TOMASINO: Přijde mi to moc hezký. Nejlepší je podle mě ta možnost důvěřovat a nic nepředstírat, která je v tom obsažená ... no motá se mi z toho šiška, na rovinu. Poslední dobou zjišťuju, že jsem měla naprosto zkreslené představy o mužích a o sexu a jsem na stará kolena v šoku, byť je to vlastně ohromná legrace. Sranda je například to, že když tohle téma otevřu s kámošema, většinou mi řeknou, že to musím umět hlavně sama se sebou, abych muže mohla navést. Jo, jenže podle mě navést jde jen muže, který se navést nechá, ale pak ví, možná spíš cítí, kam se má jít. V opačném případě takové nějaké objevování hlubin může dost dobře připomínat spíše návštěvu u gynekologa, spojenou s kontrolou prsní žlázy. Mě se totiž dost dlouho zdá, že není rozdíl mezi vibrační autoerotikou a penisem, který nemiluje (pardon za tu upřímnost), který je v brnění, míněno v citovém.
Zaznamenala jsem i určitou...posedlost orgasmem ženy, prý mužům dělá dobře. Čím víc orgasmů žena zažije, tím lepší milenec. Hm. Jako fajn, supr, ale mě připadá, že jsou ještě důležitější věci; právě ta něha, respektive vzájemná přítomnost v každý buňce těla, kterou si dokážou na sebe vyladění jedinci dopřát a ta vzájemná otevřenost. Myslím, že je všechno jinak, když si muž uvědomuje svoji schopnost prožívat se skrz rozkoš ženy, tj. rozkoš, která je nejen v tom glorifikovaném orgasmu, ale i v doteku, protože ruka, která je jsoucí, která ženu provází do prostoru, kam se sama odváží těžko, živoucí ruka cítícího muže zřejmě hladí nějak jinak. Představuju si to aspoň přibližně správně? To by mě teda fakt zajímalo. Aspoň teoreticky.