Jak tu onehdá padnula otázka, jestli při takovymhle jemným milování zažívají nebo potřebují lidi i duchovní rozměr. Tak mam tu zkušenost, že tehdy a jenom tehdy, když se u toho zapnul duchovní rozměr, tak to dokázalo nagenerovat hladinu čehosi. Něco jako postupně se uvolňující zásobník dobrý nálady na pozadí čehokoliv a klidně na většinu druhýho dne. V přímý úměře k délce a kvalitě souznění tu noc předtím. Jakkoliv to může znít příliš technicky na něco tak pěknýho a poetickýho, tak to takhle prostě je. Jde to dělat správně a poctivě a užít si to a *vědět*, že druhej den na tom člověk bude dobře. Teda oba lidi. A bez toho duchovního rozměru je to prostě příjemný, ok klidně i hodně, ale tim to tak končí. Tak si tak říkám, v čem se generuje tenhle přesah. Odkuď se to bere. Vím jenom jak na něj, ale co je zač, to už ne.