Začíná Suchej únor. Iniciativa nemusí pomoci jen alkoholikům, říká adiktolog | Host Radiožurnálu
http://www.rozhlas.cz/...uchej-unor-iniciativa-nemusi-pomoci-jen-alkoholikum-rika-adiktolog--1783930

WOTAR: Jak rikal Waylon z The Wire: "Getting sober is the easy part. Now there's life."
Sport je naproste delo. Pokud mas v okoli kopce, nemas co resit. Pohled z vrcholu hory je ten nejlepsi "high".

Ty jo díky všem za inspiraci, koukám, že většina z nás prochází podobnym bojem:-) Jak se člověk dostane z toho nejhoršího, tak pak zaplnit to prázdno a nejlépe ne tim starym. Nejtěžší mi to přijde ve vztazích, mám pocit, že s těmi "opravdovými" přáteli se už moc nevídám a ty známý, s těma co jsem pil ale i ne, zase tak vídat nemusim. No zase taky jsem ve věku těsně před 30 v době kdy má hodně lidí děti a ty starý přátelství se odcizujou a nový se hledají mnohem hůř, člověk se musí víc snažit a pochopitelně zavřenej doma se navazujou dost blbě. Tohle jsem si opakoval, když mě chytla taková ta sebelitovací nálada, že mě nikdo nemá rád a nechce, jenže on přitom chce, ale já to díky úzkosti nějak zazdim.
No každopádně nějaká alternativa koncertům a kavárnám, kde se stejně pije jsou asi fakt jenom ty deskovky, možná čajovny a sport co? Ještě tak PC hry, ale tam mám trochu podobnej závislostní vzorec a mám pocit, že tim zabíjim čas, za což se pak taky nenávidim, takže to je pro mně krátkodobá substitu menšim zlem, v současnosti se to snažim odstranit.

SLAMITCH: ja sem zacal nekam vubec chodit tak po +- roce abstinence a cejtil jsem se asi jako kazdy abstinujici alkoholik na party - jako cukrovkar na exkurzi u Willyho Wonky... casem se to srovnalo, nejistota presla, ted chodim kam chci a proste bud kafe a soda nebo cucam dzusik jako malej kluk:) noprob, pocity trapnosti, kdyz si clovek uvedomi, ze se taky kdysi choval vylitej tak debilne uz taky odeznely, beru zivot bez chlastu realneji a vse si tak nejak vic uzivam a hlavne mnohem vic si pamatuju:)))

WOTAR: v kombinaci se socialni fobii to musi bejt fakt peklo... po vysazeni chlastu se mi vratily deprese, ktery jsem zacal resit, diagnoza F31... mesic navic v blazinci ale ted (3 roky+ abstinent) se citim svobodne, opravdove, v realnym svete... ja si "NIC" nahradil tim, ze si plnim detsky sny... ted mam tesne pred dokoncenim rekonstrukce a upravy SOBI20 na chopper kolo... uz jen novej lak... trictvrte roku pryc a mam furt co delat:))) ... a "pritom takova blbost, vid?":)))

Hola, hlásím se do klubu asociálních smutných alkoholiků :) Teď vlastně konečně začínám zase trochu chodit na koncerty/párty - zaprvé jsem se dřív bál, že by mě to tam příliš lákalo, zadruhé nebyla sezóna. No, a je to fajn, ale prostě asociální - naběhnu na koncert, odposlouchám si svoje a jdu pryč.

Teď v únoru toho mám mrtě, tak jsem zvědavej. (alt-J, Zs, Bones, Nik Bartsch, Phase Fatale, Zenker Brother, Fever Ray - kdyby se chtěl někdo abstinující přidat :)

Třidenní Lunchmeat se dal v poho, navíc byl člověk ten poslední den už tak pěkně aklimatizovanej. Pětihodinovej set Rodhada se taky dal v poho.
Jen jsem tam prostě úplně sám - jak jsem přestal pít, vnímám hrozně ostře to nametený okolí, což moji chuť se s někým takovým bavit sráží na bod mrazu. "Vím" totiž, že by to byla nevyrovnaná komunikace a nechápu, proč bych ji podstupoval. To je asi můj hlavní problém tam - neschopnost se propojit s okolím díky (dost možná jen imaginárnímu) nesouladu mého "čistého" vnímání a poveseleného okolí. Výhodu n akcích mám v tom, že jsem tam úplně původně opradu chodil úplně střízlivej, takže vím, že se tak bavit umím. Pitomý je, že ta kalící mnohaletá fáze mi vzala onu naivitu, onu schopnost se tam prostě bavit s každým a brát ho normálně vážně bez řešení, jestli se napil, nebo měl tohle či tamto. Prostě na něj jen přirozeně reagovat.

WOTAR: Taky mam sociofobii, na pritele jsem se upnula tak moc ze uz nejsem schopna se s nim rozejit i kdyz uz to 2 roky vubec nefunguje a nechci s nim byt (on to vi ale nechce me opustit), protoze krom nej nemam zadny kamarady/nikoho. Po roce jsem se ukazala ve skole na zkousku a doslo mi, ze mi ale jistym zpusobem ten kontakt s lidma chybi, takze jsem si pak impulzivne koupila listek na koncert a ted mam panickej zachvat ze tam jdu sama a budu tam chlastat. Hrozne moc bych chtela jit nekam kde se nepije alkohol a kde by to bylo safe, neco jako vecer deskovejch her ale bez alkoholu :D

ANDR3_I: Já právě chození ven moc nedávám, chlastal jsem dost i kvůli sociální fobii, takže teď je to jenom o to horší. Ta sociální izolace mně ale vede k práškům nebo depresi a přítelkyni už to taky hodně vadí. Zatim sem spíš smutnej alkoholik - člověk vyndá alkohol, ale nedá místo toho nic jinýho - to si teprve hledám no.

RAINBOF: Ale podařilo se to zastavit ne? Už to samo o sobě je super, každej občas upadne, ale umět vstát - zastavit to je mnohem důležitější, teda minimálně mně se to tak jeví. Pro mně je nejtěžší se za to nelynčovat, vypořádat se s tim pocitem viny, taky to tak máte?

RAINBOF: to me mrzi. Ale kazdej zacatek se pocita!

achjo. mam zas den 1. vcera to bylo fakt zly.

sice za sebou ted nemam zadnej rok zcela “na suchu”
a rozjela sem se posledni dobou zase slusne, o to vic sem na sebe hrda ze jsem vcas zatahla za zachranou brzdu ;)
moc nam vsem preju silu a chut prekonavat kazdy den vsechny nase vnitrni demony, bez alkoholu. Jsem na tuhle malou skupinu lidi na nyxu pysna, davate mi vsichni nadeji ze to jde (kdyz se chce!)

3 roky, 1 mesic a 8 dnu... nehodlam povolit:)
hezky vstup do noveho roku!

dámy a pánové, když mám své zřídkavé roupy, vzpomínám i na vás a říkám si, proč zrovna já bych měl bejt výjimkou a ukočírovat to. Držte se!!!

Všem přeju nadhled a lehkou sebeironii, neb pozoruji, že schopnost vysmát se sám sobě má závislost silně nerada ;)

Tak zase po čase se vypovídám.
Už jsem chtěl o zážitku z léta napsat před časem, ale nějak jsem se k tomu nedostal, teď k tomu čerstvě přibyla další zkušenost, tak to vezmu komplet.
V srpnu jsem zas hlídal barák, asi druhý víkend, který jsem si skrze venčení nemohl naplánovat žádný výjezd, na mě v pátek večer přišla stará známá nervozita (roupy), od které jsem už dlouho měl pokoj. Bylo to docela zlé, ale posléze se mi to povedlo zaspat.
Druhý den se to rozjelo znovu, už během dne, a ještě o dost mocněji. Na baráku jsou opravdu obsáhlé zásoby všemožného alkoholu, které mi vždy dříve byly k dispozici a značně jsem toho zneužíval.
Několikrát jsem už měl láhev v ruce, ale nakonec se mi to podařilo ustát, ve finále mi hodně pomohla osoba na telefonu.
Zpětně jsem si uvědomoval klíčovost tohoto 'okamžiku', radoval se z toho a byl na sebe pyšný, že se mi podařilo nepodrazit si takhle hloupě nohy.
K čemuž ovšem došlo teď. Přesně před týdnem. Vztahová krize a exploze negativních emocí mě přiměly sáhnout po flašce (hlavně že je na co se vymluvit). Žahl jsem sedmičku vodky a IPU, co si u mě před časem zapomněl kámoš.
Po více stránkách momentálně velmi hektické období a přemíra dalších emocionálních impulsů mi nedává moc prostoru zpracovávat, co se vlastně stalo, mé základní pocity z tohoto extempore jsou ty, že po té době je mi stav opilosti vlastně už cizí a že i přes tohle selhání si i dále pevně věřím, že půjdu dál svou vytyčenou suchou cestou. Začínám sice po dvou letech a dvaceti dnech znovu, ale nevadí, jede se dál. Nepochybuju o sobě, nejsem blázen a chvilka slabosti mě nepoloží.
Děkuji za pozornost :)

SLAMITCH: Tak loni jsem to nevydržel. První rozumné pití bylo, tuším, na Yak koncertu na 007. Vychutnal jsem si skleničku whisky a super. Lunchmeat za pár dní výborný - dal jsem si limit skleničky na hodinu, dodržoval jej a měl pocit, jak to mám pod kontrolou. Přitom jsem v duchu odpočítával minuty do začátku další hodiny. Ráno jsem byl díky limitu vcelku při smyslech a využíval výhod nakalenosti - povídal si s cizíma a tak. A najednou pil už bez limitu... Každopádně to dopadlo ještě vcelku dobře, ač jsem domu dorazil odpoledne a s propitejma všema penězma, co jsem měl původně u sebe.
Ještě pár akcí jsem se pak držel pod kontrolou, ovšem dlouho mi to nevydrželo. Následoval další krok v podobě vína a piva doma a za chvíli první akce, na kterou jsem kvůli chlastu nedorazil, ač měl lístek. To bylo 2,5 týdne (!!!) od Yak. Do dvou měsíců od těch Yak jsem měl za sebou vynechané tátovy narozeniny a kdo ví co ještě a dostal se do fáze, že jsem se vymlouval z práce a nakonec si i vymyslel nemoc (i před doktorem a rodiči, fuj), abych mohl zůstat doma a pít... Když jsem se trochu zkonsolidoval a do jobu dorazil, bylo to samozřejmě zase s třasem, oteklostí v obličeji díky zadržování vody, uhýbavým pohledem a všech těch krás. Naštěstí těsně před Štědrým dnem jsem se zvládl zastavit, abych mohl rodičům potvrdit, že nepiju (sice neříct "ano, stále ještě nepiju", ale "jo, nepiju" a dál nerozebírat jestli je to "stále" nebo "zase").

Od těch loňských vánoc už jsem nezačal, takže mám za chvíli roční výročí. A v paměti furt děsivý vědomí toho, jak rychlej to byl sešup "zpět a hloub" a jak rychle by to asi šlo příště.

Drakovi už nesmím dát nikdy napít a je to běs. . A stejně si furt si říkám, že možná, někdy...