AOTEAROA: plus teda v době, kdy jsem téměř nejedla žádné maso, zato jsem se byla schopná naládovat celým balíkem bílého tousťáku za den (do topinkovače a pomazat slaným margarínem nebo máslem, lahoda), sníst půl litru až litr zmrzliny a k tomu aspoň tři máslové croissanty denně, jsem zkrátka nabrala za rok těch 25 kilo :D :D k tomu jsem teda brala nějaký léky, který tu chuť k jídlu asi podporovaly, možná jsem trochu zadržovala vodu, ale stejně... ještě že mi pak začlo vadit, že mě nikdo nechce pustit na koně a potím se v záhybech na zádech.

mně hlavně vyhovuje, jak nemám takové ty neustále záchvaty hladu, chutí, únavu a ochrápanost v práci po obědě. to mě vždycky úplně zabíjelo, pěkně narvat se knedlikama, pak sníst Milku, a po zbytek odpoledne se prolívat nescafem :D fuj. a doma chutě dokud jsem neusnula, a někdy jsem neusnula bez toho aniž bych se ještě znovu najedla. prostě normální závislost na žrádle non plus ultra, a to samozřejmě samé kraviny.

jsem šťastná, že vydržím celý den nebo půlden bez jídla, když je to nevyhnutelné, a nemám z toho záchvaty vzteku a zoufalství. závislost na cukru a obilí je svině.

MAR_TINA: Mně tedy primal/paleo prospělo hlavně v tom, že jsem půl roku nemohla šidit jídlo houskou se sýrem, mlsat sušenky nebo péct muffiny. Prostě jsem jedla zeleninu, maso, na mlsání oříšky nebo sušené ovoce a nejen, že mi bylo skvěle, ale ta kila šla dolů fakt sama. A neměla jsem hlad, protože jsem se nešidila, ale jedla.
Teď už mám z osmi shozených kil pět zpátky jen proto, že poslední čtvrtrok v podstatě žiju na sladkostech, pečivu a večeřích od maminky (což jsou někdy taky třeba palačinky, že). S nulovým pohybem (život kancelářské krysy, venku hnusně, peníze a chuť nacvičení nejsou) je to docela katastrofa.
K paleu se vrátím ne kvůli nějaké ideologii, ale proto, že mi to chutnalo, vyhovovalo, fungovalo a neměla jsem větší potíže s dodržováním, protože prostě doma nic mimo primal/paleo věci nebylo. Nejela jsem tedy low carb, takže neznám takovou tu skutečnou krizi.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3752890/

A jestli dobře počítám, tak jejich low carb příjem (43% ze scharidů) je něco přes 200g/den při 2000 kcal.

Ale teda výzkumný vzorek je 15 osob...

MAR_TINA: u mě je to teď jinak, nejen vysazením. Občas mám první jídlo třeba v 6 odpoledne (to je sice extrémní, ale ne úplně výjimečný stav), protože do tý doby se prostě nezastavim a ráno jsem těžce nestíhala (děkuji, drrahý, žes vždy dělal takové dusno, když jsem nestihla po snídani umýt nádobí, takže jsem veškeré snídaně odbývala mimo domov)... a když je to pozdní jídlo něco převážně sacharidovýho (pečivo, rejže, těstoviny, ...), mám okamžitě znovu hlad a mám tendenci sníst víc, než je potřeba (vzhledem k té nepravidelnosti to ve stresu kontroluju děsně těžko)... Energii taky vyšťourávám odněkud z paty... a jako bonus je mi po každym jídle těžko a chce se mi spát, a to i v případě, že se mi daří jíst několik dní po sobě pravidelně... Když jsem snídala vejce se slaninou, ve 4 odpoledne jsem si dala zeleninovou svačinku a večer flák masa, bylo jsem naprosto spokojené. Jen to vyžaduje pravidelné časté (celkem drahé) nákupy, 2x denně dělat teplý jídlo a každej den si připravit tu svačinu... =/ Ale evidentně sr to vyplatí... A když vím, co to udělá, tak to nebude další paleokolečko, ale už se vracet nemínim, ani kdyby hořelo.

A každopádně na co nískosacharidová strava pomůže hned jsou zuby.
Zuby mě trápí na tomhle jídle možná nejvíc. Většinu roku jsem jedla paleo a ač je mám v docela špatném stavu, byl klid, vůbec nebolely.
Po jednom jedinym jídlu (a to byl chleba, možná špagety, žádný cukr jako takový), se opět bolest a nepříjemné pocity pěkně rozjely.

já mám teď zas parádní novou motivaci - čtu knihu Wheat Belly (česky Život bez pšenice).