WOTAR: napsal jsi to naprosto přesně! Ten pocit viny a nervozity, protože podvědomě vnímáš ten alkohol jako něco špatnýho...A jak tohle jednou začne, tak už to prostě máš napořád (nezávisle na tom jak piješ často) + jak jsi psal - stářím se to zhoršuje...

Ad absťák: možná i ta psychická část toho "dojezdu" je v podstatě taky absťák...mozek si žádá svou dávku a kdyby jí dostal, tak je rázem po problému žejo:))
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ono když se řekne absťák, tak jsem si dycky představoval nějakou trosku v terminálním stadiu co hltá iron. Sebe bych charakterizoval spíše jako nárazovýho/excesivního pijáka = alkohol nepotřebuju, žiju si v klidu bez něj..ALE! jak k tomu sednu, tak nevím kdy to stačilo...takhle jsem to měl od jakživa. Dá se říct, že až závidím lidem co si otevřou víno, dají si dvě decky a jdou si lehnout://

TEKKIT: Tak člověk se cítí jakoby vinen sám vůči sobě, že ničí sám sebe:) A ten fyzickej doprovod je v podstatě absťák, jak si to tělo jednou vyvine, už to pak rychle vytvoří i po jednom napití. Taky když se sundáš pod obraz, ty receptory to vymlátí a i "normální" člověk se cítí blbě, čim je člověk starší, tim je to víc znát.

FRDK: hele když si takhle dáš sám doma do trumpety...zajímala by mě jedna věc:

Míváš druhý den "špatný stavy"?

Já jsem dříve míval tzv morální kocoviny (asi tady netřeba popisovat:)). ale vždy to bylo na nějakém reálném základu. Řekněme, že přijdeš na sraz po 10 letech a tam se sundáš (ani nemusí být nějaký skandál, stačí že jsi pod obraz), takže druhý den máš hlavu v pejru, protože si říkáš "co oni si pomyslí" atd...Btw to si myslím, že je v pořádku - ukazuje to, že máš pořád nějakou sebereflexi...

Ale já mám poslední tak 3 roky něco podobnýho i když se právě opiju sám doma. Čili není tam před kým se stydět, nic jsem nerozbil, neztratil, neutratil - vše ok. Prostě není objektivní důvod mít nějaký výčitky...

Jenže kolem oběda to začne: stavy jako úzkosti + negativita, chmury - prostě deka a hnus. Má to i fyzický doprovod (pocení, trochu třas, jakoby podupávání nohou atd...). Následující noc se mi i špatně spí - buzení, lekání - fakt divný.

Mám to pokaždý, i kdybych sse zřídil jednou za měsíc. Pomáhají na to dvě věci:

1) dát si vyprošťováčka (což nechceš)
2) sport/těžká fyzická práce - jak kdyby člověk zaměstnal mozek a vypotil to:)

znáte?

WOTAR: jasný, já to bral čistě podle sebe. Když se podívám na sebe a svůj život a svou minulost, tak je všechno ok, nevidím nic před čím bych unikal nebo to musel otupovat. Jednoduše řečeno jsem sám se sebou vyrovnanej...

...až později mi došlo, že je spousta věcí který jsou vytěsněný, který třeba mlčky přejdeš, ale zanechají svou stopu...dál dnešní způsob života (tlak a stres). Pak se člověk napije a cítí tu úlevu...je to úplně učebnicový, jen to člověku nedochází

WOTAR: přemýšlel jsem nad tím a máš pravdu. Jen u někoho je ta příčina tak hluboko zakopaná, že ten člověk ani sám neví, že tohle může bejt problém

WOTAR: já s tebou souhlasim, ale paušalizovat to nejde...

Mně třeba alkohol spíše umožňuje "chvilku neřešit" - odpočinout si sám od sebe, nebo jak to definovat. Pamatuju si jak Nohavica, ve filmu Rok ďábla, když se ho v léčebně ptali co má na pití rád, řekl něco ve smyslu "ten klid". Pod to bych se podepsal, to je úplně přesný...

U tohoto typu pijáků to není o přechlastávání problému imho, těch druhů pijáků bude víc

ano, ano ano a proto moje nejoblíbenější schody:



ty už tady dlouho nebyly

XINDL: dost podobně bych to řekl i já. Pro mě na alkoholu není špatný alkohol, ale "sociálně patologický jevy" s ním spojené, zhruba tak jak jsi to popsal...

Když to zjednoduším, tak někdo žije svůj život - večer vypije lahev vína - a zase žije svůj život. Takovým lidem to přeju a nevidím v tom problém. Tam je alkohol nějaký doplněk, ale ne určující element...

Ještě jedna věc související s určením co ještě není a už naopak je "moc". Nevím jak to mají ostatní, ale já jsem vždy věděl že je to přes čáru. Takový pocit vnitřního neklidu...neumím to popsat. Nějaký vnitřní hlas, kterýmu buď nasloucháš, nebo nenasloucháš, ale sám víš dobře jak to je! Nikdo není alkáč z ničeho nic...

No, ono to neni ani o tom, jestli clovek pije sam nebo ve spolecnosti nebo jakkoliv jinak. Dulezity je si polozit celkem prostou otazku:

Zasahuje mi alkohol i do jinych dulezitych soucasti zivota?
1) penize (utracim moc penez za chlast, nemam pak na jidlo/najem/...)
2) zdravi (zdravotni komplikace z piti, abstak, pady, odreniny, zlomeniny, nemocnice,...)
3) volny cas (zacinam kaslat na svoje konicky, uprednostnuju alkohol pred svymi zajmy)
4) prace (piju v praci, rano hrozi ze jeste nadycham zbytkac, sedam za volant opilej!!!!!!!!!...)
5) vztahy (mam uz jen kamarady, co pijou, jiny kamarady nemam, ostatni kamaradi ode me zacinaji davat ruce pryc, partner/ka, manžel/ka hrozi, že se se mnou rozejde, už se se mnou rozešla,...)

Okna pry nedela mnozstvi chlastu, ale spis rychlost ozrani (takze typicky panaky)

COPS192: Akorát že ženský někdy začínaj tak, že si dávají skleničku samy na uvolnění a uklidnění po práci, pak se z toho stane flaška a už to jede. Malý procento chlapů tak možná funguje taky, i když většinou to bude asi přesně jak píšeš. Ke konci, když už jsem se styděl jsem chlastal někdy v jiný hospodě nebo nějaký větší nálevně, ale jinak jsem pil asi s dobrýma lidma, brali mě i s excesama a řikali mi akorát, že už bych s tim ve vlastnim zájmu mohl něco dělat. Do té hospody občas chodim i teď a v tom, že si dám Matonku místo piva mě všichni podporujou a spíš to oceňujou.

KEB: osamocene pijes az ve chvili, kdy uz je ti trapne se tak vozirat pred svyma kamosema... jak zacnes pit sam, neni to skutecna znamka alkoholismu V POCATCICH, protoze v tu chvili jses uz daaaaaleko za pocatkem a poradne v tom litas:)))))))