FRDK: Tak si dobrej, že si ty dvě napití nějak dokázal integrovat a zastavit, je minimum lidí, co vydrží abstinovat celej život bez upadnutí, takže minimálně stejně důležitý jako vědět, jak abstinovat je vědět, jak se zastavit a nezapíjet dál ten pocit viny a tak se nořit dál a dál do té spirály až člověku nezbývá zase nic jiného, než léčebna nebo podobné řešení (ať už z finančních nebo tělesných důvodů), cestou k tomu pak většinou zničí všechno, co do té doby vybudoval žejo.
Jinak ty dva hlasy to je klasika no, když člověk překoná to impulzivní napití, před čimž se dá chránit asi jenom vyhýbání se rizikovym místům a lidem (a někdo je víc náchylnej tak, že najednou sedí u prázdný sklenice a prakticky neví, jak se tam dostal a někdo neni - já třeba s timhle moc problém nemám), tak pak dojde na to přemýšlení a zvažování a pokud se chce člověk oblbnout, musí si vytvořit nějakej myšlenkovej zmetek - racionalizaci, proč je to napití vlastně v pohodě. Taky často řikaj, že hodně lidí většinou zrecidivuje mnohem dřív, než se reálně napije, začně to v hlavě pomalu omílat a uvažovat, že by to zkusili, začně si to připouštět (můj případ). Já už si třeba neřikám, že nesmim pít, řikám si, že můžu, akorát musim přijmout následky a je pro mně pak paradoxně lehčí se nenapít. Asi už bych se napil, kdybych si vždycky nevzpomněl, jak mi bude druhej den blbě a celý to vlastně za to nestojí, u ostatních závislostí, se kterýma dokážu nějak žít mi to tak bohužel nefunguje, měl jsem problémy třeba s phenibutem apod. Co se doživotnosti týče tak to tak je, ale asi ne jenom se závislostí, jak se člověk něco naučí/zažije, tak to nejde vymazat a nedá se být stejný jako dřív, mozek tak prostě nefunguje.

TEKKIT: Mně to od jisté doby nevadí, psát sem i osobní věci, tak trochu po vzoru anonymních alkoholiků mi pomáhá to nějak ventilovat, ale na Facebook bych to asi nepsal no. Mně v tomhle docela pomohla ta léčebna, protože jsem slyšel, že podobné myšlenkové pochody a pocity má právě skoro každý, ale většina se za to stydí a tudíž o tom nekomunikuje a tim se přilévá alkohol do hrnce.

FRDK:
nejdříve k té potřebě něco rozebírat na netu:) Samozřejmě já taky nechci otevírat nějaký osobní story, to vůbec. Na druhou stranu považuju pro sebe za přínosný moct to trochu pořešit v poloanonymním prostředí (navíc s lidma co zjevně vědí o čem je řeč).
Pomůže to urovnat si věci v hlavě. (Například jsem si vždycky myslel, že tahle "opilecká tíseň" je můj individuální problém, že prostě věci moc řeším. Ono když sedíš někde po silvestru mezi lidma, který jsou všichni nadšený jakej to byl parádní mejdan a tobě jedinýmu na tom zpětně nic parádního nepřijde...tak víšco.)
Navíc tahle diskuze může být celkově přínosná pro někoho kdo třeba má podobné otázky...což vlastně byla původní myšlenka nyxu:).

- Jinak opilecká tíseň, tos trefil přesně výraz co to definuje. Ta morální kocovina je přeci jen něco jiného...
- ta faleš, to je taky kapitola sama pro sebe:) Ale zase mám zkušenost, že rozpovídávat se o svejch špatnejch pocitech, nebo dokonce moralizovat ostatní je nejhorší cesta. Dělat že je pohoda, je ve finále varianta nejlepší
- ty tvoje vnitřní boje musí být peklo, co je na tom děsivý pro mě, je to zjištění že je to na furt a lepší to nebude
- oproti tobě mám štěstí, že na jiný "závislosti" asi nemám buňky. Nekouřím, nehulím...atd...nic. pro mě je prokletím/slabinou jen to nárazový pití

TEKKIT: Tak vidím, že už jste to tu rozebrali, přesto odpovím, jak jsem o Tvém dotazu přes den přemýšlel, ale neměl čas se tu vypisovat.
Jasně, moralní kocovinky a opilecké tísně zná každý zasloužilý, nicméně ještě aspoň trošku uvědomělý násoska. Jistěže jsem to míval, i když jsem chlastával především sám doma. Je to přesně jak říká WOTAR. Cítíš a víš, že je to špatně a stydíš se sám před sebou. Navíc ta faleš, když navenek (i před blízkými) musíš předstírat, že je vše olrajt.
Ptáš se, jestli jsem to měl i tentokrát, když jsem se v průběhu už skoro tří let abstinence dvakrát (v průběhu posledního skoro půlroku) ožral? Neuvědomuju si, že by potom druhý den jo, ale přesně si vzpomínám na ten pocit interního dilematu, než jsem tu flašku do sebe obrátil. Věděl jsem, že to takhle doopravdy nechci, přesto jsem ten souboj sám se sebou prohrál. Byla to rychlá spontánní akce.
Nebrutálnější to bylo v srpnu minulý rok v situaci, kterou jsem tady popsal - skoro dva dny neuvěřitelného vnitřního dialogu, normálně fakt dva hlasy v hlavě spolu diskutují, jestli jo nebo ne, největší trumf toho zlého byl ten, že přece už skoro dva roky nepiju a je to úplně úplně úplně v cajku, naprosto, žádná křeč, tak se přece vůbec nic nestane, když se jednou zperu a zas budu sekat latinu. Trvalo to strašně dlouho a nakonec to vyhrál ten správný hlas a proto jsem byl hrozně rád a pyšný, že jsem to dal.
A teď zas tohle :/
Nic nevzdávám a musím být fest ostražitý.
Bylo by toho víc, co bych k tomu vyblil, ale za prvé je to osobní a nemám potřebu to rozebírat na netu a za druhé se mi nechce datlovat ;)
Nicméně s těma mýma inklinacema k závislostem je to složitější, chlast jsem zhruba po roce víceméně nahradil něčím jiným (někteří možná zaregistrovali můj coming out tady jinde) a taky hulím jak fabrika a sere mě to, bere mi to svobodu rozhodování a blablabla a asi se musím smířit s tím, že s podobnýma sračkama se budu potýkat doživotně.
Spakojnoj noči.

TEKKIT: Tak ono máš víc typů alkoholiků, já jsem taky typ, že jsem se v nejhoršim sundal tak třikrát za týden, ale určitě ne každej den, protože druhej den jsem byl většinou rád, že ležim. Týpci co pijou iron jsou většinou hladinkáři, ty jak nemaj hladinku, tak je ten absťák mnohem větší schíza a dovede je to často až k tak zoufalým činům jako je pití Ironu apod.
Dalo by se říct, že počátek absťáku je jakási disbalance v organismu projevující se jako kocovinu, někteří odborníci už tomuhle říkají abstinenční příznaky. Pro mně je težký si přiznat, že už to prostě nikdy nebude jako dřív, ani po 20ti letech abstinence se nedá dostat do bodu, kdy se člověk opil a druhej den byl relativně ok (sampozřejmě pokud odečteme to, že tělo už to reálně tolik nezvládá, čim je starší). Naopak jsem slyšel spoustu příběhů, kdy se člověk napil po 5-20 letech a do 14ti dnů byl ve stejných sračkách, kde před těma rokama končil. Alkohol je timhle extra známej, u některých jiných drog to prý po letech někdy funguje skoro jako dřív.

TEKKIT: ujela mi pointa u toho pod čarou...že prostě říct si že jsem člověk co mívá abstinenční příznaky po alkoholu, není nic příjemnýho:/

WOTAR: napsal jsi to naprosto přesně! Ten pocit viny a nervozity, protože podvědomě vnímáš ten alkohol jako něco špatnýho...A jak tohle jednou začne, tak už to prostě máš napořád (nezávisle na tom jak piješ často) + jak jsi psal - stářím se to zhoršuje...

Ad absťák: možná i ta psychická část toho "dojezdu" je v podstatě taky absťák...mozek si žádá svou dávku a kdyby jí dostal, tak je rázem po problému žejo:))
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ono když se řekne absťák, tak jsem si dycky představoval nějakou trosku v terminálním stadiu co hltá iron. Sebe bych charakterizoval spíše jako nárazovýho/excesivního pijáka = alkohol nepotřebuju, žiju si v klidu bez něj..ALE! jak k tomu sednu, tak nevím kdy to stačilo...takhle jsem to měl od jakživa. Dá se říct, že až závidím lidem co si otevřou víno, dají si dvě decky a jdou si lehnout://

TEKKIT: Tak člověk se cítí jakoby vinen sám vůči sobě, že ničí sám sebe:) A ten fyzickej doprovod je v podstatě absťák, jak si to tělo jednou vyvine, už to pak rychle vytvoří i po jednom napití. Taky když se sundáš pod obraz, ty receptory to vymlátí a i "normální" člověk se cítí blbě, čim je člověk starší, tim je to víc znát.

FRDK: hele když si takhle dáš sám doma do trumpety...zajímala by mě jedna věc:

Míváš druhý den "špatný stavy"?

Já jsem dříve míval tzv morální kocoviny (asi tady netřeba popisovat:)). ale vždy to bylo na nějakém reálném základu. Řekněme, že přijdeš na sraz po 10 letech a tam se sundáš (ani nemusí být nějaký skandál, stačí že jsi pod obraz), takže druhý den máš hlavu v pejru, protože si říkáš "co oni si pomyslí" atd...Btw to si myslím, že je v pořádku - ukazuje to, že máš pořád nějakou sebereflexi...

Ale já mám poslední tak 3 roky něco podobnýho i když se právě opiju sám doma. Čili není tam před kým se stydět, nic jsem nerozbil, neztratil, neutratil - vše ok. Prostě není objektivní důvod mít nějaký výčitky...

Jenže kolem oběda to začne: stavy jako úzkosti + negativita, chmury - prostě deka a hnus. Má to i fyzický doprovod (pocení, trochu třas, jakoby podupávání nohou atd...). Následující noc se mi i špatně spí - buzení, lekání - fakt divný.

Mám to pokaždý, i kdybych sse zřídil jednou za měsíc. Pomáhají na to dvě věci:

1) dát si vyprošťováčka (což nechceš)
2) sport/těžká fyzická práce - jak kdyby člověk zaměstnal mozek a vypotil to:)

znáte?

WOTAR: jasný, já to bral čistě podle sebe. Když se podívám na sebe a svůj život a svou minulost, tak je všechno ok, nevidím nic před čím bych unikal nebo to musel otupovat. Jednoduše řečeno jsem sám se sebou vyrovnanej...

...až později mi došlo, že je spousta věcí který jsou vytěsněný, který třeba mlčky přejdeš, ale zanechají svou stopu...dál dnešní způsob života (tlak a stres). Pak se člověk napije a cítí tu úlevu...je to úplně učebnicový, jen to člověku nedochází

WOTAR: přemýšlel jsem nad tím a máš pravdu. Jen u někoho je ta příčina tak hluboko zakopaná, že ten člověk ani sám neví, že tohle může bejt problém

WOTAR: já s tebou souhlasim, ale paušalizovat to nejde...

Mně třeba alkohol spíše umožňuje "chvilku neřešit" - odpočinout si sám od sebe, nebo jak to definovat. Pamatuju si jak Nohavica, ve filmu Rok ďábla, když se ho v léčebně ptali co má na pití rád, řekl něco ve smyslu "ten klid". Pod to bych se podepsal, to je úplně přesný...

U tohoto typu pijáků to není o přechlastávání problému imho, těch druhů pijáků bude víc

ano, ano ano a proto moje nejoblíbenější schody:



ty už tady dlouho nebyly

XINDL: dost podobně bych to řekl i já. Pro mě na alkoholu není špatný alkohol, ale "sociálně patologický jevy" s ním spojené, zhruba tak jak jsi to popsal...

Když to zjednoduším, tak někdo žije svůj život - večer vypije lahev vína - a zase žije svůj život. Takovým lidem to přeju a nevidím v tom problém. Tam je alkohol nějaký doplněk, ale ne určující element...

Ještě jedna věc související s určením co ještě není a už naopak je "moc". Nevím jak to mají ostatní, ale já jsem vždy věděl že je to přes čáru. Takový pocit vnitřního neklidu...neumím to popsat. Nějaký vnitřní hlas, kterýmu buď nasloucháš, nebo nenasloucháš, ale sám víš dobře jak to je! Nikdo není alkáč z ničeho nic...

No, ono to neni ani o tom, jestli clovek pije sam nebo ve spolecnosti nebo jakkoliv jinak. Dulezity je si polozit celkem prostou otazku:

Zasahuje mi alkohol i do jinych dulezitych soucasti zivota?
1) penize (utracim moc penez za chlast, nemam pak na jidlo/najem/...)
2) zdravi (zdravotni komplikace z piti, abstak, pady, odreniny, zlomeniny, nemocnice,...)
3) volny cas (zacinam kaslat na svoje konicky, uprednostnuju alkohol pred svymi zajmy)
4) prace (piju v praci, rano hrozi ze jeste nadycham zbytkac, sedam za volant opilej!!!!!!!!!...)
5) vztahy (mam uz jen kamarady, co pijou, jiny kamarady nemam, ostatni kamaradi ode me zacinaji davat ruce pryc, partner/ka, manžel/ka hrozi, že se se mnou rozejde, už se se mnou rozešla,...)

Okna pry nedela mnozstvi chlastu, ale spis rychlost ozrani (takze typicky panaky)