NYRLEM: urcite. priblizil bys mi jak kalkulujes hodnotu habitability planety?

PES: U.S.A. ne, ale EU ano.

PES: njn, ale to je proti WTC rules.

SHEFIK: tam se toho pere víc naráz. Odstavujou staré méně účinné elektrárny, staví nové účinnější. Ale i těm klesá koeficient využití, protože se staví "do foroty" stejně jako města duchů. A lokální guvernéři se samozřejmě na jednu stranu chtějí pochválit vedení CCP jak to u nich roste a na druhou stranu ukázat se před lidem "hele, postavil jsem vám elektrárnu"

a uhlí jim dochází, resp. "levné" uhlí. S embargem australského uhlí (ale to už snad letos skončilo, nebo nevím) se situace taky nezlepšila

JIMIQ: a stejne budujou a planujou dalsi. Jsou hladovi po energii, tak bych spis tipnul, ze to skonci inflaci, pripadne deflaci u energii/tezbe uhli, nez ze by je v brzke dobe zavirali.

TUHO: v EU se mohou zaměřit na "vyrobeno (skutečně) v EU"...

V Česku by se o tom člověk kvůli neutuchajícímu mediálnímu víru kolem prezidentské volby skoro nedoslechl, ale aktuálně největším bolehlavem pro evropské lídry nejsou ani ceny energií, a snad dokonce ani všudypřítomná vojenská hrozba Ruska. Tématem číslo jedna se stalo ohrožení průmyslové základny starého kontinentu v souvislosti s přijetím Inflation Reduction Act (IRA) ve Spojených státech.
Smyslem předpisu, rámovaného kromě makroekonomické stabilizace také potřebou nastartovat zelenou transformaci, je podpora bezemisní energetiky a dalších klimatických opatření. A to ve formě dotací a daňových úlev za stovky miliard dolarů. Na tom by nebylo nic kontroverzního, kdyby vše nebylo podmíněno nálepkou „vyrobeno v USA“ – s cílem zajistit tvorbu stovek tisíc pracovních míst a miliard dolarů v přidané hodnotě právě tam a nikde jinde.
Umíme si vyrobit zelený zítřek? Evropa hledá odpověď na začátek konce ekonomické globalizace - VOXPOT
https://www.voxpot.cz/umime-si-vyrobit-zeleny-zitrek-evropa-hleda-odpoved-na-zacatek-konce-ekonomicke-globalizace/

TUHO: Energetiku České republiky výrazně formuje několik základních pilířů, v prvé řadě je to rozvržení domácích zásob surovin. Česko patří k evropským uhelným mocnostem a pochlubit se může i rozšířitelnou těžbou uranu, na opačném konci potom stojí marginální zásoby ropy a zemního plynu, byť vysoké kvality. Z hlediska historického vývoje průmyslu je potom klíčový důraz kladen na energeticky náročné strojírenství, úzce spjaté s rozvojem a tradicí domácí jaderné energetiky. Klimatické podmínky umožňují ČR solidní využití obnovitelných zdrojů energií a vnitrozemská krajina naopak omezuje zemi v možnosti diverzifikace transportních cest a dodávek surovin. Podstatným faktorem je také výrazně konzervativní vzdělání, kvalifikace i zázemí relevantních decision-makerů, ať už na ministerstvu průmyslu a obchodu, ve vládě či ve vedení státních a polostátních energetických firem.

Tato základní, byť sekerou nahrubo tesaná charakteristika české energetiky ústí v celkem jasné nastavení domácích priorit. Využití domácích zdrojů s uhlím v čele, podpora jádra, skepse vůči obnovitelným zdrojům, snaha o diverzifikaci transportních cest surovin a emancipace od ruských zdrojů, to vše přikořeněné vědomím toho, že v daném případě je třeba s evropskou úrovní počítat jako s klíčovým hráčem s výrazným vlivem.

Je zřejmé, že v mnoha bodech toto nastavení tvrdě naráží na unijní představu o budoucnosti a podobě evropského energetického sektoru. První kritický bod, v posledních týdnech v souvislosti s havárií elektrárny Fukušima velmi aktuální, je otázka jádra. Zatímco postoj EU je spíše opatrný až negativní, pro drtivou většinu české veřejnosti i jejích politických zástupců představuje jaderná energetika neopominutelnou a neoddiskutovatelnou část energetického mixu. Současné odložení dostavby dvou bloků Temelína není způsobeno pochybami o této stavbě či obavami z japonského scénáře, ale spíše finanční situací ČEZu a manažerskými a ekonomickými aspekty projektu. Podobně se názory Prahy a Bruselu rozchází i v otázce uhlí, které patří kvůli svým environmentálním dopadům k dlouhodobě ostrakizovaným zdrojům a kterému nově přitáhne uzdu změna obchodování s emisními povolenkami v rámci EU ETS platná od roku 2013. S environmentálními otázkami souvisí i určitý odpor ČR k tomuto pilíři unijní energetické politiky způsobený primárně tradicí českého energetického myšlení (například pozice ministrů průmyslu a obchodu zaujímají velmi konzervativně disponované osoby s dřívějším pracovním zázemím a zkušenostmi v průmyslu zaměřeném na domácí zdroje a centralizovanou energetiku (snad až) sovětského typu).

Starsi clanek o prosazovani energetickych zajmu v EU kontextu

Přes obtížné prolínání domácí a unijní úrovně existuje jedna otázka, nad níž si Praha a Brusel dokáží sednout k jednomu stolu a trávit hodiny vášnivou a angažovanou diskusí. Jde o téma energetické bezpečnosti. O její podobě má ČR jasnou představu a nebojí se s ní vystupovat ani v Bruselu. Na rozdíl od dalších zemí regionu se zde navíc může opřít o domácí úspěchy.

Filip Černoch, Slasti a strasti prosazování energetických zájmů v EU
http://www.forum-pl-cz.com/index.php/cs/verejna-politika/77-filip-cernoch-slasti-a-strasti-prosazovani-energetickych-zajmu-v-eu

+ Analysis by the Buildings Performance Institute Europe has demonstrated that improved insulation in a selection of member states could result in up to 44% gas savings and cut final energy demand by 45%.

With this in mind, the commission calls on the European Parliament and member states to “enable additional savings and energy efficiency gains in buildings through the Energy Performance of Buildings Directive [EPBD], and to uphold the ambition of the commission proposal for a Regulation on Ecodesign for Sustainable Products”.

The commission recommends raising the ambition of the Renewable Energy Directive, increasing its target to 45% of the EU energy mix being renewable by 2030, which it says would require 1,236 gigawatts (GW) of wind and solar capacity. This is up from the 40% target – and 1,067GW – in the Fit for 55 proposals last year.

This would mean roughly doubling the renewable share of EU energy supplies over the next eight years, from 22% in 2020.

Within this, the strategy specifically identifies solar power as “one of the fastest technologies to roll out”. It proposes doubling current solar installations to 320GW by 2025 and then again to 600GW by 2030.