JOSEFDRUHY: Mnoho dobrých, významných fyziků skutečně přednáší výkladem bez matematiky, jenže to slouží k hrubému informování. Pokud nějakou fyziku budete skutečně potřebovat, musíte sáhnout po učebnici, kde ta matematika prostě je. Není pravdou, že fyziku můžete jen okecat. Ona totiž ta matematika je skutečně jazyk, prostředek komunikace, který je nastavený tak, aby se v něm dobře mluvilo o přírodě. Neslouží jen k počítání čísel, slouží k vyjádření zákonitostí a vztahů.

Je to něco jako schody vytesané do skály. Můžete jít po nich, nebo se pokoušet tu skálu zlézt jen tak horolezecky. Jde to, proč si ztěžovat život. Stejně tak ve fyzice mnoho věcí jde říct slovně, ale kdybychom měli být korektní a úplní, museli bychom místo dvou rovnic napsat čtyři stránky textu. Přednášky známých fyziků bych přirovnal k informaci, že auto jezdí tak, že do něj nalejete benzín, ten shoří a uvolněná energie pohání kola. Jenže to vám neřekne nic o tom, JAK to hoří, co se uvnitř točí, pohání, zahřívá, jaké převody to realizují apod. A pokud chcete přijít s revolučním automobilem, který jezdí místo benzínu na pudink, nemůžete ho jen nalít do nádrže a říct, že to pojede. Musíte skutečně podrobně na tom motoru ukázat, že to pojede (teorie je skutečně zasazená do současného rámce a má nějaké rozumné předpovědi) a nakonec to auto samozřejmě rozjet (ukázat, že předpovědi teorie se shodují s realitou, to je ale běh na delší trať). Zatím jsme ve fázi, kdy ani nevíme, co do té nádrže vlastně chcete nalít nového, protože jste si to nové palivo sice pojmenoval a máte pro něj navrhnuté logo, ale nejste nám schopen říct, čím se liší od benzínu. Doufám, že je to přirovnání jasné.

K těm klubíčkům dimenzí - víte, co je to dimenze? Kolik dimenzí má třeba kulička? Co kdybych vám řekl, že v závislosti na tom, jak se na ni díváte, může mít jednu, dvě, tři, šest, devět (určitě bychom přišli na mnoho dalších čísel) nebo nekonečně mnoho dimenzí? Co znamená to, že je nějaká dimenze zamotaná? Kdybych měl nabídnout příklad, pokud kuličku beru jako dvourozměrný objekt (sférické souřadnice, tedy zeměpisná délka a šířka), můžu obě dimenze označit jako zakřivené, protože v třírozměrném prostředí mají nenulový poloměr křivosti a třírozměrný prostor ospravedlňuji tak, že pokud se po té kuličce budu pohybovat, bude na mě působit podivná odstředivá síla, která se řídí právě tou "trojrozměrnou křivostí". Pokud ale žiju v dvourozměrném světě kuličky a žádná síla či jiná záhada mě nevedou k tomu, že bych měl hledat nějaké zakřivení, pak si nemůžu vymýšlet nějaké zakřivení! Vy jste tu několikrát položil otázku "proč ne?". Napříč vědními obory, pokaždé když objevíte něco nového, musíte VY přesvědčit ostatní, proč ano.

JOSEFDRUHY: Ja jsem Vam to vycetl poprve. Jestli mate pocit, ze Vam lide neustale vycitaji totez, mozna by se stalo za to zamyslet, proc to delaji. Ten Vami odkazovany text je mimochodem dobra ilustrace toho, proc se mijime. Je to clanek shrnujici praci teoretickych a experimentalnich casticovych fyziku za nekolik desitek let. Kazde tvrzeni tam uvedene by se dalo podlozit hromadou clanku, ktere se tim konkretnim problemem kdysi zabyvaly (pokud je to napsane spravne). Tudiz treba te matematiky je tam spousta, jenom neni explicitne vypsana. Kazda z tech zminenych castic je pomerne slozity polni objekt a mnoho tvrzeni uvedenych v tom textu vychazi z dosti komplikovanych vypoctu.

Napr. tvrzeni "Higgsovy bosony by měly být součástí neviditelného kvantového pole, které vyplňuje vakuum ve vesmíru a způsobuje, že ve vesmíru jsou hmotné částice vytvářející látkové struktury; bez nich by neexistaval svět v podobě, jak jej známe."
je libive chytlave a mozna i spravne, ale ve skutecnosti se za nim skryva neco takoveho: http://www.scholarpedia.org/article/Englert-Brout-Higgs-Guralnik-Hagen-Kibble_mechanism

Neboli, co se snazim sdelit, kdyz uz clovek pouziva zavedene fyzikalni pojmy, musi mit velmi dobrou predstavu, co se pod nimi skryva, jinak proste jeho tvrzeni nedavaji dobry smysl. Samozrejme, muzete se na cely dosavadni aparat moderni fyziky vykaslat a delat veci po svem, to je naprosto legitimni. Jenze takovy extremni postup by mel mit take velmi dobre ospravedlneni.

Dobrý den, zdá se mi to, nebo se diskuse o dvouveličinovém vesmíru motá v tom samém kruhu už pěknou řádku let ? Webové stránky věnované této teorii jsem přečetl, skoro celé. Myslím si, že debata na nejrůznějších fórech se nevede o "pravdivosti" ani o "správnosti" této teorie ale o její "přezkoumatelnosti". Vědci tvrdí, že hypotéza je formulovaná takovým způsobem, že možnost její verifikace/falzifikace za využití obvyklého rejstříku nástrojů je nemožná. V tom mají asi pravdu, a sám pan N. jim neodporuje - ale kontruje: doformulujte tedy sami ! V tom vidím onu bezvýchodnost, neboť oni to neudělají. Nikdy. Nechci se pouštět do polemiky, jestli je tento jejich postoj legitimní (podle mě ano) ale spíš vyjádřit lítost nad tím, že diskuse , věcná, o podstatě této teorie je v podstatě neexistující. Mě se totiž ta teorie líbí a něco o ní z pohledu jiných autorů bych si přečetl rád. Otázky typu co se vlastně vlní mi vůbec nepřijdou hloupé. Naopak. Dovolím si citovat J. Polkinghorna (Kvantová teorie, Dokořán, 2007, str. 33): "S úsvitem vlnové mechaniky vyvstala naléhavá otázka - vlny čeho ? nejprve byla tendence předpokládat, že se jedná o hmotné vlny, čili že elektron sám je rozptýlen v prostoru vlnovým způsobem. Born si ale brzy uvědomil , že tato představa musí být mylná. ..Schrödingerova rovnice popisuje vlny pravděpodobnosti." A pro srovnání W. Heissenberg (Fyzika a filosofie, Aurora, 2000, str.101): "U Schrödingera nacházíme především některá nedorozumění s běžným výkladem. Přehlíží, že vlny v konfiguračním prostoru .......jsou při běžném výkladu jen pravděpodobnostní vlny, nikoli však hmotné trojrozměrné vlny nebo vlny záření. Tyto jsou právě tak mnoho i právě tak málo objektivně reálné jako částice, nemají přímo nic společného s pravděpodobnostními vlnami, ale mají spojitou hustotu energie a impulsu jako maxwellovské pole." Fyzika je překrásná, odmítat diskusi se slovy : "matematika to formuluje jinak", "tohle je dávno vyřešené" nebo "to jsou jen bláboly" je přece škoda.

Tak já osvětlím tu naši fundamentální neshodu. Pokud chcete vymyslet ve fyzice něco nového, co je pravda, měl byste pro to něco udělat. Tedy si napřed zjistit, jak věci fungují, tedy se naučit fyziku. Jistě se mnou souhlasíte, že žádný učený z nebe nespadl a pokud např. nemám tušení, jak to vypadá pod kapotou auta, nemůžu navrhnout nový prototyp motoru. Nebudu vám dokazovat, že nemáte dostatečné znalosti, protože mé argumenty jednoduše nepřijmete a nikam se nedostanem. Myslím, že analogie s kuchařem je přesná, přesně tak vidím já ten váš "boj", přeberte si to, jak chcete.

Fyzikové používají slovíčka, to ano, ale vědí, co se pod nimi skrývá. Pokud přicházíte s novými výrazy jako "vlnobalíčkování časoprostoru", měl byste je definovat, tak jako to udělali všichni, co přišli s novými teoriemi. Jste nespokojený s tím, že tu nepodávám vysvětlení já, no dobře, ale takto můžete být nespokojený do doby, než tu odcitujeme všechny publikace a dostaneme se k základním axiomům matematiky. Rozdíl mezi námi je, že já jsem si svoje "slovíčka" převzal s nějakým porozuměním do určité hloubky od fyziků, vy jste si je přebral jen tak, jak jsou. Vezměme si například to vlnění. Chcete vědět, co se vlní. Já jsem vám to podal, jak nejlépe jsem uměl, to, že jste s tím nespokojen, není tím, že je to špatně, ale tím, že si to nedokážete představit. To moc nedokáže nikdo. Pokud bych měl zodpovědně odpovědět na dotaz, jak se chová částice:
Co chci měřit? Vyberme si polohu částice. Jak měření dopadne? Částice ve stejném stavu bude pokaždé jinde. Tento stav popíšu matematickou funkcí z R4 do C, která splňuje Schrödingerovu diferenciální rovnici. Integrál L2 normy v mezích, jaké si vyberu, mi dává pravděpodobnost výskytu částice v těchto mezích (tedy v prostoru). Pokud tuto matematiku provedu a udělám měření, vždycky se mi to bude shodovat.

Můžete protestovat, že takové abstraktní matematické objekty přiřazuje člověk. Ano, můžete si to popsat klidně jinak, například vektorovým polem a složitější matematikou, kuchařka na počítání se může různit, ale vždy musí dávat stejné výsledky. Vy jste nespokojený s tím, že z nějaké abstraktní funkce není vidět, co se vlní. Jste na to zvyklý z reálného života, kde vidíte vlny na vodě, kmitat struny apod. Bohužel příroda kašle na to, co je člověk schopen si představit. A fyzika vám může podat maximálně vysvětlení zákonitostí, jakými se svět řídí. A vlnová funkce je zákonitost. Šáhnout si na ni nemůžete, namalovat na papír taky ne. Můžete se ptát, co se vlní? Odpověď: amplituda pravděpodobnosti. Co je to? Na tuto otázku lze odpovědět pouze popisem, jak se to chová. To je jako ptát se, co je to hmotnost, délka nebo náboj. Člověk se spokojí s tím, když ví, jak se to chová (hmotnost způsobuje, že se něco hůř tlačí, padá to k zemi...) a když může tyto děje vnímat svými smysly. Tento luxus "podívání a ošahání" vám v kvantové fyzice dopřát nemůžeme. Odpověď na to, "co to je", je ale stejná všude: chová se to tak a tak. Co je to hmotnost? Číslo, které umožňuje naší matematice, aby se popisované objekty chovaly stejně jako v realitě, tedy tak a tak. Pokud je vyšší, bude se něco hůř roztláčet. Pokud je nižší, stane se to a to. Stejně tak amplituda pravděpodobnosti. Co je to? Číslo, které nám umožňuje předpovídat chování částice, řídí se těmi a těmi zákonitostmi. Takto tedy zní odpovědi na otázku "co je to?". Vy vnímáte svět smysly, takže veškerá vaše znalost "co to je" pramení z toho, že máte zkušenost s tím, JAK SE TO CHOVÁ. S věcmi jako poloha, rychlost, čas, se setkáváte v tolika situacích, že dokážete předpovídat intuicí. Jabko spadne dolů. Jste spokojen s tím, že víte, co je to hmotnost, někdo vás uspokojí ještě víc, když vám řekne, jak se s ní konkrétně počítá, abyste věděl, KDY to jabko spadne dolů. Co se vám ale snažím říct, je, že žádnou zázračnou vysvětlující odpověď na otázku "co se to vlní" asi neuslyšíte. Nejlepší odpověď, jakou vám kdo může dát, je, jak se něco chová. "Vlní" se naše matematická veličina. Když zvolíme jiný matematický popis, může se místo vlnění třeba ježit, ale bude dávat pořád stejné výsledky.

Kdybych se pokusil co nejlépe vysvětlit váš výraz "vlnobalíčkování časoprostoru", čekal bych, že časoprostor je reprezentován funkcí, která splňuje nějakou vlnovou rovnici, přičemž její řešení jsou prostorově omezená, tedy pro každé číslo najdu prostorové rozmezí, kde funkce (nebo její norma) nebude nabývat hodnot vyšších, než je ono číslo. Právě jsem za vás formuloval vaši teorii tím, že jsem přeložil vaše slovíčko, jenže pochybuju, že jste to tak myslel, protože jste o tom, co jsem právě řekl, pravděpodobně nikdy neslyšel. Navíc je to pouze formulace matematické zákonitosti, která zatím nemá velkou informační hodnotu, protože chybí význam této funkce pro časoprostor. Co nám tato funkce určuje a jakou rovnicí se řídí? Pokud dokážete na tyto otázky odpovědět, pak můžeme tuto vaši tezi považovat za formulovanou a zkoumat, jestli je pravdivá. TAKHLE se předkládají nové teorie a tvrzení.