později ke konkrétním masopustním dnům..

Tři králové - 6. ledna

Důležitý to den pro hospodyňky - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám 6. lednem definitivně končí a tak musíme poctivě sklidit veškerou vánoční výzdobu, jen v některých krajích se nechává samotný betlém až do hromnic. Odstrojíme stromeček a spálíme jej, pokud nemáme možnost můžeme jej věnovat do útulku či zoologické zahrady pro zvířátka. Ovšem pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojený, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček.

Jediné co necháme viset je jmelí, bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři jako třeba letos, kdy Tři králové vyšli na pracovní den. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostým lidem pro jejich výpravnost.

Dnes se dělají Tříkrálové průvody. Jeden velký povede 5. ledna 2014 od 15:30 na Hradanech a budou mít i živé velbloudy a koně. http://www.pragueout.cz/mesto/articles/trikralovy-pruvod-k-betlemu

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí. Nicméně kadidlo a svěcená křída jde koupit ve specializovaném obchůdku s křesťanskými potřebami. Kadidlo a myrhu můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky a podobně.
Ráno ještě na Tři krále se dívky omývali sněhem, aby měli bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčej

MIST: omlouvám se že píši až teď, ale na Štědrý den se oddávám tradicím a nejsem přítomna internetu a Boží hod Vánoční trávíme odpočinkově.

Svobodné dívky běhaly okolo chalupy podobně jako třásly s bezovým keřem volajíc "Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes". Tam kde pes zaštěkal, tím směrem pak našly milého.

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se jí tradičně cukroví.

Nepřijímáme žádné návštěvy.

K obědu si dáme zbytky od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela.
Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv.

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.

Právě na štědrý den na nás doléhá největší síla slunovratu společně s dualitou a proto je tento den velice silný a slavný a jeho zvyky jsou rozděleny dle mužského a ženského principu. Jinak řečeno je přesně dáno co má provádět žena a co muž, bez čehož tajemství vánoc nemůžeme pocítit.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Takže nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom neznesvětili den, tím že jej budeme rušit při jeho vstávání do slavnostního dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dívky pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. (návod jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové)
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku, inu nic není jen tak .

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm, který vyjadřuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.
Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo neměl na rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout. Případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla, a to všechna, dříve nerozsvěcíme, abychom nezneuctili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera, jsou to tyto:

Chléb a sůl, jež vyjadřuje náš každodenní život. Umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem. Chléb je Boží dar, skrývá v sobě čtyři živly a život. Sůl je kořením života. Nůž ostřím k bochníku chrání rodinu. Maminka vždy peče malý bochník, aby se na stůl vešel.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu se solí a nožem příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. K pospolitosti patří hojnost, kterou nám vyjadřuje mince pod každým talířem a čočka jako předkrm. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A jeto muž který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo k ruce hospodáře a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto jdeme na záchod před večeří a také si na servírovací stolek připravíme pití.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má své místo a hodnotu.

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si hospodyně schová na Nový rok.

K úplnému ukončení večeře patří ještě poděkování za minci, kterou jsme našli při odložení posledního talíře a vyjádření radosti za ni. Minci vždy vyměníme za novou.

Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistil zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo, aby dualita světa byla úplná a i štědrý den se stal úplným. To už jsme na cestě domů a pak jsme doma a nikam nechodíme a zachumláme se a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.

Další zdroje: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

Zdobení Vánočního stromku

Vánoční stromeček se zdobí na Štědrý den ráno a zdobí jej muž. Zdobí jej tatínek s úctou k rodině a zdobí jej dle srdce svého. Vyjadřuje tím pospolitost a štědrost.

Vánoční stromek zdobí muž ozdobami, které společně s ženou a případně dětmi vyrobili třetí adventní týden, a těmi, které společně pořídili a trhu a které vyrobily zručné české ruce. On sám si vybírá jaké ozdoby na stromek dá a ukončí zdobení až se mu bude stromeček líbit, ale nezapomíná že tím projevuje úctu rodině, takže si dává velice záležet.

Ozdoby mohou být z těsta, perníku, sušené ovoce, barevné pentle (jako dominantní barvu tradičně vynecháme žlutou, modrou, světlezelenou, oranžovou, hnědou a černou) a co je našemu srdci a fantazii milo. Tradice velí, že by neměli chybět jablíčka a ořechy - uctění naší země.
Co ale každý vánoční stromeček musí mít je řetěz jako symbol pospolitosti rodiny.
¨

A trochu historie:

Zdobení vánočního stromečku k nám přišlo na počátku 19. století, kdy ve 40. letech 19. století byl v měšťanských rodinách značně rozšířen a roku 1843 již pražské noviny píší o trzích se stromky a jejich nakupování jako o naprosto běžné věci. Od 60. let pak byl běžný i na vesnicích. Ale na Moravě ho přijali až koncem 19. století. Pro zajímavost úplně první zmínka o nazdobení vánočního stromku pochází z roku 1570 z brémské kroniky.

Vánoční stromeček pomalu vytlačil velké betlémy ze světnic, které dnes můžeme vidět v museích.
Stromek se dostal mezi šlechtu a měšťanstvo tak jak ho známe dnes a byl umístěn v jídelnách.
Než se dostal vánoční stromek na vsi, tak se zdobila na stůl váza s jehličnatými stálozelenými větvemi a venku děti zdobily strom před domem a věšeli na něj ovoce a ořechy a dobroty pro zvířátka. Později se nad štědrovečerní stůl zavěšoval nazdobený vánoční stromek špicí dolů, později se umisťoval ve světnici do stojanu, tak jak to známe dnes. Ostatně zdobení stromu venku dobrotami pro zvířátka se v některých krajích uchoval do dnes.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

Ladislavy Sůvová - přednášky a semináře

Vřele doporučuji zakoupit si pod stromeček knihu Naše tradice - od Ladislavy Sůvové, kterou momentálně seženete v obchůdku v Praze u Džoudyho na I.P.Pavlova, obsahuje krom tradice vánoc i tradice celého roku.