FRDK: především se neobviňuj za nutkání, tím ho jenom prohloubíš. Neobviňuj se ani za sklouznutí.
Kdybych to měl popsat u sebe - neb nevím, nakolik je prožívání odvykacích příznaků individuální - tak to probíhá jako kratší či delší kolovrátek nutkavých myšlenek typu
no tak si dej, vždyť je to jedno, nezvládls to tolikrát, tak se to protentokrát nepodělá, stejně jseš lůzr, to nezměníš, na to jsem si sám odpovídal (říkejme tomu přání, afirmace, meditace, autosugesce, whatever), že mi to sakra stojí za zkoušku; resp. v současné době po více než roce čistoty
pro jednou ti to neublíží, už ses vyčistil, jeden drink na uvolnění není ožíračka, na to mám argumentů několik - hlavní je dost ultimativní:
proč zrovna JÁ bych měl být tou výjimkou, u níž se přerušení abstinence nezvrhne v remisi.
Navíc mám tu zkušenost, že bažení po chvíli (relativní) pomine a čistá hlava zůstane :)
Situace kolem pití doma: s tím (naštěstí) nebyl nikdy problém, doma byl "suchej dok", kdy jsme se občas po pařbě doráželi, ale nikdy jsem doma nestartoval nebo si neotevřel flašku k filmu apod. Takže tohle u mě odpadá a asi bych to řešil vylifrováním chlastu z baráku.
(Takže můj jedinej dlouhodobej problém s pitím doma je ten, že pořídím víno na vaření a spolubydlící mi ho do tří dnů "preventivně" vychlandí ;) )