JVCNC:
SALAMAN:
Jsem moc rád, že to oba nevzdáváte! I po dvou letech musím otevřeně kdykoliv nahlas říct, že život bez alkoholu stojí a bude stát za to, opak už přes těch - celkem vzato pár období - necítím.
Budu psát zase trochu subjektivně - a to nejen protože mě oba znáte osobně.
Birell/Pito - nedoporučuji, stejně tak jako vztah k trávení času - někde sedím a něco piju (já vím že asi občas vídáte jak to někde udělám - snažím se to většinou kombinovat s kulturním zážitkem a nebo alespoň náročnou několikahodinouvou diskusí. Pokud Vám přijde nenormální někam přijít a neobjednat si pití, není spíš nenormální nepít pouze když mám žízeň.'
Prostředí - Tady je to o zase o té vůli. První tři měsíce sem nešel nikam a po třech měsících sem měl velké i fyzické problémy s návštěvou hospody. Nakonec mi v tom začalo trochu pomáhat "messiášství" tedy, to že o svém problému často pohovořím, sdělím ho někomu, a jasně se vymezím proti chlastání. Dám stanoviska taková aby si lidi jasně uvědomili, že je považuji za ty který dělají něco, co považuji za špatné.
Témata - Těsně před tím, než sem podstoupil rozhodnutí k abstinenci a zuvědomění si problému sem vařil ty draftbeery a miloval to o čem píše JVCNC - celé to téma do technických, chemických i kulturních detailů - po chvíli sem pochopil, že věnovat se tomu tématu i bez toho abych pil prostě nejde a nepůjde. A je prostě mnohem snažší ho celé opustit.
Dvě - tak to je pohoda - Asi největší omyl. Dopouštěl jsem se ho leta. Vždycky když bylo ouvej fyzicky, něco se pojebalo v životě nebo mi třeba praskl vřed, tak sem přestal třeba na tři dny kalit, pak to uzavřel někde těma bájnejma "Dvěma" a považoval se za vyléčeného - s alko-creditem nula - takže to mohlo startovat hned od začátku. Nakolik to bylo chybné sem zjistil až po několika měsících úplné abstinence.
Čas - Asi největším psychickým trablem při odvykání byl ten čas - nevěděl sem najednou jak ho trávit. Bylo ho mnoho navíc (později i peněz jak sem psal dřív a jak chytře dedukuje JVCNC u pasáže o sekundárních následcích). Dneska dělám zase už tolik věcí, že bych si přál aby den měl 35 hodin a s časem spíš bojuju, než že ho mám navíc. Vlastně si ve svém současném programu, který tedy zahrnuje i jedno setkání s jinými dospělými mimo domov jednou týdně nedovedu představit místo pro to abych chlastal a věnoval tomu byť jen polovinu času, jako v minulosti.
Opětovné pokusy - Já třeba neklopítl, ale neznamená že se tak nestane v budoucnosti. Vím že člověk má ke zdraví tendenci přistupovat jako k něčemu, co je dopředu dané deklarované a každý k tomu směřuje. Pod dojmem, zejména západního pojetí medicíny, pak přejímá myšlení ve které si představuje sebe jako toho kdo si koupí zdraví, nebo ho získá díky zázraku medicíny a psychologie v řádu hodin. Opět bych viděl, že opak je pravdou. Podobný zoufalý pokus (volání) jsem cítil z
JVCNC při našem posledním setkání. A často to cítím i v rámci osoby zakladatele tohoto auditka, který by podle mě neměl chlastat hlavně z důvodu - já vím je to nepoměr - chlast vám celej život strkají pod nos a nutěj tak proč je tak strašně těžký nelejt? Proč asi.
Tenhle běh větina z nás poběží do konce života, v etapách kdy si chcete odpočinout vás většinou soupeř předběhne snáz, v místech kde je daleko za vámi se zase bude možná ztrácet smysl. Keců člověk slyší v životě hodně a neříkám, že tohle je nějaká vyjímka - jen sem Vám to chtěl říct. Sorry za gramatiku píšu to na jeden zátah a sorry za osobní roviny - myslím že ale fungují lépe než anonymní plkání).