Ono mj.nejde jen o to,co kdo užívá,ale dost podstatný je taky s kým.To kým se obklopujeme je zcela zásadní,a hlavně v dobách "dospívání".Dnes je to teprve 22 dní, bez alko mlhy.Jjsem pořád ani ne na startu,dobrej budu po 100 dnech,a o úspěchu se můžu bavit po roce!Ono alkohol mít tzv."pod kontrolou" by byl v mém případě kunst!Paradoxně mě to baví,má to neskutečnou zpětnou vazba a co je směrodatný je,že cítím,že to konečně dělám kvůli sobě.Jsem k sobě absolutně přímočarý,nic si nenalhávám a vcelku si zatim věřim!Bylo už pár dní,kdy baženíčko svádělo,škemralo vcelku intenzivně,ale bez úspěchu:)Dál chodím na stejná místa,co dřív,s tou změnou,že už se nevracim po ránu a marně se sanžim trefit do zámku,ale s navráty jsou ted víceméně rozumný,což je v důsledku toho,že do určitý chvíle se to dá,největší pohoda!Ale,když bouchne půlnoc a silná většina má už náběh na ebrietu,frekvenčně se začínáte vzdalovat,tak to člověka přestává bavit!Vzhedem k tomu,že nechci nikomu kazit večer a sám nechci "trpět",je nejlepší varianta se sebrat a jít,časem to snad bude snesitelnější!:)Není snadný nepít,když okolí pije a sakra v mym případě.Nidko mi už nevěří,že bych to dal,a to je pro mě neskutečná výzva...Chci žít a ne nečinně přežívat,ale jak říkává můj Táta:"Kecy jsou na hovno,ukázaná platí!!!":))

ahoj, tenhle klub mi padnul do oka
bude to pro me asi prvne co to takhle shrnu

uz asi ctyri, pet let nehulim a nejspis po tomhle prelomu se mnou chlast zacal delat divy, jelikoz uz nebylo co by to ve me utlumilo. chlastal jsem kazdy vikend i pres tyden a to velmi mnoho tvrdyho. zacalo se mi stavat, ze jsem se probudil a nevedel jsem nic, kolikrat i s rozbitou hubou. nasledne jsem se od kamaradu dozvidal, co jsem vse vyvadel, a ze treba mam tu pusu rozbitou od nekoho z nich. nejakou dobu jsem si z toho delal srandu s nima a neresil jsem nejake omezeni. ale pak se to zacalo stavat casteji, zacal jsem mit povest nachcana a zacalo se mi pak rikat Hank - podle filmu Ja, me druhe ja a Irena (dnes uz se tahle prezdivka nevztahuje jen na me, ale na vsechny, kteri to maji podobne :)), extempore a potycky zacaly byt vetsi a horsi. prisel jsem na to, ze "nesmim pit moc tvrdyho moc rychle" a tim jsem se ridil, daval si drinciky, prokladal to vodou a podobne. vydrzelo to asi rok a postupne to zacinalo byt stejne, az do chvile nez jsem udelal vec, kvuli ktere jsem musel pritelkyni slibit, ze tvrdej prestanu pit uplne. to uz budou pomalu dva roky a nemam s tim nejmensi problem. je pravda, ze obcas s nekym je potreba neco zapit treba stopkou dobre whisky. nasel jsem si oblibu v dobrych vinech a vychutnavam si je. a samozrejme miluju pivo. a to je duvod proc chodim kazdy patek do hospody, v lete i pomalu kazdy den nekam na terasu. za ty dva roky jsem zacal mit docela splavek a nedela mi problem pres odpoledne nalamat deset kousku a pokracovat dal do vecera. v poslednich nekolika mesicich mam pak drobne vypadky pameti typu, ze si nepamatuju cestu domu a podobne, sem tam mensi vylev a jak bylo receno premoudrelost. diky tomu jsem si uvedomil, ze moje domenka "kdyz budu pit jenom pivo, tak budu v pohode" neni uplne pravda. Ale prestat ho pit? to si neumim predstavit.. popravde je patek vecer a ja nejspis na par zajdu. ale musim s rozumem a ovladat se. vim, ze za to nemuze to pivo, ale ja, protoze nepoznam, kdy mam dost a prekracuju onu hranici. snad se to naucim a nedopracuju se ani k jednomu z tech extremu - bud ze bych pil vic a vic a nebude se mnou dat vydrzet nebo, ze bych zacal abstinovat uplne a prisel bych o znacnou cast sveho zivota, kterou mam rad.

WABICEK: pozitivni stranku alkoholizmu jsem si užíval tak to třicítky. Když to přestane být o víkendových úletech, ale je to o každodenním konzumerizmu, jde do tuhýho.

DELMONTE: nechceš to rozvést? Jako motivaci pro ostatní :)?

nepiju teprve pět let. maximálně nealko pivo :-) v mým životě se změnilo úplně všechno. doporučuju a to vřele.

Trvalo mi dloho pochopit, že nedám to co kluci a ještě dýl, že nedám to co holky a že se prostě rychlej sežeru než kde kdo, po miliontý kocovině mi to stále nedocházelo až tedy po dvou oknech jsem si řekla, že holt alkohol jen tak ke knedlo vepřo zelo, a třeba stříček max dva s kámoškou, pak už jsem za hladinou a démon alkohol říká KALÍMÉ! Bolí z toho hlava a boj s promiskuitou je v tomhle stavu, skoro jako boj s větrnými mlýny. Společnost je nastavená tak, že je normální se třikrát do tejdne vylejt a nepovažovat to za velkej problém... Přesto piju málo, vydržím ještě míň a rači hulim, teď si muž stěžuje, že s ním nepiju doma víno. Považuju se za alkoholika, co se snaží držet na uzdě, aby nemusel přestat pít úplně.

COYOT: takhle to prave cele zacina...

ZIP79: Popravdě si občas řikám, že by to bylo i lepší v těch 30-40, ale pokud by si s tim v tý době začal. Mě jako jedna z nejhorších věcí příjde právě ta, že tyhle stavy (ARTUR:) má většina lidí ve 20 už za sebou a v klidu se veze na alkoholvý kultuře, která je tu braná jako zcela normální a přirozená a člověk se do ní tak nějak "existenciálně" narodí. Pak najednou zjistí že má z těla žumpu a že legální fet je pořád jenom fet...